1. Věřitel, jemuž svědčí zástavní právo k movité věci, která byla prodána v dražbě, je účastníkem řízení té fáze řízení o výkon rozhodnutí, kde je rozhodováno o rozvrhu výtěžku prodané věci a je oprávněn k podání odvolání proti usnesení o rozvrhu (§ 331a o.s.ř.). 2. Tento věřitel může uplatnit své právo na vydání výtěžku prodané věci (§ 165 odst. 1 obč. zák.) až do okamžiku pravomocného skončení rozvrhového řízení. 3. Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, ani usnesení o nařízení dražebního roku (§ 328b o.s.ř.) s výzvou k přihlášení svých nároků na bvydání výětěžku prodeje se tomuto zástavnímu věřiteli nedoručuje ( ledaže by existence zástavního práva byla soudu známa).

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. V. a soudců JUDr. A. Z. a Mgr. M. P. ve věcech výkonu rozhodnutí oprávněných A/ O. s. s. z. v Č., a B/ V. z. p. ČR, se sídlem P., doručováním na sídlo Okresní pojišťovny v Č., proti povinné A. CB, spol. s r.o., se sídlem Č., o rozvrhu výtěžku dražby movitých věcí, o odvolání společnosti B.-A., a.s., sídlem Č., ze dne 23.2.2006 proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.2.2006, č.j. 58 E 789/2004- 43, 58 E 598/2004-30, 58 E 1140/2004-29, 58 E 801/2004-28, 58 E 597/2004-30, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í uvedenému soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením Okresní soud v Českých Budějovicích rozvrhl výtěžek prodeje movitých věcí ( v dražbě konané společně pro uspokojení jednotlivých pohledávek oprávněných osob, a to ve třech případech pohledávek OSSZ Č. a ve dvou případech VZP ČR, ve věcech výkonu rozhodnutí vedených u jmenovaného soudu pod shora specifikovanými spisovými značkami ) tak, že stanovil pořadí oprávněných osob a ve vztahu k oprávněné v prvním pořadí ( OSSZ Č.) rozhodl o vyplacení z výtěžku prodeje na celkové uspokojení její pohledávky ve výši 12.903,90 Kč a k oprávněné ve druhém pořadí ( VZP ČR ) o vyplacení výtěžku prodeje na částečné uspokojení její pohledávky ve výši 35.096,10 Kč, s tím, že oprávněným osobám ve třetím až pátém pořadí nebude z výtěžku prodeje vyplaceno ničeho ( odstavec I. výroku ). Zároveň soud prvního stupně zastavil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, nařízený usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.6.2004, č.j. 58 E 598/2004-9, pro 84.220,- Kč zcela ( odstavec II. výroku ), výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí nařízený usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19.11.2004, č.j. 58 E 1140/2004-7, pro 60.345,10 Kč zcela ( odstavec III. ), výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, nařízený usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13.8.2004, č.j. 58 E 801/2004-7, pro 2.000,- Kč zcela ( odstavec IV. ) a výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, nařízený usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.6.2004, č.j. 58 E 597/2004-8, pro 15.000,- Kč zcela ( odstavec V. výroku ), vždy dle § 268 odst. 1 písm. e) ( poznámka : při chybějícím označení zákona, tedy v daném případě občanského soudního řádu ). K důvodům předmětného rozhodnutí okresní soud podotkl, že prodejem zajištěných movitých věcí povinné společnosti bylo v soudních dražbách, konaných dne 27.1.2006 a dne 10.2.2006, dosaženo výtěžku v částce 48.000,- Kč. Výtěžek byl rozdělen tak, že 12.903,90 Kč bude vyplaceno prvnímu oprávněnému na celkovou úhradu jeho pohledávky, s přihlédnutím k tomu, že povinná OSSZ v Č. zaplatila mimo výkon rozhodnutí částku 27.000,- Kč. Zbývající částka 35.096,10 Kč pak bude vyplacena druhému oprávněnému k částečnému krytí jeho pohledávky. Pořadí, v jakém soud provedl výplatu jednotlivých pohledávek, se řídí dnem, kdy k soudu došel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí pro jednotlivé pohledávky ( § 332 o.s.