Ve sporu týkajícím se vypořádání majetkových vztahů rozvedených manželů, jejichž manželství bylo rozvedeno v Rakouské spolkové republice, není dána pravomoc českých soudů, i když má být vypořádáno pojistné plnění vyplacené za trvání manželství z pojištění nemovitosti ležící v České republice.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudců JUDr. J. H. a JUDr. F. K. v právní věci žalobce L. P., r.č…, t.č. Věznice České Budějovice, zastoupeného JUDr. V. H., advokátem v Č., proti žalované H. P., r.č…,bytem V., Rakouská republika, zastoupené JUDr. Z. K., advokátem v Č., o zaplacení l5O.OOO,- Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2O.l.2OO6, č.j. l5 C 466/2OO4 – l4O, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se z r u š u j e a řízení se z a s t a v u j e . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky l5O.OOO,- Kč „jako podílu z uzavřené pojistky k nemovitosti v L.“ /výrok v odstavci I./. Výrokem v odstavci II. okresní soud uložil žalobci povinnost uhradit žalované náklady řízení ve výši 9.996,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Z. K., advokáta v Českých Budějovicích. Okresní soud především odůvodňoval, proč může ve věci rozhodnout – proč je dána pravomoc českého soudu. Dovodil, že je nutno vycházet ze zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním /ZMPSP/, protože se na posouzení mezinárodní pravomoci nevztahuje nařízení Rady /ES/ č. 44/2OOl. Okresní soud odkázal na článek I. odst. 2 písm. a/ tohoto nařízení, podle kterého se nařízení nevztahuje mimo jiné na majetkové vztahy mezi manžely. Přitom podle okresního soudu do společného jmění manželů patří i plnění ze smlouvy pojistné, pokud bylo za trvání manželství ve prospěch kteréhokoliv z manželů realizováno. Zjistil k tomu, že žalobce požaduje polovinu z vyplaceného pojistného za škodu způsobenou povodní na nemovitosti v L. Ohledně zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním /ZMPSP/ okresní soud odkázal na ustanovení § 2l odst. l, podle kterého se osobní a majetkové vztahy manželů řídí právem státu, jehož jsou příslušníky. Jsou-li manželé příslušníky různých států, řídí se právem českým. Okresní soud pak dovodil, že žalobce je i státním příslušníkem českým, a je proto dána pravomoc českých soudů. Dále odůvodnil, proč je žaloba nedůvodná. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobce. V odvolání žalobce namítal, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§ 2O5 odst. 2 písm. c/ o.s.ř./ a rozhodnutí také spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§ 2O5 odst. 2 písm. g/ o.s.ř./. Vadu řízení odvolatel spatřuje v tom, že postupem soudu mu byla odňata možnost jednat před soudem, když okresní soud ve věci jednal dne 2O.l.2OO6, aniž by se žalobce jednání zúčastnil. Žalobce měl být k tomuto jednání eskortován z Věznice Valdice dne l9 .l .2OO6, avšak předchozí noci prodělal žlučníkový záchvat a trpěl bolestmi bederní páteře. V 7.OO hod. byl ošetřován lékařem věznice a ten jej uznal za zdravotně nezpůsobilého k eskortě. Přislíbil mu, že vězeňská služba zajistí omluvu jeho neúčasti a bude tlumočit jeho žádost o odročení jednání. To se však nestalo a okresní soud, ačkoliv věděl, že má být žalobce eskortován, spokojil se pouze s konstatováním jeho nepřítomnosti a ve věci rozhodl. Napadené rozhodnutí podle žalobce nemůže obstát ani po věcné stránce, neboť jeho žaloba byla soudu podána dříve, než byl v Rakousku podán návrh na vypořádání SJM /2.6.2OO5/. Proto se měl soud tímto dříve podaným návrhem zabývat a měl rozhodnout bez přihlédnutí k probíhajícímu řízení v Rakousku. Nebyla zde dána překážka věci zahájené ani jiný důvod, který by soudu v rozhodnutí o návrhu bránil. Žalobce žádal, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek nejen z důvodů uplatněných odvolatelem /§ 2l2a odst. l o.s.ř./. Musel tedy přezkoumat správnost napadeného rozsudku i z hlediska odvolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 2O5 odst. l písm. a/ o.s.