Písemný právní úkon je platný, pokud podpis jednající osoby je vyjádřením souhlasu s obsahem písemnosti. Jestliže takovýstav nastane, není důležité, že byl tento obsah doplňován až poté, co byl podepsán.

( Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudců JUDr. J. F. a Mgr. E. S. v právní věci žalobce S. F. C. R., s. r. o., se sídlem v P., , IČ…, zast. Mgr. J. S., advokátkou v P., proti žalovanému J. D., nar…, bytem v M.., zast. JUDr. T. V., advokátem v J., o 1.590.034,-Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18.10.2005, č.j. 6C 70/2005-171, t a k t o: Rozsudek soudu prvního stupně s e, vyjma výroku v odstavci druhém, o částečném zamítnutí žaloby, v němž zůstává nedotčen, p o t v r z u j e. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení na účet právní zástupkyně žalobce částku 38.275,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1.590.034,-Kč s 3 % úroky z prodlení z částky 1.590.034,-Kč od 21. 9 .2004 do zaplacení. Žalobu zamítl, pokud se žalobce domáhal zaplacení další částky 36.000,23Kč s 3 % ročními úroky z prodlení od 21. 9 .2004 do zaplacení. Žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 132.012,-Kč. Vyšel ze zjištění, že žalobce jako vlastník uzavřel s obchodní společností B. S. A T. spol. s r. o., se sídlem v N., IČ … - dále jen B. S. (jejím jediným jednatelem a společníkem byl žalovaný, usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 7.4.2004, č.j. 12K 49/2004-138, které nabylo právní moci dne 29.4.2004, byl zamítnut návrh na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku uvedené obchodní společnosti) smlouvy o finančním leasingu (ve znění Všeobecných obchodních podmínek) č. 06666/02 z 5.8.2002, č. 06667/02 z 5.8.2002, č. 06735/02 z 8.8.2002 a č. 06736/02 z 8.8.2002, jejichž předmětem se stal tahač Renault PREMIUM D 270.18 PR 4 x 2 (dále jen tahač I), tandemový přívěs SVAN CHTP 13 V – 17,5 (dále jen přívěs I), další tahač Renault PREMIUM D 270.18 PR (dále jen tahač II) a další tandemový přívěs SVAN CHTP 13 V – 17,5 (dále jen přívěs II). Prodávajícím těchto movitých věcí byla obchodní společnost G., a. s., V., IČ… (dále jen G., a. s.). V souvislosti s tím se B. S. zavázala platit pravidelné měsíční splátky s tím, že výsledně za sjednanou odkupní cenu bude na uvedenou společnost převedeno vlastnické právo. K ukončení smluv došlo vždy k 31.5.2003 výpověďmi ze strany žalobce pro neplacení sjednaných leasingových splátek. V důsledku toho má žalobce dle jednotlivých smluv a vzájemných ujednání účastníků nárok na úhradu částek, které představují dlužné splátky do ukončení té které smlouvy, úroky z prodlení s placením zaplacených splátek, škodu (představovanou předpokládanými úhradami splátek v případě řádného průběhu smlouvy), neuhrazené pojištění (za trvání smlouvy) a náklady na povinné ručení a havarijní pojištění do doby realizace následného prodeje předmětu leasingu s tím, že od celkových dluhů jsou odečítány výtěžky prodeje a naopak přičítány náklady – navýšení v souvislosti s prodejem, resp. vrácením předmětu leasingu. Ve vazbě na zrušenou leasingovou smlouvu č. 06666/02 dluží B. S. žalobci částku 548.553,55 Kč, ve vazbě na leasingovou smlouvu č. 06667/02 částku 206.863,66 Kč, ve vazbě na leasingovou smlouvu č. 06735/02 částku 572.436,60 Kč a ve vazbě na leasingovou smlouvu č. 06736/02 částku 262.180,29 Kč, tj. úhrnně částku 