Obecně nelze považovat režim obchodního zákoníku za zhoršující postavení procesní strany, která není podnikatelem každý případ je nutno hodnotit individuálně. Účastník při ujednání o volbě práva (§ 262 odst. 1 obch. zák.) a při uzavírání úmluvy o místní příslušnosti soudu ( § 89a o.s.ř.) musí zvažovat, do jakého právního vztahu vstupuje a jaká práva a povinnosti pro něho z daného vztahu vyplývají. Navíc je chráněn ustanovením § 262 odst. 4 obch. zák.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. M. Š. a soudkyň JUDr. H. P. a JUDr. V. P. v právní věci žalobce E., s.r.o., se sídlem v Č., IČ…, proti žalovanému F. B., nar…, bytem v H., o 502.565,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.2.2007, č.j. 9 C 77/2007-17, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl námitku žalovaného týkající se místní nepříslušnosti Okresního soudu v Českých Budějovicích k řízení v této věci. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 20.4.2004 leasingovou smlouvu č… (žalovaný do smluvního vztahu vstoupil jako nepodnikatel a účastníci se podle § 262 odst. 1 obch. zák. dohodli na tom, že se tento vztah řídí obchodním zákoníkem), jejíž nedílnou součástí se staly smluvní podmínky, v nichž je mimo jiné uvedeno, že „účastníci smlouvy se podle § 89a o.s.ř. dohodli, že místně příslušným pro řešení sporů v obchodních věcech vzniklých z této smlouvy je věcně příslušný soud v Českých Budějovicích“. Žalobce tuto smlouvu, včetně zmíněných smluvních podmínek, předložil v ověřeném opisu současně se žalobou. Soud prvního stupně dovodil, že daná věc je věcí obchodní (R 1/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a že řádným předložením dohody o prorogaci byla platně založena místní příslušnost Okresního soudu v Českých Budějovicích (v podrobnostech viz. odůvodnění napadeného usnesení). Proti tomuto usnesení se žalovaný včas odvolal. Upozorňuje na znění ust. § 262 odst. 1 věty druhé obch. zák. a zdůrazňuje, že dohoda o aplikaci příslušných ustanovení obchodního zákoníku zhoršuje jeho právní postavení, neboť a) jako nepodnikatel tato ustanovení nezná, b) jednotlivá ustanovení obchodního zákoníku jsou pro dlužníky přísnější oproti ustanovení zákoníku občanského (delší promlčecí doba, možnost smluvního ujednání o výši úroků apod.). Zmíněná dohoda o volbě práva je za této situace neplatná. Protože nejde o věc obchodní, nemohla být ani platně uzavřena dohoda o prorogaci ve smyslu ust. § 89a o.s.ř. Místně příslušným k řízení je proto obecný soud žalovaného, jímž je Okresní soud v Hradci Králové. Odvolání není důvodné. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, správné jsou i právní závěry z nich vyvozené. Proto odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a vzhledem k odvolacím námitkám dodává: Podle § 262 odst. 1 obch. zák. si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261 obch. zák., se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. Podle § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 obch. zák. nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Podle § 89a o.s.ř. účastníci řízení v obchodní věci se mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou. Taková smlouva nebo její ověřený opis musí být doloženy již v žalobě (návrhu na zahájení řízení). K dohodě o podřízení vztahu úpravě obchodního zákoníku může dojít z různých důvodů. V praxi půjde zpravidla o vztah, kde smluvním stranám bude vyhovovat určitý typ obchodní smlouvy a budou považovat za účelné, aby se jejich vztah řídil úpravou tohoto obchodním zákoníkem upraveného typu obchodní smlouvy a jejím režimem (např. může jit o smlouvu o koupi najaté věci podle § 489 a násl. obch. zák., když tento smluvní typ v občanském zákoníku upraven není), ale mohou také považovat za účelné, aby jejich inominátní kontrakt byl podřízen úpravě obchodního zákoníku, i když nejde o podnikatele. Takováto dohoda je však omezena k ochraně strany, která není podnikatelem, tedy strany, která běžně bude ve slabším postavení. Zákon nepřipouští, aby dohodou, která je obecně možná, došlo ke zhoršení právního postavení této strany. Je ovšem nutno si uvědomit, že jde o dva různé režimy, které mají v řadě konkrétních ustanovení různou úpravu a nelze obecně považovat režim obchodního zákoníku ze zhoršující postavení strany, která není podnikatelem, ale bude nutno hodnotit každý případ individuálně. Nebude možno vycházet z toho, že v jednotlivé dílčí otázce může být postavení strany, která není podnikatelem, podle úpravy obchodního zákoníku méně výhodné, než podle úpravy občanského zákoníku, ale bude nutno hodnotit postavení této strany z hlediska celkového dopadu režimu obchodního zákoníku na daný vztah s uvážením zvláštních smluvních ustanovení sjednaných v daném případě na základě široké dispozitivnosti úpravy závazkových vztahů v obchodním zákoníku. Z tohoto pohledu je vhodné uvést, že možné nevýhody spojené např. s delší promlčecí dobou podle obchodního zákoníku (promlčení práva je však spojeno s jeho včasným nesplněním a tedy s krajní situací, k níž by zpravidla docházet nemělo, a tedy „s níž akutní zhoršení pozice smluvního partnera spojeno být nemusí“), mohou být vyvažovány např. větší smluvní volností, méně formálním přístupem k otázkám platnosti právních úkonů, jejich formám apod. (§ 267, § 272 obch. zák.). V předmětné věci nelze bez dalšího dovodit, že by pouze to, že by na daný právní vztah měla být aplikována příslušná ustanovení obchodního zákoníku, mělo právní postavení žalovaného coby nepodnikatele znevýhodňovat. Pokud by tomu tak mělo být na základě pouhého porovnání některých či všech institutů, jež obsahují občanský a obchodní zákoník (např. úprava promlčení, úroků z prodlení apod.), či na základě vyhodnocení, která ustanovení obchodní zákoník ve vztahu k občanskému zákoníku obsahuje, která nikoliv a naopak, potom by ztrácelo ust. § 262 odst. 1 obch. zák. opodstatnění, neboť by otázka platnosti dohody o volbě práva byla vázána (bez vazby na konkrétní případ) „na zvolenou kombinaci porovnávání úprav“ a docházelo by k pouhé „paušalizaci vyhodnocení platnosti či neplatnosti zmíněné dohody“. Takovýto závěr opodstatněn být nemůže. V daném případě je třeba si uvědomit, že není důvodu v současném stádiu řízení pochybovat, že žalovaný ujednání o volbě práva učinil za splnění všech atributů spojených s platným právním úkonem (§ 34 a násl.obč. zák.), a že tedy věděl či měl a mohl vědět, do jakého právního vztahu vstupuje a jaká práva a povinnosti pro něj z daného vztahu vyplývají. Navíc nelze nezmínit, že žalovaný je jako nepodnikatel dostatečně chráněn ust. § 262 odst. 4 obch. zák. Vzhledem k tomu, že účastníci vstoupili do obchodněprávního vztahu, a tedy že daná věc je věcí obchodní (viz. R 1/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), došlo k platnému ujednání o místní příslušnosti ve smyslu ust. § 89a o.s.ř. Věcně správné usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno podle § 219 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 26. dubna 2007