Přešla-li práva a povinnosti ze stavebního spoření na pozůstalého manžela a soud k tomu má podle § 8 odst. 1 zákona č. 95/1993 Sb. přihlédnout při vypořádání dědictví, je namístě úspory na vkladovém účtu posoudit jako plnění, která byla ze společných prostředků vynaložena na výlučný majetek pozůstalého manžela. Přichází proto v úvahu postup podle § 149 odst. 2 obč. zák. Částky státní podpory a úroků ze společných prostředků vynaloženy nebyly, proto nemohou být předmětem vypořádání.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. V. C. a soudkyň JUDr. M. R. a JUDr. J. F. ve věci projednání dědictví po V. R., nar…, posledně bytem V., zemřelém … a ve věci účastníků 1/ M. R., nar…, bytem V., zastoupené JUDr. J. Š., advokátem v H., 2/ M. V., nar…, bytem H., 3/ D. V., nar…, bytem P., obou zastoupených JUDr. I. N., advokátem v P., o odvolání M. R. proti usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 19.7.2006, č.j. 13 D 368/2002-312, t a k t o : Unesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í Okresnímu soudu v Prachaticích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud prvního stupně určil obvyklou cenu majetku, který měl zůstavitel s pozůstalou manželkou ve společném jmění manželů a určil, co z tohoto majetku náleží do dědictví a co připadá pozůstalé manželce. Zůstavitel a pozůstalá manželka uzavřeli 9.7.2001 smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů. Z této smlouvy a z darovací smlouvy ze dne 8.7.2002 při rozhodování soud prvního stupně vycházel. Do společného jmění manželů náleží podle soudu prvního stupně zejména částky uložené na účtech u bank. Jedná se i o vklady uložené u Českomoravské stavební spořitelny a.s., u které byly vedeny dva účty stavebního spoření, z nichž jeden je na jméno zůstavitele a druhý na jméno pozůstalé manželky. Soud prvního stupně vychází z ustanovení zákona č. 96/1993 Sb. v účinném znění, dle něhož v případě úmrtí účastníka stavebního spoření přecházejí práva a povinnosti vyplývající ze stavebního spoření na pozůstalého manžela a k tomu soud v řízení o dědictví přihlédne. Z toho soud prvního stupně dovozuje, že veškerá práva ze stavebního spoření úmrtím zůstavitele přešla na pozůstalou manželku, ovšem je nutno podle něj vzít v úvahu, že tím nabyla majetek odpovídající zůstatku na účtu, popř. dalším majetkovým nárokům, a to je nutno podle soudu prvního stupně při stanovení výše majetku ve společném jmění manželů zohlednit. Pozůstalé manželce se podle soudu prvního stupně nepodařilo prokázat, že by vklad na účet stavebního spoření byl učiněn z jiných než společných prostředků. Práva a povinnosti ze stavebního spoření se sice nemohou stát předmětem dědictví, ovšem majetkový prospěch, který pozůstalý manžel přechodem těchto práv nabude, je podle soudu prvního stupně nutno započíst do hodnoty majetku, která mu po vypořádání dědictví připadne. Pozůstalá manželka učinila návrh, který se týká movitých věcí, které si hodlá ponechat. Neučinila žádný zvláštní návrh, pokud se týká práv a povinností z účtu u peněžních ústavů, neboť účty stavebního spoření a další účet považuje za majetek ve svém výlučném vlastnictví. Soud prvního stupně určil obvyklou cenu majetku ve společném jmění manželů částkou, která podle něj odpovídá podkladům založeným ve spise. Společné jmění manželů bylo vypořádáno podle zásad stanovených v § 149 odst. 1 a 2 obč. zák. Podle soudu prvního stupně nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly vypořádání jinak, než podle zásady, že podíly obou manželů na majetku jsou stejné. Soud prvního stupně společné jmění vypořádal tak, že pozůstalé manželce připadá veškerý majetek náležející do SJM a do dědictví patří pohledávka na jeho úplné vypořádání odpovídající polovině hodnoty tohoto majetku. Tímto způsobem vypořádal i polovinu hodnot zůstatku na účtech stavebního spoření a nároků existujících ke dni úmrtí zůstavitele na poskytnutí státní podpory