Výkon rozhodnutím zřízením soudcovského zástavního práva nelze zastavit podle § 268 odst. 1 písm. c) o.s.ř., pokud po podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí soudcovské zástavní právo zaniklo způsoby uvedenými § 170 odst. 1 obč. zák.

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. R. O. a soudců JUDr. M. P. a Mgr. P. P. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné O. s. s. z. v Č., proti povinnému M. V., nar…., bytem V., zast. JUDr. A. O., advokátem v J., zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem, o odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 4.7.2006 č.j. 4 E 14/2003-25, t a k t o : I. Usnesení soudu I. stupně se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Citovaným rozhodnutím soud I. stupně zamítl návrh oprávněné na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením Okresního soudu v Táboře ze 6.8.2003 č.j. 4 E 14/2003-10 zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví povinného. Návrh na zastavení výkonu podala oprávněná, a to z důvodu, že povinný dluh uhradil mimo výkon rozhodnutí. Okresní soud při posouzení návrhu vycházel z § 268 odst. 1 o.s.ř., dle něhož lze skutečně rozhodnout o zastavení výkonu, jestliže je splněn některý ze zákonných důvodů. S ohledem na okolnosti případu, kdy k částečnému a následně úplnému splnění pohledávky došlo až po nařízení výkonu rozhodnutí, povinný zjevně reagoval na toto rozhodnutí a plnil tedy pod jeho tlakem. Výkon rozhodnutí byl tedy nařízen po právu a za situace, kdy je plněno až po jeho nařízení, není namístě výkon rozhodnutí zastavovat. Navíc výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva dle § 338b a násl. o.s.ř. je zvláštním způsobem výkonu rozhodnutí, který nevede k bezprostřednímu postižení majetku povinného, ale plní funkci zajišťovací. Pravomocným nařízením soudcovského zástavního práva je tedy řízení v podstatě skončeno a k žádnému dalšímu provádění výkonu již nedochází. Soudcovské zástavní právo se potom jako smluvní právo řídí ohledně svého zániku obecnými ustanoveními občanského zákoníku; dle § 170 odst. 1 písm. a) obč. zák. tedy zaniká tím, že zanikne zajištěná pohledávka. K tomu došlo i v daném případě, takže soudcovské zástavní právo dle cit. ust. ve vztahu k uhrazené pohledávce oprávněné již hmotněprávně neexistuje. Rozhodování soudu by proto bylo nadbytečné, když účastníci mohou dosáhnout záznamu v katastru nemovitostí jiným způsobem. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení této fáze řízení. Proti tomuto usnesení podala včas odvolání oprávněná, která namítla zcela nesprávné právní posouzení věci. Poukazuje na § 268 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které je zcela jednoznačné a neumožňuje soudu zkoumání žádných dalších okolností případu. Rovněž zmínka o zvláštní povaze tohoto druhu výkonu je bezpředmětná, neboť dle § 338e odst. 1 o.s.ř. je při výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva omezeno použití § 268 odst. 1 písm. e), g), nikoliv však písm. c) tohoto ust. Polemizovat lze i s názorem, že účastníci by měli dosahovat záznamu v katastru nemovitostí jiným způsobem. Ostatně návrh oprávněné na částečné zastavení výkonu byl soudem I. stupně akceptován. Z těchto důvodů žádala oprávněná změnu napadeného usnesení tak, aby výkon rozhodnutí byl zcela zastaven. Odvolací soud podle § 212 věta prvá, věta druhá písm. b) o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení v celém rozsahu, aniž bylo nutno ve věci nařizovat jednání s ohledem na § 254 odst. 6 o.s.ř. Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Druhý z právních názorů vyslovených soudem I. stupně o hmotněprávním zániku soudcovského zástavního práva je totiž správný a v souladu s převažující soudní praxí v posledních letech. Argumentace soudu I. stupně je shodná např. se závěry vyslovenými soudy I. a II. stupně ve věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp.zn. E 663/2001 (projednané na Gremiální poradě krajského soudu 10.12.2004). Nelze proto souhlasit s oprávněnou, že s ohledem na § 338e odst. 1 o.s.ř. není významná zvláštní povaha výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva. Naopak vzhledem k tomu, že zřízením soudcovského zástavního práva se pohledávka oprávněné jen zajišťuje, nikoliv uspokojuje, po pravomocném nařízení tohoto práva k žádnému dalšímu provádění výkonu rozhodnutí již nedochází a logicky tedy toto řízení o výkonu rozhodnutí je v podstatě skončeno. Tomu odpovídají i určitá specifika při rozhodování v tomto řízení, neboť zákon vylučuje a modifikuje některá obecná ustanovení o výkonu rozhodnutí. To se týká i zastavení výkonu rozhodnutí. Jak hovoří ustálený výklad § 338e o.s.ř. (srov. např. Občanský soudní řád, Komentář – II. díl, 6.vydání 2003, C.H.Beck, str. 1420-1421), usnesení o zastavení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva pro některý z důvodů podle § 268 odst. 1 o.s.ř. má za následek zánik zástavního práva s účinky ex tunc. Byl-li totiž výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva pravomocně zastaven, znamená to, že tu vůbec nebyly podmínky pro jeho zřízení; zástavní právo tím proto od počátku zaniká. Z toho vyplývá, že zastavení tohoto druhu výkonu rozhodnutí přichází v úvahu pouze a jedině v situaci, kdy soudcovské zástavní právo nemělo být vůbec zřízeno. Pouze a jedině tehdy je pak možné užít těch ustanovení § 268 odst. 1 o.s.ř., které nevylučuje ust. § 338e odst. 1 o.s.ř. (tedy i § 268 odst. 1 písm. c) o.s.ř.). Proto i při návrhu oprávněné na zastavení výkonu rozhodnutí dle § 268 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je nezbytné zkoumat, kdy a jak zástavní právo zaniklo, když přirozeně hmotněprávní úprava zástavního práva dopadá i na soudcovské zástavní právo zřízené postupem dle § 338b a násl. o.s.ř. V dané věci je po skutkové stránce nesporné, že ke dni zahájení řízení (§ 338b odst. 2 o.s.ř.) zajišťovaná pohledávka existovala, takže byly splněny podmínky pro zřízení soudcovského zástavního práva a po dobu jeho existence zajišťovací účinky trvaly. Až po pravomocném nařízení výkonu rozhodnutí došlo postupně k úhradě pohledávky oprávněné, pro kterou bylo soudcovské zástavní právo zřízeno. Okresní soud tak správně dovozuje, že po nařízení výkonu rozhodnutí soudcovské zástavní právo zaniklo dle § 170 odst. 1 písm. a) obč. zák. a tudíž hmotněprávně již neexistuje. Právě s ohledem na tuto skutečnost není dán ani procesní důvod k zastavení tohoto výkonu rozhodnutí. Pro úplnost je možné dodat, že k zastavení výkonu nelze přistoupit ani za použití § 268 odst. 3 o.s.ř., které umožňuje při zániku zástavního práva zastavení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. Tento způsob výkonu je však svým charakterem v podstatě shodný s výkonem rozhodnutí prodejem nemovitosti, vymáhaná pohledávka se jím uspokojuje, což je zásadní rozdíl vůči zajišťovacímu institutu výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva. Ze všech těchto důvodů bylo napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrzeno, včetně výroku o náhradě nákladů řízení. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl odvolací soud od nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když v této fázi řízení úspěšnému povinnému žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně, pokud dle Nejvyššího soudu je ve věci řešena po právní stránce zásadní otázka. V Táboře dne 23.2.2007