K rozhodnutí o vrácení jednorázového příspěvku dítěti, neprávem vyplaceného podle čl. XXVIII odst. 1 zákona č. 237/2004 Sb., není dána pravomoc soudu ( 7 o.s.ř.), ale úřadu státní sociální podpory.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. V. a soudců JUDr. A. Z. a Mgr. M. P., v právní věci žalobce Úřadu práce v Č. proti žalované J. M., r.č…, trvale bytem Č., o žalobě o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2.000,- Kč, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.7.2005, č.j. 9 C 203/2005 – 16, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením Okresní soud v Českých Budějovicích zastavil řízení postupem dle § 104 odst. 1 o.s.ř. s tím, že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena Úřadu práce, odboru státní sociální podpory v Českých Budějovicích. O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalobce se domáhal žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované dle § 451 obč. zák. odůvodněním, že dne 14.6.2004 byla žalované J. M. vyplacena spolu s přídavkem na dítě podle zákona o státní sociální podpoře náležející oprávněné osobě dceři V. M., nar…1987, za měsíc květen 2004 částka 2.000,- Kč dle čl. XXVIII zákona č. 237/2004 Sb., kterým se v souvislosti se změnou zákona o dani z přidané hodnoty mění některé zákony a přijímají některá další opatření, jako jednorázový příspěvek dítěti. Následně bylo kontrolou zjištěno, že žalovaná nesplnila oznamovací povinnost ve smyslu zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, kdy dle ustanovení § 61 neoznámila písemně do 8 týdnů veškeré změny ve skutečnostech rozhodných pro nárok na dávku státní sociální podpory, její výši a výplatu, neboť od 23.10.2003 do 31.8.2004 dcera V. M. přestala studovat na střední škole a stala se nezaopatřenou. Z toho důvodu nebyl nárok na přídavek na dítě již za období 23.10.2003 do 31.8.2004 a tudíž nenáleželo přiznání ani výplaty jednorázového příspěvku dítěti dle zákona č. 237/2004 Sb. za měsíc květen 2004 ve výši žalované částky 2.000,- Kč. Dne 14.6.2004 byla tedy žalované J. M. vyplacena neprávem částka 2.000,- Kč bez jakéhokoliv důvodu. Soud prvotně zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení vzhledem k charakteru uplatněného nároku. Žalobce koncipoval žalobu jako žalobu o vydání bezdůvodného obohacení dle § 451 obč. zák. vzhledem k metodickému pokynu ze dne 12.1.2005, který obdržel v obdobných případech od Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky. V něm se uvádí, že nárok na jednorázový příspěvek dítěti poskytovaný podle zákona č. 237/2004 Sb. není nárokem ze státní sociální podpory, a nelze proto také na poskytování nároku na tento příspěvek zákon o státní sociální podpoře aplikovat, popř. lze podle zákona o státní sociální podpoře postupovat jen v rozsahu, v němž to část 28 zákona č. 237/2004 Sb. umožňuje. Protože zákon č. 237/2004 Sb. nestanoví postup, podle něhož by bylo možné vymáhat jednorázový příspěvek dítěti vyplacený neprávem, a zákon o státní sociální podpoře nelze na takový případ aplikovat, přichází v úvahu jen použití § 451 a násl. obč. zák. s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení na základě majetkového prospěchu získaného plněním bez právního důvodu. Toto bezdůvodné obohacení lze vymáhat jen soudní cestou, nelze-li se na vrácení částky získané bezdůvodným obohacením dohodnout. I přes citované stanovisko MPSV ČR soud dospěl k závěru, že zde není naplněna jedna ze základních podmínek řízení, a to pravomoc soudu podle ustanovení § 7 o.s.ř. Podle ustanovení § 7 odst. 1 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle ustanovení § 7 odst. 3 o.s.ř. jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. Žalobce v tomto případě uplatňuje nárok na vrácení neprávem poskytnutého jednorázového příspěvku dítěti, kdy tento nárok byl upraven zákonem č. 237/2004 Sb. ze dne 1.4.2004, kterým se v souvislosti s přijetím zákona o dani z přidané hodnoty mění některé zákony a přijímají se některá další opatření a mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 479/2003 Sb. a zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Podle části 28 označené Jednorázový příspěvek dítěti čl. XXVIII. odst. 1 příspěvek dítěti poskytne stát nezaopatřenému dítěti jako jednorázovou výpomoc v souvislosti se změnami ve výši daně z přidané hodnoty. Podle odst. 5 příspěvek dítěti vyplatí úřad státní sociální podpory, který je příslušný k výplatě přídavku na dítě za květen 2004. Podle čl. 7 o nároku na příspěvek dítěti se nevydává písemné rozhodnutí; o poskytnutí příspěvku dítěti zasílá úřad státní sociální podpory písemné oznámení. Proti postupu uvedenému ve větě první lze uplatnit do 30 dnů ode dne, kdy byl vyplacen přídavek na dítě za květen 2004, písemné námitky u příslušného úřadu státní sociální podpory; v řízení o těchto námitkách se postupuje obdobně jako v řízení o námitkách ve věcech dávek státní sociální podpory. Podle čl. 11 náklady na výplatu příspěvku dítěti se hradí ze státního rozpočtu. Podle výše citovaných znění lze tedy souhlasit se stanoviskem MPSV ČR ze dne 12.1.2005 v tom bodě, že zákon č. 237/2004 Sb. nestanoví postup, podle něhož by bylo možné vymáhat jednorázový příspěvek dítěti vyplacený neprávem. Chybí-li odkaz, že by v případě vymáhání neprávem poskytnutého jednorázového příspěvku dítěti rozhodoval soud, nemůže být založena pravomoc soudu podle ustanovení § 7 odst. 3 o.s.