Nejsou dány důvody k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř.( nařízené v roce 2004), probíhají-li stále srážky ze mzdy, třebaže jimi nelze v dohledné době dosáhnout uspokojení oprávněného (1,5 mil. Kč) ani nákladů exekuce exekutora.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. B. P. a soudců JUDr. Z. S. a Mgr. E. S. v právní věci oprávněného S., a. s., P., zastoupeného JUDr. P.V., advokátem v P., proti povinnému R. H., bytem v M., zastoupenému JUDr. E. Š., advokátem v P., pro 1.560.000,-Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 10.8.2006, č.j. 2 Nc 1106/2004-32 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 14.12.2006, č.j. 2 Nc 1106/2004-34, t a k t o: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: Soud prvního stupně napadeným usnesením zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), který podal povinný s odkazem na ustanovení § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. Podle soudu nejsou splněny podmínky pro zastavení exekuce, když i podle exekutora dosud zajištěný výtěžek exekuce bude postačovat ke krytí nákladů exekuce. Proti usnesení o zamítnutí návrhu na zastavení se odvolává povinný. Vytýká v něm, že soud prvého stupně se spokojil naprosto neurčitým a vágním sdělením exekutora, aniž by jeho tvrzení měl podloženo jakýmkoliv důkazem či listinou předloženou exekutorem. Podle odvolatele nelze při rozhodování vycházet pouze z těchto neurčitých a nepodložených tvrzení exekutora. Povinný je přesvědčen, že od nařízení exekuce (1.3.2004) do současnosti nemůže probíhat zjišťování majetku povinného, když navíc povinný žádný majetek postižitelný exekucí nevlastní a dosud bylo prostřednictvím exekuce vytěženo cca 30.000,-Kč až 40.000,-Kč. Z toho plyne jednoznačný závěr, že tvrzení soudního exekutora jsou pouze účelová ve snaze zabránit zastavení exekuce. Napadené usnesení je tedy vadné a povinný navrhuje, aby jeho návrhu na zastavení exekuce bylo vyhověno a exekuce na majetek povinného zastavena a přiznány mu náklady řízení. Odvolání podává povinný, který je osobou k jeho podání oprávněnou, odvolání je přípustné, je také včasné, avšak není důvodné. Zastavením exekuce se exekuční řízení končí. Pro zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) je typické, že ukončuje provedení výkonu rozhodnutí dříve, než vymáhaná povinnost byla stanoveným způsobem nuceně vymožena. Ustanovení § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř., podle kterého výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, navazuje na obdobné ustanovení § 264 odst. 2 o.s.ř., podle kterého soud zamítne návrh na výkon rozhodnutí, jestliže je z návrhu zřejmé, že by výtěžek, kterého by se dosáhlo, nepostačil ani ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí. Ukáže-li se po nařízení výkonu rozhodnutí, že výtěžek jeho provedení nebude vyšší než předpokládané náklady výkonu rozhodnutí, a že tedy pohledávka oprávněného nebude ani zčásti uspokojena, je třeba výkon rozhodnutí zastavit. Ani podle odvolacího soudu však takový závěr nelze v současné době ještě učinit. Návrh povinného vypočítává, jaké způsoby exekuce zvolil pověřený soudní exekutor v dosavadním průběhu řízení k tomu, aby uspokojil vymáhanou pohledávku 1.560.000,-Kč a náklady předcházejícího řízení 64.240,-Kč, pro které byla exekuce nařízena. Současně povinný v návrhu uvádí, jaký výtěžek byl dosud použitými způsoby exekuce získán. Podle odvolatele tento výtěžek dosavadního průběhu exekuce zdaleka nedostačuje na uspokojení nákladů, které dosud exekutor vyčíslil ve výši kolem 300.000,-Kč. Povinný nemá žádné jiné pohledávky, prostřednictvím nichž by mohla být pohledávka oprávněné společnosti uspokojena, je zaměstnán u zaměstnavatele, který provádí srážku ze mzdy s maximální srážkou kolem 925,-Kč měsíčně a i s ohledem na to, do kdy lze předpokládat aktivní věk povinného, by mohla být dosažena srážka maximálně kolem 277.500,-Kč. Podle odvolatele je tedy zcela evidentní, že výtěžek exekuce zdaleka nepostačí ani ke krytí nákladů exekuce. Podle odvolacího soudu jde o subjektivní názor samotného povinného. Podle vyjádření soudního exekutora, který je pověřen soudem provedením exekuce, i nadále probíhá v současnosti zjišťování majetku povinného a nelze s jistotou určit výši výtěžku prováděného exekučního řízení. Je pochopitelné, že soudní exekutor nebude v probíhající exekuci reagovat tak, aby povinnému označil, jakými opatřeními bude postupovat při dalším průběhu exekuce, aby mohlo dojít k uspokojení pohledávky oprávněného, jemuž povinný dobrovolně nesplnil povinnost k zaplacení pohledávky, která mu byla uložena k plnění již před deseti lety. Je nepřípadné od povinného, aby požadoval od exekutora právě označení těch důkazů, jimiž bude exekuce dále prováděna. I kdyby dalším předpokládaným výtěžkem prováděné exekuce byly pouze srážky ze mzdy, které stále probíhají, nelze činit závěr o tom, že již v současné době jsou dány důvody pro zastavení exekuce. Samozřejmě nelze vyloučit ani možnost, že v průběhu doby získá povinný majetek, ze kterého by mohl být oprávněný uspokojen. Jestliže tedy za současného stavu průběhu exekuce dospěl soud prvního stupně k závěru, že nejsou dány důvody pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř., pak rozhodl správně, neboť nelze předjímat další průběh exekuce a jím dosažený výtěžek. Odvolání povinného tedy je nedůvodné a odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil. K projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání, neboť v odvolacím řízení nebylo prováděno šetření či dokazování a nešlo o odvolání proti usnesení soudu ve věci zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g/ a h/ o.s.ř. (§ 254 odst. 6 o.s.ř.).