z tohoto spoření. Veškeré movité věci byly přikázány pozůstalé manželce s přihlédnutím k tomu, že movité věci, které nepožadovala, měly obvyklou cenu 13.700,- Kč a věci, které požadovala do výlučného vlastnictví měly cenu 53.000,- Kč. Soud prvního stupně při vypořádání přihlédl i k tomu, že výše pohledávky je dána především vklady náležejícími do společného jmění manželů, se kterými pozůstalá manželka po úmrtí zůstavitele nakládala a jeden účet dokonce zrušila a výtěžek z něho má buď ve svém držení nebo ho použila pro svou potřebu. Proto se jeví podle soudu prvního stupně jako správné, aby veškeré vklady připadly pozůstalé manželce a do dědictví náležela peněžitá pohledávka za ní. Proti tomuto usnesení podala pozůstalá manželka odvolání. Zák. č. 96/1993 Sb. v platném znění podle ní v § 8 odst. 1 jednoznačně říká, že v případě úmrtí účastníka přecházejí práva a povinnosti vyplývající ze stavebního spoření na pozůstalého manžela. K tomu soud přihlédne v řízení o dědictví. Z toho dovozuje, že v případě smrti manžela přechází veškerá práva a povinnosti na ní a stavební spoření nemůže být předmětem dědictví. Soud prvního stupně proto podle ní rozhodl nad rámec zákona, když dovodil, že je nutno připočítat majetkový prospěch do hodnoty majetku, které pozůstalému manželu připadne. Pokud by měl zákonodárce na mysli, že je nutno započíst majetkový prospěch získaný ze stavebního spoření, jistě by tuto povinnost stanovil. K tomu však podle odvolatelky nedošlo. Předmětem dědictví je stavební spoření v případě, kdy není pozůstalý manžel a dědici se dohodnou či nedohodnou. V tom případě je podle ní nutné zohlednit majetkový prospěch toho dědice, který spoření převezme. Z výpisu, které má M. R. k dispozici, podle ní vyplývá, že ke dni úmrtí zůstavitele činila naspořená částka na obou spořeních dohromady cca o 12.000,- Kč méně. Odvolatelka nesouhlasí ani s tím, že by z movitých věcí měla obdržet i tu část nábytku, kterou nepožaduje. Nemá žádné finanční prostředky navíc, aby mohla z ceny předmětného nábytku vyplácet podíl ostatním dědicům. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Před odvolacím soudem odvolatelka doplnila, že ostatní krajské soudy věc řeší odlišně, tj. vycházejí ze zákona o stavebním spoření a z toho, že pokud existuje pozůstalý manžel, na tohoto pozůstalého manžela přecházejí veškerá práva ze stavebního spoření. Proto podle ní soud prvního stupně rozhodl ve věci nesprávně. Odvolatelka tvrdí, že práva a povinnosti z úspor ze stavebního spoření přecházejí ze zákona na pozůstalého manžela a do dědictví by vůbec žádné částky z tohoto titulu neměly náležet, resp. neměly by náležet do vypořádání SJM. Soud by měl příslušná ustanovení zákona o stavebním spoření vyložit, neboť judikatura v tomto směru není jednotná. Pověřená notářka podle odvolatelky v podstatě postupovala podle § 8 odst. 2 zákona o stavebním spoření a nikoliv podle odst. 1, jak by to podle ní mělo být správně. Odvolatelka znovu poukazuje na to, že nesouhlasí s tím, aby jí byl přikázán veškerý majetek movitý, neboť je důchodkyně a nelze na ní spravedlivě požadovat, aby převzala veškeré movité věci, tedy i ty, o které nemá zájem a aby vyplácela podíl v penězích. Navrhuje, aby odvolací soud buď usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, nebo aby toto sám změnil ve smyslu podaného odvolání. Podle dědiček M. V. a D. V. argumentace, která je obsažena v odvolání, byla již předmětem jednání před soudem prvního stupně, resp. pověřenou notářkou. Soud prvního stupně se podle dědiček s těmito otázkami vypořádal a dospěl k správnému rozhodnutí. Zákonné ustanovení zákona o stavebním spoření je v tomto poměrně strohé, ovšem z věty, že soud k tomu přihlédne v řízení o dědictví, je nutno podle nich dospět k závěru, že hodnota naspořených peněz do dědictví náleží. Proto dědičky navrhují, aby bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Odvolání v této věci je přípustné ( § 201 a § 202 o.s.