ř. (v případě, kdy to stanoví zákon). Soud se proto dále zabýval tím, zda není dána pravomoc soudu podle ustanovení § 7 odst. 1 o.s.ř., kdy je dovozováno, že se má jednat o vydání bezdůvodného obohacení a tudíž použití ustanovení § 451 a násl. obč. zák. Podle §451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Plnění však musí mít svůj základ v občanskoprávních vztazích, proto ustanovení § 451 a násl. nedopadají např. na právní vztahy vznikající podle právní úpravy nemocenského pojištění, státní sociální podpory. Zákon o státní sociální podpoře č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vymezuje pojem „státní sociální podpora“, přičemž náklady na státní sociální podporu hradí stát; v ustanovení § 3 zákona je vymezen okruh oprávněných osob. Stejně tak i nárok na jednorázový příspěvek dítěti vymezuje zvláštní zákon – č. 237/2004 Sb., který rovněž vymezuje podmínky vyplacení příspěvku a také jednoznačně definuje, že náklady na výplatu příspěvku dítěti se hradí ze státního rozpočtu. Nárok na příspěvek dítěti je vázán na vznik nároku na výplatu přídavku na dítě podle zákona o státní sociální podpoře, kdy posuzování skutečností rozhodujících pro trvání nároků na dávku státní sociální podpory je také zcela v pravomoci příslušného úřadu státní sociální podpory. Z uvedeného je zřejmé, že vyplácení příspěvku nemá základ v občanskoprávním vztahu ve smyslu ustanovení § 2 obč. zák. Zákon o státní sociální podpoře č. 117/1995 Sb. má speciální ustanovení o postupu v případě dávky vyplacené neprávem nebo ve vyšší částce než náležela, v ustanovení § 62, kdy dle odst. 6 o povinnosti vrátit dávku nebo její část podle odst. 1 až 3 rozhoduje úřad státní sociální podpory, který dávku vyplácí nebo naposledy vyplácel. Zákon č. 237/2004 Sb. takové ustanovení o postupu neprávem vyplacené dávky jednorázového příspěvku dítěti nemá, z čehož ale nelze dovozovat, že by úřad státní sociální podpory nebyl oprávněn postupovat obdobně dle zákona o státní sociální podpoře a sám neprávem vyplacenou či přijatou částku od příjemce vymáhat. Nelze totiž přehlédnout, že v obou případech jsou tyto dávky poskytovány a také vypláceny státem podle zákonů obsahujících speciální úpravu pro výplatu příslušných dávek. Soud tedy dovodil, že není dána jeho pravomoc k projednání věci, jedná se o takový nedostatek podmínky řízení, který odstranit nelze. Proto postupem dle § 104 odst. 1 o.s.ř. řízení zastavil s tím, že po zastavení řízení bude věc postoupena Úřadu práce, odbor státní sociální podpory v Českých Budějovicích, který je podle názoru soudu tím orgánem kompetentním věc projednat obdobně jako v případech vrácení neprávem přijaté dávky státní sociální podpory dle zákona č. 117/1995 Sb. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř., kdy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Proti tomuto usnesení se odvolal žalobce navrhující projednání věci soudem s poukazem na důvody žaloby i skutečnost, že obdobná věc byla již soudem projednána. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. Odvolací soud po závěru, že přípustné odvolání bylo podáno účastníkem řízení k takovému úkonu legitimovaným (§ 90, § 201 a § 202 o.s.ř.) v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně postupem dle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně o absenci pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí dané věci, kdy nad rámec odůvodnění napadeného rozhodnutí, na něž v plném rozsahu odkazuje, uvádí následující. Pro závěr o tom, zda je v této věci dána pravomoc soudu, je rozhodné posouzení předmětu sporu podle § 7 odst. 1 o.s.ř., tedy zda jde o věc vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, obecně řečeno ze vztahů soukromoprávních, či zda jde o věc jinou, svou povahou veřejnoprávní náležející do pravomoci soudů na základě výslovného ustanovení zákona (§ 7 odst. 3 o.s.ř.). I dle názoru odvolacího soudu uplatněný nárok nemá svůj základ v občanskoprávních, případně jiných soukromoprávních vztazích. Žalobce se domáhá vrácení jednorázového příspěvku dítěti, vyplaceného dle zák. č. 237/2004 Sb., kdy sice nejde o dávku státní sociální podpory ve smyslu § 2 zák. č. 117/1995 Sb. v platném znění, nicméně jedině splněním předpokladů pro nárok na výplatu jedné z nich (přídavek na dítě) vznikl ve smyslu bodu 2 čl. XXVIII. zák. č. 237/2004 Sb. nárok na předmětný příspěvek dítěti. Jedná se tedy o nárok svým obsahem blízký dávce státní sociální podpory, o jejímž vrácení rozhoduje dle § 62 odst. 6 zák. č. 117/1995 Sb. úřad státní sociální podpory. Dle názoru odvolacího soudu proto nutno i v případě vrácení takového neprávem vyplaceného příspěvku dovodit pravomoc stejného orgánu. Lze tedy uzavřít, že s ohledem na předmět sporu nelze dovodit pravomoc soudu vymezenou § 7 odst. 1 o.s.ř., jeho pravomoc pak není dána ani dle odst. 3 téhož ustanovení, neboť by tak musel výslovně stanovit zákon. S těmito úvahami proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné postupem dle § 219 o.s.ř. potvrdil bez toho, že by bylo třeba k projednání odvolání nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.). Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá ze skutečnosti, že úspěšné žalované žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně dovolání do 2 měsíců od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 31. ledna 2006