U náhradního ubytování podle § 712 odst. 4 obč. zák. současná právní úprava nepřipouští - na rozdíl od některých případů náhradního bytu a přístřeší - možnost zajistit tuto bytovou náhradu mimo obec, než je vyklizovaný byt.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. S. a soudců JUDr. B. P., Ph.D. a Mgr. E. S. v exekuční věci oprávněného S. b. d. Č., se sídlem Č., proti povinným 1) I. V., bytem v Č., 2) Č. V., bytem tamtéž, oběma zastoupeným Mgr. P. O., advokátem v Č., o vyklizení bytu, o odvolání povinných proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. června 2007, č.j. 17Nc 9223/2007-11, t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně v bodě I. o exekuci vyklizením se m ě n í takto: Návrh oprávněného na nařízení exekuce vyklizením bytu č. 7 o velikosti 2+1 nacházejícího se ve 2. podlaží domu na adrese P. ul. č…1 v Č., a přestěhováním povinných a osob, které s nimi bydlí na základě jejich práva, do náhradního ubytování, a to do podnájmu do bytu č. 4 o velikosti 3+1 ve 2. podlaží v domě č. p. 20 v obci M., se z a m í t á . II. Odvolání obou povinných proti usnesení soudu prvního stupně v bodě II. a III. o exekuci pro náklady přecházejícího řízení 500 Kč a pro náklady exekuce, a v bodě IV. se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Soud prvního stupně napadeným usnesením nařídil podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7.2.2001 č.j. 8C 136/2000-46 exekuci vyklizením bytu č. 7 o velikosti 2+1 nacházejícího se ve 2. podlaží domu v Č., ul.P. …, a přestěhováním povinných a osob, které s nimi bydlí na základě jejich práva, do náhradního ubytování, a to do podnájmu do bytu č. 4 o velikosti 3+1 ve 2. podlaží v domě č. p. 20 v obci M. (bod I.). Současně soud nařídil pro náklady předcházejícího řízení ve výši 500,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, také exekuci na majetek obou povinných (bod II. a III.). Provedením exekuce soud pověřil soudního exekutora JUDr. Pavla Vyžrala z Exekutorského úřadu České Budějovice (bod IV.). Soud dospěl k závěru, že předložený exekuční titul je formálně i materiálně vykonatelný a oprávněný doložil, že povinným zajistil náhradní ubytování spočívající v podnájmu dokonce celého bytu o velikosti 3+1, tedy bytu ve srovnatelné výměře, jaký je byt vyklizovaný. Proti usnesení podávají odvolání oba povinní. Napadají usnesení „ve všech výrocích“. Především namítají, že zajištěná bytová náhrada není dostatečnou bytovou náhradou ve smyslu zákona a nepostačovala k tomu, aby soud nařídil exekuci vyklizením bytu. Namítají, že náhradní ubytování v podnájmu se nachází v malé a odlehlé obci M., ležící cca 25 km od Č., kde je zaměstnána povinná a kde docházejí obě jejich děti do školy. Dopravní spojení je nedostatečné. Zajišťovaný byt je údajně vytápěn kamny na pevná paliva a platba za jeho užívání má být vyšší než povinní platí dosud. Bytová náhrada je tedy nedostatečná. Namítají dále, že povinní neměli možnost v nenařízeném jednání všechny tyto výše uvedené skutečnosti tvrdit, prokázat a přispět tak k řádnému objasnění skutkového stavu věci. Povinní ještě připomínají, že celá tato exekuce je v rozporu s dobrými mravy a nezákonná. Vykonatelné rozhodnutí pochází z roku 2001, kdy bylo následkem ojedinělého krátkodobého výpadku v plnění povinností nájemců. Od té doby plní po dobu sedmi let své členské povinnosti včetně řádného placení nájemného beze zbytku. Pokládají proto současný postup družstva za účelový, nespravedlivý