ř. ). Pokud dražební výtěžek nedosáhl takové výše, aby byly všechny pohledávky oprávněných uspokojeny, bylo nutno výtěžek prodeje rozvrhnout mezi oprávněné podle pořadí. Přednostní pohledávka, na kterou by bylo třeba brát zřetel při rozvrhu ( ve smyslu § 332 odst. 3 o.s.ř. ), nebyla zjištěna. Další postižitelné věci povinného nebyly nalezeny, takže za tohoto stavu musel soud prvního stupně výkon rozhodnutí pro všechny oprávněné podle § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř. zastavit. Vylíčené usnesení soudu prvního stupně napadla písemným odvoláním ze dne 23.2.2006 společnost B.-A., a.s., se sídlem České Budějovice. Odvolatelka namítala, že v uvedeném řízení ( o rozvrhu výtěžku dražby movitých věcí ) byla opomenuta jako zástavní věřitel. Napadá veškeré výroky označeného usnesení, které bylo odvolatelce doručeno dne 23.2.2006. Odvolací soud se přednostně zabýval procesními náležitostmi, které zákon ( občanský soudní řád ) s uplatněním opravného prostředku proti rozhodnutí soudu spojuje. Neměl v tomto směru pochybnosti o tom, že proti napadenému usnesení je odvolání přípustným úkonem ( § 202 o.s.ř. ), jakož i o tom, že odvolatelka respektovala po doručení předmětného rozhodnutí zákonnou odvolací lhůtu k podání opravného prostředku ( § 204 odst. 1 o.s.ř. ). Předmětem úkonu odvolatelky se staly v souladu s jejím výslovným vyjádřením veškeré části ( odstavce ) výroku usnesení o rozvrhu výtěžku; v těchto mezích byl odvolací soud ve své přezkumné činnosti opravným prostředkem vázán ( § 212 o.s.ř. ). Otázku legitimace odvolatele bylo nutno v daném případě vázat k problematice týkající se uplatnění přihlášky pohledávky do rozvrhového vykonávacího řízení, konkrétně k zodpovězení toho, zda odvolatel přihlásil svoji pohledávku zajištěnou zástavním právem včas či opožděně. V této souvislosti je namístě předznamenat, že rozvrhové řízení v rámci výkonu rozhodnutí má povahu řízení zásadně nesporného, se specifickým okruhem účastníků tohoto řízení, k nimž patří krom oprávněného ( oprávněných osob ) a povinného ( povinných osob, jakož i manželky povinného, byla-li postižena věc ze společného jmění manželů ) rovněž osoby, jejichž práv se prodej movité věci v dražbě dotkl a které přihlásily u soudu pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím právem nebo zajišťovacím převodem práva. Veškeré shora uvedené a akcesoricky pokryté pohledávky lze v rozvrhu výtěžku dražby uspokojit za podmínky, že předmětné závazky k datu podání přihlášky dospěly do splatnosti, věřitel svoji pohledávku uplatnil s připojením listinných důkazů, osvědčujících příslušné zajišťovací právo, a přihlášku do rozvrhového řízení podal včas. Pro posouzení relevantních podmínek, spjatých s uplatněním předmětné přihlášky, odvolací soud, zaobíraje se nadále úvahami o oprávněnosti osoby odvolatele, přihlédl k následujícím skutečnostem, plynoucím z obsahu vykonávacích spisů Okresního soudu v Českých Budějovicích: Prvostupňový soud nařídil ve prospěch dvou oprávněných osob k uspokojení jejich pěti pohledávek výkony rozhodnutí prodejem movitých věcí, které byly v sídle povinné společnosti ( A., spol. s.r.o. ) sepsány do jednoho protokolu o soupisu movitých věcí, tedy do protokolu, který sloužil všem shora označeným věcem výkonu rozhodnutí. Konána byla dne 27.1.2006 dražba všech sepsaných movitých věcí ( jmenovitě elektrické frézy „Lumatec“, elektrické kopírky „Lumatec“ a elektrické pily na kov včetně válečkového dopravníku ) a dosažen byl celkový výtěžek v částce 48.000,- Kč, jak se podává z protokolu o dražbě movitých věcí ze dne 27.1.2006 a z protokolu o opakované dražbě dříve nevydražené věci ze dne 10.2.2006. Rozvrh uvedeného výtěžku provedl soud prvního stupně ve formě usnesení společného pro všechny vymáhané pohledávky oprávněných osob ze soudních spisů vedených pod sp. zn. 58 E 489/2004, 58 E 598/2004, 58 E 1140/2004, 58 E 801/2004 a 58 E 597/2004. Dva dny po vydání tohoto rozhodnutí došlo k protokolárnímu doručení usnesení o rozvrhu výtěžku odvolateli ( statutárnímu zástupci B.