Soudní smír, uzavřený před německým soudem v roce 2001se ohledně nařízení výkonu rozhodnutí posuzuje podle § 66 zákona č. 97/1963 Sb., a nikoli podle nařízení (ES) č. 44/2001.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudců JUDr. J. H. a JUDr. F. K. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. K., bytem Spolková republika Německo, W., zastoupeného JUDr. V. Š., advokátem v N., proti povinné J. K., bytem Spolková republika Německo, A., zastoupené JUDr. J. H., bytem H., o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, o odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 20.2.2007, č.j. 10 E 36/2006-22, t a k t o: Usnesení soudu prvého stupně se p o t v r z u j e v tomto správném znění odstavce prvého: Soud n a ř i z u j e podle smíru uzavřeného mezi účastníky dne 22.11.2001 při veřejném zasedání Třetí občanské soudní komory při Zemském soudu Aschaffenburg (SRN), sp. zn. 3 O 307/01 ER k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 3.483,55 EUR a nákladů tohoto řízení v prvním stupni ve výši 21.546,-Kč, jakož i nákladů, které ještě vzniknou a budou soudem určeny, výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné, a to domu čp. 118 postaveného na pozemku parc. č. 245/1 a na pozemku parc. č. 245/2, a dále pozemku parc. č. 245/1 – zastavěná plocha a pozemku parc. č. 246/1 – zahrada, všech zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 984 pro obec a katastrální území S. u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec. Náklady oprávněného, na které se vztahuje nařízený výkonu rozhodnutí, činí před soudem druhého stupně částku 21.021,80 Kč. O d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesením soud prvého stupně nařídil podle vykonatelného exekučního titulu – vyrovnání ze dne 22.11.2001, schváleného Třetí občanskou komorou při Zemském soudu Aschaffenburg (SRN) sp. zn. 3 O 307/01 ER, které nabylo právní moci dne 2.11.2006, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 3.483,55 EURO a nákladů tohoto řízení ve výši 21.546,-Kč, jakož i nákladů, které ještě vzniknou a budou soudem určeny, výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné, a to domu čp. 118 postaveného na pozemku označeném v katastru nemovitostí jako p.p.č. 245/1 spolu s tímto pozemkem a na pozemku označeném v katastru nemovitostí p.p.č. 245/2 bez tohoto pozemku a dále pozemku označeného jako p.p.č. 245/1 – zastavěná plocha a pozemku označeného jako p.p.č. 246/1 – zahrada tak, jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí na listu vlastnickém č. 984 pro obec a katastrální území S. se vším co k těmto nemovitostem patří. Okresní soud zakázal povinné, aby shora označené nemovitosti převedla na někoho jiného nebo je zatížila a uložil jí povinnost, aby do patnácti dnů od doručení usnesení oznámila, zda a kdo má k nemovitosti předkupní právo s tím, že v případě nesplnění této povinnosti odpovídá za škodu tím způsobenou. Při posuzování vykonatelnosti německého exekučního titulu z roku 2001 okresní soud vycházel z § 63, 64 a 65 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen ZMPSP), neboť dovodil, že na vykonatelnost exekučního titulu sepsaného před vstupem České republiky do Evropské unie (1.5.2004) nelze vztáhnout předpisy Evropské unie, konkrétně nařízení č. 44/2001. Vycházel i z toho, že mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo není příslušná situace upravena dvoustrannou ani vícestrannou smlouvou. Dále okresní soud dovodil, že listina, která je exekučním titulem, vyhotovená dne 22.11.2001, nabyla podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci dle doložky vyznačené na předmětné listině dne 2.11.2006. Dle zjištění okresního soudu nebylo českým orgánem vydáno pravomocné rozhodnutí v témže právním poměru. Účastníku řízení, vůči němuž má být rozhodnutí uznáno, nebyla odňata možnost řádně se účastnit řízení, neboť povinná se jednání, při kterém byl smír uzavřen, zúčastnila a s nárokem žalovaného souhlasila. Okresní soud poukázal na to, že cizí rozhodnutí je podle § 65 ZMPSP uznáno tím, že český soud k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu. Proti tomuto usnesení se povinná včas odvolala. Namítala, že zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť zde existují důkazy svědčící o tom, že výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti neměl být nařízen a je nepřípustný podle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. Navrhla proto zastavení výkonu rozhodnutí. Zároveň poukázala na to, že návrh oprávněného na nařízení exekuce prodejem nemovitostí byl doručen okresnímu soudu dne 27.10.2006 a k tomuto dni chyběl povinnému vykonatelný exekuční titul. Proto se navrhuje zastavení exekučního řízení i podle § 268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Jinak však povinná ve svém odvolání zároveň potvrzovala, že dne 22.11.2001 byl vydán ve prospěch oprávněného exekuční titul, který podle názoru povinné nabyl právní moci již dnem 22.11.2001. Tím povinná vlastně popřela své původní tvrzení v odvolání, že ke dni zahájení vykonávacího řízení chyběl oprávněnému vykonatelný exekuční titul. Výslovně to povinná potvrdila i při odvolacím jednání. Zejména však v odvolání povinná poukazovala na to, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda, kterou se zavázala oprávněnému svůj dluh splácet měsíčními splátkami po 20 EURO pod sankcí ztráty výhody splátek a zahájení exekučního řízení. Tvrdila, že splátky dluhu řádně plní, a proto by měl být výkon rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. zastaven jako nepřípustný. Při odvolacím jednání již netrvala na zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. s odkazem na to, že právní moci nabyl titul již dnem svého vydání (22.11.2001). Oprávněný v písemném vyjádření navrhl potvrzení napadeného usnesení. Podle jeho názoru neobsahuje dopis z 21.4.2005, kterým povinná dokládá v odvolání dohodu s oprávněným, žádnou dohodu. Oprávněný však potvrdil, že povinná sama nabídla oprávněnému měsíční splátky, když výkon rozhodnutí v Německu nebyl úspěšný a s touto nabídkou oprávněný souhlasil. Jednalo se tedy podle oprávněného ze strany povinné pouze o příslib, se kterým oprávněný souhlasil, avšak povinná svůj závazek nedodržela a nastala splatnost celého dluhu. Není zde dle oprávněného žádná nepřípustnost výkonu rozhodnutí. Oprávněný také nesouhlasil s námitkou povinné, že v době podání návrhu nebyl exekuční titul vykonatelný. Poukazoval na to, že doplnil předložený exekuční titul o doložku právní moci, která byla vyznačena dne 2.11.2006. Exekuční titul se stal pravomocným a vykonatelným již 28.11.2001. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212a odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání povinné důvodné není. Okresní soud správně postupoval podle ust. § 63 a násl. ZMPSP. Podle § 63 citovaného zákona mají rozhodnutí justičních orgánů cizího státu ve věcech uvedených v § 1, stejně jako cizí soudní smíry a cizí notářské listiny v těchto věcech v České republice účinnost, jestliže nabyla podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a byla-li uznána československými orgány. Podle § 64 citovaného zákona cizí rozhodnutí nelze uznat, ani vykonat v případech uvedených pod písmenem a/ až e/. Okresní soud správně zjistil, že v této věci neexistují žádné skutečnosti, které by bránily uznání a výkonu německého exekučního titulu, kterým je smír účastníků uzavřený před německým soudem. V této věci dokonce se podle § 64 písm. e/ ZMPSP nevyžaduje vzájemnost, protože cizí rozhodnutí nesměřuje proti českému občanovi. V průběhu odvolacího jednání totiž zástupce povinné sdělil, že povinná je pouze občankou Spolkové republiky Německo, protože české občanství jí vráceno nebylo. Zároveň je nesporné, že německý exekuční titul nabyl podle potvrzení soudu, před kterým byl uzavřen, právní moci. Účastníci se dokonce již shodují, že právní moci nabyl exekuční titul nikoli až dnem 2.11.2006, jak uvedl okresní soud ve výroku napadeného usnesení a jak původně také tvrdila povinná, ale již v listopadu 2001. Podle § 65 ZMPSP se uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech nevyslovuje zvláštním výrokem. Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že český orgán k němu přihlédne, jakoby šlo o rozhodnutí českého orgánu. Podle § 66 ZMPSP lze za podmínek § 63 a 64 cizí rozhodnutí o majetkových právech v České republice vykonat, bude-li nařízený jeho výkon českým soudem; nařízení výkonu je třeba vždy odůvodnit. Z těchto ustanovení vyplývá, že český soud uzná cizí exekuční titul tím, že podle něj nařídí výkon rozhodnutí. To okresní soud správně učinil, protože správně neshledal žádné překážky uvedené v ust. § 63 a 64 citovaného zákona. Ostatně ani sama povinná, která při odvolacím jednání již zcela jednoznačně souhlasila s tím, že exekuční titul nabyl právní moci ještě daleko před podáním návrhu na nařízení exekuce, žádné námitky ve smyslu ustanovení § 63 a 64 ZMPSP nevznášela. Pokud povinná v odvolání zdůrazňovala, že po vydání exekučního titulu byla mezi účastníky uzavřena dohoda o splácení dluhu ve prospěch oprávněného, odvolací soud tuto námitku považuje za námitku, která může být prověřována jen v rámci řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, jak to ostatně sama povinná také uvádí. Sama povinná navrhuje zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písmeno h/ o.s.ř. pro nepřípustnost právě z důvodu této dohody. I Komentář OSŘ (C.H. Beck) k citovanému ustanovení uvádí, že důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí podle citovaného ustanovení může být i dohoda povinného s oprávněným, podle které nebude oprávněný trvale nebo jen po určitý čas své právo vymáhat. V tomto případě se musí zkoumat zejména, zda a jakým způsobem byla dohoda, která nepochybně mezi účastníky uzavřena byla, plněna ze strany povinné. Takové okolnosti však nemohou být zkoumány při nařízení exekuce. Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. Potvrdil jej jenom ve zpřesněném znění. Podle jeho názoru totiž do výroku o nařízení výkonu rozhodnutí nepatří údaje týkající se data právní moci exekučního titulu (tím spíše nejsou-li správná). Odvolací soud, stejně jako oba účastníci, je toho názoru, že v tomto případě exekuční titul nenabyl právní moci až dne 2.11.2006, ale již mnohem dříve. Z razítka německého soudu na exekučním titulu je zřejmé, že již dne 28.11.2001, tedy za šest dní poté, co účastníci uzavřeli před soudem smír, bylo vyhotovení smíru předáno žalobci za účelem exekuce. V tento den již tedy exekuční titul byl podle potvrzení německého soudu pravomocný. Z obsahu titulu pak je zřejmé, že částka, na které se účastníci dohodli, měla být zaplacena do 30.11.2003. Tato zjištění plně postačují pro účely posouzení podle § 63 ZMPSP. Odvolací soud zpřesnil výrok napadeného usnesení také v tom, že formuloval výčet nemovitostí, na něž se výkon rozhodnutí vztahuje tak, aby nebylo pochyb, že jde o dům čp. 118, jednu ze stavebních parcel (č. 245/1) a zahradu č. 246/1. Zpřesnil i označení nemovitostí uvedením katastrálního úřadu, u kterého jsou nemovitosti na listu vlastnictví č. 984 zapsány. Z takto zpřesněného výroku by mělo být jednoznačně patrno, že výkon se nevztahuje na parcelu č. 245/2, ač je to také stavební parcela pod domem čp. 118. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 270 odst. 1 a § 211 o.s.ř. (nesprávné je posouzení okresního soudu podle § 142 odst. 1 o.s.ř.). Výše nákladů byla vypočtena obdobným způsobem jako před soudem prvého stupně. Podle § 270 odst. 1 o.s.ř. uloží soud spolu s nařízením výkonu rozhodnutí i povinnost k náhradě nákladů výkonu rozhodnutí, aniž stanoví lhůtu k jejich zaplacení. Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady. Náklady oprávněného spočívají v odměně jeho advokáta vypočtené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (§ 12, § 3 bod 4). Odměnu je nutno vypočíst z částky 99.281,17 Kč, která představuje vymáhanou částku v české měně (Kč) při použití kurzu ke dni vyhlášení rozhodnutí (28,50 Kč/ 1 Euro). Odměna činí polovinu ze sazby vypočtené podle § 3 bod 4 citované vyhlášky, protože jde o odměnu při výkonu rozhodnutí ( § 12 citovaného vyhlášky). Výsledná odměna tedy představuje částku 12.088,89 Kč, k ní je nutno připočíst 600,-Kč režijního paušálu (§ 13 vyhlášky č. 177/96 Sb.), 1.000,-Kč ztráty času, 3.976,50 Kč cestovného (použití osobního automobilu o průměrné spotřebě 8,5 litru benzínu při ceně benzínu 28,10 Kč, základní sazbě 3,80 a ujetí celkem 540 kilometrů za cestu z Náchoda do Českých Budějovic a zpět), a dále je třeba připočíst i 3.356,42 Kč jako 19 % DPH. Celkem činí náklady oprávněného za odvolací řízení 21.021,80 Kč. V této částce byla povinné uložena platební povinnost, aniž by byla určena lhůta k plnění, protože nařízený výkon rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady.