Mezinárodní příslušnost ( pravomoc ) ve věci majetkových vztahů mezi manžely. Věcná působnost podle nařízení Rady (ES) č. 44/2001 1/ Pro posouzení věcné působnosti nař. ( ES ) 44/2001 soud vychází ze skutkových tvrzení žaloby. 2/ V řízení o žalobě, kterou se rozvedený manžel ( zdržující se - § 85/1 o.s.ř. v ČR ) na své bývalé manželce ( žijící v Rakousku ) domáhá zaplacení částky představující jeho podíl na výnosech ( nájemném ) ze společného majetku, jde ( bez ohledu na to, zda jde o výnos za trvání manželství či po rozvodu ) o majetkové vztahy mezi manžely ve smyslu čl. I bod 2 písm. a) nař. č. 44/2001. Jde tedy o věc vyloučenou z působnosti cit. nařízení. 3/ V takové věci se mezinárodní příslušnost ( pravomoc ) českého soudu posuzuje podle § 37 odst. 1 ZMPSP. Místní příslušnost se ve smyslu cit. ustanovení řídí u manželů rozvedených v Rakousku obecným ustanovením, tj. § 84 o.s.ř. ( obecný soud žalovaného ). Jestliže má žalovaná bydliště v Rakousku, není český soud nadán pravomocí v této věci jednat. 4/ Jestliže okresní soud ve věci samé rozhodl, musí být jeho rozsudek dle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušen a řízení dle § 104 odst. 1 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zastaveno. Postupovat věc cizímu soudu nelze. Odvolací soud může rozhodnout bez nařízení jednání ( § 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř. ).

5 Co 575/2007 - 267 U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudců JUDr. J. H. a JUDr. F. K. v právní věci žalobce L. P., r.č…, t.č. Věznice Valdice, zastoupeného JUDr. Ing. T. B., advokátem se sídlem v Č., proti žalované H. P., r.č…, bytem V., Rakouská republika, zastoupené JUDr. Z. K., advokátem v Č., o zaplacení částky 120.000,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.1.2007, č.j. 16 C 195/2005-251 ve znění doplňujícího usnesení z téhož dne č.j. 16 C 195/2005-250 a opravného usnesení ze dne 8.2.2007, č.j. 16 C 195/2005-262, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve znění doplňujícího a opravného usnesení z r u š u j e a řízení se z a s t a v u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem ve znění doplňujícího a opravného usnesení okresní soud zamítl žalobu na zaplacení částky 120.000,- Kč ( výrok v odstavci I. ), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 14.190,- Kč a 1.077,- Kč ( výrok v odstavci II. spolu s doplňujícím usnesením ) a České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci ( výrok v odstavci III. ). Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že je nadán mezinárodní příslušností, a to podle nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ( dále jen nařízení Brusel I ). Podle okresního soudu je splněna podmínka teritoriální působnosti tohoto nařízení i podmínka věcné působnosti nařízení, přičemž není dána výlučná příslušnost soudu podle článku 22 tohoto nařízení. Okresní soud poukázal na článek 24 citovaného nařízení a dovodil, že v této věci došlo k založení mezinárodní příslušnosti právě podle citovaného článku. Vycházel z toho, že žalobce požaduje žalovanou částku na žalované jako své bývalé manželce proto, že bez jeho souhlasu pronajala nemovitost, jejímž je též spoluvlastníkem, třetí osobě (I. K.) a získávala od něj nájemné ve výši 10.000,- Kč měsíčně. Žalobce pak z těchto výnosů žalované požaduje žalovanou částku s odůvodněním, že jde za jím uvedené období o 5.000,- Kč měsíčně. Okresní soud otázku, zda žalobce je či není spoluvlastníkem nemovitosti, nacházející se v České republice, v obvodu Okresního soudu v Českých Budějovicích, neřešil. Uvedl, že pro důvodnost žaloby je vedle této otázky nutno vyřešit i otázku, zda nemovitost skutečně byla žalovanou pronajímána, neboť pokud by tomu tak nebylo, žaloba by důvodná nebyla. Okresní soud skutečně k tomuto závěru také dospěl. Okresní soud zároveň zjistil, že žalobce dovozuje své spoluvlastnictví ke zmíněné nemovitosti z toho, že polovina nemovitosti byla získána za trvání manželství ( když druhou polovinu vlastnila žalovaná již dříve společně s druhým podílovým spoluvlastníkem panem Š.) tak, že byla od pana Š. odkoupena za použití společných prostředků účastníků. Žalobce dovozoval své spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti také s ohledem na investice do ní vynaložené za trvání manželství se žalovanou. Okresní soud zjistil, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno Obvodním soudem v Leasingu v Rakousku pravomocně dne 8.10.2004. Žalovaná částka je žalobcem požadována od žalované s tím, že jde o výnosy žalované získané na jeho úkor v době od 24.7.2003 do 24.7.2005. Proti tomuto rozsudku se žalobce včas odvolal. Namítal, že řízení okresního soudu je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, protože syn J. P. byl jako svědek vyslechnut před dožádaným soudem, aniž měl žalobce možnost zúčastnit se jeho výslechu. Dále vytýkal soudu prvního stupně, že neprovedl výslech A. K. jako svědkyně, ač jím byl navržen, a nesouhlasil s důvody, pro které okresní soud, jak je uvedl ve svém odůvodnění, tento výslech neprovedl. Zároveň odvolatel napadal hodnocení důkazů okresním soudem, zejména týkající se výpovědi svědka J. P. