I. V řízeni podle části páté OSŘ, v němž je uplatněn nárok podle zákona o půdě, přechází poplatková povinnost na dalšího účastníka řízení v případě úspěchu žalobce ve věci samé. II. Pozemkový fond ČR není subjektem osvobozeným od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. M. P. a soudců JUDr. Z. V. a JUDr. A. Z. v právní věci žalobců A) J. P., nar…, bytem K., B) M. L., nar…, bytem D., C) H. Š., nar…, bytem K., a D) J. P., nar.., , bytem H., všech zastoupených Mgr. J. L., advokátem v Č., proti dalšímu účastníku řízení, a to Pozemkovému fondu ČR, IČ…, se sídlem P., v řízení podle části páté o.s.ř. o vyměření soudního poplatku, o odvolání dalšího účastníka řízení proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4.8.2006, č.j. 6 C 371/2005 – 71, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Okresní soud uložil napadeným usnesením P. f. ČR, aby zaplatil České republice – Okresnímu soudu v Českém Krumlově soudní poplatek 2.500,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. V odůvodnění uvedl, že žalobci se právě proti P. f. ČR domáhali určení, že jsou vlastníky v žalobě specifikovaných nemovitostí. Této žalobě soud rozsudkem ze dne 27.6.2006, č.j. 6 C 371/2005 – 66 vyhověl, a proto v situaci, kdy žalobci jsou ze zákona od soudních poplatků osvobozeni, přešla poplatková povinnost podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. právě na dalšího účastníka řízení. Usnesení soudu prvního stupně napadl odvoláním další účastník řízení, a to s poukazem na § 205 odst. 1 písm. g) o.s.ř. Odvolatel uvedl, že jednalo se o řízení podle § 246 o.s.ř., kdy dotčeno bylo správní rozhodnutí, a to Ministerstva zemědělství ČR, Pozemkového úřadu v Českém Krumlově a šlo o rozhodnutí podle § 9 zák. č. 229/1991 Sb., přičemž podle odstavce osmého tohoto ustanovení účastníkem řízení je oprávněná osoba, povinná osoba a pozemkový fond. Pozemkový fond ČR není v řízení podle citovaného ustanovení správním orgánem, který rozhoduje, ani povinnou osobou, která věc o jejíž vydání jde, drží (§ 5 zák. o půdě), a proto nemůže být v procesním postavení žalovaného, není tím kdo důvod k podání žaloby zavdal, resp. kdo ji zapříčinil, je toliko účastníkem řízení podle části páté o.s.ř. ve smyslu § 250a o.s.ř., a proto by jej poplatková povinnost neměla stíhat a napadené usnesení by mělo být zrušeno. Odvolací soud zjistil, že přípustné odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou v zákonné patnáctidenní lhůtě (§ 201 a § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř.), projednal je bez nutnosti nařídit ve věci jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), aby poté, kdy je přezkoumal postupem podle § 212 o.s.ř. došel k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání. Podle § 9 odst. 8 zák. č. 229/1991 Sb. (dále jen „zákon o půdě“) účastníky řízení podle tohoto ustanovení jsou oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání nemovitosti u pozemkového úřadu, povinná osoba a pozemkový fond. Podle § 21a odst. 2 zák. o půdě oprávněná osoba domáhající se svého práva podle tohoto zákona proti povinné osobě je osvobozena od soudních poplatků. Osvobozena od soudních poplatků je též osoba domáhající se svého práva podle § 8. Podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatků osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Tuto povinnost však žalovaný nemá v řízení o rozvod nebo o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není. Podle § 11 odst. 2 písm. a) zák. o soudních poplatcích od poplatku se osvobozují Česká republika a státní fondy. Podle § 11 odst. 2 písm. i) zák. o soudních poplatcích od poplatku se osvobozují navrhovatel v řízení o vydání věci nebo uplatnění nároku podle zvláštních předpisů, je-li v těchto předpisech zakotven nárok na osvobození. Podle ustanovení § 1 zák. o soudních poplatcích (dále jen „poplatkový zákon“), který je obecným předpisem ve věcech poplatkových v řízení před soudy, se za řízení před soudy České republiky, řízení podle části páté o.s.