Jestliže účastník obchodní veřejné soutěže (§ 4 odst. 1 písm. a/ zákona č. 95/1999 Sb.) objektivně splňuje podmínku, že je státním občanem ČR, v níž má trvalý pobyt alespoň 3 roky, není ve vztahu k dalším účastníkům soutěže zvýhodněn, pokud splnění těchto podmínek prokáže jiným způsobem, než který stanoví soutěžní řád.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudkyň JUDr. H. H. a JUDr. V. P. v právní věci žalobce K. H., nar…, bytem Písek, zastoupeného JUDr. J. T., advokátkou ve S., proti žalovaným 1/ P. f. Č. r., IČ…, P., a 2/ J. L., nar…, bytem P., zastoupenému JUDr. J. T., advokátem v P., o určení vlastnictví, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 26.9.2005, č.j. 6C 62/2005-60, t a k t o: Rozsudek soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že se žaloba, aby bylo určeno, že Česká republika je výlučným vlastníkem pozemku č. parcely PK 183/1 v k.ú. D. N., zapsaného na LV č. 424 pro obec a k.ú. D. N. v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště P., z a m í t á . Žalobce je povinen zaplatit žalovanému P. f. Č. r. na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 3.675,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému J. L. na účet jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 29.065,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že Česká republika je výlučným vlastníkem pozemku č. parc. PK 183/1 v k.ú. D. N., zapsaného na LV č. 424 pro obec a k.ú. D. N. v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště v P. (dále jen pozemek). Žalovaným uložil zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 15.821,50 Kč. Vyšel ze zjištění, že P. f. Č. r., P., IČ…(dále jen žalovaný I) vyhlásil ohledně pozemku obchodní veřejnou soutěž ve smyslu § 8 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů – dále jen zákon č. 95/1999 Sb. (pod bodem 2 písmeno a/ písemného vyhlášení této obchodní veřejné soutěže bylo uvedeno, že účastníkem soutěže může být fyzická osoba, která je státním občanem České republiky nebo občan jiného členského státu Evropské unie s průkazem o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských společenství, pokud je evidován v evidenci zemědělských podnikatelů u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle zvláštního zákona, a jejich trvalý pobyt je alespoň 3 roky). Pravidla veřejné soutěže byla zakotvena v soutěžním řádu obchodní veřejné soutěže účinném od 7.7.2004, v němž v § 3 odst. 2 písm. c/ bylo uvedeno, že účastník soutěže – občan ČR je povinen prokázat svoji totožnost, státní občanství ČR a trvalý pobyt na území ČR nejméně 3 roky platným občanským průkazem. Není-li možné z tohoto dokladu prokázat délku trvalého pobytu na území ČR nejméně 3 roky, je nutné předložit výpis z informačního systému evidence obyvatel, z něhož je patrné splnění této podmínky (totéž bylo uvedeno i pod bodem 3 písmeno a/ písemného vyhlášení této obchodní veřejné soutěže). V § 7 odst. 3 zmíněného soutěžního řádu bylo uvedeno, že ve stanovené době provede zapisovatel prezenci účastníků. Každému účastníku bude přiděleno pořadové číslo, pod kterým bude nadále v soutěži vystupovat. Při prezenci zapisovatel ověří, zda účastníci splňují podmínky stanovené v oznámení o vyhlášení soutěže a tímto soutěžním řádem. Obsah podmínek soutěže žalovaný I. uveřejnil v deníku Právo dne 30.8.2004, přičemž upozornil i na soutěžní řád a na to, jakým způsobem se lze seznámit s jeho obsahem. Předmětná soutěž se konala dne 5.10.2004. J. L., r.č…, bytem v P., (dále jen žalovaný II), který se soutěže také zúčastnil, prokazoval svou totožnost občanským průkazem z roku 2002, délku trvalého pobytu prokazoval čestným prohlášením (svědkyně J. K., členka komise a zapisovatelka, uvedla, že splnění podmínky trvalého pobytu potvrdil i její kolega Ing. V., informace o délce trvalého pobytu vyplynula i z nájemních smluv, které měl žalovaný II s žalovaným I uzavřeny). Soutěže se zúčastnili i žalobce a B. K. Podle výše nabídnuté kupní ceny se jako první umístil žalovaný II, jako druhý se umístil žalobce. Dne 8.11.2004 žalovaný I uzavřel s žalovaným II ohledně předmětného pozemku kupní smlouvu (stalo se tak ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb., jenž „ukládá“ prodat zemědělský pozemek té osobě, která se s nejvyšší cenou umístila na prvním místě v pořadí). Právní účinky zápisu vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí pro žalovaného II nastaly 27.12.2004. Soud prvního stupně dovodil žalobcův naléhavý právní zájem na předmětné určovací žalobě ve smyslu § 80 písm. c/ o.s.