Je-li předkládaná listina, vydaná v jiném státě, která má být exekučním titulem, vydána před 1. 5. 2004, nelze na její uznání a výkon vztahovat nařízení Rady (ES) č. 44/2001. Musí být postupováno podle § 63 a násl. zákona č. 97/1963 Sb. Není-li listina opatřena doložkou právní moci (potvrzenou příslušným orgánem v cizině), nelze ji uznat jako exekuční titul a povinnost v ní uvedenou vykonat.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M.B. a soudců JUDr. J. H. a JUDr. F. K. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. K., bytem W., Spolková republika Německo, zastoupeného JUDr. V. Š., advokátem v N., proti povinné J. K., bytem A., Spolková republika Německo, zastoupené JUDr. J. H., bytem H., o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného, o odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16.6.2006, č.j. 10 E 18/2006 – 13, t a k t o : I. Usnesení soudu prvého stupně se m ě n í tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (podle listiny, sepsané při veřejném zasedání třetí občanské soudní komory při zemském soudu Aschaffenburg dne 22.11.2001, spis. zn. 3 O 307/01 ER, obsahující dohodu mezi účastníky nazvanou „vyrovnání“, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 3.492,96 Euro a nákladů výkonu rozhodnutí) prodejem nemovitostí povinné, a to domu č.p. 118 postaveného na pozemku p.p.č. 245/1 a dále pozemku p.p.č. 245/1 – zastavěná plocha a pozemku p.p.č. 246/1 – zahrada, nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 984 pro obec a k.ú. S. u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště T., se z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud prvého stupně nařídil podle „vyrovnání ze dne 22.11.2001 schváleného třetí občanskou soudní komorou při zemském úřadu Aschaffenburg, SRN, spis. zn. 3 O 307/01 ER“ k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 3.492,96 Euro a nákladů výkonu rozhodnutí, výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné přesně uvedených ve výroku. Zároveň soud zakázal povinné, aby po doručení usnesení nemovitosti převedla na někoho jiného nebo je zatížila, a uložil jí, aby do 15 dnů od doručení usnesení oznámila soudu, zda a kdo má k nemovitosti předkupní právo s tím, že za případné nesplnění této povinnosti odpovídá povinná za škodu tím způsobenou. Konečně také povinné uložil, aby zaplatila oprávněnému náklady řízení v částce 5.178,- Kč i další náklady, které ještě vzniknou a budou soudem určeny. Okresní soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že oprávněný podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, o nichž doložil, že jsou vlastnictvím povinné. Oprávněný tvrdil, že povinná svou povinnost uloženou jí exekučním titulem ve výroku citovaným nesplnila, přičemž tento titul je „podle platných dohod“ vykonatelný i v České republice. Okresní soud také uvedl, že vzhledem k výši vymáhané pohledávky je navrhovaný způsob výkonu rozhodnutí vhodný a odkázal na § 264 odst. 2 o.s.ř. Proti tomuto usnesení se povinná včas odvolala. Namítala, že požadovanou částku již hradí prostřednictvím právního zástupce oprávněného na základě jeho souhlasu ze dne 21.4.2005, neboť svůj závazek uznala a byl dohodnut splátkový kalendář – splátky po 20,- Eur měsíčně. Tvrdila, že splátky jsou dodržovány a oprávněný podáním návrhu na výkon rozhodnutí uvedl soud v omyl. Připomínala, že nesouhlasí částka, pro kterou by měl být výkon rozhodnutí nařízen. Podle povinné činí její dluh ke dni podání odvolání 2.751,32 Eur. Dále namítala, že návrh na výkon rozhodnutí by měl být podán v SRN, a to jen v případě, že by nebyl plněn splátkový kalendář. Dále připomínala, že na nemovitosti, která by měla být prodána, je věcné břemeno. Navrhovala, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení, ve kterém by soud přihlédl k jejímu tvrzení o plnění splátkového kalendáře. