Jestliže byl rozsudek pro uznání zrušen proto, že byl vydán předčasně v době, kdy nebylo ještě možné zjistit, zda zákonné podmínky pro jeho vydání splněny byly či nikoliv, může- po zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu- znovu zkoumat soud prvního stupně splnění zákonných podmínek pro jeho vydání a v kladném případě jej znovu vydat.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudkyň JUDr. H. H. a JUDr. V. P. v právní věci žalobce V. Ch., bytem v Č., IČ…, zastoupeného Mgr. V. V., advokátem v K., proti žalovanému J. P., nar…, bytem v Č., zastoupenému JUDr. L. K., obecným zmocněncem, bytem v Č., o 89.881,50Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 7.11.2005, č.j. 9C 247/2005-19, t a k t o: Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou došlou soudu dne 29.8.2005 domáhá na žalovaném zaplacení částky 89.881,50Kč s příslušenstvím. Ve věci byl dne 29.9.2005 vydán platební rozkaz č.j. 9C 247/2005-14 (dále jen platební rozkaz), kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 89.881,50Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení částku 3.600,-Kč. Pro případ, že bude proti platebnímu rozkazu podán odpor, soud prvního stupně žalovanému uložil, aby se ve lhůtě třiceti dnů ode dne podání odporu proti tomuto platebnímu rozkazu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem. Zároveň jej poučil, že pokud se bez vážného důvodu ve věci včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o.s.ř.). Platební rozkaz byl žalovanému doručen dne 7.10.2005. Dne 21.10.2005 (tedy v zákonné patnáctidenní lhůtě podle § 172 odst. 1 o.s.ř.) proti němu žalovaný podal odpor, v němž mimo jiné uvedl, že „se písemně vyjádří ve lhůtě třiceti dnů ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu ve věci žaloby, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem“. Dne 7.11.2005 vydal soud prvního stupně rozsudek pro uznání, jímž žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 89.881,50Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení částku 3.600,-Kč. Proti tomuto rozsudku, který byl žalovanému doručen dne 8.12.2005, podal žalovaný dne 23.12.2005 odvolání. Namítá v něm, že nebyly splněny předpoklady pro vydání takovéhoto rozsudku a podrobně se zabývá zdůvodněním svého závěru o neopodstatněnosti žaloby z hmotněprávního hlediska. Žalobce žádal potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno v zákonné patnáctidenní lhůtě účastníkem řízení (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř.), a že se opírá o způsobilý odvolací důvod podle § 205b o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 4 o.s.ř. a dospěl k závěru o důvodnosti podaného odvolání. Podle § 153a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozhodne soud rozsudkem pro uznání také tehdy, má-li za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal. Podle § 114b odst. 1 o.s.ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a věcí uvedených v § 118b a § 120 odst. 2 o.s.ř., místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodné skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí soud lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Podle § 114b odst. 4 o.s.ř. musí být toto usnesení doručeno žalovanému do vlastních rukou, přičemž náhradní doručení je vyloučeno a usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Podle § 114b odst. 5 o.s.ř., jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku musí být poučen. Okresní soud dal nesprávně třicetidenní lhůtu k písemnému vyjádření se (v rozporu s tím, co žalovanému v platebním rozkazu sám uložil) do souvislosti se dnem doručení tohoto platebního rozkazu (7.10.2005) a nikoliv se dnem podání odporu (podle podacího razítka jde o den 21.10.2005, přičemž není ze spisu zřejmé, zda odpor nebyl podáván o něco dříve prostřednictvím pošty). Z toho důvodu rozsudkem pro uznání rozhodoval již dne 7. 11. 2005, tedy v době, kdy žalovanému ještě neuplynula lhůta k písemnému vyjádření se, a tedy v době, kdy nemohla nastat zákonná fikce uznání nároku ve smyslu § 114b o.s.ř. Rozhodování rozsudkem pro uznání v době běhu lhůty k vyjádření se proto bylo předčasné. Proto musel být takovýto rozsudek již z tohoto důvodu zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/, § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). V situaci, že je zrušován rozsudek pro uznání z důvodu neexistence zákonných předpokladů pro vydání takovéhoto rozsudku (§ 153a o.s.ř.), má tento rozsudek z obsahového hlediska „měnící charakter“, neboť v dalším průběhu řízení již nelze rozsudek pro uznání vydat, a tedy rozhodnout ve zkráceném řízení, což obecně vzato „komplikuje vítěznou pozici“ žalobce. Proto za této situace je proti takovémuto rozhodnutí odvolacího soudu dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. (srov. R 38/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jestliže však byl rozsudek pro uznání zrušen proto, že byl vydán předčasně v době, kdy nebylo ještě možné zjistit, zda zákonné podmínky pro jeho vydání splněny byly či nikoliv, zrušující rozhodnutí odvolacího soudu výše naznačený „měnící charakter“ mít nemůže. Teoreticky vzato proto soudu prvního stupně v takovém případě nebrání, aby znovu zkoumal splnění zákonných podmínek pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu ustanovení § 153a o.s.ř. a v kladném případě jej vydal. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 23. května 2006