ř. (pokud se žalovaný II soutěže zúčastnil neoprávněně, v souvislosti s čímž by byla kupní smlouva neplatnou, umístil by se na prvním místě právě žalobce). Dále uvedený soud dospěl k právnímu závěru o neplatnosti kupní smlouvy z 8.11.2004 podle § 39 obč. zák. pro její rozpor se zákonem. Žalovaný II totiž neprokázal svůj trvalý pobyt na území ČR po dobu tří let způsobem stanoveným v soutěžním řádu. Žalovaný II tedy do soutěže neměl být připuštěn (podmínky soutěže žalovaný I způsobem předpokládaným ustanovením § 283 obch. zák. nezměnil). V takovém případě by byla kupní smlouva uzavřena s žalobcem. Proti tomuto rozsudku se odvolali oba žalovaní. Žalovaný I namítá, že ve svém soutěžním řádu upravil, jakým způsobem je splnění podmínky trvalého pobytu prokazováno, zároveň však v tomto soutěžním řádu výslovně nevyloučil jiný možný způsob prokázání trvalého pobytu. Okolnost, že žalovaný II prokázal splnění zákonné podmínky jiným způsobem, než jaký stanoví soutěžní řád, nemůže mít za následek neplatnost podané nabídky a následně neplatnost kupní smlouvy. Soutěžní řád je pouze vnitřním předpisem žalovaného I, nikoliv obecně závazným předpisem. Žalovaný I je dále toho názoru, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku naléhavého právního zájmu žalobce na předmětné určovací žalobě. Žalovaný II namítá, že podmínkou obchodní veřejné soutěže bylo to, že nabyvatelem zemědělských pozemků může být určena osoba, jejíž trvalý pobyt na území ČR je alespoň 3 roky. Způsob prokázání splnění této podmínky podmínkou účasti v soutěži nebyl. Způsob prokázání splnění podmínky trvalého pobytu není totiž možno podřadit pod předmět smluvního závazku, ani jej zahrnout do zásad obsahu smlouvy, která má být uzavřena, a proto nelze vyvozovat z této skutečnosti to, že dojde-li pak k uzavření kupní smlouvy, jde o právní úkon neplatný pro rozpor se zákonem. Žalobce žádal potvrzení napadeného rozsudku. Kupní smlouva byla uzavřena s osobou, která byla určena jako vítěz obchodní veřejné soutěže, a pokud žalobce tuto kupní smlouvu zpochybňuje, pak tak může učinit jedině on, neboť byl druhý v pořadí. Soutěžní řád je svým obsahem součástí vyhlášené obchodní veřejné soutěže a nikoliv jakýmsi interním předpisem. Proto i způsob prokázání délky trvalého pobytu je nedílnou součástí podmínek této soutěže. Tyto podmínky nebyly měněny a pokud nebyly dodrženy, pak samozřejmě nemůže být uzavřena platně kupní smlouva, která je v rozporu se zákonem, a to v tomto případě s těmi ustanoveními obchodního zákoníku, která obchodní veřejnou soutěž upravují. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, která zákon nevylučuje, byla podána v zákonné patnáctidenní lhůtě účastníky řízení (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.), a že se opírají o způsobilý odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., věc projednal podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, odvolací soud na ně odkazuje a z nich vychází. Taktéž právní hodnocení učiněné okresním soudem ve vztahu k žalobcově naléhavému právnímu zájmu na předmětné určovací žalobě ve smyslu § 80 písm. c/ o.s.