ř. nevyjímaje, vybírají soudní poplatky podle sazebníku, který je přílohou tohoto zákona. Okruh poplatníků soudních poplatků před soudem v prvním stupni vymezuje § 2 odst. 1 a 2 poplatkového zákona. Vztaženo na projednávanou věc obecně by poplatková povinnost, pokud by nebyl osvobozen, stíhala navrhovatele (žalobce) a pro případ osvobození navrhovatele (žalobce) od soudních poplatků, lhostejno zda ze zákona nebo na základě rozhodnutí soudu, přechází poplatková povinnost v případě vyhovění žalobě v odpovídající výši (výši odpovídající úplnému nebo částečnému úspěchu ve věci) na žalovaného, resp. toho, kdo v řízení úspěšný nebyl (komu byla rozhodnutím soudu uložena povinnost či kdo byl jinak rozhodnutím soudu dotčen na svých právech a povinnostech). Lze tedy uvést, že poplatková povinnost stíhá z procesního hlediska primárně navrhovatele (žalobce) a sekundárně pak žalovaného (či dalšího účastníka řízení, jak bude podáno níže), pokud bylo návrhu vyhověno. Vždy je tedy povinen k zaplacení soudního poplatku jeden z účastníků soudního řízení (pokud není od soudního poplatku osvobozeno samotné řízení), při zdůraznění toho, že poplatkový zákon rozlišuje procesní postavení účastníků, ale nemá za významné jejich hmotněprávní postavení, v tomto případě vyplývající z § 9 odst. 8 zák. o půdě, které zároveň stanoví fakticky okruh účastníků správního řízení. Pokud poplatkový zákon hovoří v § 11 odst. 2 písm. i) o navrhovateli, nepochybně jím je míněn i žalobce, neboť legislativní zkratka „navrhovatel“, tedy pojem procesního práva, označuje toho, kdo uplatnil u soudu návrhem (který je také označován žalobou) svůj nárok. V této věci je nepochybné, že žalobci (§ 250a odst. 1 o.s.ř.) jsou v řízení od soudních poplatků osvobozeni, a to podle ust. § 11 odst. 2 písm. i) poplatkového zákona ve spojení s § 21a odst. 2 zák. o půdě. V situaci, kdy žalobci byli se svým nárokem úspěšní, přechází poplatková povinnost na žalovaného, pokud ten také není od poplatku osvobozen. Co bylo uvedeno o žalovaném jako procesní straně ( resp. o přechodu poplatkové povinnosti) platí přiměřeně také o dalším účastníku řízení v řízení podle části páté o.s.ř., kde je okruh účastníků vymezen § 250a odst. 1 o.s.ř. Ačkoli PF ČR není označen v tomto řízení jako žalovaný, je zřejmé, že vystupuje v pozici účastníka, který v řízení nebyl úspěšný, v tomto případě fakticky v pozici žalovaného, což se např. projevuje logicky i v otázce rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky – ostatně řízení podle části páté z tohoto úhlu pohledu je svým charakterem řízení sporné. Skutečnost, že pozice dalšího účastníka řízení, v tomto případě Pozemkového fondu ČR, je ztotožnitelná s pozicí žalovaného, lze a contrario dovodit z toho, že případný neúspěch Pozemkového fondu ČR ve správním řízení by vedl k tomu, že by sám žalobou mohl vyvolat řízení podle části páté, kde by vystupoval jako žalobce. Logicky tedy, může-li jednou vystupovat jako žalobce, pak ocitne-li se v řízení v opačném procesním postavení, lze jej i ve smyslu § 2 odst. 3 poplatkového zákona považovat za žalovaného. Zbývalo tedy posoudit, zda uložení poplatkové povinnosti Pozemkovému fondu ČR nevylučuje okolnost jeho osobního osvobození od soudních poplatků ze zákona (rozhodnutím soudu osvobozen nebyl). Osobní osvobození Pozemkového fondu ČR od soudních poplatků v předmětném řízení by mohlo vyplývat buď ze zvláštního právního předpisu, kterým je zde zákon o půdě (event. přímo ze zákona č. 569/1991 Sb.), nebo přímo z obecného předpisu, kterým je poplatkový zákon. Protože zákon o půdě takovéto ustanovení nemá (§ 21a odst. 2 se na Pozemkový fond ČR nevztahuje), zbývalo § 11 odst. 2 písm. a) poplatkového zákona. Toto ustanovení zakládá osobní osvobození od soudních poplatků pro Českou republiku a státní fondy. Je nepochybné, že Pozemkový fond ČR je zákonem zřízenou právnickou osobou odlišnou od státu (od České republiky), právnickou osobou, jež vystupuje a jedná svým jménem, nikoli jménem České republiky. Ač ve svém označení obsahuje pojem „fond“ a „ČR“, nejde podle odvolacího soudu o státní fond ve smyslu citovaného ustanovení poplatkového zákona. Tím lze rozumět např. Státní fond životního prostředí České republiky, jež je „jinou státní organizací“ (§ 2 zák. č. 388/91 Sb. o Státním fondu životního prostředí ČR), tedy organizací, která jedná jménem státu jako jeho organizační složka ve smyslu § 2 a § 51 zák. č. 219/2000 Sb., a je bez vlastní právní subjektivity. Vyplývá to i z toho, že správcem tohoto státního fondu je Ministerstvo životního prostředí ČR, v čele stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr, a taktéž o poskytování prostředků z fondu rozhoduje ministr (§ 1 odst. 3, 4 a 5 zák. č. 388/91 Sb.). Oproti tomu Pozemkový fond ČR je samostatnou právnickou osobou, subjektem odlišným od České republiky, nevystupující v pozici organizační složky státu. Není-li státním fondem ve smyslu § 11 odst. 2 písm. a) poplatkového zákona, přechází na něj ve smyslu § 2 odst. 3 téhož zákona v tomto řízení poplatková povinnost z úspěšných žalobců, kteří jsou od povinnosti platit soudní poplatek osvobozeni ze zákona. Okresní soud tedy v napadeném rozhodnutí rozhodl správně, a proto mohlo být postupem podle § 219 o.s.ř. potvrzeno. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 10. listopadu 2006