Český soud může svým rozhodnutím změnit rozhodnutí rakouského soudu o výživném pro děti z roku 2000 a výživné zvýšit. Nedoplatek se vypočte jako rozdíl mezi dosavadním výživným stanoveným rakouským soudem a novým výživným (se zohledněním případných plateb nad dosavadní výživné). Postup je stejný jako by šlo o český rozsudek. Plyne z toho, že český soud uznává rakouský rozsudek o výživném, byť byl vydán před vstupem České republiky do Evropské unie. Uznává se dle Haagské úmluvy (srov. vyhl. č. 132/1976 Sb., též R 14/1974).

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudců JUDr. J. H. a JUDr. F. K. ve věci péče o dříve nezletilého M. L., nar….1988, zastoupeného do nabytí zletilosti Úřadem pro mezinárodně právní ochranu dětí se sídlem Brno, Benešova 22, od nabytí zletilosti zastoupeného Mgr. V. J., advokátem v P., a nezletilého K. L., nar…1992, zastoupeného Úřadem pro mezinárodně právní ochranu dětí se sídlem Brno, Benešova 22, děti S. P., nar..., bytem Sch. C., Spolková republika Německo, zastoupené Mgr. V. J., advokátem v P., a M. L., nar…, bytem v J., Česká republika, zastoupeného Mgr. V. Š., advokátem v Z., o určení výživného, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 1. 2007, č. j. Nc 122/2005 – 220, t a k t o: Rozsudek soudu prvého stupně s e z r u š u j e a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Napadeným rozsudkem soud prvého stupně změnil soudní smír uzavřený mezi rodiči nezletilých dne 4. 4. 2000 před Okresním soudem v Linci, Rakouská republika, sp. zn. 4 C 31/00v, tak, že uložil otci povinnost přispívat na výživu nezletilého K. v období od 1. 3. 2002 do 31. 12. 2003 výživným ve výši 740,- € měsíčně, v období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2005 výživným ve výši 575,5 € měsíčně a v období od 1. 1. 2006 do 31.12. 2006 výživným ve výši 579,5 € měsíčně a počínaje 1. 1. 2007 výživným ve výši 628 € měsíčně. Rozhodl, že výživné je splatné vždy předem do patnáctého dne v měsíci k rukám matky. Dluh na výživném pro nezletilého K. za období od 1. 3. 2002 do ledna 2007 ve výši 19.410,3 € uložil otci zaplatit ve splátkách po 1.000,- € měsíčně, splatných spolu s běžným výživným, počínaje únorem 2007. Dále okresní soud uložil otci povinnost přispívat na výživu M. v období od 1. 3. 2002 do 3. 7. 2003 výživným ve výši 740,- € měsíčně, v období od 1. 8. 2003 do 31. 12. 2003 výživným ve výši 870 € měsíčně, v období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2005 výživným ve výši 639,5 € měsíčně a od 1. 1. 2007 výživným ve výši 647,7 € měsíčně, přičemž do 11. 8. 2006 je toto výživné splatné k rukám matky a od 12. 8. 2006 k rukám M. L., v obou případech do patnáctého dne v měsíci. Dluh na výživném pro M. za období od 1. 3. 2002 do ledna 2007 ve výši 19.478,5 € uložil otci zaplatit ve splátkách po 1.000,-€ měsíčně, splatných spolu s běžným výživným, počínaje únorem 2007. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Okresní soud vycházel z toho, že obě děti jsou občany Rakouské republiky, otec je občanem Rakouska, ale také České republiky a děti žijí se svou matkou ve Spolkové republice Německo. Rodiče dětí jsou rozvedeni, děti jsou podle dohody ze dne 4. 4. 2000 schválené rakouským soudem (v Linci) svěřeny do výchovy matky a otec se uvedeným smírem zavázal přispívat na výživu M. 5.600,- ATS a na výživu K. částkou 4.600,- ATS měsíčně. Okresní soud odůvodnil svou mezinárodní příslušnost podle článku 2, bod 1 nařízení číslo 44/2001. Odůvodnil také použití hmotného práva – rakouského občanského zákoníku (ABGB). Při úvaze o tom poukázal na ustanovení § 24 odstavec 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním. Výši výživného posuzoval podle § 140 ABGB – podle potřeb dítěte a schopností povinného rodiče. Toto ustanovení vyložil za pomoci judikatury rakouských vyšších soudů, které stanovily procentní sazby odvíjející se od věku dětí a počtu vyživovaných dětí. Zjistil, že