ř. je správné. I v tomto rozsahu odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a pouze dodává, že Nejvyšší soud ČR v Brně již ve svém rozhodnutí z 3.4.1997, sp. zn. 2 Odon 8/96 (uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, strana 160, ročník 1998), vyslovil právní závěr, že „neúspěšný účastník obchodní veřejné soutěže je věcně legitimován k podání žaloby na určení neplatnosti smlouvy uzavřené na základě výsledků soutěže mezi vyhlašovatelem a vybraným účastníkem soutěže“. Forma určovací žaloby, kterou žalobce zvolil, je pouze důsledkem zápisu vlastnického práva žalovaného II do katastru nemovitostí, prvotní otázkou zůstává tak jako tak platnost či neplatnost (v daném případě – kupní) smlouvy. Ve vztahu k této otázce odvolací soud vyslovuje tento právní názor: Podle § 282 odst. 1 obch. zák. k vyhlášení veřejné obchodní soutěže se vyžaduje, aby byly písemně obecným způsobem vymezeny předmět požadovaného závazku a zásady ostatního obsahu zamýšlené smlouvy, na němž navrhovatel trvá, určen způsob podávání návrhů, stanovena lhůta, do které lze návrhy podávat, a lhůta pro oznámení vybraného návrhu. Z ustanovení § 8 zákona č. 95/1999 Sb., ani z ustanovení § 281 a násl. obch. zák. sice nevyplývá povinnost přijmout v souvislosti s obchodní veřejnou soutěží soutěžní řád (obchodní veřejná soutěž je vyhlašována a až takovýto jednostranný písemný právní úkon musí mít náležitosti vyplývající z ustanovení § 282 odst. 1 obchodního zákoníku), ale pokud jej žalovaný I přijal, a tedy stanovil pravidla soutěže v „podrobnější formě“, a to i ve vztahu k soutěžitelům, a zejména pokud na něj při vyhlášení veřejné soutěže a při jejím uveřejnění odkázal, potom odvolací soud nepochybuje, že se soutěžní řád stal součástí vyhlášení dané veřejné obchodní soutěže. Z ustanovení § 4 odst. 1 písm. a/ zákona č. 95/1999 Sb. mimo jiné vyplývá, že nabyvatelem zemědělských pozemků může být fyzická osoba, která je státním občanem ČR, v níž má trvalý pobyt alespoň 3 roky. Z vyhlášení obchodní veřejné soutěže (článek 2.1. písmeno a/) i ze soutěžního řádu (§ 3 odst. 2 písm. a/) vyplývá, že ta fyzická osoba, která splňuje tyto podmínky, se může soutěže zúčastnit (soutěže se mohou zúčastnit i další subjekty uvedeným zákonem a vyhlášením obchodní veřejné soutěže konkretizované, ovšem o těch se s ohledem na předmět tohoto řízení není třeba zmiňovat). Tyto podmínky účasti v soutěži žalovaný II splnil. Splnění jedné z nich však neprokazoval výpisem z informačního systému evidence obyvatel (protože jeho občanský průkaz byl z roku 2002 a nemohl tedy osvědčit nejméně tříletou dobu trvalého pobytu v ČR), ale čestným prohlášením. Účastníkem obchodní veřejné soutěže nesmí být ten, kdo nesplňuje podmínky účasti v takovéto soutěži. Účastníkem předmětné soutěže tedy nesměl být ten, kdo neodpovídal výše zmíněným hmotněprávním požadavkům (článek 2.1. písm. a/ vyhlášení veřejné obchodní soutěže ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a/ soutěžního řádu, § 4 odst. 1 písm. a/ zákona č. 95/1999 Sb.), popřípadě ten, kdo nesplnil pravidla soutěže a v důsledku toho nesměl být mezi účastníky soutěže (právě proto, že to výslovně pravidla soutěže zakázala) zařazen (například v § 7 odst. 3 písm. b/ soutěžního řádu je uvedeno, že „prezence nebude provedena s účastníkem, který se k prezenci dostaví po uplynutí časového rozmezí stanoveného v oznámení o vyhlášení soutěže“). V článku 3 písm. a/ vyhlášení obchodní veřejné soutěže ve spojení s § 3 odst. 2 písm. c/ soutěžního řádu je upraveno, jakým způsobem je zájemce o účast v soutěži povinen splnění výše uvedených hmotněprávních podmínek prokázat. Stanovení takovéto povinnosti však samo o sobě nevylučuje možnost prokázání jejich splnění způsobem jiným. Vždyť k nemožnosti předložení vyžadovaných dokladů může dojít i z objektivních důvodů – například v důsledku ztráty či zničení „platného občanského průkazu či výpisu z informačního systému evidence obyvatel“. Pokud by vyhlašovatel soutěže skutečně hodlal do okruhu soutěžících zahrnout pouze držitele těch dokladů, ve vztahu k nimž vyslovil povinnost jejich předložení, a tedy pokud by odmítal do soutěže připustit ty fyzické osoby prokazující splnění zákonných podmínek jinak (například cestovním pasem, potvrzením obecního úřadu o délce trvalého pobytu a podobně), potom by to muselo být ve vyhlášení obchodní veřejné soutěže ve spojení se soutěžním řádem výslovně uvedeno (odvolací soud nemusí řešit, zda takovýto postup by byl vůbec možný s ohledem na znění § 4 odst. 1 písm. a/ zákona č. 95/1999 Sb.). Tak tomu ovšem v daném případě nebylo. V situaci, že žalovaný všechny podmínky účasti v soutěži splnil, nebyl ve vztahu k dalším účastníkům soutěže zvýhodněn. Protože nabídl za pozemek nejvyšší cenu, byla správně právě s ním v souladu s § 8 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb. uzavřena kupní smlouva. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že tato smlouva nemůže být neplatná ve smyslu § 39 obč. zák. z důvodu nedodržení soutěžních podmínek (§ 281 a násl. obch. zák.). Proto byl napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změněn tak, že se žaloba, aby bylo určeno, že Česká republika je výlučným vlastníkem pozemku č. PK 183/1 v k.ú. D. N., zapsaného na LV č. 424 pro obec a k. ú. D. N. v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště P., zamítá. Žalovaní byli v řízení zcela úspěšnými, proto mají podle § 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v plném rozsahu. Pověřená pracovnice žalovaného I se dostavila k procesnímu soudu v Písku v souvislosti s nařízeným jednáním dne 19. 8. 2005 osobním automobilem Škoda Felicia GLX SPZ AKR 29 – 49. Z Prahy do Písku a zpět ujela celkem 250 km. Uvedený typ vozidla má podle technického průkazu průměrnou spotřebu 7,93 l benzínu na 100 km. Cena 1 l benzínu Natural činila 27,40Kč. Na hotových výdajích spočívajících v jízdném bylo žalovanému I v souvislosti s řízením před soudem prvního stupně přiznáno 1.493,-Kč (§ 7 odst. 1, odst. 2, písm. b/, odst. 4 zákona č. 119/1992 Sb.). Pověřená pracovnice žalovaného I se dostavila k odvolacímu soudu v Českých Budějovicích v souvislosti s nařízeným jednáním dne 7.2 .2006 osobním automobilem Škoda Fabia SPZ 5A 40324. Z Prahy do Českých Budějovic a zpět najela celkem 370 km. Uvedený typ vozidla má podle technického průkazu průměrnou spotřebu 6,9 l benzínu na 100km. Cena 1 l benzínu Natural činila 30,40Kč. Na hotových výdajích spočívajících v jízdném bylo žalovanému I v souvislosti s odvolacím řízením přiznáno 2.182,-Kč (§ 7 odst. 1, odst. 2, písm. b/, odst. 4 zákona č. 119/1992 Sb.). Celkovou částku 3.675,-Kč je žalobce povinen zaplatit žalovanému I ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému II bylo před soudem prvního stupně přiznáno (tak, jak požadoval) v souvislosti s právním zastoupením 10.000,-Kč (paušální odměna advokáta podle § 5 písm. b/ vyhl. č. 484/2000 Sb.) a 2 x 75,-Kč (2 x režijní paušál podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Částku 10.150,-Kč je třeba zvýšit o 19 %, tedy o 1.928,50 Kč, vzhledem k tomu, že právní zástupce žalovaného II je plátcem DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). V řízení před odvolacím soudem vznikly žalovanému II v souvislosti s právním zastoupením také náklady řízení v částkách 10.000,-Kč a 150,-Kč a dále na náhradě za promeškaný čas v částce 400,-Kč za 8 započatých půlhodin po 50,-Kč (§ 14 odst. 1, písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Právní zástupce žalovaného II se dostavil k odvolacímu soudu v Českých Budějovicích v souvislosti s nařízenými jednáními ve dnech 7.2.2006 a 9.2.2006 osobním automobilem Octavia SPZ 2C 98525. Z Písku do Českých Budějovic a zpět najel 2 x 110 km. Uvedený typ vozidla má podle technického průkazu průměrnou spotřebu 5,86 l nafty na 100 km. Cena 1 l nafty činila 28, 50Kč. Proto na hotových výdajích spočívajících v jízdném bylo žalovanému II přiznáno 1.203,40Kč (§ 7 odst. 1, odst. 2, písm. b/, odst. 4 zákona č. 119/1992 Sb.). Částku 11.753,40Kč je třeba zvýšit o 19 %, tedy o 2.233,10Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Žalovanému II v souvislosti se splněním poplatkové povinnosti vznikly hotové výdaje ve výši 3.000,-Kč za zaplacený soudní poplatek z odvolání. Celkovou částku 29.065,-Kč je žalobce povinen zaplatit žalovanému II na účet jeho právního zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 151 odst. 4 o.s.ř.). P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně do dvou měsíců od doručení odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 9. února 2006