a pro rozpor s dobrými mravy za protiprávní. Navrhují, aby odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Oprávněný ve svém vyjádření k odvolání navrhuje potvrzení napadeného usnesení. Podle oprávněného se povinní v odvolání účelově snaží bagatelizovat samotné důvody výpovědi, neboť se tehdy nejednalo pouze o ojedinělý nebo krátkodobý výpadek při plnění povinností povinných, neboť i přes úhradu předchozích dluhů přesahujících částku 32.000,- Kč, ještě v době rozhodování soudu dlužili nájemné za dobu nejméně devět měsíců. V samotném rozsudku pak soud nalézací ve prospěch povinných přihlédl k potřebám jejich nezletilých dětí a třebaže povinným příslušelo podle zákona toliko přístřeší, rozhodl soud o bytové náhradě ve formě náhradního ubytování. V rozporu se skutečností je podle oprávněného i tvrzení povinných o dosud trvajícím členství v družstvu, neboť toto členství zaniklo v důsledku jiné exekuce, která byla proti oběma povinným nařízena pro neplnění dluhu jinému subjektu a Exekutorským úřadem v Českých Budějovicích již v roce 2002 bylo rozhodnuto o postižení jejich členských práv a povinností vyplývajících z jejich členství ve Stavebním bytovém družstvu Č. Vypořádací podíl z této druhé exekuce byl oprávněný nucen vyplatit třetímu subjektu ze svých vlastních prostředků, protože povinní byt nevyklidili a vypořádací podíl nebylo možno aktivovat. Dojížďková vzdálenost náhradního ubytování od Č. není nijak mimořádná a povinní si tyto nepříjemnosti zavinili svým vlastním vědomým jednáním, když po celou dobu neprojevili sebemenší zájem o nějaké příznivější vyřízení věci. Odvolání pokládá oprávněný za účelové a za zcela nedůvodné. Odvolání povinných je přípustné, je včasné a je také zčásti i důvodné. Odvolací soud především odmítá námitky odvolatelů směřující proti samotnému exekučnímu titulu – rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7.2.2001 č.j. 8C 136/2000-46, jímž soud přivolil k výpovědi z nájmu družstevního bytu v Č. a povinným uložil povinnost byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního ubytování. Exekuční soud vykonává pouze to, o čem v nalézacím řízení rozhodl pravomocně a závazně nalézací soud. V exekučním řízení nelze přezkoumávat věcnou a obsahovou správnost exekučního titulu a exekuční soud – i ve fázi rozhodování odvolacího soudu – musí tento exekuční titul respektovat a z něho vycházet. Proto také odvolací soud odmítá námitku, že by navrhovaná exekuce oprávněným byla v rozporu s dobrými mravy, neboť oprávněný pouze se domáhá toho, co povinní dobrovolně nesplnili podle vykonatelného a pravomocného exekučního titulu. Napadené usnesení o nařízení exekuce nuceně vykonává rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 7.2.2001 čj. 8 C 136/2000 – 46 o přivolení k výpovědi z bytu. Usnesení o nařízení exekuce v návaznosti na tento exekuční titul také tvoří dva samostatné výroky – jednak výrok o nařízení exekuce vyklizením dosavadního bytu povinných s přestěhováním do náhradního ubytování (bod I.), jednak výroky o nařízení exekuce proti oběma povinným pro náklady předcházejícího řízení o přivolení k výpovědi z bytu, které měli povinní zaplatit oprávněnému ve výši 1000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod II. a III.). Pro obě tyto exekuce soud pověřil jejich provedením soudního exekutora JUDr. Vyžrala (bod IV.). Odvolání povinných je důvodné, pokud soud prvního stupně nařídil exekuci přestěhováním povinných do náhradního ubytování v