Obecný zmocněnec není způsobilý k řádnému zastupování účastníka, pokud vykonává trest odnětí svobody. Proto soud rozhodne o nepřipuštění takového zastoupení (§ 27 odst. 2 o.s.ř.).

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudkyň JUDr. V. P. a JUDr. H. P. v právní věci žalobce E., s. r. o., se sídlem v Č., IČ…, proti žalované H. K., nar…, bytem v H., o 238.101,-- Kč s příslušenstvím, o odvolání obecného zmocněnce žalované proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 2007, č. j. 12 C 366/2006 – 85, t a k t o: Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e. O d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesením okresní soud nepřipustil zastoupení žalované J.V., bytem v Ch. (dále jen J. V.). Učinil tak podle § 27 odst. 2 o.s.ř. po zjištění, že J. V. je toho času ve výkonu trestu odnětí svobody. Z toho důvodu „není schopen řádně vykonávat svá práva a povinnosti a je odůvodněna obava, že by mohla žalovaná utrpět újmu na svých právech“. Proti tomuto usnesení se J. V. včas odvolal. V tomto odvolání uvedl zejména toto: „Po zjištění všech okolností a pohovorech u pana vychovatele a paní sociální zde ve věznici v Pardubicích jsem dospěl k závěru, že jako obecný zmocněnec žalované jsem způsobilý k řádnému zastupování v dané věci. A to jak v korespondenci, tak i u soudního jednání u Okresního soudu v Českých Budějovicích, kam není problém mě eskortovat na vaši žádost, i když jsem v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Pardubice. K tomuto rozhodnutí, abych zůstal obecným zmocněncem žalované, mě vede to, že po celou dobu trvání tohoto problému vystupuji v celé věci já, a vím také, co a kde již bylo řečeno. Nemá dle mého názoru cenu předvolávat žalovanou osobně k soudnímu jednání, když v celé této věci, která trvá skoro tři roky, jsem byl při jednáních jak se společností A., tak E., s. r. o., nebo u soudního jednání vždy já“. Odvolání není důvodné. Podle § 27 odst. 1 o.s.ř. účastník se může dát zastoupit také kteroukoliv fyzickou osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Tento zástupce může jednat jedině osobně. Podle § 27 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodne, že zastoupení podle odstavce 1 nepřipouští, jestliže zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování, anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně. Podle § 23 odst. 1 trestního zákona účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Trest odnětí svobody, který se vykonává ve věznici (§ 5 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů – dále jen zákon), vede k podstatnému omezení volného pobytu a některých aktivit. Ve smyslu § 27 odst. 1, odst. 2 zákona je odsouzený omezen ve svobodě pohybu a pobytu. Opustit věznici lze pouze výjimečně a to za splnění zákonem stanovených podmínek. Takto podle § 19 odst. 7 zákona může odsouzenému ředitel věznice povolit v souvislosti s návštěvou opuštění věznice, lze-li mít důvodně za to, že tím nebude ohrožen účel výkonu trestu. Podle § 45 odst. 2 písm. g) zákona je jednou z forem odměny povolení opustit věznici až na 24 hodin v souvislosti s návštěvou nebo s programem zacházení. Ust. § 56 odst. 1 zákona zakotvuje, že v případě úspěšného plnění programu zacházení a dosahování účelu výkonu trestu může ředitel věznice formou odměny přerušit výkon trestu odsouzenému až na 20 dnů během kalendářního roku. Doba přerušení se počítá do výkonu trestu. Podle § 56 odst. 2 zákona pro naléhavé rodinné důvody může ředitel věznice přerušit odsouzenému výkon trestu až na 10 dnů během kalendářního roku. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný není způsobilý k řádnému zastupování žalované. Vždyť mezi zásadní procesní práva účastníka řízení patří právo účastnit se soudních jednání a v rámci nich případně reagovat na skutková tvrzení protistrany dalšími tvrzeními, na vývoj dokazování dalšími důkazními návrhy apod. (§ 115, § 101 odst. 1, § 120 odst. 1 o.s.ř. a další). Toto právo může realizovat prostřednictvím svého právního zástupce. Z důvodu omezení ve svobodě pohybu a pobytu J. V. minimálně v tomto rozsahu žalovanou řádně zastupovat nemůže. Nutno zdůraznit, že J. V. není účastníkem řízení. To, že mu žalovaná udělila plnou moc, neznamená, že již z tohoto důvodu v rámci zásady rovného postavení účastníků (§ 18 odst. 1 o.s.ř.) by měl mít – jako odsouzený – právo účastnit se jednání či jiným způsobem poskytovat žalované právní pomoc. Tím, že nebylo připuštěno zastoupení žalované J.V., nebylo narušeno její rovné postavení v tomto řízení. Odvolací soud připomíná, že pouze nastala situace, kdy obecný zmocněnec ztratil způsobilost žalovanou řádně zastupovat (obecně vzato jde o situaci, která mezi účastníkem a jeho právním zástupcem nastat může a to z různých příčin). Žalovaná si může zvolit zástupce jiného. Teoreticky vzato jí může být – pokud by byly splněny všechny zákonné podmínky § 30 o.s.ř. – ustanoven zástupce na základě soudního rozhodnutí. Věcně správné usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno podle § 219 o.s.ř.