Výstraha ve smyslu § 711 odst. 1 písm. c) obč. zák. nemůže založit (splnit) předpoklad tohoto výpovědního důvodu, neobsahuje-li - krom vylíčení jednání nájemce, v němž pronajímatel spatřuje hrubé porušení dobrých mravů v domě - taktéž pohrůžku s poučením nájemce, že v případě recidivy příslušného chování bude (může být) využito práva výpovědi z nájmu bytu.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. V. a soudců JUDr. A. Z. a JUDr. J. F. v právní věci žalobců A/ P. N., nar..., a B/ M. N., nar…, zastoupené žalobcem P. N. jako obecným zmocněncem, obou bytem Č., proti žalované M. D., nar…, bytem Č., zastoupené JUDr. P. P., advokátkou v Č., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, o odvolání žalované ze dne 30.11.2005 proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6.10.2005, č.j. 12 C 201/2005-52, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se m ě n í takto: Z a m í t á se návrh na přivolení k výpovědi z nájmu bytu II. kategorie o výměře 89,59m2, nacházejícího se v I. nadzemním podlaží domu – budovy č.p. 4 v k. ú. a obci Č…, kterou dali žalobci žalované, s tím, že nájemní poměr skončí uplynutím 6 měsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku a žalovaná bude povinna byt vyklidit a vyklizený předat žalobcům do 15 dnů po uplynutí výpovědní lhůty a zajištění náhradního ubytování. II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích přivolil k výpovědi z nájmu bytu shora specifikovaného, kterou dali žalobci žalované ( odstavec I. výroku ). Současně stanovil délku a běh výpovědní lhůty, jejímž uplynutím nájemní poměr skončí ( odstavec II. výroku ). Žalované uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobcům do 15 dnů od uplynutí výpovědní lhůty a zajištění náhradního ubytování ( odstavec III. výroku ). V závěru výroku vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ( odstavec IV. ). Dle odůvodnění rozsudku okresní soud učinil z provedených důkazů skutkový závěr, že žalovaná, která užívá označený byt ode dne 1.5.2002 z titulu nájemce, verbálně a fyzicky útočila na jiné nájemce domu manžele S., kterým dne 7.2.2005 poškodila vstupní dveře do bytu a ve dnech 13. a 14.5.2005 fyzicky napadla ing. E. S. V důsledku fyzického napadení byla ing. S. 16 dnů v pracovní neschopnosti. Chování žalované hodnotil soud prvního stupně jako jednání odporující dobrým mravům. Vzal za prokázané, že žalobce P. N. vyhotovil dne 10.2.2005 písemnou výstrahu, která byla žalované doručena do vlastních rukou dne 16.2.2005. Přes tuto výstrahu žalovaná své jednání neukončila. Naplnila tím výpovědní důvod uvedený v § 711 odst. 1 písm. c) obč. zák. a soud proto formou přivolení k výpovědi z nájmu bytu žalobě vyhověl. Respektoval žalobci stanovenou 6 měsíční výpovědní lhůtu, reagující na skutečnost, že žalovaná je těhotná. Vysoký stupeň těhotenství žalované současně vzal okresní soud jako okolnost zvláštního zřetele hodnou a přihlédl zároveň k tomu, že žalovaná měla dle provedených důkazů konflikty pouze s manžely S., zatímco s ostatními nájemci v domě vycházela bez problémů. Na základě těchto úvah vázal povinnost žalované vyklidit předmětný byt na zajištění náhradního ubytování, s odkazem na § 712 odst. 5 větu druhou obč. zák. O nákladech řízení rozhodl okresní soud ve prospěch úspěšných žalobců, kteří se však práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdali ( § 142 odst. 1 o.s.ř. ). Vylíčený rozsudek napadla písemným odvoláním ze dne 30.11.2005 žalovaná. Rozsah odvolání vymezila odstavci I., II. a III. výroku rozsudku a odvolací důvody koncentrovala citací § 205 odst. 2 písm. b), písm. e) a písm. g) o.s.ř. V podrobnostech odvolatelka namítala, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobců co do dlouhodobého a závažného porušování dobrých mravů v domě ze strany žalované. Žalovaná krom manželů S. neměla s nikým v domě žádné osobní rozepře, přičemž ve vztahu k manželům S. nelze učinit jednoznačný závěr, že by iniciátorem konfliktů byla výlučně žalovaná. Příslušná řízení u Policie ČR přitom doposud nebyla skončena. Při uvedené argumentaci odvolatelka navrhla, aby druhostupňový soud napadený rozsudek změnil a žalobu jako nedůvodnou zamítl, případně aby žalované přiznal právo na náhradní byt. Přihlédnuto by mělo být k tomu, že žalovaná je samoživitelkou syna, narozeného dne 18.10.2005. Jinou možnost bydlení než v předmětném bytě nemá. Žalobci písemně dne 6.2.2006 navrhli potvrzení napadeného rozsudku. K odvolání žalované v rámci svého vyjádření poznamenali, že okresní soud dle jejich názoru zjistil správně a úplně skutkový stav věci vycházející především z výpovědí svědků manželů S., jejichž tvrzení žalovaná nevyvracela, takže není rozhodné, zda trestní řízení u Policie ČR skončilo či nikoliv. Žádný z ostatních nájemců před soudem neuvedl, že žalovaná dobré mravy neporušuje ( bylo sděleno, že ostatní nájemci o takovém porušení neví ). Stav porušování dobrých mravů v domě byl přitom k datu podání výpovědi prokázán. Sociální situaci žalované vzali žalobci v úvahu stanovením delší výpovědní lhůty a nečiní námitky ani proti tomu, že soud prvního stupně přiznal žalované právo na náhradní ubytování. Odvolací soud nařídil ústní projednání případu ( v souladu se zásadou plynoucí z § 214 odst. 1 o.s.ř. ), vzal-li předběžně za splněné procesní podmínky, které zákon s uplatněním opravného prostředku proti rozhodnutí soudu vyžaduje. Žalovaná konkrétně podala své odvolání proti rozsudku, do něhož procesní předpis takový úkon připouští, zároveň dodržela 15 denní podací lhůtu a disponuje k uplatnění opravného prostředku příslušnou legitimací, založenou na účastenství v daném řízení ( § 202 o.s.ř., § 204 odst. 1 o.s.ř., § 90 o.s.ř. ve spojení s § 201 o.s.ř. ). Druhostupňový soud byl rozsahem své přezkumné činnosti vázán žalovanou vymezeným předmětem odvolání a krom prvních tří odstavců výroku přezkoumal bez ohledu na procesní vůli odvolatelky rozhodnutí o nákladech řízení, tedy rozhodnutí na meritu věci závislé ( § 212 písm. b) o.s.ř. ). Z procesního hlediska je konečně třeba dodat, že povaha projednávané právní věci nebránila účastníkům, aby uplatňovali skutečnosti a důkazy, které již mohly být provedeny či uplatněny před soudem prvního stupně ( k tomu viz. § 120 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 205a odst. 1 a odst. 2 o.s.ř. ). Odvolání žalované je důvodné. Odvolací soud považuje za správné předznamenat, že dokazování, které proběhlo v řízení na prvním stupni, bylo ze strany okresního soudu provedeno pečlivě a v dostatečném rozsahu, takže výsledky dokazování umožňovaly rozhodnout ve věci samé. Odvolací soud proto neměl žádný důvod důkazní řízení rozšiřovat či opakovat, vyjma upřesnění způsobu zániku nájemního poměru mezi žalobci a manžely S. ( v tomto směru byla čtením provedena dohoda o skončení nájmu ze dne 15.4.2005 ) a skutečnosti spočívající ve vydání trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ( dne 5.12.2005 pod č.j. 31 T 187/2005-29 ), s doplněním, že předmětný trestní příkaz byl dle tvrzení obviněné M. D.( žalované ) zrušen včasným odporem, takže trestní stíhání žalované v souvislosti s jednáním vůči poškozené ing. E. S. nebylo uvedeným rozhodnutím skončeno. Dospěl-li druhostupňový soud k tomu, že nedošlo ke splnění podmínek pro potvrzení rozsudku ( § 219 o.s.ř. ) či pro jeho zrušení ( § 219a o.s.ř. ), změnil napadený rozsudek, protože právní úvahy okresního soudu nejsou správné ( § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ). Žalobci z pozice pronajímatelů předmětného bytu spojili výpověď z nájmu bytu s podáním žaloby v této věci a označili v rámci příslušného výpovědního důvodu jako výstrahu před touto výpovědí dopis ze dne 10.2.2005, jímž byla žalovaná vyzvána, aby okamžitě ukončila jednání, kterým hrubě porušuje dobré mravy v domě a dobré sousedské soužití ( odstavec III. žaloby). Soud prvního stupně nepochybně vycházel z předmětné písemnosti jako z úkonu perfektního. Odvolací soud má na tuto skutečnost zcela odlišný názor. Dopis ze dne 10.2.2005, podepsaný žalobcem N., obsahuje sdělení, že žalobce byl ostatními nájemci informován o jednání žalované, jímž jsou porušovány dobré mravy v domě. Žalobce blíže uvedl, že při styku s ostatními nájemci žalovaná používá vulgarizmy a ostatní nájemce opakovaně častuje hlasitými nadávkami. V dopise ze dne 10.2.2005 dále žalobce popisuje jednání žalované ze dne 7.2.2005 vůči manželům S. a vyzývá žalovanou k okamžitému ukončení „těchto excesů, které hrubým způsobem narušují dobré sousedské soužití a dobré mravy v domě“. Zároveň vyzývá žalovanou, aby v