Nevýhodnost smlouvy o výpomoci pracovníky výrobní povahy mezi dvěma společnostmi neodčerpává majetek společnosti a tedy nezakládá předpoklady odporovatelnosti ve smyslu § 16 odst. 1 zák. č. 328/1991 Sb.

Krajský soud v Česk ých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudkyň JUDr. H. P. a JUDr. V. P. v právní věci žalobkyně JUDr. I. T., správkyně konkurzní podstaty úpadce O., s.r.o., se sídlem v Č., IČ…, proti žalovanému J. M., s.r.o., se sídlem v Č., IČ…, o neúčinnost právního úkonu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.7.2006, č.j. 30 C 169/2006-55, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se m ě n í tak, že se žaloba, aby bylo určeno, že smlouva o výpomoci č. 1/12/03, kterou společnost O., s.r.o., uzavřela dne 10.12.2003 se společností J. M., s.r.o., je vůči žalobkyni právně neúčinná, z a m í t á . Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že smlouva o výpomoci č. 1/12/03, kterou společnost O., s.r.o., se sídlem v Č., IČ… (dále jen O., s.r.o.) uzavřela dne 10. 12. 2003 se společností J. M., s.r.o., se sídlem v Č. , IČ … (dále jen žalovaný), je vůči žalobkyni právně neúčinná. Rozhodl, že se žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalovanému uložil zaplatit ČR soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč. ( V rozsudku je uvedeno datum uzavření smlouvy 20.12.2003, ale i s ohledem na obsah žalobního petitu a odůvodnění tohoto rozsudku nelze pochybovat, že jde o výše zmíněnou smlouvu nezaměnitelným způsobem konkretizovanou již uvedením jejího čísla. ) Vyšel zejména ze zjištění, že dne 10.12.2003 uzavřela O., s.r.o. ( zastoupená jednatelem ing. J. M. ) s žalovaným ( zastoupeným jednatelem ing. J. M. ) smlouvu o výpomoci č. 1/12/03, jejímž předmětem byla výpomoc ( žalovanému ) pracovníky výrobní povahy. Ceny výpomoci byla dohodnuta „na 160,- Kč za jednu odpracovanou hodinu dílenského pracovníka bez DPH“. Termín začátku výpomoci byl dohodnut na 15.12.2003, doba výpomoci byla dohodnuta maximálně do června 2004. Přitom podle odborného vyjádření ing. V. B. ( předmětné vyjádření bylo vypracováno v rámci trestní věci podezření ze spáchání trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 3 tr. zák. a trestného činu poškozování věřitele podle ustanovení § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák., kterých se měl dopustit ing. J. M. – tato trestní věc byla odložena podle § 159a odst. 1 tr. řádu usnesením policejního orgánu Policie ČR – Správy Jihočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování v Českých Budějovicích ze dne 31.1.2006, ČTS:PJC-84/TČ-HK-2005 ) „obvyklá cena fakturace jedné hodiny zaměstnance společnosti O., s.r.o., byla od 16.7.2003 ve výši 418,- Kč“. O., s.r.o. uzavřením nevýhodné smlouvy vznikla škoda minimálně ve výši 1.408.234,- Kč, ekonomický přínos žalovaného v důsledku tohoto „podhodnocení pracovníků O., s.r.o.“ činil 1.154.290,- Kč. Ke dni 29.2.2004 byla O., s.r.o., zrušena s likvidací. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22.7.2004, č.j. 12 K 98/04-34 byl na majetek O., s.r.o., prohlášen konkurz, správkyní konkurzní podstaty byla ustanovena JUDr. I. T. ( dále jen žalobkyně ). V době uzavření předmětné smlouvy měla O., s.r.o. dluhy u Finančního úřadu v Českých Budějovicích, VZP ČR a u České správy sociálního zabezpečení – v dopise ze dne 25.11.2003 žádá O., s.r.o., Finanční úřad v Českých Budějovicích o povolení splátek dluhu ve výši 1.038.961,- Kč ( nelze pochybovat, že alespoň v tomto rozsahu měla informace zcela konkrétní ). Právně věc soud prvního stupně hodnotil podle § 16 odst. 1, odst. 4 zák. č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání ( dále jen zák. č. 328/1991 Sb. ). Dovodil, že bylo záměrem jednatele O., s.r.o. „nepřijímat další zakázky a všechny zaměstnance poskytnout velice levně jen společnosti J. M., s.r.o.“. Kroky jednatele obou společností byly vedeny úmyslem nenápadně odčerpat z končící společnosti co nejvíce hodnot a využít je s minimálními náklady ve prospěch společnosti se nově rozvíjející, což má logicky za následek zkrácení úhrady dluhů společnosti původní. Společnost J. M., s.r.o. získala prospěch, neboť měla k dispozici pracovníky za neobvykle nízkou cenu, aniž by je převzala jako své zaměstnance. Navíc ing. M. uvedl, že výrobní prostředky a nástroje v polovině prosince odebral od společnosti O., s.r.o., takže jí znemožnil další standardní činnost, a předal je do společnosti J. M., s.r.o., ačkoliv pronajaté prostory byly k dispozici ( a také hrazeny ) až do konce března 2004. Podle okresního soudu „pokud by ve vedení společnosti O., s.r.o., byl někdo jiný než ing. J. M. se snahou dostát závazkům společnosti, postupoval by jiným způsobem, a to buď další činností společnosti a poskytováním zaměstnanců za běžnou sazbu 418,- Kč/hod. nebo by ihned činnost společnosti ukončil vzhledem k předlužení“ ( v podrobnostech viz. odůvodnění napadeného rozsudku ). Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal. Namítá, že nelze dovodit úmysl dlužníka zkrátit věřitele. Závěry soudu prvního stupně o tom, že kroky jednatele byly vedeny úmyslem nenápadně odčerpat z končící společnosti co nejvíc hodnot a využít je s minimálními náklady ve prospěch společnosti nově se rozvíjející, jsou zcela nepodložené a neodrážejí skutečný stav dokazování. Kdyby nedošlo k uzavření napadené smlouvy, neměla by O., s.r.o., vůbec žádné příjmy, když tímto způsobem získala alespoň prostředky pro úhradu mezd svých zaměstnanců. Závěry vyplývající z odborného vyjádření ing. V. B. nemohou objektivně osvětlit okolnosti uzavření předmětné smlouvy. Žalobkyně žádala potvrzení napadeného rozsudku. Námitky žalovaného jsou nedůvodné a účelové. Soud prvního stupně se velmi podrobně vypořádal se všemi těmito námitkami a žalobkyně se s pečlivě vypracovaným odůvodněním napadeného rozsudku v plném rozsahu ztotožňuje. Odvolací jednání bylo nařízeno do budovy Krajského soudu v Českých Budějovicích na 23.1.2007 ve 13.00 hod. Ve 12.50 hod. uvedeného dne přinesla žena, která se představila jako manželka ing. J. M., žádost o odročení jednání a fotokopii potvrzení o pracovní neschopnosti, z níž vyplývalo, že ing. M. je práce neschopen od 22.1.2007. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Protože odvolací soud dospěl k závěru, že žádost o odročení jednání nebyla podána včas, a že tedy nebyly splněny všechny zákonné podmínky pro odročení jednání, dne 23.1.2007 jednal a rozhodl ve věci za nepřítomnosti jednatele žalovaného. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno v zákonné 15-ti denní lhůtě účastníkem řízení ( § 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř. ), a že se opírá o způsobilé odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e), písm. g) o.s.ř., věc projednal podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání. Podle § 16 odst. 1 zák. č. 328/1991 Sb. právo odporovat právním úkonům za podmínek stanovených v § 42a obč. zák. může uplatnit správce podstaty nebo konkurzní věřitel. Podle § 16 odst. 4 zák. č. 328/1991 Sb. vše, o co byl odporovatelným právním úkonem dlužníkův majetek zkrácen, musí být vráceno do podstaty, a není-li to možné, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. Podle § 42a odst. 1 obč. zák. věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen. Odporovat lze tedy těm právním úkonům, které „již z hlediska své právní podstaty zcela či částečně odčerpávají dlužníkův majetek a přesouvají jej na nabyvatele“. Tak je tomu např. v případě darovací smlouvy, kupní smlouvy s podhodnocenou kupní cenou, smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené za nevýhodných podmínek apod. Odporovat lze těm právním úkonům ve vztahu k nimž lze vyslovit závěr, že „nebýt jich, byla by pozice věřitele z hlediska uspokojení pohledávky lepší“. Taktéž je třeba zdůraznit, že v řízení o odporovatelnosti právnímu úkonu ve smyslu ustanovení § 42a obč. zák. dosáhne věřitel – v případě úspěchu – toho, že je předmětný právní úkon dlužníka ve vztahu k věřiteli zbaven právních následků ( tzv. relativní bezúčinnost právního úkonu vůči zkrácenému věřiteli ). Na platnosti daného právního úkonu se však nic nemění. Smlouva o výpomoci č. 1/12/03 z 10.12.2003 svým právním zaměřením neodčerpávala majetek O., s.r.o., existující ke dni uzavření této smlouvy. Nelze tedy tvrdit, že pokud by předmětná smlouva uzavřena nebyla, byla by majetková situace O., s.r.o. lepší a tím by byla lepší i pozice žalobkyně a následně i pozice věřitelů, kteří mají být z majetku O., s.r.o., poměrně uspokojováni. Taktéž nelze nepřipomenout, že pokud i při vyslovení neúčinnosti smlouvy o výpomoci by tato byla i nadále platnou, potom by O., s.r.o., vůči žalovanému nemohla mít právo na „hodinovou částku“ vyšší, než právě dohodnutou ve výši 160,- Kč. Podstatou daného sporu je tvrzení žalobkyně o nevýhodnosti předmětné smlouvy ve smyslu možného rozšíření majetku O., s.r.o., oproti stavu, který existoval v době uzavření této smlouvy. Na takovém skutkovém základě ovšem odporovatelnost právního úkonu založena není ( jiná právní situace by mohla nastat – jde pouze o teoretickou úvahu – pokud by žalobkyně dosáhla vyhodnocení dané smlouvy jako neplatné např. pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák., a pokud by tedy žalovala na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající peněžité náhradě ve smyslu § 458 odst. 1 obč. zák.; odporovatelnost a neplatnost právního úkonu jsou však zcela odlišné právní instituty a žalobkyně se rozhodla právě pro první z nich ). Vzhledem k výše uvedenému proto musel být napadený rozsudek změněn a žaloba v plném rozsahu zamítnuta podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř., aniž mělo opodstatnění přezkoumávat další skutečnosti, na základě nichž okresní soud ve věci rozhodl. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšným, má proto právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v plném rozsahu ( § 224 odst. 1, odst. 2, § 142 odst. 1 o.s.ř. ). Před soudem prvního stupně žalovaný náklady řízení nepožadoval, v souvislosti s odvolacím řízením mu vznikly náklady řízení ve výši 1.000,- Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. Jde o účelně vynaložené náklady řízení, proto byla žalobkyně zavázána povinností tuto částku žalovanému zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku ( § 160 odst. 1, § 151 odst. 4 o.s.ř. ). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 23. ledna 2007