Došlo-li k zastavení exekuce podle § 52 ex.řádu a § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.z důvodu, že povinný se úspěšně dovolal námitky promlčení, stíhá povinnost k náhradě nákladů povinnému a soudnímu exekutorovi oprávněného.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. J. P. a soudců JUDr. A. V. a JUDr. V. Z. v exekuční věci oprávněného R. D. F., bytem v B., zast. JUDr. A. J., advokátem v T., proti povinnému A. K., nar…, bytem v P., zast. JUDr. A. J., advokátem v P., o návrhu na zastavení exekuce, o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 31.7.2002, č.j. 3 Nc 1210/2005-22, t a k t o: Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í takto: I. Soud zcela z a s t a v u j e exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 29.9.2005, č.j. 3 Nc 1210/2005-8. II. Oprávněný je povinen nahradit povinnému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 70.199,20Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. A. J., advokáta v P. III. Oprávněný je povinen nahradit soudnímu exekutorovi JUDr. Stanislavu Pazderkovi, Exekutorský úřad se sídlem kanceláře Prokopova 339/14, Písek, náklady vzniklé s exekucí ve výši 7.735,-Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Odůvodnění: Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekučního řízení nařízeného usnesením Okresního soudu v Písku sp. zn. 3 Nc 1210/2005 ze dne 29.9.2005 na majetek povinného, jehož provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Stanislav Pazderka, Exekutorský úřad Písek, Prokopova 339/14. Soud rozhodoval k návrhu povinného na zastavení exekučního řízení, který vznesl námitku promlčení vykonávaného práva s odkazem na ustanovení § 408 odst. 1 a § 408 odst. 2 obchodního zákoníku. Soud vychází ze skutečnosti, že návrh na výkon rozhodnutí byl podán dostatečně dlouhou dobu před uplynutím desetileté promlčecí doby k podání návrhu na výkon rozhodnutí, a to 19.9.2005 u Okresního soudu v Písku a právo tak promlčeno není. Proti tomuto usnesení se včas povinný odvolal. Povinný odkazuje na ustanovení § 392 odst. 1 a § 408 odst. 1 obch. zák. Soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. V dané věci jde o závazek podřízený režimu obchodního zákoníku, což je možné zjistit ze srovnání údajů v návrhu na zahájení nalézacího řízení ze dne 5.3.2006. V posuzovaném případě tedy počala běžet promlčecí doba, a to bez ohledu na existenci a právní moc platebního rozkazu i splatností jednotlivých faktur, které byly v měsíci březnu a dubnu 1994 vydány. Vzhledem k tomu, že i u práva pravomocně přiznaného se uplatní omezení desetiletou absolutní promlčecí dobou, nemohl být návrh na výkon rozhodnutí podaný 19.9.2005, podán včas. K tomu odkazuje povinný na judikaturu Nejvyššího soudu např. 20 Cdo 1595/2002. V jednotlivostech pak poukazuje povinný na přehlednou tabulku, kterou k odvolání vypracoval, týkající se jednotlivých faktur, ze které je zřejmé, že nárok je promlčen. Absolutní promlčecí doba skončila uplynutím 22.5.2005 a návrh na zahájení exekučního řízení nemohl být tedy podán včas, pokud byl podán 19.9.2005. V dané věci je tedy důvod k zastavení exekučního řízení podle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. Oprávněný ve vyjádření k odvolání nezpochybnil, že pokud byly splněny podmínky výše citovaných ustanovení obchodního zákoníku, je zřejmě nárok promlčen. Zdůraznil ale i otázku zvažování v případě vyhovění odvolání § 150 o.s.ř. ohledně nákladů řízení. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné, přezkoumal napadené usnesení podle § 212 o.s.ř. Odvolání je důvodné. Odvolací soud provedl důkaz i nalézacím spisem, a to spisem Okresního soudu v Písku sp. zn. 4C 212/96, věc žalobce R. D. F. proti žalovanému A. K. o zaplacení 4.904.024,-Kč s příslušenstvím, z kterého bylo skutečně zjištěno, že dané závazky spadají pod režim obchodního zákoníku. Žalobce R. D. F. se žalobou podanou Okresnímu soudu v Písku 5.9.1996 proti žalovanému A. K. tehdy domáhal zaplacení 4.904.024,-Kč s příslušenstvím na základě vystavených faktur z důvodu nezaplaceného zboží, když cena byla řádně vyúčtována příslušnými fakturami. Šlo o spor mezi dvěma podnikateli, který podléhal režimu obchodního zákoníku. Podle § 392 odst. 1 obch. zák. u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním. Spočívá-li obsah závazku v povinnosti nepřetržitě vykonávat určitou činnost, zdržet se určité činnosti nebo něco strpět, počíná promlčecí doba běžet od porušení této povinnosti. Podle § 408 odst. 1 obch. zák. pak platí, že bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí deseti let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty. V daném případě je tedy správná argumentace povinného, že počátek běhu promlčecí lhůty běží podle § 392 obchodního zákoníku, a to od splatnosti jednotlivých faktur. Ze spisu se podává, že byly ceny zboží vyúčtovány příslušnými fakturami, a to faktura 061/94 ze dne 4.3.1994 znějící na částku 192.125,-Kč splatná první část ihned 38.731,-Kč, zbytek dle dohody, dále faktura 062/94 ze dne 4.3.1994 znějící na částku 215.746,-Kč, kde byla splatnost dána dle dohody, první část 43.148,-Kč ihned, dále faktura 071/94 ze dne 17.3.1994 znějící na částku 224.483,-Kč, splatnost uvedena dle dohody, dále faktura 94/81 ze dne 31.3.1994 znějící na částku 207.765,-Kč, dále faktura 82/94 ze dne 1.4.1994 znějící na částku 176.902,-Kč splatná 14.4.1994, dále faktura 83/94 ze dne 1.4.1994 znějící na částku 138.746,-Kč splatná 14.4.1994 a faktura č. 84/94 ze dne 7.4.1994 znějící na částku 5.269.460,-Kč splatná 21.4.1994. Z návrhu samotného se pak podává, že pokud se týká posuzování splatnosti té části pohledávek, kde je uveden odkaz na jakousi dohodu, tato dohoda skutečně není součástí spisu, ale žalobce v žalobě uvádí, že se žalovaný zavázal zaplatit nedoplatek kupní ceny žulových bloků do 20.5.1995, tedy i u té části pohledávek, kde není splatnost určena, počala promlčecí doba běžet nejpozději dne 21.5.1995, takže je zřejmé, že absolutní promlčecí doba skončila nejpozději 22.5.2005 a návrh, který byl podán dne 19.9.2005, je tedy opožděný. Z uvedeného je zřejmé, že pokud povinný podal návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř., jeho návrh je důvodný a soud mu měl vyhovět. V této souvislosti poukazuje odvolací soud i na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, a to č. j. 20 Cdo 1104/2006 ze dne 18.10.2006 a judikaturu Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.11.2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002. Z výše uvedených důvodů bylo usnesení soudu prvního stupně změněno podle § 220 o.s.ř. Výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem vychází z ustanovení § 271 o.s.ř., u odvolacího soudu z § 224 odst. 1, § 271 o.s.ř. V dané věci byl povinný ve sporu úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů, které vynaložil. Ty pak představuje odměna za právní zastoupení ve výši 70.199,20Kč před soudy obou stupňů. Před soudem prvního stupně činí náklady řízení podle vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění do 1.9.2006, 52.530,-Kč, 2 x režijní paušál po 75,-Kč, 150,-Kč, tj. 52.680,-Kč, z toho 19 % DPH, tj. 10.009,20Kč, tedy celkem 62.689,20Kč, náklady řízení před odvolacím soudem pak představují odměnu podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném po 1.9.2006, tj. 4.000,-Kč, 600,-Kč režijní paušál, ztráta času 400,-Kč, jízdné 1.311,-Kč, celkem 6.311,-Kč, z toho 19% DPH, tj. 1.199,09Kč, tj. 7.510,09Kč, celkem tedy pak náklady před soudy obou stupňů představují částku 70.199,20Kč. Povinný namítá, že v dané věci mělo být využito ust. § 150 o.s.ř., neboť k námitce promlčení soud nepřihlíží z úřední povinnosti, a kromě toho by povinnému vznikl značný neoprávněný prospěch. Odvolací soud nemá zato, že je na místě použití § 150 o.s.ř. Je sice pravda, že k námitce promlčení soud nepřihlíží z úřední povinnosti, nicméně institut promlčení je v zákoně upraven a k vznesené námitce soud musí přihlédnout. Využití tohoto zákonného prostředku nelze považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, neboť jde o výkon práva, který zákonu odpovídá. Je také rizikem oprávněného, zda podá návrh na exekuci či výkon rozhodnutí, v případě, kdy je nárok promlčen, pak je třeba počítat i s určitým rizikem a možností, že pokud bude námitka promlčení vznesena, budou k tíži oprávněného i náklady řízení, které povinnému vzniknou. Z výše uvedených důvodů tedy bylo rozhodnuto i o tom, že povinný je povinen zaplatit oprávněnému náklady řízení. V dané věci, jelikož byla exekuce zastavena, bylo zapotřebí rozhodnout i o nákladech exekutora. Tyto náklady pak představují odměnu podle § 11 vyhl. č. 330/2001 Sb. ve výši 3.000,-Kč, hotové výdaje 3.500,-Kč, k tomu DPH 1.235,-Kč. Tuto náhradu uložil soud uhradit oprávněnému, neboť povinný byl ve sporu úspěšný. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení je možné podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Písku. Toto usnesení by mohlo být k návrhu soudně vykonáno, pokud by povinnosti v něm stanovené nebyly včas a dobrovolně splněny. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 15. února 2007