Pouhý nesouhlas jednoho rodiče s dalším trváním střídavé výchovy není sám o sobě důvodem ke změně dřívějšího rozhodnutí soudu o střídavé výchově.Taková změna není na místě tím spíše, když samotné děti si takovou změnu nepřejí (§ 100 odst. 3 o.s.ř.).

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. A. V. a soudkyň JUDr. J. P. a JUDr. V. Z. ve věci péče o nezletilého P. J., nar…l995 a nezletilého J. J., nar…l997, zastoupených opatrovníkem Městským úřadem v P., děti J. R., nar…l97O, bytem v P., zastoupené Mgr. O. Š., advokátem v M. a otce Ing. P. J., nar…l965, bytem v P., adresa pro doručování v M., zastoupenému JUDr. K. K., advokátem v P., o změnu výchovy, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 28.8.2OO7, č.j. l P 69/2OO7 – 77, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se m ě n í takto : I. Rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 22.3.2OO4, č.j. Nc 4l/2OO4 – l5 se ve výroku v odstavci II., pokud jde o délku péče dětí u matky a u otce, m ě n í tak, že střídavá výchova nezletilých dětí P. a J. J. se bude uskutečňovat tak, že péče rodičů o nezletilé děti se bude střídat ve dvou týdenních intervalech tak, že dva týdny budou nezletilé děti ve výchově matky a a následující dva týdny ve výchově otce a takto se bude péče pravidelně střídat. Dvoutýdenní péče o nezletilé děti začne u matky v neděli dne 3. února 2OO8 v l8.OO hod. a skončí v neděli dne l7. února 2OO8 v l8.OO hod. V tento termín předá matka nezletilé děti otci, u kterého budou do 2. března 2OO8 do l8.OO hod. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh na zrušení střídavé péče a na svěření nezletilých dětí do výchovy matky. O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že jako důvody pro zrušení stávající střídavé péče uváděla matka citové strádání chlapců, skutečnost, že přestává fungovat domluva s otcem, že má novou práci v místě svého trvalého bydliště a rovněž namítala, že chlapci jsou přetěžováni sportem. Pokud jde o citové strádání nezletilých, z dokazování toto nijak nevyplynulo. Nebylo prokázáno, že by nefungovala domluva mezi rodiči. Rovněž matka stále pracuje v Milevsku a nikoliv v místě svého trvalého bydliště. Pokud jde o přetěžování dětí sportem, otec uvedl, že je ochoten ubrat jak na počtu tréninků, tak i na počtu zápasů. Dle názoru okresního soudu žádný z matkou uváděných argumentů pro zrušení střídavé péče tak nebyl shledán opodstatněný. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala matka. V odvolání namítala, že důvodem ke zrušení střídavé péče je ta skutečnost, že nadále s tímto stanoveným způsobem výchovy nezletilých dětí nesouhlasí. Přitom vzájemná shoda a souhlas obou rodičů je předpokladem dalšího trvání střídavé výchovy. Navíc dokazování bylo okresním soudem vedeno zcela chybným směrem, soud neměl vést dokazování s cílem vyřešit otázku, zda je pro děti lepší ponechání ve střídavé výchovy rodičů či její zrušení, když měl vzít v úvahu nesouhlas matky s dalším jejím trváním. Matka navrhla, aby krajský soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Otec ve svém vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že argument matky, že se střídavou péčí přestala souhlasit a tudíž musí být zrušena, nemůže obstát, neboť střídavá péče je upravena pravomocným a tedy vykonatelným rozsudkem, který nelze měnit jen nahodilým přáním účastníků, ale toliko poté, co dojde k prokazatelné změně poměrů. Provedeným dokazováním ze strany okresního soudu bylo zjištěno, že střídavá péče funguje dobře a bez závad. Taková péče je v souladu se zájmy nezletilých dětí, což také potvrdil kolizní opatrovník dětí. Je tedy zřejmé, že nedošlo ke změně poměrů a není tedy důvod stávající rozsudek měnit či rušit. Opatrovník ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že nezletilí chlapci před soudem svobodně vyjádřili svůj vlastní názor na danou věc. Z jejich výpovědi vyplynulo, že střídavá péče má pro ně své výhody i nevýhody, ale v zásadě jim tato forma péče vyhovuje a nechtěli by na tom nic měnit. Snad pouze dobu pobytu u každého z rodičů. Ze zprávy zaměstnavatele otce bylo zjištěno, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za období od června do října roku 2OO7 činil částku l8.565,- Kč. Ze zprávy zaměstnavatele matky bylo zjištěno, že její průměrný čistý měsíční příjem za období od května roku 2OO7 do října roku 2OO7 činil částku l8.629,- Kč. Po tomto doplnění důkazního řízení a po zjištění, že odvolání je přípustné podle ustanovení § 2Ol o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 2O2 o.s.ř., bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek podle § 2l2 písm. a/ o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání matky není důvodné. V dané věci je třeba vycházet z toho, že je zde pravomocné rozhodnutí o střídavé výchově, které může být změněno jen tehdy, jestliže dojde ve smyslu ustanovení § 28 zákona o rodině ke změně poměrů. Podle tohoto ustanovení změní-li se poměry, může soud změnit i bez návrhu rozhodnutí nebo dohodu rodičů o výkonu jejich rodičovských práva a povinností. I když okresní soud po právní stránce neřešil věc ve smyslu tohoto ustanovení, jeho skutková zjištění jsou zcela vyčerpávající pro posouzení otázky, zda nastala změna poměrů. Ve smyslu ustanovení § 28 zákona o rodině musí jít o změnu poměrů závažnějšího rázu, je třeba porovnat poměry, z nichž vycházel soud při rozhodování o dřívější úpravě výchovy nezletilých dětí s poměry v době nového rozhodování. Úvaha soudu o nutnosti změny výchovy musí mimo jiné vycházet ze zjištění, že tato změna je pro další vývoj nezletilého dítěte vhodná. Odvolací soud na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně neshledal, že by byly dány důvody pro to, aby rozhodnutí o střídavé výchově bylo změněno tak, že nezletilé děti budou svěřeny do výchovy jednoho z rodičů. Pokud matka namítá, že její nesouhlas s dalším trváním střídavé výchovy je důvodem pro změnu výchovy, pak je třeba uvést, že tento nesouhlas matky je právně irelevantní a nemůže být důvodem změny rozhodnutí soudu o výchově nezletilých dětí. Za situace, že zde existuje pravomocné rozhodnutí o střídavé výchově, nemůže být nesouhlas matky s dalším trváním střídavé výchovy sám o sobě důvodem ke změnu rozhodnutí o střídavé výchově. Změna dosavadního rozhodnutí o výchově je odůvodněna pouze tehdy, když dosavadní úprava již nadále nezajišťuje nejpříznivější podmínky pro zdárný vývoj nezletilých dětí a když se dostane do rozporu s jejich zájmy. Na základě dokazování provedeného soudem prvního stupně však takový závěr nelze učinit. Ze zprávy odboru sociálních věcí Městského úřadu v Milevsku vyplývá, že střídavá péče byla vždy perfektní a žádné výhrady ze strany jednoho z rodičů vůči péči druhého rodiče nebyly. Podstatnou je pak i ta skutečnost, že samy nezletilé děti se před okresním soudem vyjádřily tak, že na střídavé péči by nechtěly nic měnit a že by nechtěly být svěřeny do výchovy pouze jednoho z rodičů. Nezletilý Jan pak před okresním soudem sám uvedl, že by bylo lepší, kdyby střídavá péče byla třeba po l4ti dnech, protože týden je moc krátký. Podle § 3l odst. 3 zákona o rodině, dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkající, má právo obdržet potřebné informace a svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkající se podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje. Podle § lOO odst. 3 o.s.ř., řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno formulovat své názory, soud postupuje tak, aby byl zjištěn jeho názor ve věci. K názoru dítěte soud přihlíží s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti. Za situace, že v daném případě se jedná o děti ve věku, kdy jsou nepochybně schopny svůj postoj k otázce výchovy vyjádřit, je nutno při rozhodování k tomuto názoru přihlédnout. Rozhodujícím hlediskem pro úvahu o nejvhodnější úpravě výchovy nezletilých dětí zůstává vždy zájem dítěte. V daném případě v zájmu nezletilých dětí je, aby střídavá výchova nebyla měněna, neboť si to samy děti nepřejí. Odvolací soud však shledal důvod ke změně předchozího rozsudku o výchově nezletilých dětí, pokud jde o změnu délky dobu pobytu nezletilých dětí u jednoho z rodičů. V případě tohoto rozhodnutí je na prvním místě zájem nezletilých dětí. Vzhledem k tomu, že nezletilé děti samy uvádějí, že týdenní pobyt je krátké období, že se musí často stěhovat, sám nezletilý J. při svém výslechu uvedl, že by bylo lepší, kdyby střídání bylo po l4ti dnech, změnil odvolací soud v tomto směru rozsudek soudu prvního stupně. I dle názoru odvolacího soudu doba jednoho týdne, po které dochází ke střídání výchovy u nezletilých dětí, je velice krátká a za vhodnější považuje střídání po l4ti dnech. Vzhledem k tomu, že v předchozím rozhodnutí o výchově nezletilých dětí nebyl stanoven počátek a konec střídavé péče u jednotlivých rodičů, odvolací soud toto stanovil tak, že střídavá péče začne vždy v neděli v l8.OO hod. prvního týdne a skončí v neděli l8.OO hod. druhého týdne. Dle názoru odvolacího soudu je vhodné, aby dvoutýdenní péče začala v neděli v l8.OO hod. tak, aby děti odcházely v pondělí ráno do školy od toho z rodičů, u kterého budou v následujících dvou týdnech. S ohledem na tyto změny, aby při realizaci střídavé výchovy nedošlo k nesrovnalostem, pak odvolací soud shledal za potřebné i stanovit přesný termín, od kdy se začne střídavá výchova uskutečňovat v dvoutýdenních cyklech. Je to neděle 3. února 2OO8 v l8.OO hod. u matky, tato dvoutýdenní péče skončí v neděli dne l7. února 2OO8 v l8.OO hod., kdy matka předá nezletilé děti otci, u kterého budou do 2. března 2OO8 do l8.OO hod. a poté se takto bude péče po l4ti dnech u každého z rodičů neustále pravidelně střídat. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 22O odst. l písm. a/ o.s.ř. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ust. § l46 odst. l písm. a/ a § 224 odst. l o.s.ř. za situace, že nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání nákladů řízení některému z účastníků.