1.590.064,-Kč. B. S. na úhradu dluhu nikterak neplnila. K závazkům plynoucím ze 4 uváděných leasingových smluv přistoupil jako ručitel žalovaný J. D. V měsíci září 2004 s lhůtou k plnění do 20.9.2004 byl vyzván k úhradě celkové částky 1.626.034, 23Kč. Dluh ani částečně neuhradil. Právně věc soud prvního stupně hodnotil zejména podle § 261 odst. 1, § 269 odst. 1, § 630 a násl., § 489 a násl. obchodního zákoníku. K nabytí vlastnického práva žalobce došlo na základě „nabídek na přistoupení k původní kupní smlouvě“ z 5.8.2002 a „nabídek na uzavření kupní smlouvy“ z 8.8.2002. K nabytí vlastnictví k tahačům I a II a přívěsům I a II došlo ve smyslu § 443 odst. 1 obch. zák. dne 5.8.2002, resp. dne 8.8.2002, tedy ve dnech jejich převzetí B. S., jak bylo dohodnuto. Předmětné leasingové smlouvy byly ve vztahu k ručitelskému prohlášení žalovaným podepsány, a je „naprosto lhostejno, jestli toto prohlášení je činěno u razítka B. S. A T., spol. s r. o., při uvedení rodného čísla J. D., či bez něj“. Ručení žalovaným bylo převzato za všechny nároky, které z předmětných smluv vyvstaly, což není v rozporu s ustanovením § 304 odst. 1, 2 obch. zák. Přestože dlužník B. S. zanikl dne 11.9.2004 výmazem z obchodního rejstříku, ručení žalovaného ve smyslu § 311 odst. 2 obch. zák. trvá. Proti tomuto rozsudku, vyjma výroku v odstavci druhém, o částečném zamítnutí žaloby, se žalovaný odvolal. Zdůraznil, že ve skutečnosti smlouvy podepsal tak, jak k tomu byl žalobcem písemně vyzván, tj. jednak v kolonce nájemce a dále pod textem smlouvy za situace, že zde text ručitelského závazku uveden nebyl. Z uvedeného důvodu také ke svému podpisu připojil i razítko nájemce. Pokud by připojoval svůj podpis jako podpis ručitele, ztrácí použití razítka jakýkoliv smysl. Podle názoru žalovaného „lze k tomu dospět podrobným zkoumáním textu ručitelského závazku, otisku razítka nájemce a podpisu jednatele nájemce na originálech leasingových smluv“. Podle odstavce 9 Všeobecných obchodních podmínek měla být škoda vypočtena jako součet dlužných leasingových splátek a dohodnuté zůstatkové prodejní ceny předmětu leasingu bez DPH. Žalovaný však žádnou dohodu o výši zůstatkové prodejní ceny s nikým, tím méně s žalobcem, nesjednal. Leasingové smlouvy žalovaný podepisoval dříve (v měsíci červenci 2002), než došlo k převzetí předmětu leasingu, a tedy i dříve, než byly kupní smlouvy uzavřeny mezi prodejcem a žalobcem, pokud vůbec byly uzavřeny platně. Předměty leasingu převzal od prodávajícího přímo zástupce leasingového nájemce, aniž k tomu měl příslušné zplnomocnění ze strany žalobce. Závěr okresního soudu o tom, že ke vzniku vlastnického práva žalobce k pozdějším předmětům leasingových smluv došlo na základě dohody smluvních stran přímým předáním žalovanému s účinky vzniku vlastnického práva pro žalobce, nemá oporu v provedeném dokazování a je v příkrém rozporu i s textem kupní smlouvy uzavřené mezi prodejcem G., a. s. a leasingovým nájemcem. Dle této smlouvy totiž k přechodu vlastnického práva k předmětu smlouvy z prodávajícího na kupujícího dochází okamžikem úplného zaplacení kupní ceny předmětu kupní smlouvy, tzn. ceny každého jednotlivého vozu. K tomuto zaplacení kupních cen pak dle faktur, které má žalovaný k dispozici, došlo až následně – splatnost faktur byla až dne 12.8.2002. Žalobce žádal potvrzení napadeného rozsudku. Není pravdou, že by došlo k dodatečnému doplňování leasingových smluv z hlediska vzniku ručitelského prohlášení. Ručitelský závazek vznikl platně. Taktéž zůstatková cena předmětu leasingu tak, jak byla určena okresním soudem, je určena správně. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno žalovaným v zákonné patnáctidenní lhůtě (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.), a že se opírá o způsobilé odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e/, g/ o.s.ř., věc projednal podle § 212 o.s.ř. v rozsahu, v němž se žalovaný přezkoumání napadeného rozsudku domáhal (právní moc výroku napadeného rozsudku v odstavci II., o částečném zamítnutí žaloby, zůstala odvoláním nedotčena - § 206 odst. 2 o.s.ř.) a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání. Ze správných skutkových zjištění učinil soud prvního stupně i správné závěry právní. Odvolací soud proto odkazuje na pečlivě vypracované odůvodnění napadeného rozsudku a i vzhledem k odvolacím námitkám dodává: Odvolací soud nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že je zcela zjevné, že do smlouvy o finančním leasingu č. 06666/02 byl text „přebíráme tímto celkové ručení za závazky nájemce vyplývající z této smlouvy vůči F. C. R., s. r. o.“ (jde o dřívější obchodní firmu žalobce) doplněn teprve poté, kdy „tato listina byla žalovaným podepsána a orazítkována, což zjevně vyplývá z toho, že tento text je napsán přes razítko nájemce“. Vždyť takovýto závěr nelze učinit ani v souvislosti se smlouvou č. 06735/02, v níž je v kolonce týkající se označení nájemce otištěno razítko B. S. a strojem napsaný údaj „(Razítko a podpis nájemce)“, přičemž se jeví, že tento údaj vzhledem k tomu, že je napsán černě „překrývá“ ve fialové barvě vytištěné razítko B. S. Tvrzení právního zástupce o tom, že i údaj týkající se pouhého vymezení, kde se má nájemce podepsat (razítko a podpis nájemce), byl dopisován dodatečně až poté, co se již nájemce podepsal, postrádá logické opodstatnění a nutně vyvolává otázku: „proč by to žalobce dělal a čeho tím, že by nájemci zkomplikoval uvědomění si, kde se má podepsat, chtěl dosáhnout“? Odvolací soud proto nemůže nevyslovit názor, že závěr o dodatečném dopisování údajů v leasingových smlouvách, vyvozený z toho, že černě strojem vepsané údaje „překrývají“ fialové údaje otištěné razítkem, není přesvědčivý, neboť může být ovlivněn odlišnou „sytostí použitých barev“. Je pravda, že nelze vyloučit, že by se zřejmě odborným zkoumáním údajů na leasingových smlouvách mohlo zjistit, kdy bylo ručitelské prohlášení do smlouvy vpisováno. Žalovaný také znalecké dokazování v tomto směru před soudem prvního stupně navrhoval. Podle § 40 odst. 3 obč. zák. je písemný právní úkon platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé. Písemný právní úkon je tedy platný, pokud podpis jednající osoby je vyjádřením souhlasu s obsahem písemnosti. Jestliže takovýto stav nastane, není důležité, že byl tento obsah případně doplňován až poté, co byl podepsán. Jinými slovy řečeno – pokud podpis je vyjádřením souhlasu s obsahem písemného vyhotovení právního úkonu i poté, co tento obsah je doplněn, není nutné, aby se jednající osoba „podepisovala ještě jednou“ (tím není zpochybněna vhodnost takového podpisu pro případ, že by byl v budoucnu souhlas s doplněním znění textu popírán). Žalovaný se podepsal ve vztahu k strojem vyznačenému údaji „J. D., r. č. …“. O