Je vadou řízení, jestliže soud prvního stupně rozhodne o zastavení exekuce (§ 268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) a o nákladech exekuce (§ 87 odst. 3 exek. řádu), aniž by před tímto rozhodnutím rozhodl o uplatněném (oznámeném) procesním nástupnictví oprávněného.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. V. a soudců JUDr. A. Z. a Mgr. M. P. ve věci exekuce oprávněné J. e., a. s., se sídlem v Č., proti povinnému R., s.r.o., IČ…, se v Č., o zastavení exekuce, o odvolání soudního exekutora JUDr. Pavla Vyžrala, Exekutorský úřad v Českých Budějovicích, Brožíkova č.p. 6, proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6.12.2005, č.j. 18 Nc 5745/2004-19, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se vyjma výroku v odstavci prvém, o zastavení exekuce, který zůstal odvoláním nedotčen, ve zbytku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací uvedenému soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Napadeným usnesením Okresní soud v Českých Budějovicích zastavil exekuci, která byla nařízena rozhodnutím téhož soudu ze dne 10.2.2004, č.j. 18 Nc 5745/2004-4 ( odstavec I. výroku ). Povinnou společnost zavázal k tomu, aby soudnímu exekutorovi JUDr. Pavlu Vyžralovi zaplatila na náhradě nákladů exekuce částku 4.528,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení (odstavec II. výroku). Poslední výrokovou větou vyslovil, že oprávněná nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III.). Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že předmětná exekuce byla zastavena v důsledku návrhu oprávněného, vycházejícího z bezvýslednosti exekuce ( § 268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ). V otázce náhrady nákladů exekuce okresní soud vyloučil použití § 89 exekučního řádu a aplikoval standardní nákladový režim podle § 87 odst.3 téhož předpisu, podle kterého náklady exekuce zásadně hradí povinný. Do nákladů exekutora zahrnul odměnu ve výši 3.000,- Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 805,- Kč a daň z přidané hodnoty. Protože oprávněné v dané fázi řízení žádné náklady nevznikly, okresní soud rozhodl, že právo na jejich náhradu nemá. Pouze proti výroku odstavce druhého, o nákladech exekuce, se písemnou formou odvolal soudní exekutor, který byl provedením dané exekuce pověřen. Namítal, že vykonává exekuční činnost za úplatu, nemá přitom volnost při výběru prováděné exekuce a jeho jiná výdělečná činnost je omezena. Z tohoto pohledu je použití principu procesního zavinění na zastavení exekuce, kterou uplatnil prvostupňový soud, velkým zjednodušením aplikace práva a odporuje přirozené spravedlnosti, neboť „trestá“ exekutora za provedení exekuce, kterou on nemůže odmítnout. Riziko případné úhrady nákladů exekuce musí podle názoru odvolatele nést oprávněný, a to již v okamžiku podání návrhu na nařízení exekuce. Z těchto důvodů odvolatel navrhl, aby druhostupňový soud napadené usnesení změnil tak, že oprávněná je povinna uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 4.380,-Kč. Odvolací soud vyšel z předběžného závěru, že proti vylíčenému rozhodnutí zákon opravný prostředek připouští ( výkladem § 202 o.s.ř. a s přihlédnutím k § 52 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., dále jen „exekučního řádu“ ), a že odvolatel úkon uplatnil v zákonné patnáctidenní lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.). Napadl-li jmenovaný soudní exekutor toliko výrok o nákladech exekuce, je v tomto rozsahu k podání odvolání legitimován se zřetelem na dotčenost jeho nepochybného práva na náhradu nákladů exekuce. V tomto smyslu byl odvolací soud rovněž povinen podrobit své přezkumné činnosti na napadeném rozhodnutí závislý výrok o náhradě nákladů exekuce mezi účastníky řízení ( odstavec III. ), zatímco rozhodnutí okresního soudu o zastavení exekuce, jež nemůže být podmíněno výroky o náhradě nákladů exekuce, samostatně dospělo do právní moci (§ 206 o.s.ř.). Postup odvolacího soudu nevyžadoval s ohledem na povahu napadeného rozhodnutí a výsledek odvolacího řízení potřebu věc projednat ústně ( § 214 odst. 2 písm. d/ a e/ o.s.