Částka představující povinnost žalovaného k zaplacení nákladů obhajoby ustanovenému obhájci žalovaného nepodléhá úroku z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák. a vlád. nařízení č. 142/1994 Sb., nýbrž úroku z prodlení podle § 14 odst. 6 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. R. a soudkyní Mgr. V. C. a JUDr. J. F. v právní věci žalobkyně České republiky – Krajského soudu v Českých Budějovicích, proti žalovanému J. S., nar…, bytem S., zastoupenému opatrovníkem JUDr. Z. K., advokátem se sídlem v D., o zaplacení 27.l85,- Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne l2.9.2007, č.j. 4 C l33/2007 – 24, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci druhém a třetím m ě n í takto : Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25.600 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jindřichově Hradci soudní poplatek ve výši l090 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku l.585,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, co do částky 25.600 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jindřichově Hradci soudní poplatek ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Uplatněný nárok okresní soud posoudil jako nárok na úrok z prodlení podle § 5l7 odst. 2 obč. zák., a to z nezaplacené odměny hotových výdajů uhrazených státem ustanovenému obhájci žalovaného ve výši 111 241 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen nahradit podle usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. l8 T l2/99 – 3499 ze dne 23.4.200l, povinnost k zaplacení nákladů obhajoby žalovaný nesplnil. Okresní soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je z převážné části promlčen podle § 110 odst. 3 obč. zák., a to za dobu od l2.6.200l do 26.4.2006, neboť žaloba byla podána u soudu až dne 26.4.2007. Co do částky 25.600,- Kč tedy žalobu okresní soud zamítl, když přihlédl k námitce promlčení vznesené opatrovníkem žalovaného. Za dobu od 26.4.2004 do 3O.6.2004 byl nárok žalobkyní uplatněn včas, a odpovídá vládnímu nařízení č. l42/1994 Sb., v platném znění. Pokud jde tedy o částku l.585,- Kč, okresní soud žalobě vyhověl. Okresní soud převážně úspěšnému žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu žádné náklady nevznikly. Současně rozhodl o přechodu poplatkové povinnosti s přihlédnutím k poměrnému úspěchu účastníků řízení. Proti tomuto rozsudku, a to výhradně proti zamítavému výroku, včas podala odvolání žalobkyně a vytýkala soudu prvního stupně, že nesprávně posoudil uplatněný nárok podle § 5l7 odst. 2 obč.zák. Namítá, že žalovaná částka představuje úrok z prodlení podle § l4 odst. 6 zák. č. 2l9/2000 Sb., o majetku České republiky. Pohledávka ve výši 27.l85,- Kč byla vyměřena platebním výměrem soudu ze dne l4. února 2OO7, č.j. P 55-45/2OOl. Jedná se o úrok z prodlení z částky 111 241 Kč představující pohledávku na nákladech obhajoby, jak je uvedeno v žalobě. Pohledávka nebyla žalovaným včas a dobrovolně uhrazena a bylo přikročeno k jejímu vymáhání soudní cestou. Úrok je požadován za dobu od l2.6.200l, a to podle § l4 odst. 6 zák. č. 2l9/2000 Sb. a dále podle § 34 odst. 5 Instrukce MS č.j. 26/2005 – OME-SP, o vymáhání pohledávek. Úrok z prodlení žalobkyně požaduje do 30.6.2004, neboť po tomto datu již nedochází k úročení daného typu nedaňové pohledávky, která vznikla před účinností zákona č. 283/2004 Sb., který nabyl účinnosti k l.7.2004 (§ 34 odst. 7 Instrukce MS). U dosud neuhrazených pohledávek byl proto úrok z prodlení k datu 3O.6.2004 dopočítán. Podle § 34 odst. 6 uvedené Instrukce MS úrok z prodlení se vyměřuje až po úplném uhrazení pohledávky. Pokud výše úroku přesáhne částku 5.000,- Kč, dlužníkovi se zašle výzva k zaplacení úroku. Pokud dlužník neuhradí úroky ve lhůtě osmi dnů od doručení výzvy, podá oprávněná osoba (žalobkyně) k příslušnému soudu žalobu na jejich zaplacení. Dikce instrukce vychází z konstrukce, že není možné vypočítat úrok z prodlení před zaplacením celé jistiny, neboť po celou dobu prodlení vzniká úrok z prodlení. Jelikož však po účinnosti zák. č. 283/2004 Sb., tedy od l.7.2004, se jistina neúročí, není nutno čekat do úplného uhrazení pohledávky a úrok se vypočítá za pevně určené časové období. Tehdy může být právo na zaplacení úroku z prodlení uplatněno. Dnem 3O.6.2004 tedy začíná v daném případě splatnost úroků a začíná běžet i tříletá promlčecí doba pro uplatnění práva u soudu. Žaloba byla podána včas. Žalobkyně proto navrhla, aby odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně byl změněn a žalobě bylo vyhověno. Opatrovník žalovaného se k podanému odvolání žalobce vyjádřil tak, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný a navrhl jeho potvrzení. Je přesvědčen, že nárok žalobce je promlčen a v tomto směru odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud zjistil, že přípustné odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou podle § 20l a 202 o.s.