-A., a.s. ), a to na základě skutečnosti, že jmenovaná společnost do řízení přihlásila svoji pohledávku zajištěnou zástavním právem ve znění písemného podání ze dne 23.2.2006, s připojením smlouvy o vzniku zástavního práva k movitým věcem, uzavřené dne 31.3.2004 mezi přihlášenou společností a povinnou osobou. Přihlášená společnost u soudu požadovala vydání výtěžku z prodeje movitých věcí a upřesňovala, že ke dni dražeb jednotlivých movitých věcí činil závazek povinné vůči zástavnímu věřiteli částku 72.858,60 Kč. V návaznosti na vylíčený skutkový stav hodnotil odvolací soud uplatnění přihlášky zástavního věřitele do rozvrhu výtěžku jako úkon řádný, opírá-li se přihláška o připojenou smlouvu, na jejímž základě zástavní právo k postiženým movitým věcem vzniklo, současně se zřetelem k tomu, že přihlášené pohledávce prozatím nemohlo být ze strany zbývajících účastníků vykonávacího řízení ( ve fázi rozvrhové ) odporováno ( ve smyslu námitek co do pravosti a výše pohledávky ). Postačuje předběžné zjištění, že zástavní věřitel ( odvolávající se společnost ) a zástavní dlužník ( ve zkoumaných vykonávacích věcech povinná společnost ) shodně prohlásili, že zástavní dlužník má vůči zástavnímu věřiteli ke dni podpisu zástavní smlouvy ( 31.3.2004 ) dluh ve výši 161.688,60 Kč z titulu nezaplaceného nájemného na základě nájemní smlouvy ze dne 2.10.2000 a dále na základě nájemní smlouvy ze dne 1.5.2003 ve znění dodatku ze dne 31.10.2003 ( odstavec II. bod 2 smlouvy ). K zajištění předmětného závazku smluvní strany dohodly zřízení zástavního práva věřitele k movitým věcem, s odkazem na přílohu č. 1 k smlouvě o vzniku zástavního práva ( nutno poznamenat, že příloha č. 1 obsahuje identifikaci movitých věcí v německém jazyce ). Je-li typickým externím znakem realizace zástavního práva k movitým věcem převzetí těchto věcí zástavním věřitelem, byl tento znak smluvně naplněn v článku II. bodu 5 smlouvy, s tím, že zástavní věřitel převzaté movité věci výslovně ponechal v užívání zástavního dlužníka, a to v objektu věřitelem pronajímaném povinné společnosti. Budiž tím vysvětlen postup vykonavatele soudu, který v místě podnikání povinné společnosti předmětné movité věci nalezl a sepsal. Ke klíčové otázce včasnosti uplatnění pohledávky zajištěné zástavním právem v rámci přihlášky k rozvrhu výtěžku prodeje movitých věcí : Ačkoliv hlava čtvrtá části šesté občanského soudního řádu ( části výkonu rozhodnutí ) se systematicky zabývá prodejem movitých věcí a nemovitostí, nelze z právní úpravy výkonu rozhodnutí pochybovat o tom, že oba zmíněné způsoby výkonu rozhodnutí mají samostatný právní režim, s odkazem na definitivní výčet vykonávacích nástrojů v § 258 o.s.ř. Je následně zcela zřejmé, že zatímco u výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí je okamžik podání přihlášky pohledávky zajištěné zástavním právem zákonem jednoznačně určen ( slovy : „věřitel ..….. může pohledávku do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání“ - § 336f odst. 1 o.s.ř. ), v případě prodeje movitých věcí procesní předpis v uvažovaném ohledu mlčí. Zdánlivě se tím nabízí užití procesní analogie, při níž by chybějící lhůta k uplatnění přihlášky u prodeje movitých věcí mohla být překlenuta za pomoci příbuzné konstrukce z jinak samostatného způsobu výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí. Pamětliv toho, že procesní analogie je v rámci občanského soudního řádu zásadně nepřípustnou interpretací zákona, odvolací soud k naznačenému řešení nepřistoupil. Není-li v právním předpise přítomna obecná úprava včasnosti ( či opožděnosti ) přihlášky pohledávky