ř. Toto ustanovení považuje za jeden z odvolacích důvodů to, že nebyly splněny podmínky řízení. Mezi podmínky řízení patří i pravomoc soudu, a to nejen z hlediska vnitrostátní úpravy, ale i z hlediska úpravy mezinárodními předpisy. Proto se odvolací soud zabýval otázkou, zda závěry soudu prvního stupně, týkající se pravomoci českých soudů, jsou správné či nikoli. Dospěl k závěru, že názor soudu prvního stupně ohledně pravomoci českých soudů správný není. Žaloba v této věci byla podána dne l9.ll.2OO4, tedy po vstupu České republiky do Evropské unie a tedy po datu, kdy pro Českou republiku nabylo účinnosti nařízení Rady (ES) č. 44/2OOl. Správně však okresní soud usoudil, že na souzenou věc nelze ustanovení uvedeného nařízení Evropské unie pro posouzení mezinárodní příslušnosti vztáhnout. Správně poukázal na článek I. bod 2 písm. a/ citovaného nařízení, podle kterého se nařízení nevztahuje na majetkové vztahy mezi manžely. Z žaloby plyne, že žalobci jde právě o vypořádání majetkových vztahů mezi ním a žalovanou po rozvodu, a to vztahů, které vznikly v souvislosti s tím, že za trvání jejich manželství byla pojišťovnou vyplacena pojistná částka za škodu na nemovitosti ležící v České republice. I odvolací soud je toho názoru, že shora citované nařízení nelze aplikovat a je proto nutné posuzovat pravomoc českých soudů podle zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním /ZMPSP - zákon č. 97/63 Sb./ v současném znění. Nelze ani postupovat podle dvoustranné smlouvy s Rakouskem, protože ta otázku pravomoci soudů neupravuje /vyhláška č. 9/l963 Sb./. Okresní soud však z uvedeného zákona nesprávně /respektive nepřípadně/ citoval ustanovení § 2l odst. l, které se však týká použití hmotného práva. Nejde tedy o ustanovení, které by upravovalo pravomoc soudů z hlediska mezinárodního /srov. slova „vztahy manželů se řídí právem státu …“/. O pravomoci soudů z hlediska mezinárodního hovoří ustanovení § 37, nad kterým je také název oddílu l „pravomoc českých justičních orgánů“. Uvedené ustanovení § 37 pak je nadepsáno „pravomoc ve věcech majetkových“. Souzená věc majetkovou věcí nepochybně je. Podle § 37 odst. l je pravomoc českých soudů v majetkových sporech dána, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost. Toto ustanovení znamená, že v této věci je třeba posuzovat, zda je dána pro český soud místní příslušnost ve smyslu občanského soudního řádu. Místní příslušnost je upravena především v ustanovení § 84 o.s.ř., a to tak, že k řízení je příslušný /místně/ obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje /žalovaného/, není-li stanoveno jinak. Jinak je stanoveno především v ustanovení § 88, kdy podle písm. b/ je k řízení příslušný soud, který rozhodoval o rozvodu, jde-li o vypořádání manželů po rozvodu stran jejich společného jmění nebo jiného majetku a nebo o zrušení společného nájmu bytu. Je nepochybné, že účastníci se v České republice nerozváděli. Naopak byli rozvedeni, jak zjistil soud prvního stupně, rozsudkem Okresního soudu v L. v Rakousku. Za takové situace není v této specielní majetkové věci dána místní příslušnost českých soudů, a to znamená, že není dána ve smyslu § 37 odst. l zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, ani pravomoc českých soudů. Odvolací soud musel proto postupovat podle § 2l9a odst. l písm. a/ o.s.ř. a napadený rozsudek zrušit. Jsou tu totiž takové vady, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení. Jak již shora řečeno, je podmínkou řízení také pravomoc českého soudu. Není-li dána, znamená to nedostatek jedné z podmínek řízení a jde o zrušovací důvod ve smyslu shora uvedeného ustanovení. Podle § 22l odst. l o.s.ř., zruší-li odvolací soud rozhodnutí podle § 2l9a o.s.ř., rozhodne o zastavení řízení, jestliže je tu takový nedostatek řízení, který nelze odstranit /§ lO4 odst. l/. Není-li dána pravomoc soudů, rozhodne též o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží. V této věci odvolací soud rozhodl pouze o zastavení řízení pro nedostatek podmínek řízení /nedostatek pravomoci soudu/, který nelze odstranit. Nerozhodoval již o postoupení věci „orgánu, do jehož pravomoci náleží“, protože žádný takový orgán v České republice není. V tomto případě totiž jde o pravomoc českých soudů ve smyslu mezinárodní příslušnosti. Český soud však postoupit věc cizímu soudu nemůže. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § l46 odst. l písm. c/ o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. o.s.ř. V této věci nebylo nutno nařizovat jednání, protože odvolací soud odvolání věcně neprojednával /§ 2l4 odst. l a contr. o.s.ř./. Vzhledem k rozhodnutí odvolacího soudu nemá význam odvolací námitka odvolatele vytýkající okresnímu soudu, že jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Podle názoru odvolacího soudu okresní soud věcně rozhodovat neměl a k rozhodnutí o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci českých soudů nebylo třeba ani jednání nařizovat. Neúčast žalobce při jednání okresního soudu proto není rozhodná. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání a podává se do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud v Českých Budějovicích dne l3. dubna 2OO6