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v prvé řadě z hlediska dodržení pravidel o mezinárodní příslušnosti Okresního soudu v Českých Budějovicích, což znamená slovy občanského soudního řádu, z hlediska jeho pravomoci. Odvolací soud nesouhlasí s tím, že na tuto věc se vztahuje nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ( Brusel I ). Je sice pravda, že řízení bylo zahájeno po 1.5.2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie, že jde o věc s cizím prvkem, avšak není dána věcná působnost citovaného nařízení. Podle článku I bod 2 se toto nařízení nevztahuje ( mimo jiné ) na majetkové vztahy mezi manžely. Evropský soudní dvůr v Lucemburku vydal rozhodnutí vztahující se k uvedenému článku ( C-143/78 ). V něm uvedl, že pojem manželské majetkové vztahy v sobě zahrnuje nejenom majetkové vztahy předvídané v jednotlivých národních právních řádech zvláště a výlučně pro právní vztahy manželů, ale také všechny majetkové vztahy, které přímo z manželství nebo jeho rozvodu vyplývají. Jednoduše řečeno, jakmile má majetkový vztah „něco společného“ s manželstvím nebo s rozvodem, pak nespadá pod věcnou působnost Bruselu I. Výjimku tvoří výživné mezi manžely. Na tento majetkový vztah se citované nařízení vztahuje. V tomto případě je zřejmé, že žalovaná částka má podle žalobce představovat jeho podíl na výnosech ze společného majetku. Žalobci jde v podstatě o to, aby se s ním žalovaná rozdělila o výnosy ze společného majetku a neponechala si je jen pro sebe. Podle českého právního řádu se tato otázka řeší v rámci širšího vypořádání společného jmění manželů (SJM), neboť nepochybně se společným majetkem manželů a jejich rozvodem úzce souvisí. Podle žaloby nejde o právní vztah vycházející z výlučného majetku účastníků. Skutkové tvrzení žalobce je takové, že jde o výnosy z majetku společného, nabytého za trvání manželství. Je tedy nutno tento spor posoudit jako majetkový vztah mezi manžely bez ohledu na to, že účastníci jsou již od 8.10.2004 pravomocně rakouským soudem rozvedeni. Za té situace je nutno aplikovat na posouzení pravomoci českého soudu zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, protože, jak správně uvedl soud prvního stupně, dvoustranná smlouva uzavřená mezi Českou republikou a Rakouskou republikou ( vyhl. č. 9/1963 ) na pravomoc soudů z hlediska mezinárodního nepamatuje. Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním č. 97/1963 Sb. (dále jen ZMPSP) obsahuje ustanovení o pravomoci českých justičních orgánů v části II. oddílu 1 (§ 37 a násl.). Podle § 37 odst. 1 citovaného zákona je pravomoc českých soudů v majetkových sporech dána, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost. Nejvyšší soud judikoval ( 22 Cdo 314/2003 – Soubor č. 27 v ročníku 2004 ), že jestliže rozvod vyslovil některý cizozemský soud, musí pro určení místní příslušnosti ve věcech vypořádání manželů po rozvodu stran jejich společného jmění nebo jiného majetku platit obecná ustanovení ( § 84 o.s.ř. ). I když v této věci nejde přímo o vypořádání celého společného jmění manželů, jde nepochybně o majetkové vztahy mezi rozvedenými manžely, plynoucí ze společného majetku, a proto je nutno místní příslušnost posuzovat podle bydliště žalované. Tím je Rakouská republika. Je tedy zřejmé, že místní příslušnost českého soudu v této věc ve smyslu § 37 odst. 1 ZMSP dána není, a proto není dána ani pravomoc českého soudu. Tomuto závěru odpovídá i zjištění okresního soudu, že společný majetek účastníků je vypořádáván rakouským soudem. Podle § 103 o.s.ř. zkoumá soud kdykoliv za řízení, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodovat ve věci samé ( podmínky řízení ). Podle § 104 odst. 1 o.s.ř. jde- li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu. Pravomoc soudu včetně pravomoci ve vztahu k cizím soudům je podmínkou řízení. Není-li dána, jde o neodstranitelnou podmínku řízení. Proto musí být řízení zastaveno. Postoupit věc cizímu soudu nelze. Okresní soud vzhledem k tomu neměl rozhodnout ve věci samé, ale řízení dle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavit. Podle § 219a odst. 1 o.s.ř. odvolací soud zruší rozhodnutí, jestliže ( písm. a/ ) tu jsou takové vady, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení. Takto musí odvolací soud postupovat z úřední povinnosti. Podle § 221 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. zruší-li odvolací soud rozhodnutí podle § 219a, rozhodne o zastavení řízení, jestliže je tu takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit ( § 104 odst. 1 o.s.ř). Není-li dána pravomoc soudů, rozhodne též o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží. Odvolací soud postupoval podle uvedených ustanovení, proto zrušil napadený rozsudek v celém jeho rozsahu a řízení zastavil. Jak již shora řečeno, postupovat věc cizímu soudu nelze. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. V této věci nebylo nutno nařizovat odvolací jednání ( § 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř. ). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 19. března 2007