Ke znění výroku o povinnosti obžalovaného uhradit způsobenou škodu společně s úrokem z prodlení ve smyslu § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném od 28.4.2005.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 30.10.2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Trnky a soudců JUDr. Stanislava Žížaly a JUDr. Pavla Šilhaveckého v trestní věci obžalovaného F. K., vedené pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr.zák., o odvolání obžalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 3.5.2006, č.j. 10 T 235/2005-99, t a k t o : I. K odvolání obžalovaného se napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr.ř. částečně z r u š u j e , a to v celém výroku o náhradě škody. II. Podle § 259 odst. 3 tr.ř. se znovu rozhoduje tak, že obžalovaný F. K. je podle § 228 odst. 1 tr.ř. povinen zaplatit na náhradě škody poškozené D. Š., nar. , trvale bytem , fakticky bytem , částku 33.000,-Kč ( třicet tři tisíc korun českých ), a to s úrokem z prodlení jdoucím z této částky za dobu od 5.5.2006 do 31.12.2006 ve výši 9% ( devět procent ), a pro případ nezaplacení dluhu do 31.12.2006, s úrokem z prodlení od 1.1.2007 až do zaplacení ve výši, která v každém kalendářním pololetí odpovídá v procentech součtu jednak výše repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí ( tj. vždy k 1. lednu a 1. červenci ) a jednak sedmi procentních bodů. Podle § 229 odst. 2 tr.ř. se poškozená D. Š. odkazuje se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. III. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. O d ů v o d n ě n í Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově byl obžalovaný F. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr.zák., jehož se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že 13.2.2005 v , převzal od poškozené D. Š., nar. , v jejím bytě částku 33.000,- Kč na hotovosti, kterou přislíbil během několika dnů převést na účty poškozené a její dcery N. u Českomoravské stavební spořitelny, a.s., toto však ani přes četné urgence neučinil a peníze si ponechal. Za tento trestný čin byl obžalovanému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr.zák. zařazen do věznice s dozorem. Ve výroku o náhradě škody bylo rozhodnuto tak, že podle § 228 odst. 1 tr.ř. je obžalovaný povinen na náhradě škody zaplatit poškozené D. Š.částku 33.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9% p.a. ode dne 5.5.2006 až do zaplacení. Se zbytkem nepřiznaného nároku na náhradu škody byla poškozená D.Š. podle § 229 odst. 2 tr.ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání obžalovaný. Prostřednictvím ustanoveného obhájce napadl všechny výroky citovaného rozsudku. Obhájce podrobně v odvolání rozvedl námitky obhajoby proti postupu okresního soudu při provádění a hodnocení provedených důkazů se závěrem, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr.ř. a dle § 259 odst. 1 tr.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu ohledně rozhodnutí o povinnosti obžalovaného uhradit způsobenou škodu: K jiným závěrům odvolací dospěl, pokud jde o výrok o náhradě škody. Okresní soud k odůvodnění svého rozhodnutí o povinnosti obžalovaného K. uhradit poškozené D. Š. způsobenou škodu uvedl následující: „V rámci adhezního řízení uplatnila řádně a včas nárok na náhradu škody poškozená D. Š., která proti obžalovanému požadovala přiznat náhradu škody ve výši 33.000,- Kč spolu s 9% úrokem z prodlení ročně ode dne 4.5.2006 až do zaplacení. Výše způsobené škody v základní částce 33.000,- Kč byla nepochybně prokázána a stejně tak je zjevné, že za tuto škodu obžalovaný poškozené odpovídá ve smyslu § 420 odst. 1 občanského zákoníku. Škodu jí totiž způsobil zaviněným porušením své právní povinnosti, vlastním úmyslným trestným činem. Požadovaná částka 33.000,- Kč byla poškozené přiznána. Stejně tak jí byl přiznán i uplatňovaný úrok z prodlení ve výši 9% ročně, když výše úroku vychází z ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v aktuálním znění. Podle těchto zákonných ustanovení výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů. S ohledem na repo sazbu platnou k prvnímu dni prodlení tak výše úroku z prodlení činí 9% ročně. Přes uvedené nemohl soud návrhu poškozené vyhovět zcela a se zbytkem nároku na náhradu škody jí musel podle § 229 odst. 2 tr.