tom, že tento údaj (jednoznačně se vztahující k fyzické osobě) již před podpisem na smlouvě zapsán byl, nelze pochybovat, neboť žalovaný sám vypověděl, že ohledně dalšího souběžného údaje (na smlouvách č. 06666/02 a 06667/02) „V. D., r. č…“, telefonicky žádal zástupkyni žalobce, aby se to „škrtlo“, neboť manželka „s firmou nemá nic společného“. Žalovaný tedy věděl o svém podpisu jako fyzické osoby, který také učinil. Nelze uvěřit (i s ohledem na důvodně předpokládaný obsah zmíněného telefonického rozhovoru, který se nutně musel odehrávat v rovině vysvětlování důvodů pro to, aby V. D. nezajišťovala dluhy manželovy firmy), že by žalovaný předpokládal, že B. S., jejímž byl jediným jednatelem a společníkem, bude ručením zajišťovat sama sobě pohledávku. Leasingové smlouvy v kompletním znění (jak žalovaný sám vypověděl – č. l. 166 p. v.) žalovaný převzal dne 9.8.2002. Proti obsahu těchto smluv až do doby zahájení tohoto řízení (9. 12 .2004; žaloba mu byla doručena 25.2.2005) nic nenamítal. Odvolací soud vzhledem k výše uvedenému nemá důvodu pochybovat, že tyto smlouvy jsou i v souvislosti s ručením vyjádřením projevu vůle žalobce, B S. (učiněným jejím jednatelem, jímž byl žalovaný) a žalovaného. Pak ovšem žalovaným navrhované dokazování znaleckým posudkem je nadbytečné. Námitka žalovaného spočívající v tom, že se ve smyslu článku 9 Všeobecných obchodních podmínek s žalobcem nedohodl na prodejní ceně předmětu leasingu, a že tudíž by žalobce neměl mít splněny podmínky pro uplatnění nároku na náhradu škody, je nedůvodná. Jako logické se sice jeví, že zmíněná dohoda se vztahuje na žalobce a „nového“ kupujícího, ale pokud by žalovaný tvrdil, že toto z výše zmíněného článku nevyplývá, potom takové ujednání, jímž by žalovaný mohl „zablokovat“ uplatnění žalobcova nároku, neboť by se s ním odmítal dohodnout na tržní ceně, či tuto cenu nedůvodně nadhodnocoval, by bylo neplatné podle § 39 obč. zák., neboť vytváří stav nejistoty ve vztahu k objektivně zjistitelné skutečnosti (tržní hodnota prodávané věci) a umožňuje dlužníku znemožnit či přinejmenším značně zkomplikovat dosažení uspokojení věřitelova práva. Není podstatné, kdy žalovaný předmětné leasingové smlouvy a ručitelská prohlášení podepsal, podstatné je, kdy byly tyto smlouvy podepsány všemi smluvními stranami, a kdy tedy objektivně vzato mohlo dojít k účinnosti ručitelských prohlášení vztahujícím se k takto vzniklým závazkům (§ 301 odst. 1, 2 obch. zák.). Je pravda, že v kupní smlouvě č. 020-2-0051 z 26.2.2002 uzavřené mezi G., a. s. a B. S. bylo ve vztahu k tahači I a přívěsu I dohodnuto, že k přechodu vlastnického práva dojde až úplným zaplacením kupní ceny. V „nabídce na přistoupení k původní kupní smlouvě č. 020-2-0051“ z 5.8.2002 ohledně tahače I (tato nabídka je podepsána žalobcem, B. S. a G., a. s., přičemž z hlediska jejího obsahu nelze pochybovat, že je souhlasným vyjádřením změny v osobě kupujícího - původní kupující v té době ještě vlastníkem nebyl - za stejných podmínek, „pokud se obsahem tohoto ujednání nesjednává něco jiného“) je dohodnuto – na rozdíl od kupní smlouvy č. 020-2-0051 -, že pro nabytí vlastnického práva platí ustanovení § 443 odst. 1 obch. zák. (kupující nabývá vlastnického práva ke zboží, jakmile je mu předáno). Totéž je dohodnuto i v další „nabídce z 5.8.2002 ohledně přívěsu I, odkaz na § 443 odst. 1 obch. zák. je i v kupních