Zesplatněním celého závazku ve smyslu § § 392 odst. 2 věty druhé obch. zák. běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku. "Nová " promlčecí doba běží ve vztahu k té části celého nesplněného závazku, ohledně níž promlčecí doba ještě plynout v souvislosti s dílčím plněním nezačala.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudkyň JUDr. H. P. a JUDr. V. P. v právní věci žalobce V., a.s. , se sídlem v B., IČ…, zastoupeného Mgr. A. V., advokátem v B., proti žalovaným 1) P., a.s. v likvidaci, se sídlem v Č., IČ…, 2) P. M., bytem v P., a 3) J. S., bytem v B., zastoupených Mgr. P. S., advokátem v Č., o 2.205.779,26 EUR s příslušenstvím, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.6.2005, č.j. 24 C 209/2004 – 74, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci prvém a druhém, v části, v níž bylo uloženo a) žalovanému P., a.s. v likvidaci, zaplatit žalobci 1.327.536,78 EUR s 10 % úrokem od 22.4.2001 do 30.9.2003 a 18 % úrokem od 1.10.2003 do zaplacení, b) žalovaným P. M. a J. S. zaplatit žalobci 1.184.084,68 EUR s 10 % úrokem od 22.4.2001 do 30.9.2003 a 18 % úrokem od 1.10.2003 do zaplacení, se p o t v r z u j e , zatímco ve zbývající části se m ě n í tak, že se z a m í t á žaloba, aby bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci dalších 878.242,48 EUR s úrokem 10 % od 5.1.2000 do 30.9.2003 a 18 % úrokem od 1.10.2003 do zaplacení, aby byl žalovaný P., a.s. v likvidaci, povinen zaplatit žalobci 10 % úroky z částky 1.327.536,78 EUR od 5.1.2000 do 21.4.2001, a aby byli žalovaní P. M. a J. S. povinni platit žalobci 10 % úroky z částky 1.184.084,68 EUR od 5.1.2000 do 21.4.2001. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů na účet právního zástupce žalobce částky - žalovaný P., a.s. v likvidaci zaplatí 102.445,- Kč, žalovaný P. M. zaplatí 95.127,- Kč a žalovaný J. S. zaplatí 95.127,- Kč vždy do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému P., a.s. v likvidaci, se sídlem v Č., IČ… (usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14.7.2005, č.j. 13 Cm 529/2005 – 42, které právní moci nabylo dne 19.10.2005, byl tento žalovaný zrušen s tím, že vstupuje do likvidace – dále jen žalovaný I.) zaplatit žalobci částku 2.205.779,26 EUR s 10 % úrokem p.a. od 5.1.2000 do 30.9.2003 a 18 % úrokem p.a. od 1.10.2003 do zaplacení. Žalovaným P. M., bytem P. (dále jen žalovaný II.) a J. S., bytem B. (dále jen žalovaný III.) uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 2.062.327,16 EUR s 10 % úrokem p.a. od 5.1.2000 do 30.9.2003 a 18 % úrokem p.a. od 1.10.2003 do zaplacení s tím, že plněním kteréhokoliv ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost zbývajících dvou žalovaných. Žalovaným uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.231.412,80 Kč. Vyšel ze zjištění, že dne 31.12.1996 byla uzavřena smlouva o prodeji organizační složky Ö., pobočka B., IČ… mezi žalobcem a Ö., se sídlem v Rakousku, V. (§ 476 a násl. obch. zák.). Žalobce se tak stal právním nástupcem ve vztahu k právům a závazkům týkajícím se uvedené organizační složky (dále jen žalobce). Žalobce uzavřel dne 7.8.1996 s žalovaným I. smlouvu o úvěru, na základě níž byl tomuto žalovanému poskytnut úvěr ve výši 24.000.000,- ATS. Byla dohodnuta pohyblivá úroková sazba stanovená na úrovni 12-M-VIBOR+4,0 % splatná čtvrtletně, počáteční úroková sazba 7,5 % p.a., přičemž byla dohodnuta aktualizace úrokové sazby vždy k 1.1. toho kterého roku – článek 1 smlouvy. Žalovaný I. se zavázal úvěr splatit nejpozději do 30.8.2002 čtvrtletními kapitálovými splátkami po 1.000.000,- ATS, splatnými vždy k termínu 30. dne měsíce splátky, přičemž první splátka měla být uhrazena 30.9.1996. Pokud by byl žalovaný I. v prodlení s úhradou splátek, bylo dohodnuto, že žalobce je oprávněn odstoupit od smlouvy a požadovat, aby mu byla