otec v průběhu minulých let (od roku 2002, od kdy bylo výživné určeno – tři roky zpětně od podání návrhu) pracoval jednak jako zaměstnanec, a posléze (od poloviny roku 2004) podnikal. Dle zjištění okresního soudu činil příjem otce za rok 2002 140.486,60 Kč měsíčně, v roce 2003 141.492,40 Kč měsíčně, v roce 2004 98.313,90 Kč. Z naposledy uvedeného příjmu okresní soud vycházel i pro roky 2005 a 2007. Uvedl pak, z jakých procentních sazeb je nutno vycházet v jednotlivých obdobích pro každé dítě. U obou dětí zohlednil procentními sazbami (odečtením 2 %) skutečnost, že otec má celkem dvě vyživovací povinnosti a od okamžiku, kdy se mu narodil další syn z nového manželství, zohlednil procentní sazbou (odečtením 1 %) i tuto vyživovací povinnost. Okresní soud zohlednil u staršího M. L. i to, že v červenci roku 2003 dosáhl patnácti let a základní procentní sazba se mu tím zvýšila z 20 % na 22 %. Takto dospěl k částkám výživného pro jednotlivá období u každého z dětí. U každého z dětí stanovil okresní soud dluh (u M. 19.478,5 € a u K. 19.410,3 €). Proti tomuto rozsudku se včas odvolal otec. Namítal, že okresní soud zjistil nejpozdější příjmy v roce 2004 a vyšel z nich i pro období 2005, 2006 a 2007, ale nezohlednil skutečné příjmy v těchto letech, které byly podstatně nižší než v předchozích letech. Podle odvolání nezohlednil okresní soud ani vyživovací povinnost otce vůči jeho manželce, která je na rodičovské dovolené. Nevyšel tak podle odvolatele z judikatury rakouských soudů ohledně této problematiky. Dále vytýkal odvolatel napadenému rozsudku, že nezohledňuje ani příjem syna M. v rámci učebního poměru. Poukazoval též na to, že v době smíru o výživném bylo stanoveno otci výživné v přepočtu na EURO 406,96 € měsíčně na M. a 334,29 € na K., takže nově napadeným rozsudkem stanovené výživné je téměř dvojnásobné. Přitom má žalovaný čtyři vyživovací povinnosti (tři děti a manželku), přičemž na manželku by mu měly být odečteny 3 % z čistého příjmu. Poukazoval na to, že rozsudek je neurčitý ohledně částek, které otec v minulosti platil. Připustil, že od roku 2004 platil na děti méně, neboť podstatně klesl jeho příjem. Na tom se však žalovaný s bývalou manželkou ústně dohodl. Pro léta 2005 až 2007 by se mělo vycházet z menší částky, než je soudem zjištěných 98.313,90 Kč pro rok 2004. Předložil přiznání k dani z příjmů za rok 2005 s tím, že má dokládat snížení jeho příjmu. Podle odvolatele měl okresní soud odečíst od čistého příjmu (ze kterého jsou procentní sazby výživného) i náklady na úvěr pro existenčně nutné bydlení. V jeho případě se dle odvolání jednalo o rekonstrukci bytu. Žádal odečíst i další úvěr (z prvního manželství). Dále namítal, že podle rakouského práva při zahájení samostatné výdělečné činnosti existuje několikaleté oprávnění na placení nižšího výživného (nikoliv jen roční jak před okresním soudem dovozovala matka). Do výše výživného by se mělo promítnout i to, že matka pobírá na děti přídavky od státu (od Spolkové republiky Německo). Od čistého příjmu otce by se měly odečíst i náklady na služební auto, které jsou představovány leasingovou splátkou 24.000,-- Kč měsíčně. Požadoval, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Otec v průběhu odvolacího řízení předložil přehled judikatury rakouských soudů, týkající se zejména problematiky, kterou ve svém odvolání naznačil. Matka a zletilý M. navrhli při odvolacím jednání potvrzení napadeného rozsudku. Zdůrazňovali, že odpočet procentní sazby s ohledem na manželku povinného rakouská judikatura sice uznává, avšak uvádí odpočet v rozmezí od 0 do 3 %. Matka prostřednictvím své zástupkyně tvrdila, že žádné přídavky na děti od Spolkové republiky Německo nepobírá a výdělek M. v době učňovského poměru je jen přechodný. V současné době M. nemá žádné příjmy, protože učňovský poměr skončil a do školy nastoupí koncem srpna 2007. Podle matky by se k příjmu Martina přihlížet nemělo. Správně okresní soud nepřihlédl ke snížení příjmu otce v souvislosti s podnikáním. To podle matky zcela odpovídá rakouské judikatuře. Finanční situace matky je v současné době obtížná, pracuje na poloviční úvazek a potřeby obou dětí rostou. Přibyla jí další vyživovací povinnost k nezletilé dceři a náklady na M. v souvislosti se vstupem do jeho nové školy se také zvýší. Stejné stanovisko zaujala matka a zletilý M. ve svém písemném vyjádření k odvolání. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odstavec 1 občanského soudního řádu, tedy nejen z důvodů uvedených v odvolání. Odvolací soud doplnil důkazní řízení soudu prvého stupně o další listinné důkazy, jejichž potřeba vyplynula z odvolání žalovaného, avšak přesto se mu nepodařilo zjistit skutkový stav takovým způsobem, aby bylo možno napadený rozsudek buď potvrdit, nebo změnit. Podstatným problémem je totiž to, že napadený rozsudek je v části nepřezkoumatelný. Nepřezkoumatelnost ve smyslu § 219a odstavec 1 písmeno b) občanského soudního řádu spočívá jednak v nedostatku důvodů, a jednak i v nesrozumitelnosti části odůvodnění. Nedostatek důvodů napadeného rozsudku se týká toho, že okresní soud se dostatečným způsobem nevypořádal s ustanovením § 140 ABGB ohledně schopnosti povinného rodiče, to jest otce. Odvolateli je nutno dát za pravdu, že okresní soud nezjistil zejména poměry manželky otce, která pobírá rodičovský příspěvek, avšak zároveň je vedena jako spolupracující osoba otce jako podnikatele. Daňové přiznání otce je tedy nutno uvažovat v souvislosti s daňovým přiznáním jeho manželky, které také ona sama podává a podávala je již od roku 2002, jak zjistil odvolací soud (čísla listů 293 a 242 až 255). Zpočátku se její daňové přiznání týkalo jak příjmů ze závislé činnosti, tak příjmů z podnikání, od roku 2006 vykazuje již jen příjmy z podnikání (za tento rok 318.314,-- Kč, výdaje 392.990,-- Kč). Okresní soud musí posoudit, zda tyto daňově vykazované příjmy manželky otce jsou jejími skutečnými příjmy, či zda ve skutečnosti jde (pro účely výživného) o příjmy otce, které jsou zdaňovány výhodnějším způsobem tak, že výsledkem je pro manželskou dvojici nižší daň. Pokud matka ve skutečnosti v době rodičovského příspěvku nepracuje, ale jsou jí jen příjmy připisovány z daňových důvodů, pak je nutné veškeré příjmy započítat otci a snížit je o daň odváděnou jak otcem, tak matkou. Manželka otce by tak fakticky měla jako příjem jen rodičovský příspěvek. U otce je nutno připomenout, že dle daňového přiznání žádné zdravotní a sociální pojištění neplatí. Po zjištění, zda a jaký příjem měla manželka otce v jednotlivých letech (od roku 2002 do současné doby) musí okresní soud posoudit, zda a v jaké výši je možno odečíst z čistého příjmu otce příslušnou daňovou sazbu od 0 do 3 %. Je zřejmé, že tři procenta se odečítají na takovou manželku, která nemá žádný příjem a nic se neodečítá v případě, že manželka má takový příjem, že není třeba, aby jí manžel vyživoval. Obsahem spisu již jsou některé judikáty rakouských soudů, týkajících se této problematiky, účastníci mohou předložit další, pokud chtějí přispět k objektivnímu výkladu rakouského práva, přičemž okresní soud sám má možnost postupovat podle instrukce ministerstva spravedlnosti ze dne 30. 4. 2004, číslo jednací 56/2004 – MO – J, kterou se upravuje postup justičních orgánů ve styku s cizinou ve věci v občanskoprávních a obchodněprávních (§ 35 odstavec 5), a obrátit se na ministerstvo spravedlnosti (též § 53 odstavec 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním – zákon číslo 97/1963 Sbírky). V případě nutnosti může soud ke zjištění obsahu cizího práva postupovat podle Evropské úmluvy o poskytování informací o cizím právu (publikována pod číslem 221/1998 Sbírky). Tato úmluva umožňuje navíc získat informaci o aplikaci cizího hmotného práva ve státě původu. Napadený rozsudek je ve svém odůvodnění nepřezkoumatelný i