ř. odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozená totiž ústy svého zmocněnce požadovala, aby jí úrok z prodlení byl přiznán již ode dne 4.5.2006. Podle ustanovení § 563 občanského zákoníku není-li doba splnění závazku dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V daném případě se za den, kdy se obžalovaný poprvé prokazatelně dozvěděl o uplatněném nároku poškozené a o jeho výši, považuje den konání hlavního líčení, tj. den 3.5.2006. Ve smyslu § 563 občanského zákoníku se tedy za den splatnosti závazku považuje den 4.5.2006 a pokud tento den obžalovaný svůj závazek dobrovolně nesplní, počínaje dnem následujícím se ocitá v prodlení. Teprve ode dne 5.5.2006, tedy poškozené přísluší i shora uvedený úrok z prodlení jako sankce za opožděné plnění dlužníka." Okresní soud především neměl důvod nevyhovět návrhu poškozené. Návrh byl uplatněn způsobem, jenž odpovídá ustanovení § 43 odst. 3 věta druhá tr.řádu. V průběhu vedeného trestního řízení bylo prokázáno, že obžalovaný způsobil poškozené škodu ve výši 33.000,-Kč, kterou jí do současné doby ani částečně neuhradil. Správně okresní soud stanovil i počátek prodlení obžalovaného s hrazením dlužné částky. V tomto směru lze plně odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jak je shora citováno. K jinému závěru odvolací soud dospěl ohledně formulace výroku o náhradě škody v části týkající se příslušenství v podobě úroků z prodlení. Jak vyplývá již z výroku o povinnosti obžalovaného hradit způsobenou škodu a rovněž z odůvodnění napadeného rozhodnutí, tak okresní soud při svém rozhodování nepřehlédl, že s účinností od 28.4.2005 došlo ke změně výpočtu úroků z prodlení. Stalo se tak novelou nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatků z prodlení podle občanského zákoníku. Novela byla provedena nařízením vlády č. 163/2005 Sb. Okresní soud však ne zcela správně vyjádřil při stanovení výše úroků z prodlení povinnost obžalovaného K., a to především pokud jde o úroky splatné teprve v budoucnu. Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění shora citované novely účinné od 28.4.2005, výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na Stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2006 vydaného pod Cpjn 202/2005. V tomto svém stanovisku se Nejvyšší soud ČR podrobně věnoval otázce stanovení výše úroků z prodlení po 28.4.2005 a uzavřel následujícím způsobem: „Úroky z prodlení určované podle ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění Čl. I nařízení vlády č. 163/2005 Sb., které se stanou splatnými teprve v budoucnu, soud přizná ve výroku svého rozhodnutí tak, že počínaje dnem následujícím po vyhlášení (vydání) rozhodnutí až do zaplacení uloží jejich zaplacení ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby (limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace) vyhlášené ve Věstníku České národní banky ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí“. Z citovaného stanoviska Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že výrok o povinnosti hradit úrok z prodlení musí odpovídat takovémuto vymezení rozsahu a obsahu, neboť v opačném případě by jej nebylo možno považovat za určitý, přičemž není přípustné, aby účastník řízení pouze na základě odkazu ( spočívajícího např. ve formulaci „úroky z prodlení ve výši stanovené právními předpisy“ nebo „ v zákonné výši“ nebo „ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb.“ apod.“ ) učiněného ve výroku rozhodnutí musel sám posuzovat (a tedy vykládat zákon nebo jiný právní předpis), jaké má vlastně podle rozhodnutí soudu práva a povinnosti. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud na podkladě podaného odvolání podle §258 odst. 1 písm. f) tr.ř. zrušil výrok o náhradě škody a znovu ve věci rozhodl způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí krajského soudu, aby výrok o povinnosti obžalovaného K. hradit úroky z prodlení odpovídal nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném od 28.4.2005. Je třeba konstatovat, že okresní soud pro počátek prodlení obžalovaného K. vycházel ze správného předpokladu, že výše ročního úroku z prodlení činí 9 %, neboť v období od 31.10.2005 byla výše repo sazby stanovena Českou národní bankou ve výši 2 % a v takovéto výši platila i k 1.1.2006, tedy k prvnímu dni v této trestní věci rozhodného kalendářního pololetí. Takto stanovená repo sazba platí dosud, tedy i v době rozhodování odvolacího soudu ( rozhodnutí vyhlášeno dne 30.10.2006, tedy již ve druhém kalendářním pololetí ). Proto odvolací soud mohl ve svém rozhodnutí stanovit výši úroku z prodlení v období od jeho počátku ( 5.5.2006 ) až do 31.12.2006 ve výši 9% ročně, neboť k prvnímu dni druhého kalendářního pololetí roku 2006 ( 1. červenec ) nedošlo ze strany České národní banky ke změně výše repo sazby. Do budoucna však může dojít ke změně a vždy bude rozhodné v každém nadcházejícím kalendářním pololetí, v němž bude trvat prodlení obžalovaného se splacením dluhu, v jaké výši bude repo sazba platná v první den příslušného kalendářního pololetí, to je vždy k 1. lednu a 1. červenci každého z následujících kalendářních roků.