vrácena dlužná částka včetně úroků – článek 5 smlouvy. Úroky jsou splatné k termínu uzávěrky účtu, tj. čtvrtletně. V době, kdy má být splacen zůstatek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatné i úroky, které se ho týkají – článek 6 smlouvy. Při neplnění dohodnutých podmínek byl žalobce oprávněn požadovat splacení vyčerpaného úvěru včetně úroků před lhůtou splatnosti – článek 13 písm. d) smlouvy – a zvýšit úrokovou sazbu z objemu úvěru nesplaceného ve stanovené lhůtě nad sazbu dohodnutou v úvěrové smlouvě o 10 % - článek 13 písm. f) smlouvy (sazba 12-M-VIBOR činila v době uzavření úvěrové smlouvy 3,5 % a úroková sazba tedy činila 7,5 %, ke dni zesplatnění dluhu – viz dále – činila úroková sazba 9,5 %, neboť sazba 12-M-VIBOR v roce 1999 činila 5,5 %). Dluh z úvěrové smlouvy byl zajištěn písemnými ručitelskými prohlášeními žalovaných II. a III. z 13.8.1996. Dodatky č. 1 a č. 2 z 25.11.1997 došlo k rozdělení pohledávky z úvěrové smlouvy na dvě části o velikosti 85,21 % týkající se prostředků určených na koupi lesa (tato část pohledávky je vedena na úvěrovém účtu č. 060299 a servisním účtu č. 8010105021 a pouze tuto část pohledávky žalobce uplatnil vůči žalovaným v tomto řízení) a o velikosti 14,79 % týkající se prostředků určených na koupi pozemků (tuto část pohledávky, která se daného řízení netýká, žalobce později postoupil jiné obchodní společnosti). Dne 1.11.1999 žalobce ve smyslu článku 13 písm. d) úvěrové smlouvy prohlásil celou zbývající část úvěru za splatnou, neboť žalovaný I. řádně neplnil splátky. Ve vztahu k úvěru č. 060299 se ocitl v prodlení s úvěrovými splátkami ve výši 12.084.880,- ATS. Celkový dluh ke dni zesplatnění činil ve vztahu k tomuto úvěrovému účtu částku 22.601.907,- ATS (podle článku 3.4.1 všeobecných obchodních podmínek, jež byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy, se úroky vypočítávaly z výše denního zůstatku na účtě a účtovaly se na ten účet, na kterém byla vedena jistina). Platebním rozkazem ze dne 26.3.2001, č.j. 13 Cm 37/2000 – 14, který právní moci nabyl dne 1.6.2001, bylo žalovaným II. a III. uloženo zaplatit žalobci částku 1.973.944,- ATS s 18 % úroky od 5.1.2000 do zaplacení a nahradit mu náklady řízení. Je vhodné již nyní uvést, že oficiální fixní kurs platný pro přepočet ATS na EUR k 1.1.2002 byl 1 EUR = 13,7603 ATS. Znamená to, že ve vztahu k žalovaným II. a III. získal žalobce pravomocně přiznanou pohledávku ve výši 143.452,11 EUR. Žalobce v žalobě podané dne 8.10.2003 požadoval vůči žalovanému I. zaplacení částky 2.205.779,26 EUR a vůči žalovaným II. a III. „ručitelsky provázané“ částky 2.062.327,16 EUR. Podáním došlým okresnímu soudu 22.4.2005 začal z uvedených částek požadovat i úroky, a to ve výši 10 % od 5.1.2000 do 30.9. 2003 (jde o úroky představující 10 % zvýšení nad sazbu dohodnutou v úvěrové smlouvě – článek 13 písm. f) smlouvy) a ve výši 18 % od 1.10.2003 (jde o celkové dohodnuté sankční úroky ve smyslu článku 1 a článku 13 písm. f) úvěrové smlouvy). Při dluhu ke dni zesplatnění ve výši 22.601.907,- ATS a 18 % ročním úroku z této částky žalobce vypočetl (učinil tak s ohledem na změnu měny ilustrativně, aby zdůvodnil opodstatněnost žalované částky), že by za dobu od 5.1.2000 do 30.9.2003 (1364 dnů) měl právo na úroky v celkové výši 15.203.343,- ATS a tedy na celkovou částku ve výši 37.805.205,- ATS /což odpovídá částce 2.747.4ll,3O EUR/. Právně věc soud prvního stupně hodnotil zejména podle § 497 a násl., § 369 odst. 1 obch. zák. Námitku žalovaných týkající se promlčení uplatněného nároku nepokládal za důvodnou. Ustanovení § 392 odst. 2 věta druhá obch. zák. totiž vyložil tak, že čtyřletá promlčecí doba začala běžet až od doby zesplatnění závazku (v podrobnostech viz. odůvodnění napadeného rozsudku). Proti tomuto rozsudku se žalovaní odvolali. Namítají, že § 392 odst. 2 obch. zák. navazuje na § 565 obč. zák., které říká, že jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Pokud tedy žalobce využil tohoto práva tím, že 1.11.1999 zesplatnil dluh žalovaného I., došlo ke splatnosti celého dluhu nikoliv k tomuto dni, nýbrž ke dni splatnosti poslední předchozí splátky, tj. ke dni 30.9.1999. Požadavkem na zaplacení celého dluhu se nemění dohoda o splatnosti jednotlivých splátek, pouze ke dni splatnosti poslední nesplněné splátky se určuje, že se stává splatným celý dluh. Pokud tedy žalobce zesplatnil celý úvěr k 30.9.1999 a žalobu podal 8.10.2003, učinil tak 8 dnů po uplynutí promlčecí doby. Navíc okresní soud neměl přehlédnout, že požadavek na zaplacení úroků žalobce uplatnil až 22.4.2005. Žalobce žádal potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Okresní soud aplikoval § 392 odst. 2 obch. zák. zcela správně. Využije-li věřitel svého práva a žádá zaplacení celého dluhu, vzniká tím dlužníkovi „nová“ povinnost splnit dluh celý. V daném případě proto musí být běh promlčecí doby počítán od 15.11.1999, tj. od doby, kdy měl dlužník provést úhradu celé pohledávky. Hmotněprávní účinky stavení běhu promlčecí doby vyvolala již žaloba z 8.10.2003. Změna žaloby spočívající v požadavku na zaplacení úroků tyto účinky nevyvolala a vyvolat nemohla. Právní úprava promlčení práva na úroky v obchodněprávních vztazích vychází z koncepce nesamostatného promlčení. Podstatou této koncepce je skutečnost, že právo na úroky a úroky z prodlení není samostatným právem. Jde toliko o vedlejší nárok, který sdílí osud hlavní pohledávky. Notářským zápisem ze dne 18.9.2000, č. NZ 275/2000 sepsaným JUDr. Evou Čiernikovou, notářkou v Brně, prohlásil žalobce ve smyslu § 36 odst. 2 zák. č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, v tehdy platném znění, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, z níž není plněno. Tím zahájil proces nedobrovolné dražby – žalobce je přesvědčen, že ve smyslu § 402 obch. zák. došlo ke stavení promlčecí lhůty po dobu, dokud řízení o provedení veřejné dražby neskončí. V souvislosti s tím žalovaný I. zahájil proti žalobci u Okresního soudu v Benešově dne 11.1.2001 ve smyslu § 166 obč. zák. řízení o určení nepřípustnosti prodeje zástavy vedené pod spis. zn. 6 C 25/2001. Toto řízení není dosud skončeno. Dne 17.2.2006 podal žalobce v rámci uvedeného řízení vzájemný návrh ve smyslu § 97 o.s.ř. spočívající v návrhu na soudní prodej zástavy podle § 200y, § 200z a § 200aa o.s.ř. – žalobce je toho názoru, že uplatněním tohoto protinároku nastaly účinky upravené v § 404 odst. 1 obch. zák., neboť „jak nárok, tak i protinárok se vztahují k téže smlouvě nebo k několika smlouvám (zástavní smlouva a úvěrová smlouva, zpeněžení zástavy)“. Žalovaný I. podal žalobu na nepřípustnost dražby dne 11.1.2001 a tímto dnem podle žalobce přestala ve smyslu § 404 odst. 1 obch. zák. běžet promlčecí doba ohledně práva, které je v protinároku řádně uplatněno. Žalovaní se k právním závěrům žalobce o stavení promlčecí doby ve smyslu § 402 a § 404 odst. 1 obch. zák. vyjádřili tak, že uplatnění práva prostřednictvím nedobrovolné dražby ( zák. č. 26/2000 Sb.) „rozhodně není právním úkonem, který má na mysli § 402 obch. zák., neboť takovým úkonem je jen a pouze podání k soudu mající účinky návrhu, obrany nebo vzájemného návrhu“. Pokud žalobce podal návrh na soudní prodej zástavy, jde o samostatné subjektivní majetkové právo odlišné od práva na peněžní plnění uplatněné v daném řízení. K stavení běhu promlčecí doby ve vztahu k uplatněnému peněžitému nároku proto ve smyslu § 404 odst. 1 obch. zák. dojít nemohlo. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno v zákonné patnáctidenní lhůtě účastníky řízení (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.) a že se opírá o způsobilý odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., věc projednal podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru o částečné důvodnosti odvolání. Odvolací soud vychází ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně. Odkazuje i na právní hodnocení věci, které uvedený soud učinil s výjimkou řešení otázky promlčení uplatněného nároku. Jde o otázku, kterou žalovaní, kteří jinak skutkový a právní stav nezpochybňovali, pokládají za zásadní, a která byla jedinou odvolací námitkou, kterou uplatnili. Podle § 392 odst. 2 obch. zák. u práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku. Ustanovení § 392 odst. 2 věta druhá obch. zák. je nutné vykládat ve spojení s větou první téhož ustanovení. Promlčecí doba u práva na dílčí plnění (v případě dílčího plnění je závazek určité velikosti rozdělen na části, které mají určitou relativní samostatnost) běží pro každé dílčí plnění samostatně. Do doby zesplatnění celého závazku tedy může nejen nastat situace, kdy existuje řada dílčích plnění lišících se počátkem běhu promlčecích dob, a tedy více či méně se blížících hranici promlčení (§ 387 obch. zák.), ale i situace, kdy je některé (některá) z dílčích plnění již promlčeno. Pak ovšem je bez výslovné právní úpravy protismyslné, aby zesplatněním celého závazku takováto práva promlčena být přestala a aby ve vztahu k nim začala plynout promlčecí doba jiná. Ustanovení § 392 odst. 2 věta druhá obch. zák. takovouto úpravu neobsahuje. Jestliže zakotvuje, že zesplatněním celého závazku běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku, pak to nemůže znamenat (právě v návaznosti na větu první zmíněného ustanovení) nic jiného, než že běží „nová“ promlčecí doba ve vztahu k té části celého nesplněného závazku, ohledně níž promlčecí doba ještě plynout v souvislosti s dílčím plněním nezačala. Vyplývá to i z toho, že další dílčí plnění ztrácejí původní splatnost a stávají se splatnými ihned a tedy od této „nové“ splatnosti začíná běžet „nová promlčecí doba těchto dalších dílčích plnění“. Žalovaný I. byl povinen dluh splácet (spolu s úroky – článek 6 smlouvy) ve čtvrtletních splátkách po 1.000.000,- Kč vždy k 30. dni měsíce počínaje dnem 30.9.1996. Před zesplatněním celého dluhu (1.11.1999) měl tedy plnit 30.9.1999 a dalším termínem splatnosti by byl den 30.12.1999. Nárok na zaplacení celého dluhu mu vznikl až okamžikem, kdy využil svého práva vyplývajícího ze smluvního ujednání – článek 13 písm. d) smlouvy – a zesplatnil celý dluh. Teprve v souvislosti s tímto právním úkonem se stala předmětná pohledávka splatnou v celém rozsahu a tedy teprve od doby tohoto zesplatnění začala běžet k výše zmíněné „části“ nesplněného dluhu (viz dále) čtyřletá promlčecí doba ve smyslu § 397 obch. zák. Jestliže k zesplatnění dluhu došlo 1.11.1999 a žaloba byla podána 8.10.2003, tato zmíněná část celkového dluhu promlčena být nemůže. Úprava promlčení v obchodním zákoníku má komplexní podobu a tudíž nelze v této souvislosti použít např. ani analogicky § 110 odst. 2 věta druhá obč. zák., v němž je uvedeno, že stane-li se nesplněním některé ze splátek splatný celý dluh (§ 565 obč. zák.), počne běžet desetiletá promlčecí doba od splatnosti nesplněné splátky. V této souvislosti je vhodné upozornit na usnesení Nejvyššího soudu ČR z 23.11.2005, spis. zn. 21 Cdo 426/2005, které mimo jiné za správné považuje, že „bylo na věřiteli, zda a případně kdy svého oprávnění požadovat zaplacení celé pohledávky - - zůstatku úvěru s příslušenstvím – využije“, a že „splatnost celé pohledávky nemůže nastat dříve, dokud věřitel nepožádá dlužníka o její zaplacení z důvodu prodlení se zaplacením splátky či splátek“. Splatnost pohledávky z úvěrové smlouvy zmíněný soud váže až na dobu právního úkonu zesplatnění pohledávky, nikoliv zpětně na dobu splatnosti nezaplacené