součinnosti s manžely S. zajistila opravu dveří do jejich bytu v termínu do 28.2.2005. Z podrobné citace dopisu ze dne 10.2.2005 nelze sice pochybovat o tom, že žalovaná byla jedním z pronajímatelů upozorňována na nevhodnost tvrzeného jednání, avšak v této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že výpovědi z nájmu bytu ve smyslu § 711 odst. 1 písm. c) obč. zák. má předcházet výstraha, nikoliv prosté upozornění, které samo o sobě nenaplňuje dostatečnou preventivní funkci ve vztahu k osobě a jednání narušitele dobrých mravů v domě. Výstrahou je tedy nutno rozumět upozornění kvalifikované, obsahující jednak popis skutku, v němž má být spatřováno hrubé porušení dobrých mravů v domě, jednak hrozbu použití výpovědního důvodu pro případ, že by nájemce bytu v příslušném jednání pokračoval nebo akt porušující dobré mravy v domě opakoval. Vyžaduje-li zákon písemnou formu výstrahy, nelze chybějící nedostatek obsahu podání konvalidovat jinak ( žalobci ostatně ani před odvolacím soudem netvrdili, že by žalovaná byla jiným způsobem vyrozuměna o právních následcích pro případ nerespektování výzvy ). Úvahy odvolacího soudu je pak nutno shrnout větou, že výstraha ve smyslu § 711 odst. 1 písm. c) obč. zák. nemůže založit hmotněprávní předpoklad příslušného výpovědního důvodu, neobsahuje-li krom vylíčeného konkrétního jednání nájemce, v němž pronajímatel spatřuje chování odporující dobrým mravům v domě, pohrůžku s poučením nájemce, že v případě recidivy příslušného jednání bude ( či může být ) využito práva výpovědi z nájmu bytu. Skutečnost výstrahy je totiž nedílnou součástí skutkové podstaty příslušného výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z čehož zároveň plyne, že tato skutečnost musí být v podrobnostech zachycena v rámci obsahu výpovědi; dodatečné tvrzení jiné než s konkrétní výpovědí spjaté výstrahy nemůže být rozhodnou skutečností ve věci samé ( v posuzované věci se žalobci v tomto smyslu snažili doplnit dokazování o výstrahu ve formě trestního příkazu ). Krom předchozích formálně právních úvah k výstraze před výpovědí z nájmu bytu odvolací soud považuje za nezbytné rovněž uvést, že jednání žalované, ve kterém bylo spatřováno a prokazováno hrubé porušení dobrých mravů v domě, se týkalo výlučně rozporů mezi žalovanou a manžely S., přičemž opakované chování ze dne 13.5.2005 a 14.5.2005 mělo spojitost pouze s osobou ing. E. S. Shodně jako okresní soud vycházel odvolací soud ze skutkového závěru, že ostatní nájemci neměli s žalovanou žádné problémy a nebylo jim ani nic známo o konfliktu mezi žalovanou a manžely S. Z předmětných skutkových zjištění lze dovodit, že prokazovaná intenzita jinak nepochybně nevhodného chování žalované nedosahuje naplnění výpovědního důvodu ve smyslu § 711 odst. 1 písm. c) obč. zák. Zákonem je požadováno takové dobrým mravům odporující jednání, které přímo či nepřímo negativně zasahuje do morálních hodnot více nájemců v domě, což se v daném případě nestalo. Pokud prokazatelně existovaly problémy ve vztazích mezi žalovanou a manžely S.( především ing. E. S.), vnějším projevům jinak nevhodného řešení těchto problémů nebyl nikdo z ostatních osob, žijících v předmětném domě, přítomen, takže se jednání žalované nemohlo z obecného hlediska dobrých mravů v domě dotknout. Vedle nedostatku výstrahy před výpovědí z nájmu bytu je tak právní hodnocení jednání žalované ze strany odvolacího soudu sekundárním důvodem pro zamítnutí žaloby postupem změny napadeného rozsudku. V otázce práva na náhradu nákladů řízení druhostupňový soud přihlédl k tomu, že sama žalovaná doznala dřívější spory s manžely S., které byly řešeny nevhodně, a to i z její strany. Nastolen je tím důvod hodný zvláštního zřetele k výjimečnému použití § 150 o.s.ř., a to pro řízení před soudy obou stupňů. Výrok odvolacího soudu o nepřiznání práva žalované na náhradu nákladů řízení se krom § 150 o.s.ř. procesně opírá rovněž o § 224 odst. 2 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné ( § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ). Účastník může dovolání podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni ( § 240 odst. 1 o.s.ř. ). O včas uplatněném dovolání by rozhodoval Nejvyšší soud ČR se sídlem v Brně. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 23. února 2006