smlouvách ohledně tahače II a přívěsu II z 8.8.2002. Jestliže k převzetí tahačů I a II a přívěsů I a II došlo 5.8.2002, resp. 8.8.2002 (v nabídkách na přistoupení ke kupní smlouvě č. 020-2-0051 z 5.8.2002 i v nabídkách na uzavření kupní smlouvy z 8.8.2002 žalobce projevil vůli, aby za něho uvedené věci převzala B. S. – a tato to také učinila , což prodávající akceptoval; pak ovšem je zjevné, že dohodnuté podmínky byly splněny, tahače I a II a přívěsy I a II byly žalobci dohodnutým způsobem předány), potom v době uzavření leasingových smluv byl žalobce jejich vlastníkem bez ohledu na to, že celou kupní cenu zaplatil až později. Vzhledem k výše uvedenému je zjevné, že odvolací soud neměl možnost a ani důvod skutková zjištění soudu prvního stupně přehodnocovat, neboť nebylo možné dospět k závěru, že by tento soud při hodnocení důkazů vybočil z rámce hodnocení důkazů vymezeného ustanovením § 132 o.s.ř. (viz R 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Věcně správný rozsudek soudu prvního stupně byl v odvoláním dotčeném rozsahu potvrzen podle § 219 o.s.ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšným, má proto právo na náhradu nákladů tohoto řízení v plném rozsahu (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.). V souvislosti s právním zastoupením byly žalobci přiznány částky 27.675,-Kč (paušální odměna podle § 3 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 55.350,-Kč byla krácena o 50% ve smyslu § 18 odst. 1 téže vyhlášky, neboť právní zástupkyně žalobce v tomto odvolacím řízení učinila pouze jediný úkon právní služby, když se zúčastnila jednání dne 12.9.2009; to, že se zúčastnila i dalšího jednání dne 19.9.2006, při němž pouze vyslechla rozhodnutí, odvolací soud z hlediska ustanovení § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. nepovažuje za další úkon právní služby, který by mohl bez dalšího navýšit paušální odměnu o 50% - toto odvolací soud uvádí i s vědomím, že ustanovení § 11 odst. 2 písm. f/ vyhl. č. 177/1996 Sb. takovouto účast při jednání považuje za „poloviční úkon“ právní služby – podle odvolacího soudu však nemůže takovýto „částečný úkon“ ovlivnit výši paušální odměny), 75,-Kč (režijní paušál podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 1.000,-Kč (náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za celkem 20 započatých půlhodin po 50,-Kč). Právní zástupkyně žalobce se dostavila k odvolacím jednáním ve dnech 12. a 19.9.2006 vlastním osobním automobilem Škoda Octavia SPZ AKS 08 – 87. Z Prahy do Českých Budějovic a zpět najela celkem 640 km. Uvedený typ vozidla má podle technického průkazu průměrnou spotřebu 5,2 litrů nafty na 100 km. 1 l nafty stál 29,50Kč. Proto byla žalobci v souvislosti s jízdným přiznána částka 3.414,-Kč (§ 7 odst. 2 písm. b/, odst. 6 zákona č. 119/1992 Sb.). Výslednou částku 32.164,- Kč je třeba zvýšit o 19 %, tedy o 6.111,- Kč vzhledem k tomu, že právní zástupkyně žalobce je plátcem DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkovou částku 38.275,-Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci na účet jeho právní zástupkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 151 odst. 4 o.s.ř.). P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné pouze za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že tento rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 19. září 2006