jiné obci, než ve které je vyklizovaný byt, tedy v Č. Současná právní úprava ust. § 712 obč. zák. upravuje možnost zajištění bytové náhrady v jiné obci jen tehdy, pokud to občanský zákoník výslovně připouští a jen tehdy, rozhodne-li tak nalézací soud ve výroku svého rozhodnutí /exekučního titulu/ (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1554/2002 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 26/2004 pod č. C 2034). Možnost zajištění bytové náhrady mimo obec, než je vyklizovaný byt, přichází podle občanského zákoníku v úvahu jen za splnění podmínek, které stanoví § 712 odst. 2 poslední věta obč. zák., § 713 odst. 1 poslední věta obč. zák. v případech, kdy nalézací soud přiznává bytovou náhradu ve formě náhradního bytu, a nyní též dle § 712 odst. 5 obč. zák. v případě, kdy je přiznávána bytová náhrada ve formě přístřeší. U náhradního ubytování podle § 712 dost. 4 obč. zák. však možnost zajistit bytovou náhradu mimo obec, než je vyklizovaný byt, zákon nepřipouští. Zákon tak dal zcela jasně najevo, ve kterých případech je možno někoho vyklidit do bytové náhrady zajištěné mimo obec, než je vyklizovaný byt. U náhradního ubytování podle § 712 odst. 4 obč. zák. taková možnost stanovena není a nemůže ji proto soud sám rozšiřovat nad rámec právní úpravy. Kromě toho chybí i další předpoklad pro použití této možnosti, totiž že tak soud v nalézacím řízení výslovně rozhodl. Jak je však zřejmé z výroku exekučního titulu, žádný takový výrok nalézací soud o možnosti zajištění bytové náhrady u náhradního ubytování v jiné obci v konkrétním případě nestanovil. Soud prvního stupně při svém rozhodování o nařízení exekuce vycházel tedy z nesprávného právního názoru, pokud dospěl k přesvědčení, že zajištění bytové náhrady náhradního ubytování lze zajistit také v jiné obci, než je vyklizovaný byt. Proto odvolací soud musel napadené usnesení soudu prvního stupně v bodě I. podle § 220 o.s.ř. změnit tak, že návrh na nařízení exekuce vyklizením bytu zamítl. Jinak je tomu však s nařízenou exekucí pro nezaplacené náklady předcházejícího řízení 1000 Kč. Povinnost k jejich zaplacení marně uplynula po 3 dnech od právní moci rozsudku (ta nastala 4.8.2001) a tato jejich povinnost nebyla a není nijak vázána na samotné vyklizení bytu. Protože odvolání povinných napadalo „všechny výroky“, přezkoumal odvolací soud i tyto výroky v bodě II., III. a IV., třebaže povinní ve svém odvolání proti nim ani žádné konkrétní námitky (na rozdíl od vyklizení) neuváděli. Nařízení exekuce pro tyto náklady je však správné, protože ohledně nich jsou povinní v prodlení. Proto odvolací soud proti této části napadeného usnesení soudu prvního stupně odvolání povinných odmítl, neboť ohledně tohoto vymáhaného nároku nákladů řízení žádné rozhodné skutečnosti povinní ve svém odvolání nenamítali( § 44 odst. 10 exek. řádu), kromě toho, že celý rozsudek je „ v rozporu s dobrými mravy“, což však není žádná rozhodná námitka, jak již bylo uvedeno. O nákladech řízení a nákladech exekuce odvolací soud nerozhodoval, neboť exekuce bude pokračovat pro vymožení nákladů předcházejícího a tohoto řízení a o těchto nákladech rozhodne v dalším průběhu řízení pověřený soudní exekutor podle § 87 a násl. exek. řádu. V této věci nemuselo být nařizováno odvolací jednání (§ 254 odst. 6 o.s.ř.), neboť také okresní soud neměl povinnost jednání nařizovat, když pro jeho rozhodnutí měl k dispozici listiny pořízené notářským zápisem ( § 343 odst. 3, § 253 odst. 2 o.s.ř.).