ř. ). Dospěl-li druhostupňový soud následně k tomu, že v řízení došlo k závažné vadě, napadené usnesení, jež bylo výsledkem vadného řízení, zrušil za podmínek § 219a odst. 1 o.s.ř. a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení ( § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ). Tomuto způsobu rozhodnutí odvolacímu soudu nebránila odvolatelem navrhovaná změna napadeného usnesení (§ 221a o.s.ř.). Z obsahu soudních spisů vzal odvolací soud za podstatnou skutečnost, že zkoumané exekuční řízení bylo zahájeno návrhem oprávněné J. e., a. s., se sídlem v Č., podaným k datu 3.2.2004. Ve prospěch této společnosti byla ostatně exekuce usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10.2.2004, č.j. 18 Nc 5745/2005, nařízena. Písemným podáním společnosti E. E., a. s., sídlem v Č., ze dne 16.11.2005, tato navrhla zastavení exekuce. V rámci návrhu konstatovala, že na E.E., a. s., přešly podle smlouvy o vkladu části podniku ze dne 29.10.2004 veškeré pohledávky a závazky ze smluv o dodávkách elektřiny ( smlouva byla založena u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod Spr. 307/2005 ). Podle § 256 odst. 1 o.s.ř. proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí. Odvolací soud s odkazem na shora vylíčený obsah soudních spisů a na znění § 256 odst. 1 o.s.ř. (opět se zřetelem k absenci zvláštní úpravy exekučního řádu, a tudíž s využitím možnosti dle § 52 odst. 1 tohoto zákona) založil své následující úvahy na zjištění, že prvostupňový soud po přijetí písemného podání ze strany E.E., a. s., bez dalšího jednal s touto společností, a to tím způsobem, že uvedený subjekt označil v napadeném rozhodnutí jako osobu oprávněnou a do závorky poznamenal, že dříve šlo o J. e., a.s. Takový postup hodnotí druhostupňový soud jako zcela nesprávný, mající za následek, že prvostupňový soud neprojednával věc ve vztahu k účastníku exekučního řízení (oprávněné J. e., a.s. ) a tím tohoto účastníka zkrátil na jeho procesních právech (ve smyslu odnětí možnosti oprávněnému jednat před soudem - § 229 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). V tomto bodě je nutno poznamenat, že odvoláním dotčené výroky o nákladech exekuce se zásadně týkají obou účastníků exekučního řízení, tedy i oprávněné osoby (odvolatel požaduje právě vůči této osobě náhradu nákladů soudního exekutora přiznat). V podrobnostech je pak nutno doplnit, že citovaný § 256 odst. 1 o.s.ř. reaguje pro účely výkonu rozhodnutí ( exekučního řízení ) na změny v účastenství pro přechod práv nebo povinností z vykonávacího ( exekučního ) titulu. Na vlastní procesní postup soudu se v tomto případě musí použít obecné ustanovení občanského soudního řádu, jímž je § 107 či § 107a o.s.ř.. Konkrétně zákon přikazuje soudu v případech ztráty procesní způsobilosti účastníka řízení či při převodech nebo přechodech práva nebo povinnosti účastníka řízení vždy o tom, s kým bude v řízení pokračováno, rozhodnout (za bližších podmínek u jednotlivých případů v zákoně uvedených). Nevydal-li okresní soud žádné rozhodnutí, dle kterého by mělo být namísto oprávněné jednáno se společností E.E., a. s., se sídlem v Č., zůstala na pozici oprávněné strany J.e., a. s., vůči které měly být činěny úkony soudu ( jmenovaná oprávněná přitom návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nepodala ). Po vrácení věci k dalšímu řízení prvostupňový soud toliko v rozsahu odvoláním dotčených a tudíž i zrušených výroků o náhradě nákladů exekuce rozhodne o tom, s kým a za jakých podmínek bude na straně oprávněné jednáno. Teprve poté ( po právní moci příslušného usnesení ) může rozhodovat tzv. ve věci samé. Je přitom na okresním soudu, aby důkazně zjišťoval, zda oprávněná J. e., a. s., neztratila procesní způsobilost a zda bude na vzniklou situaci aplikováno ustanovení § 107 či § 107a o.s.ř. ( prozatím z obsahu spisu nevyplývá, že by J. e., a. s., jako obchodní společnost zanikla ). P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 30. ledna 2006