splátky. Podle § 402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení. Podle § 404 odst. 1 obch. zák. bylo-li právo, jež podléhá promlčení, uplatněno v soudním nebo rozhodčím řízení ve formě protinároku, přestává u něho běžet promlčecí doba dnem, kdy bylo zahájeno soudní nebo rozhodčí řízení ohledně práva, proti němuž protinárok směřuje, jestliže se jak nárok, tak i protinárok vztahují k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným na základě jednoho jednání nebo několika souvisejících jednání. Prohlášení ve smyslu tehdy platného § 36 odst. 2 zák. č. 26/2000 Sb., týkající se existence splatné pohledávky učiněné formou notářského zápisu z 18.9.2000 a následné úkony směřující k realizaci zástavy ve veřejné dražbě, sice splňuje zákonnou podmínku „jakéhokoliv právního úkonu“, ale již nesplňuje další zákonnou podmínku souvislosti tohoto právního úkonu se soudním řízením (zákonná dikce zní tak, že má jít o právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení – formulace „za jeho zahájení“ se musí nezbytně vztahovat k soudnímu řízení, nikoli k právnímu úkonu, který „zahajovat“ nelze). Pokud by zákonodárce stavení promlčecí doby spojoval s jakýmkoliv právním úkonem souvisejícím s „jakýmkoliv“ (myšleno nejenom soudním) řízením, potom by nebyl důvod v § 403 obch. zák. specielně upravovat stavení promlčecí doby v souvislosti se zahájením rozhodčího řízení. Ve smyslu § 165a odst. 1 obč. zák. lze zástavu zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy. Žalovaný I. dne 11.1.2001 zahájil u Okresního soudu v Benešově řízení o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě (§ 166 obč. zák.). Žalobce dne 17.2.2006 podal v rámci tohoto řízení vzájemný návrh, jímž se domáhá soudního prodeje zástavy ve smyslu § 200y a násl. o.s.ř. Je zjevné, že žalobce tímto postupem „rozšířil“ okruh zákonných forem realizace zástavy (původní zpeněžení zástavy formou veřejné dražby žalobce rozšiřuje o zpeněžení formou soudního prodeje). V již zahájeném řízení (11.1.2001) tedy žalobce vzájemnou žalobou (17.2.2006) neuplatňuje žádné právo ve formě protinároku vůči /proti němu/ uplatněnému právu, navíc za podmínky vzájemné hmotněprávní provázanosti. Z uvedeného je zřejmé, že v daném případě nedošlo k stavební běhu promlčecí lhůty ani podle § 402, ani podle § 404 odst. 1 obch. zák. Ke dni zesplatnění celého dluhu byl žalovaný I. v prodlení s úvěrovými splátkami ve výši 12.084.880,- ATS (878.242,48 EUR). V situaci, že tato částka narůstala postupně řádným neplněním dílčích splátek, a že poslední splátka před zesplatněním byla splatná dne 30.9.1999, je zřejmé, že částka 878.242,48 EUR je promlčena, neboť byla uplatněna až po uplynutí čtyřleté promlčecí doby (§ 397 obch. zák.). Žalobce začal úroky požadovat až podáním došlým okresnímu soudu dne 22.4.2005. I když jsou úroky příslušenstvím pohledávky (§ 121 odst. 3 obč. zák.), neznamená to, že by ve vztahu k nim nemohlo dojít k promlčení, pokud by nebyla promlčena pohledávka, jíž se týkají. Úroky teoreticky vzato mohou představovat značnou částku a věřiteli nic nebránilo, aby spolu s pohledávkou uplatnil i nárok na úroky. Jestliže by se úroky nepromlčovaly (při včasném uplatnění pohledávky, jíž se týkají), potom by to muselo být v zákoně výslovně uvedeno (jako je např. v § 310 obch. zák. uvedeno, že právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi). Takováto úprava však v obchodním zákoníku obsažena není. Jestliže žalobce nárok na úroky uplatnil až 22.4.2005, je jeho právo na ně za dobu od 5.1.2000 do 21.4.2001 promlčeno (§ 397 obch. zák.). Vzhledem k výše uvedenému byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavcích I. a II. jako věcně správný potvrzen podle § 219 o.s.