proto, že okresní soud neuvedl, proč ohledně příjmů otce nevycházel v letech 2005 až 2007 z příslušných daňových přiznání a vycházel pro tato léta z výdělku otce zjištěného pro rok 2004. Okresní soud sice poukázal na to, že přibližně v polovině roku 2004 otec začal podnikat a přestal být zaměstnancem, odkázal také na to, že jeho zaměstnavatel uvedl důvody skončení pracovního poměru otce, ale sám okresní soud ohledně těchto důvodů nezjistil nic. Protože žádné zjištění neučinil, také žádným způsobem důvody, které byly obsaženy ve zprávě zaměstnavatele (číslo listu 207), nehodnotil. Zároveň je nutno poukázat na to, že byly předloženy judikáty rakouských soudů, podle kterých se určitým způsobem nahlíží na situaci, kdy otec přestane být zaměstnancem a začne podnikat. Okresní soud tedy musí v tomto ohledu doplnit svá skutková zjištění a zejména zhodnotit, zda jím zjištěnou situaci řeší rakouské judikáty, případně zda tyto judikáty dopadají na situaci odlišnou. Nelze přehlédnout v tomto směru, že otec začal podnikat v souvislosti s tím, že zaměstnavatel přenesl své podnikání mimo bydliště otce. V dosavadním rozhodnutí okresní soud otázku snížení otcova příjmu žádným způsobem nevysvětlil. Nedostatek důvodů, a tudíž nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, odvolací soud spatřuje i v té části odůvodnění, kdy je řešeno dlužné výživné. Nevysvětleno totiž zůstalo, zda soudní rozhodnutí o schválení smíru rakouským soudem zůstává i nadále exekučním titulem a není se tudíž třeba v dlužném výživném zabývat tím, zda tento titul byl plněn či nikoliv, nebo zda je třeba dlužné výživné vypočítat tím způsobem, jak to zřejmě činila matka (jako rozdíl mezi skutečnými platbami a českým soudem stanoveným výživným). Jak k dluhu dospěl okresní soud, zůstalo bez jakéhokoli odůvodnění. Odvolací soud je toho názoru, že výživné určené dohodou rodičů, schválenou rakouským soudem, představuje i nadále exekuční titul a rozhodnutím českého soudu se výživné takto dříve dohodnuté (a soudem rakouským schválené) jen zvyšuje, stejně jako je tomu při změně českého rozsudku. Tento názor pramení z toho, že rakouské rozhodnutí o výživném je nutno uznat jako exekuční titul. Nic na tom nemění ani skutečnost, že toto rozhodnutí bylo vydáno ještě před vstupem České republiky do Evropské unie. Rakouské rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti je totiž nutno uznat podle Úmluvy o uznávání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem (Haag 15. 4. 1958 – vyhláška číslo 132/1976 Sbírky – viz. R 14/74). Dle názoru odvolacího soudu lze shora uvedené rozhodnutí rakouského soudu vykonat i nadále, a český rozsudek obsahující zvýšení výživného je exekučním titulem jen ve výši rozdílu mezi dřívějším výživným a výživným nově stanoveným. Z toho by měl vycházet také výpočet dlužného výživného. Okresní soud může vyjít z toho, že oba rodiče se shodli na přepočtu dosavadního výživného stanoveného v rakouských šilincích na Eura (viz. vyjádření matky na čísle listu 287 až 288 v souvislosti s vyjádřením otce na čísle listu 233 až 235). Zejména však musí okresní soud přesně zjistit, kolik skutečně otec od března 2002 v jednotlivých měsících na každé dítě zaplatil. Podání matky ze dne 20. 12. 2006 (číslo listu 195 až 199) a podání otce, předložené při odvolacím jednání (číslo listu 297) se neshodují. Je tedy nutné, pokud účastníci k dohodě o platbách nedospějí, provést důkazy doklady z banky, které zčásti již také byly předloženy. Rozsudek okresního soudu je nesrozumitelný s ohledem na výpočet dlužného výživného, protože okresní soud v odůvodnění uvádí, že zvýšení bylo provedeno od ledna 2002, ale výrok zní od března 2002. Není také zřejmé, jak okresní soud dospěl k částkám dlužného výživného ve výroku uvedeného. V tomto směru, jak již bylo řečeno, odůvodnění naprosto chybí. Je logické, že pro výpočet dlužného výživného jsou rozhodné jen platby otce nad částky výživného (převedené na EURO – jak se rodiče shodli). Tam, kde otec neplnil ani dohodnuté a rakouským soudem odsouhlasené výživné, je nedoplatkem rozdíl mezi dříve dohodnutým a novým výživným. Ve výroku rozsudku, který se týká povinnosti otce přispívat na výživu M., je nelogicky vynecháno období od 1.1. 