ř. ), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou ( § 201 o.s.ř. ) a v zákonem stanovené lhůtě ( § 204 o.s.ř. ). Obsahuje i náležitosti, uvedené v § 205 odst. 1 a 2 o.s.ř. Odvolací soud projednal věc podle § 212 písm. a) o.s.ř., aniž by byl vázán mezemi podaného odvolání, neboť jde o řízení, které lze zahájit i bez návrhu. Napadené usnesení přezkoumal podle § 212a odst. 1 a 2 o.s.ř., a to i z důvodů, které výslovně uplatněny nebyly. Neshledal vady řízení, vyjmenované v ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř., ke kterým by přihlížel z úřední povinnosti. Odvolání je částečně důvodné. Před rozhodnutím o odvolání doplnil odvolací soud provedené dokazování postupem podle § 213 o.s.ř. Důkaz byl proveden výpisem z vkladového účtu č. účtu 3 447 313 7 01, který byl veden u Českomoravské stavební spořitelny, a.s. se sídlem v P. na M. R. a výpisem z účtu č. 3 447 309 7 02, který byl u téže stavební spořitelny veden na V. R. Z těchto výpisů bylo zjištěno, že na účtu vedeném na jméno M. R. byl ke dni 31.12.2002 konečný zůstatek 95.929,80 Kč. Základna pro výpočet státní podpory činila 73.429,80 Kč, státní podpora od uzavření smlouvy činila 4.500,- Kč a připsané úroky 4.249,80 Kč. Na vkladovém účtu na jméno V. R. byl konečný zůstatek ke stejnému datu 96.033,20 Kč, základna pro výpočet státní podpory činila 73.533,20 Kč, státní podpora od uzavření smlouvy 4.500,- Kč, připsané úroky od uzavření smlouvy 4.253,20 Kč. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 96/1993 Sb. ve znění pozdějších novel, v případě úmrtí účastníka přecházejí práva a povinnosti vyplývající ze stavebního spoření na pozůstalého manžela. K tomu soud přihlédne v řízení o dědictví. Podle odst. 2 není-li pozůstalý manžel, jsou práva a povinnosti vyplývající ze stavebního spoření předmětem dědění, jen dohodnou-li se dědicové v dohodě o vypořádání dědictví tak, že práva a povinnosti ze stavebního spoření převezme jeden z nich. Podle odst. 3 nedojde-li mezi dědici k dohodě podle odst. 2, smlouva o stavebním spoření zaniká dnem úmrtí zůstavitele a v dědickém řízení se vypořádává pouze uspořená částka, včetně úroků a poměrné částky státní podpory ke dni úmrtí účastníka stavebního spoření. Shora citované zákonné ustanovení tedy předpokládá tři možné eventuality pro případ, že zůstavitel měl uzavřenu smlouvu o stavebním spoření. Soud prvního stupně v posuzované věci správně dospěl k závěru, že na tento případ dopadá ustanovení § 8 odst. 1 uvedeného zákona, neboť zůstavitel byl ke dni úmrtí ženatý, a proto práva a povinnosti vyplývající ze stavebního spoření přecházejí na pozůstalého manžela, a to dnem úmrtí. Nelze ovšem přehlédnout, že právě v tomto ustanovení je uvedeno i to, že k tomu soud přihlédne v řízení o dědictví. Z toho je nutno dovodit, že je nedůvodná námitka manželky zůstavitele, že by soud žádným způsobem práva a povinnosti ze stavebního spoření neměl zohlednit. Lze odvolatelce přisvědčit, že není jednotná judikatura v tom, jak se má ono zákonné ustanovení vykládat. I při vypořádání SJM v řízení o dědictví je nutno postupovat podle ustanovení občanského zákoníku o tom, jakým způsobem se vypořádává společné jmění manželů. Podle § 149 odst. 1 obč. zák. společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Podle odst. 2 zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Odvolací soud dospívá k závěru, že i když ze zákona o stavebním spoření jednoznačně vyplývá, že úspory na stavebním spoření včetně částek, které byly vyplaceny na úrocích a státní podpoře, které byly vedeny na jméno zůstavitele i na jméno pozůstalé manželky ke dni úmrtí zůstavitele ( tedy ke dni zániku manželství ) se stávají výlučným vlastnictvím pozůstalé manželky, je ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení nutno přihlédnout k tomu, co bylo ze společného majetku vynaloženo na výlučný majetek manželky zůstavitele. Podle