Rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení výkonu rozhodnutí prodejem podniku pro předlužení podle § 338n odst. 6 o.s.ř. musí předcházet pravomocné rozhodnutí o ceně podniku vydané podle § 338 odst. 1 a 2 o.s.ř. Otázku předlužení podniku povinného nelze řešit jen jako otázku předběžnou v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí prodejem podniku.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. R. a soudkyní Mgr. V. C. a JUDr. J. F. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného F. ú. v J., proti povinné S. , IČ..., se sídlem J., zastoupené JUDr. V. V., advokátem v J., o zastavení výkonu rozhodnutí, o odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18.7.2007, č.j. 10 E 35/2006-681, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že výkon rozhodnutí prodejem podniku nařízený usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30.10.2006, č.j. 10 E 35/2006-147 s e n e z a s t a v u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud po jednání, v němž byla projednávaná závěrečná zpráva ustanoveného správce podniku o ceně podniku, dospěl k závěru, že výše pasiv podniku přesahuje aktiva o 24.462.000,- Kč, podnik je předlužený, a jsou tedy dány důvody uvedené v § 338m odst. 6 o.s.ř. pro zastavení výkonu rozhodnutí. Pokud jde o námitky oprávněného spočívající v tom, že by soud neměl při stanovení ceny podniku přihlížet k tzv. veřejnoprávním pohledávkách, tyto námitky okresní soud považoval za nedůvodné, nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 499/98 ze dne 15.1.1999 dle přisvědčení okresního soudu nelze na projednávanou věc aplikovat. Proti tomuto usnesení včas podali odvolání oba účastníci řízení. Oprávněný trval na své argumentaci podložené usnesením Ústavního soudu ze dne 15.1.1999, sp. zn. IV. ÚS 499/98, podle nějž veřejnoprávní závazky netvoří součást majetkové podstaty podniku. V konkrétním případně jde o závazky ze sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění ve výši 43.910.000,- Kč a daňové závazky ve výši 12.496.000,- Kč. Pokud tyto veřejnoprávní pohledávky nebudou započítány do pasiv podniku, nejde o předlužení podniku a nejsou splněny podmínky pro zastavení exekuce. Povinný v podaném odvolání zpochybnil správnost ocenění podniku, zejména nemovitostí, vytýkal znaleckému posudku, že nezvážil všechny okolnosti, které mají vliv na cenu podniku, nepřihlédl k tomu, že podnik běžně produkuje, je životaschopný a jeho roční obrat přesahuje 40.000.000,- Kč. Povinný je přesvědčen, že při odpovídajícím ocenění podniku by museli znalci dojít k závěru, že podnik není předlužen a navrhl proto, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Ustanovený správce podniku považuje ocenění provedené ustanovenými znalci za správné, v souladu s požadavky občanského soudního řádu. Povinný přehlíží, že podnik je oceňován jako celek a nelze tedy dosáhnout tak příznivých cen, jako kdyby byly samostatně prodávány nemovitosti, zejména pozemky bez staveb na těchto pozemcích postavených, které již nevyhovují dnešním požadavkům na výstavbu. Pokud jde o oprávněným zmiňovaný ústavní nález, ten, dle přesvědčení správce podniku, se v daném případě neuplatní. Odvolací soud zjistil, že přípustná odvolání byla podána osobami k tomu oprávněnými podle § 201, § 202 o.s.ř., v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně není věcně správné, i když z důvodů odlišných, než jsou namítány v podaných odvoláních. Podle § 338n odst. 1 o.s.ř. podle obsahu zprávy správce o ceně podniku popřípadě zjištění podle § 338m odst. 5 o.s.ř. soud určí a) cenu věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřících podniku, b) výši peněžních prostředků v hotovosti a uložených na účtech u peněžního ústavu v měně České republiky patřící k podniku, c) cenu všech závazků patřících podniku, d) výši peněžitých závazků patřících podniku, e) zjištěnou cenu podniku. Podle § 338n odst. 2 o.s.ř. zjištěnou cenu podniku soud určí ve výši čistého jmění podniku; k prostředkům uvedeným v odst. 1 písm. b) se přitom nepřihlíží. Podle § 338n odst. 3 o.s.ř. neprovádí-li se dokazování nebo souhlasí-li s tím osoby uvedené v § 338m odst. 4 o.s.ř., není třeba nařizovat jednání. Podle § 338n odst. 4 o.s.ř. usnesení podle odst. 1 soud doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a povinnému. Podle § 338n odst. 5 o.s.ř. po právní moci usnesení podle odst. 1 má každý právo nahlédnout do zprávy o ceně podniku. Podle § 338n odst. 6 o.s.ř. zjistí-li soud, že cena věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřících podniku spolu s prostředky uvedenými v odst. 1 písm. b) nepřesahuje výši splatných peněžitých závazků patřících podniku, pohledávek oprávněného a těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, které nepatří k podniku, a předpokládané náklady prodeje, odměnu správce a náhradu jeho hotových výdajů, anebo že ji přesahuje jen nepatrně, výkon rozhodnutí zastaví. Z logického řazení jednotlivých odstavců ust. § 338n o.s.ř. je zřejmé, že úkolem soudu je především zjistit cenu podniku. Cenu podniku (včetně ceny věcí, práv a jiných majetkových hodnot, výše peněžních prostředků, ceny závazků podle § 338 odst. 1 písm. a/ až d/ o.s.ř.) zjistí soud tak, že o ceně podniku vydá usnesení. Usnesení o ceně podniku soud prvního stupně v posuzované věci dosud nevydal. Okresní soud nařídil sice jednání k projednání zprávy ustanoveného správce podniku o ceně podniku, výsledkem tohoto jednání však nebylo usnesení o zjištění ceny podniku. Soud prvního stupně pouze jako předběžnou otázku hodnotil cenu podniku a přistoupil rovnou k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí. Tento postup, dle přesvědčení odvolacího soudu, není správný. Podle ust. § 338n odst. 6 o.s.ř. soud může přistoupit k zastavení výkonu rozhodnutí pouze v situaci, když zjistí (na základě pravomocného usnesení o ceně), že podnik je předlužen ve smyslu ust. § 338n odst. 6 o.s.ř. Usnesení o zastavení výkonu rozhodnutí prodejem podniku tedy nepochybně musí předcházet usnesení o ceně podniku a v tomto smyslu je odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně předčasné a tudíž nesprávné. Odvolací soud proto odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně změnil podle § 254 odst. 5, § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a rozhodl, že nařízený výkon rozhodnutí prodejem podniku se nezastavuje. Všechny odvolací námitky účastníků směřují právě do ceny podniku tak, jak byla předběžně soudem prvního stupně zjištěna v řízení, které předcházelo vydání napadeného usnesení. Bude proto na soudu prvního stupně, aby se s těmito námitkami v dalším řízení vypořádal, zejména aby ke vzneseným námitkám povinného vyslechl v řízení ustanovené znalce, kteří se podíleli na ocenění podniku.