ř. v části, v níž bylo uloženo žalovanému I. zaplatit žalobci 1.327.536,78 EUR s 10 % úrokem od 22.4.2001 do 30.9.2003 a 18 % úrokem od 1.10.2003 do zaplacení, a žalovaným II. a III. zaplatit žalobci 1.184.084,68 EUR (ve vztahu k těmto žalovaným má již žalobce pravomocně přiznanou pohledávku ve výši 143.452,11 EUR) s 10 % úrokem od 22.4.2001 do 30.9.2003 a 18 % úrokem od 1.10.2003 do zaplacení. Podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve zbývající části byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se zamítla žaloba, aby bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci dalších 878.242,48 EUR s 10 % úrokem od 5.1.2000 do 30.9.2003 a 18 % úrokem od 1.10.2003 do zaplacení, aby žalovaný I. byl povinen zaplatit žalobci 10 % úroky z částky 1.327.536,78 EUR od 5.1.2000 do 21.4.2001, a aby byli žalovaní II. a III. povinni zaplatit žalobci 10 % úroky z částky 1.184.084,68 EUR od 5.1.2000 do 21.4.2001. Žalobce byl v řízení úspěšným přibližně z 60 %, neúspěšným z 40 % (odvolací soud při určení poměru úspěchu a neúspěchu vycházel z toho, že předmětem řízení byla částka 2.205.779,26 EUR; tu skutečnost, že vůči žalovaným II. a III. bylo požadováno méně, zmíněný soud zohlední při určování procentuelního podílu všech žalovaných na náhradě nákladů řízení – viz dále). Proto má podle § 224 odst. 1, odst. 2, § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení z 20 %. Žalobcovy náklady řízení před okresním soudem činí 1.231.312,80 Kč (viz odůvodnění napadeného rozsudku). Je sice pravda, že uvedený soud přiznal žalobci náklady řízení v částce nižší (paušální odměna odpovídala částce vyšší, než 181.500,- Kč), ovšem vzhledem k tomu, že se žalobce neodvolával, brání odvolacímu soudu v přiznání žalobci nákladů řízení před okresním soudem v částce vyšší zásada zákazu reformatio in peius. Žalobcovy náklady řízení před odvolacím soudem v souvislosti s právním zastoupením odpovídají částkám 189.370,- Kč (při kurzu 1 EUR = 28,29 Kč byla předmětem řízení částka 62.401.495,27 Kč - § 3 odst. 1, § 16 odst. 2 vyhl. č. 484/2000 Sb.), 300,- Kč (4x režijní paušál po 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 400,- Kč (náhrada za promeškaný čas za 8 započatých půlhodin po 50,- Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Právní zástupce žalobce se k odvolacímu soudu dostavil vozidlem Passat Variant, registrační značky 2B 46516. Najel 4x 216 km. Uvedený typ vozidla má podle technického průkazu průměrnou spotřebu 6,9 l nafty na 100 km. Cena 1 l nafty činila 29,50 Kč. Podle § 7 odst. 2 písm. b), odst. 6 zák. č. 119/1992 Sb. má proto žalobce právo na náhradu hotových výdajů ve výši 5.041,50 Kč. Částku 195.111,50 Kč je třeba zvýšit o 19 %, tedy o 37.071,- Kč vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobce je plátcem DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Žalobcovy náklady odvolacího řízení tedy odpovídají částce 232.182,50 Kč. Žalobcovy celkové náklady řízení před soudy obou stupňů odpovídají částce 1.463.495,- Kč. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. má proto žalobce právo na náhradu těchto nákladů řízení ve výši 292.699,- Kč (20 % z výše uvedené celkové částky). Vůči žalovanému I. byla uplatněna částka 2.205.779,26 EUR, vůči žalovaným II. a III. částka 2.062.327,16 EUR. To odpovídá poměru 35 % : 32,5 % : 32,5 %. Proto je žalovaný I. povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 102.445,- Kč a další dva žalovaní částky 95.127,- Kč. Uvedené částky jsou povinni zaplatit žalobci na účet jeho právního zástupce ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 151 odst. 4 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti potvrzující části tohoto rozsudku je dovolání přípustné pouze za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Proti měnící části tohoto rozsudku je dovolání přípustné. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 2. listopadu 2006