odvolacího soudu jako majetek, který byl ze společného vynaložen na výlučný majetek manželky zůstavitele, je nutno posoudit veškeré částky, které byly na účty o stavebním spoření jak na jméno zůstavitele, tak na jméno pozůstalé manželky za trvání manželství vloženy. Vklady na stavebním spoření jsou vkladem na jméno, tzn., že u vkladového účtu, který byl veden na jméno pozůstalé manželky, byly nepochybně veškeré naspořené částky vynaloženy na její výlučný majetek. U vkladového účtu, který byl veden na jméno pozůstalého manžela, ve smyslu § 8 odst. 1 věta první cit. zákona přešla veškerá práva a povinnosti vyplývající ze stavebního spoření na pozůstalou manželku a v momentě úmrtí zůstavitele veškeré částky na tomto účtu náležely rovněž pozůstalé manželce. Je ovšem nutno zároveň dovodit, že k tomuto dni bylo ze společného majetku vynaloženo na výlučný majetek manželky zůstavitele ( která do práv a povinností ze stavebního spoření vstoupila okamžikem úmrtí zůstavitele ) to, co ze společného bylo vynaloženo na její výlučný majetek, tj. veškeré naspořené částky. Odvolací soud vykládá větu druhou § 8 odst. 1 zák. o stavebním spoření tak, že je nutno v řízení o dědictví přihlédnout k tomu, že ze společných prostředků byly na výlučný majetek pozůstalé manželky vynaloženy určité částky a ty je ve smyslu shora citovaného ustanovení § 149 odst. 2 obč. zák. v řízení o dědictví vypořádat. Zákon o stavebním spoření stanoví, že na pozůstalého manžela přecházejí veškerá práva a povinnosti ze stavebního spoření. Přitom zřejmě ani odvolatelka by nezpochybňovala, že pokud by stavební spoření nebylo ve fázi úspor, ale bylo by vypořádáváno v době, kdy již by byl poskytnut úvěr ze stavebního spoření, musel by být takový dluh v řízení o dědictví vypořádán. Odvolací soud dospívá k závěru, že v této fázi řízení nemůže usnesení soudu prvního stupně ve výroku o určení obvyklé ceny majetku, který měl zůstavitel s pozůstalou manželkou ve společném jmění a o vypořádání tohoto majetku potvrdit z důvodů shora uvedených, ale ani sám přímo změnit. Odvolací soud sice doplnil dokazování ke zjištění některých skutečností, toto doplnění však podle odvolacího soudu není natolik průkazné, aby bylo možno na základě předložených důkazů rozhodnout. Z výpisů vkladových účtů nelze postavit najisto, jaké částky byly na uvedených vkladových účtech naspořeny ke dni 13.7.2002 a co z konečného zůstatku, který je navíc k 31.12.2002, bylo na uvedené účty naspořeno, jaké částky byly připsány jako státní podpory a kolik činil úrok ke dni úmrtí zůstavitele. V tomto směru bude nutno ještě dokazování doplnit. Za správný považuje odvolací soud závěr soudu prvního stupně, že není namístě přikazovat movitý majetek částečně do dědictví a částečně pozůstalé manželce jen proto, že pozůstalá manželka o určité věci z bytového zařízení a vybavení domácnosti nemá zájem. Předně je nutno poukázat na to, že i podle ustálené judikatury platí, že takový movitý majetek se má přikazovat tomu z manželů, který movité věci užívá. I když v tomto směru existuje judikatura zejména ve vztahu ke spornému řízení, tj. vypořádání společného jmění manželů pro případ rozvodu ( např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 980/2003 ), lze vztáhnout závěry rozhodnutí dovolacího soudu i na řízení o dědictví. Je nepochybné, že pozůstalá manželka po dobu více než čtyř let předmětné věci má ve své domácnosti a tyto užívá a nelze na dědicích spravedlivě požadovat, aby si pozůstalá manželka vybrala jen to, co považuje za potřebné a zbývající věci aby připadly do dědictví a byly vypořádávány, v některých případech dokonce takovým způsobem, že k nim bude založeno podílové spoluvlastnictví. Odvolací soud z důvodů shora uvedených usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst.2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení ( § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 13. října 2006