zajištěné zástavním právem do rozvrhového řízení, nutno logicky dovozovat, že zákonodárce zamýšlel konstruovat lhůtu pro podání přihlášky u jednotlivých způsobů výkonu rozhodnutí odlišně, tj. jinak pro způsob výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí a jinak pro prodej movitých věcí. Tomuto legislativnímu záměru odpovídá kvalitativní úroveň ochrany práv osoby, jejíž pohledávka je zajištěna zástavou nemovité věci ( věci postižené výkonem rozhodnutí ). Z pohledu právní teorie je zástavní právo ve své podstatě věcným právem k věci cizí, vztahujícím se nikoliv výhradně k osobě dlužníka, ale k předmětu zástavy ( viz. nález Ústavního soudu III. ÚS 90/97 ). V případech existence věcného práva k nemovité věci musí být zástavní právo zachyceno ( vloženo ) v operátech nemovitostí, s čímž koresponduje požadavek zákona, aby při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí bylo usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí osobě s věcným právem doručováno ( § 335b odst. 3 o.s.ř. ), aby tatáž osoba byla příjemcem usnesení o určení ceny nemovité věci ( § 336a odst. 4 ) a rovněž aby zástavnímu věřiteli byla adresována výzva ( součást dražební vyhlášky ) co do specifikace požadavku zaplacení věcně zajištěné pohledávky, kterou může jinak vydražitel ve smyslu § 336g o.s.ř. převzít ( dále viz. § 336b odst. 1 písm. j) o.s.ř. ). Osobám se zástavním právem k nemovitosti musí být proto rovněž dražební vyhláška doručena ( § 336c odst. 1 písm. c) o.s.ř. ). Předmětné široké procesní zakotvení institutu přihlášky pohledávky, zajištěné zástavním právem k nemovitosti a vycházející ze zvláštní povahy daného předmětu zástavy, logicky vytvořilo prostor pro přísnější určení lhůty, do které musí osoba disponující zástavním právem k nemovité věci pohledávku přihlásit ( § 336f odst. 1 o.s.ř. ). Nesplnění lhůty je symptomaticky postiženo odmítnutím opožděné přihlášky ve formě usnesení soudu, proti němuž není odvolání přípustné ( § 336f odst. 3 o.s.ř. ). Záměrně podrobně popisované zvláštnosti právního režimu zkoumané otázky u prodeje nemovitých věcí nelze dle názoru odvolacího soudu mechanicky přenášet do mnohem střídmější úpravy způsobu výkonu rozhodnutí prodejem movitostí. Vznik zástavního práva k movitým věcem není zachycován ve veřejně přístupných operátech, z čehož lze dovozovat, že ochranu práv zástavního věřitele ( osoby disponující pohledávkou, která je zajištěna příslušným věcným právem k movité věci ) je třeba garantovat interpretačně jinak, míněno volněji a tudíž bez vazby na okamžik zahájení dražebního jednání movitých věcí. Na podporu této úvahy odvolací soud zdůrazňuje, že v rámci výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí zákon nepřikazuje ( logicky ani nemůže ) doručovat osobě s věcným právem pravomocné usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, usnesení o určení ceny věci a dražební vyhláška nemusí obsahovat výzvu obdobnou výzvě zakotvené v § 336b odst. 1 písm. j) o.s.ř. Generován tím je závěr, že osoba s akcesorickým věcným právem k exekučně postižené věci movité může uplatnit přihlášku zajištěné pohledávky i po provedení dražby movitých věcí, a to až do pravomocného skončení rozvrhového řízení. Za této situace nebude přihláška opožděným úkonem a osoba uplatňující řádnou přihlášku se tím stane účastníkem konečné fáze vykonávacího řízení. Předchozímu závěru nebrání ani znění § 329 odst. 3 o.s.