ř., v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. l o.s.ř. a byl uplatněn odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně podle § 2l2 o.s.ř. a dospěl k závěru, že podané odvolání žalobkyně je důvodné. Výrok rozsudku soudu prvního stupně v odstavci prvním, o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku l.585,- Kč, nebyl podaným odvoláním napaden, nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o.s.ř. a nebyl proto odvolacím soudem přezkoumáván. Soud prvního stupně posoudil žalobou uplatněný nárok žalobce jako nárok na úrok z prodlení podle § 5l7 odst. 2 obč. zák. Při úvaze o námitce promlčení tedy soud prvního stupně vycházel z toho, že podle § 110 odst. 3 obč. zák. se tento nárok promlčí v tříleté promlčecí době, která počíná běžet ode dne následujícího poté, co došlo k prodlení se zaplacením dluhu, přiznaného pravomocným rozhodnutím. Odvolací soud s touto úvahou soudu prvního stupně nesouhlasí. Dle přesvědčení odvolacího soudu žalobou uplatněný nárok je nárokem podle § l4 odst. 6 zák. č. 2l9/2000 Sb., o majetku České republiky, tedy nárokem na zaplacení sankce za nesplnění povinnosti žalovaného, která mu byla uložena rozhodnutím Krajského soudu v Táboře ze dne 23.4.200l, č.j. l8 T l2/99 – 3499, tj. povinnosti nahradit státu odměnu a hotové výdaje, uhrazené ustanovenému obhájci státem, ve výši 111.24l,- Kč. Podle § l4 odst. 6 zák. 2l9/2000 Sb., u pohledávek, kdy peněžité plnění ve prospěch státu ukládá dlužníku zvláštní právní předpis nebo je uložil dlužníku příslušný orgán bez návrhu a přitom nesplnění této platební povinnosti nelze postihnout sankcí podle zvláštního právního předpisu, požaduje příslušná organizační složka od dlužníka úrok z prodlení v roční výši dvojnásobku diskontní sazby stanovené Českou národní bankou, platné k prvnímu dni prodlení, pokud úrok z prodlení v úhrnu přesáhne částku 5.000 Kč. V posuzovaném případě má stát za žalovaným pohledávku (z titulu rozhodnutí Krajského soudu v Táboře z 23.4.200l, č.j. l8 T l2/99 – 3499) ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení a pro případ nesplnění takto uložené platební povinnosti zákon ukládá příslušné organizační složce státu (žalobkyně) požadovat sankci v podobě úroku z prodlení v konkrétní stanovené výši, avšak pouze v případě, že jeho celková výše přesáhne částku 5000 Kč. Tato sankce podle § l4 odst. 6 zák. č. 2l9/2000 Sb. není totožná se zákonným úrokem z prodlení podle § 5l7 odst. 2 obč. zák. a vládního nařízení č. l42/1994 Sb., v platném znění. Splatnost uvedené sankce a počátek běhu promlčecí lhůty nastává dnem, kdy její zaplacení může příslušný státní orgán požadovat poprvé, tj. v okamžiku, kdy je známa její celková výše, pokud přesahuje 5000 Kč. Odvolací soud vychází z tvrzení žalobce, že celkovou výši úroků z prodlení lze v konkrétním případě vyčíslit k datu 30. 6. 2004, když v souvislosti s novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 283/2004 Sb. s účinností k l.7.2004 má žalobce za to, že od l.7.2004 již nemůže úrok z prodlení z této konkrétní nedaňové pohledávky státu požadovat. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že úrok z prodlení ve smyslu § l4 odst. 6 zák. č. 2l9/2000 Sb. činí za dobu od l2.6.2001 do 30.6.2004 částku 27.l85,- Kč, výše úroku z prodlení byla vyčíslena v souladu s Instrukcí ministerstva spravedlnosti ze dne 2l.3.2005, č.j. 26/2005 – OME- SP, o vymáhání pohledávek. Vyčíslený úrok přesahuje částku 5000 Kč a žalobkyně tedy musí podle ust. § l4 odst. 6 zák. č. 2l9/2000 Sb. požadovat zaplacení této sankce. Promlčecí doba žalobou uplatněného nároku počíná běžet dnem l.7.2004, tedy dnem následujícím poté, kdy bylo možné výši sankce poprvé vyčíslit, a končí uplynutím obecné tříleté promlčecí doby podle § 101 obč. zák. Žalobkyně žalobu (která je současně výzvou k zaplacení) podala v průběhu této promlčecí doby dne 26.4.2007 a nárok byl tedy u soudu uplatněn včas. Závěr soudu prvního stupně o promlčení části žalobou uplatněného nároku tedy není správný a odvolací soud proto odvoláním napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. l písm. a/ o.s.ř. a žalobou uplatněný nárok žalobkyni přiznal v plné výši. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 224 odst. l a 2 o.s.ř. a vychází ze skutečnosti, že plně úspěšné žalobkyni v souvislosti s uplatněním nároku u soudu žádné náklady nevznikly. Podle § 2 odst. 3 a 4 zák. č. 549/9l Sb. v platném znění, o soudních poplatcích, rozhodl odvolací soud o přechodu poplatkové povinnosti a žalovanému uložil povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu v Jindřichově Hradci částku l090 Kč.