2006 (639,5 € se stanoví pro období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2005, ale další výživné 647,7 € se stanoví až od 1. 1. 2007). V odůvodnění napadeného rozsudku je zase nelogický údaj týkající se výživného pro nezletilého K., když se tam uvádí, že od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006 se stanoví výživné 628 €, ale ve výroku je pro toto období stanoveno 579,5 €. Částka 628 € je stanovena až od 1. 1. 2007. V souvislosti s dlužným výživným je nutno připomenout, že při ukládání povinnosti zaplatit dlužné výživné ve splátkách (přesněji nedoplatek vzniklý na zvýšeném výživném) je v zájmu dětí zároveň určit, že splátky se poskytují pod ztrátou jejich výhody. Okresní soud tak neučinil. Nedostatek důvodů rozsudku spočívá i v tom, že okresní soud se dostatečně nevypořádal ani s potřebami nezletilých (a posléze zletilého M.). Jde o to, že otec poukazuje na rakouskou judikaturu týkající se zohledňování přídavků na děti. Současná důkazní situace je taková, že otec tvrdí existenci takovýchto příspěvků od státu na děti žijící ve Spolkové republice Německo, avšak matka příjem takových dávek popírá. Okresní soud tedy musí provést v tomto směru dokazování a posléze se vypořádat s rakouskými judikáty. Obdobně je tomu s příjmem M. v době učebního poměru, jehož existenci matka v odvolacím řízení potvrdila a doložila i jeho výši (322 € měsíčně) po dobu od září 2006 do dubna 2007 (viz. číslo listu 261 až 275). Potřeby nezletilého je nutno i dle rakouského práva vykládat tak, že pravidelný výdělek v průběhu školního roku do jisté míry potřeby snižuje, zatímco krátkodobý výdělek, například o prázdninách, výživné neovlivňuje. Okresní soud musí reagovat též na námitky otce, uvedené v odvolání, které se týkají jeho požadavku zohlednit ve výživném i úvěr, jednak pro bydlení a jednak úvěr z prvního manželství. Okresní soud musí uvážit judikáty předkládané otcem ohledně úvěrů, zjistit skutkový stav týkající se úvěrů otce a posoudit, zda předkládané judikáty řeší stejnou situaci, která nastala u otce. K důkaznímu řízení okresního soudu, které bude nutno doplnit, je nutno uvést, že okresní soud musí znovu provést důkaz všemi listinami, které vyžádal odvolací soud, zejména daňovými přiznáními (otce za rok 2006 a jeho manželky od roku 2002 do roku 2006), ale musí také učinit z těchto listin konkrétní zjištění, a to i z daňového přiznání za rok 2005, které měl okresní soud již k dispozici (číslo listu 94 až 95). Pokud jde o přehled týkající se příjmu matky (číslo listu 292), ten otec nezpochybnil. Jde proto o souhlasné tvrzení účastníků (§ 120 odstavec 4 občanského soudního řádu). Matka by ovšem měla doložit, zda v době své mateřské dovolené (prosinec 2004 až prosinec 2005) pobírala či nepobírala finanční příjmy. Okresní soud musí také provést důkazy týkají se zvýšených potřeb nezletilého K., jak byly předloženy při druhém odvolacím jednání a zejména musí také zohlednit situaci M., který skončil učební poměr dubnem 2007 a nastupuje do nové školy koncem srpna 2007. Ohledně této situace musí okresní soud doplnit dokazování a zaujmout názor na existenci, případně výši výživného. Protože odvolací soud shledal důvody podle § 219a odstavec 1 písmeno b) občanského soudního řádu pro zrušení napadeného rozsudku, je zde i důvod podle § 219a odstavec 2 občanského soudního řádu. Je třeba provést další účastníky navržené důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení, neboť jde o rozsáhlé doplnění, bylo proto nutno napadený rozsudek podle citovaných ustanovení zrušit a věc vrátit soudu prvého stupně k dalšímu řízení.