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212a odst. 1 o.s.ř., a přihlédl tak i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny. Odvolatelka především namítala, že částka, která byla dohodnuta ve „vyrovnání“, je jí plněna na základě další dohody prostřednictvím splátek. Proto také dluh již nedosahuje částky, pro kterou byl výkon rozhodnutí nařízen okresním soudem. Odvolací soud musel především přihlédnout k tomu, že jde o vykonávací řízení s cizím prvkem, protože má být českým soudem vykonána písemná dohoda, která byla uzavřena v Spolkové Republice Německo, a to v průběhu veřejného zasedání třetí občanské soudní komory při zemském soudu Aschaffenburg dne 22.11.2001. Odvolací soud musel zkoumat, zda jde o takovou listinu, která je vykonatelná i v České republice, přestože byla sepsána před německým soudem. Vzal v úvahu, že listina byla sepsána 22.11.2001, přičemž Česká republika vstoupila do Evropské unie až dnem 1.5.2004. Nelze proto na posouzení otázky výkonu rozhodnutí předkládaného exekučního titulu vztáhnout předpisy Evropské unie, konkrétně nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. To sice nabylo účinnosti mezi tehdejšími členy Evropské unie již dnem 1.3.2002, což bylo však také až po vzniku předkládaného exekučního titulu, ale především není předkládaný exekuční titul možno posuzovat podle citovaného nařízení proto, že pro Českou republiku začalo platit až od 1.5.2004. Přitom čl. 66 bod 1 cit. nařízení uvádí, že se vztahuje jen na veřejné listiny vypracované po vstupu nařízení v platnost (rozuměj pro ČR). Za této situace je nutno postupovat při posuzování, zda je možno uznat a nařídit výkon rozhodnutí podle předkládané listiny ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 97/1963 Sb.. o mezinárodním právu soukromém a procesním, ( dále jen ZMPSP). Tento zákon je nutno použít v případě, že příslušná otázka není upravena ani dvoustrannou smlouvou (což mezi Českou republikou a SRN není) ani smlouvou mnohostrannou. Podle § 63 cit. zák. mají rozhodnutí justičních orgánů cizího státu ve věcech uvedených v § 1, stejně jako cizí soudní smíry a cizí notářské listiny v těchto věcech (dále jen „cizí rozhodnutí“) v České republice účinnost, jestliže nabyla podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moc a byla-li uznána českými orgány. Listina, která je předkládaná jako exekuční titul (v českém překladu) neobsahuje žádné potvrzení cizího orgánu o nabytí právní moci. Chybí tak základní podmínka pro uznání této listiny jako vykonatelného titulu. Český soud tuto listinu proto nemůže jako exekuční titul uznat. Z toho důvodu nemůže být vyhověno ani návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí podle uvedené listiny. Pro úplnost je nutno dodat, že podle nařízení Rady (ES) č. 44/2001 nelze postupovat ani vzhledem k článku 66, bod 2. Ten se totiž vztahuje také jen na případ, kdy rozhodnutí je vydané po dni vstupu tohoto nařízení v platnost, i když samotné řízení bylo zahájeno před vstupem nařízení v platnost. V tomto případě však „vyrovnání“ bylo uzavřeno v roce 2001, přičemž nařízení mezi tehdejšími členy vstoupilo v platnost dnem 1.3.2002 a pro Českou republiku až 1.5.2004. Vzhledem k uvedenému odvolací soud změnil napadené rozhodnutí soudu prvého stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a návrh na výkon rozhodnutí zamítl. Rozhodováno bylo bez nařízení odvolacího jednání (§ 254 odst. 6 o.s.ř.), protože nebylo třeba provádět šetření ani dokazování a soud prvého stupně také v souladu se zákonem rozhodl bez nařízení jednání. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěch ve věci měla povinná, avšak žádné náklady jí ani před soudem prvého stupně ani před soudem odvolacím nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. září 2006