ř., podle něhož přechodem vlastnictví na vydražitele zástavní a zadržovací práva a další závady váznoucí na věci zanikají. Zákonný zánik uvažovaných práv není dle názoru odvolacího soudu upraven proto, aby omezil ochranu práv osoby nadané věcným právem k cizí movitosti, ale proto, aby ochránil vydražitele movité věci. Osoba uplatňující pohledávku zajištěnou věcným právem nefiguruje z tohoto titulu jako účastník dražby movitých věcí, protože její přihláška pohledávky směřuje až do další fáze výkonu rozhodnutí, do řízení rozvrhového, sleduje-li toliko uspokojení věřitele z výtěžku prodeje movitých věcí. Nutno v této souvislosti dbát na přesný výklad pojmu „přihláška pohledávky zajištěné zástavním (věcným) právem“, při zdůraznění skutečnosti, že zástavní právo samo o sobě do rozvrhového řízení přihlašovat nelze. V rozvrhovém řízení pak bude soud pracovat s přihláškou pohledávky zajištěné v daném okamžiku již vždy zaniklým věcným právem ( v důsledku přechodu vlastnictví na vydražitele ). Zajištění ( spjaté se zkoumáním pravosti ) přihlášené pohledávky tedy bude (musí být) v této souvislosti soudem vždy posuzováno podle stavu, který existoval před přechodem vlastnictví na vydražitele. Odvolací soud z toho dovozuje, že pro řešení otázky včasnosti přihlášky pohledávky zajištěné příslušným věcným právem nemá okamžik přechodu vlastnictví na vydražitele a z něho plynoucí hmotněprávní důsledky význam. Navrátiv se ke skutkovým okolnostem zkoumaného případu, odvolací soud přiznal odvolání společnosti B.-A., a.s., důvodnost. Ačkoliv byla přihláška pohledávky zajištěné zástavním právem k vydraženým movitým věcem uplatněna až po přechodu vlastnictví na vydražitele, splňuje zákonný požadavek včasnosti tohoto druhu podání, které bylo procesnímu soudu doručeno v době před právní mocí usnesení o rozvrhu výtěžku. Odvolatelka je za tohoto stavu účastnicí fáze řízení o rozvrhu výtěžku a z tohoto procesního postavení čerpá legitimaci k uplatnění odvolání proti napadenému usnesení soudu prvního stupně. Výsledkem přezkumné činnosti odvolacího soudu muselo být vzhledem k výše uvedeným závěrům konstatování, že prvostupňový soud v rámci rozvrhového řízení nejednal s odvolávajícím se účastníkem rozvrhového řízení, byť vzniklou procesní situaci nezavinil, byla-li přihláška pohledávka zajištěné zástavním právem uplatněna až po vydání napadeného usnesení. V dané souvislosti byl druhoinstanční soud povinen přezkoumané rozhodnutí podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušit pro existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, protože soud prvního stupně se bude muset zabývat rozvrhovou fázi řízení v celém rozsahu a nejprve identifikuje vydražené movité věci s věcmi, které jsou předmětem zástavy ve prospěch společnosti B.-A., a.s. a jež jsou v příloze č. 1 ke smlouvě o vzniku zástavního práva pojmenovány v německém jazyce ( čímž je předznamenána potřeba tlumočnické pomoci ). Podle názoru odvolacího soudu je nutno v dalším řízení vytvořit prostor účastníkům, aby se k přihlášce zástavního věřitele mohli vyjádřit, neboť v průběhu rozvrhového řízení lze popírat vyčíslené pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí ( byť to u výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí není výslovně uvedeno, námitky tohoto druhu vyplývají z povahy rozvrhového řízení ). V dalším řízení, k němuž je věc rozhodnutím odvolacího soudu vrácena ( § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ), prvostupňový soud bude rozvrhovat rovněž příslušenství ( bankovní úrok ) výtěžku dražby, s předpokladem, že dražbou získaná částka byla do pravomocného skončení rozvrhového řízení deponována na bankovní účet soudu. Zváží rovněž, zda není nadbytečné zastavovat výkon rozhodnutí u pohledávek oprávněných osob, na něž se z výtěžku dražby rozvrhově nedostalo. Z procesního hlediska zbývá dodat, že soud druhého stupně nepotřeboval, vzhledem k výsledku odvolacího řízení, projednat věc ústní formou ( § 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř. ) a že vysloveným právním názorem odvolacího soudu v otázce včasnosti přihlášky odvolatelky je soud první instance vázán ( § 226 odst. 1 o.s.ř. ). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 27. dubna 2006