Příslušným rozhodnout o žalobě proti rozhodnutí pozemkového úřadu o zápisu duplicitního vlastnictví podle § 13 odst. 5 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách, je soud v občanském soudním řízení podle části páté o.s.ř.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. M. P. a soudců JUDr. Z. V. a JUDr. A. Z. v právní věci žalobkyně H., a.s., se sídlem V., IČ…, zastoupené Mgr. V. K., advokátem v S., proti žalovaným l/ L. B., nar…, bytem T., a 2/ Z. B., nar…, bytem T., zastoupeným JUDr. P. Ř., advokátem v T., o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, PF Jindřichův Hradec, č.j. PÚ l966/O5- 447/FIS, o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 6.lO.2OO6, č.j. 5 C 3O4/2OO5 – 42, t a k t o : Rozhodnutí soudu prvního stupně se m ě n í tak, že řízení se n e z a s t a v u j e . Žalobkyni se n e v r a c í soudní poplatek ve výši 3.OOO,- Kč. O d ů v o d n ě n í Okresní soud napadeným usnesením zastavil řízení (výrok v odstavci prvním), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 4.35O,- Kč (výrok v odstavci druhém) a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni (výrok v odstavci třetím). Z odůvodnění je zřejmé, že žaloba byla k okresnímu soudu podána 25.l2.2OO5 (správně má být uvedeno 27.l2.2OO5), a to podle části páté o.s.ř. v návaznosti na vydané rozhodnutí Mze ČR, PF Jindřichův Hradec č.j. PÚ l966/O5-447/FIS, jímž bylo rozhodováno v souvislosti s duplicitním vlastnictvím k nemovitostem. Pozemkový úřad Jindřichův Hradec (dále také „správní orgán“), jehož rozhodnutí ze dne 26.lO.2OO5 nabylo právní moci 4.ll.2OO5, rozhodoval podle ustanovení § l3 odst. 5 zák. č. l39/2OO2 Sb., když určil, že žalovaní jsou vlastníky každý jedné ideální poloviny nemovitosti vedené v katastru nemovitostí pro k.ú. T. na LV č… jako pozemek ve zjednodušené evidenci p.č. l5/l o výměře 3572 m2 (původ parcely přídělový plán nebo jiný podklad). Okresní soud na věc aplikoval ustanovení § l3 odst. 4 a 5 zák. č. l39/2OO2 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech (dále také „pozemkový zákon“) s přihlédnutím k ustanovení § 244 odst. l o.s.ř. a § 4 odst. l písm. a/ a dovodil, že rozhodování podle § l3 odst. 5 pozemkového zákona o duplicitním vlastnictví je rozhodováním v rámci veřejné správy, jak to má na mysli ustanovení § 4 odst. l s.ř.s. (soudní řád správní), proti němuž je přípustný opravný prostředek, o němž rozhoduje krajský soud ve správním soudnictví a tedy věcná příslušnost okresního soudu k projednání této věci není dána. Nezbylo, než postupem podle ust. § lO4b odst. l o.s.ř. řízení zastavit. Současně byla žalobkyně poučena o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci napadeného usnesení. Usnesení soudu prvního stupně napadla včasným a přípustným odvoláním žalobkyně, jako osoba k tomuto procesnímu úkonu oprávněná (§ 2Ol, § 2O2 a § 2O4 odst. l o.s.ř.). Zdůraznila v něm, že v tomto případě není dána příslušnost věc rozhodnout postupem podle zák. č. l5O/2OO2 Sb. (soudní řád správní) a podle ust. § 244 odst. l o.s.ř. (jež uvozuje část pátou o.s.ř.), což vyplývá jednak právě z ustanovení § 244 odst. l o.s.ř., ale i z ustanovení § 2 s.ř.s., podle nějž ve správním soudnictví poskytují soudu ochranu veřejným subjektivním právu fyzických i právnických osob. V tomto případě předmětem sporu není přezkum rozhodnutí, kterým by bylo přímo ze zákona na základě hmotného práva účastníkům přiznáno, změněno či odepřeno veřejné subjektivní právo, ale jde o rozhodnutí o duplicitě vlastnictví, tedy o vlastnickém právu již existujícím, když obě strany mají nabývací tituly obdobné síly. Správní orgán zde hodnotí otázky občanskoprávního charakteru, a to podle principů obsažených zejména ve středním občanském zákoníku. Fakticky posuzuje, komu vlastnictví svědčí a komu nikoli, když hodnotí platnost a účinnost právních úkonů právních předchůdců žalobkyně, resp. žalobkyně samotné. Žalobkyně navrhuje změnu napadeného rozhodnutí a vrácení věci okresnímu soudu. Další účastníci řízení ve vyjádření k odvolání uvedli, že rozhodování pozemkového úřadu podle § l3 odst. 5 pozemkového zákona je rozhodováním ve sféře veřejné správy, a proto není příslušným k projednání této věci okresní soud a jeho rozhodnutí by mělo být jako věcně správné potvrzeno s důsledky nákladovými. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí postupem podle § 212 o.s.ř. ve spojení s ust. § 2l2a odst. 6 o.s.ř. a dospěl k závěru o důvodnosti podaného odvolání. Podle § 2 pozemkového zákona (zákon č. l39/2OO2 Sb.), pozemkovými úpravami se ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají i vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako závazný podklad pro územní plánování. Část druhá tohoto zákona nese označení „Řízení o pozemkových úpravách a náklady na pozemkové úpravy“ a je vymezena ustanoveními § 6 až § l7. Ustanovení § l3 nese označení „Upřesnění a rekonstrukce přídělů a řešení duplicitního zápisu vlastnictví k pozemku v rámci pozemkových úprav“. V odstavci prvním tohoto ustanovení je definováno upřesnění přídělu, v odstavci druhém rekonstrukce přídělu, v odstavci třetím postup při upřesnění a rekonstrukci přídělu. Podle § l3 odst. 4 zjistí-li se při vypracování soupisu nároků, že u některých pozemků nebo jejich částí jsou zapsány v katastru nemovitostí jako vlastníci dva nebo více osob a nejde-li o spoluvlastnictví (dále jen „duplicitní vlastnictví“), pozemkový úřad na základě posouzení listin osvědčujících vlastnictví k pozemku navrhne dotčeným osobám způsob řešení stávajícího duplicitního vlastnictví dohodou. Podle § l3 odst. 5, v případě, že rozpor vyplývající z duplicitního vlastnictví nebude řešen v dohodě podle odstavce 4, rozhodne o této otázce pozemkový úřad z úřední povinnosti. Proti rozhodnutí pozemkového úřadu mohou osoby, jichž se rozhodnutí týká, podat opravný prostředek k soudu. Není pochyb, že pravomoc správního orgánu rozhodovat primárně o duplicitním vlastnictví, je založena ustanoveními § l3 odst. 4 a 5 zák. č. l39/2OO2 Sb., který nahradil dříve platný zákon č. 284/l99l Sb., jenž upravoval obdobný okruh právních vztahů. Správní orgán podle nyní účinného zákona nejprve vede účastníky k dohodě (§ l3 odst. 4). Pokud se účastníci nedohodnou o vyřešení zápisu duplicitního vlastnictví, resp. o tom, kdo bude zapsán jako výlučný vlastník a fakticky tak mezi nimi vznikne spor, rozhodne jej správní orgán meritorně (§ l3 odst. 5). Rozhodování o pozemkových úpravách podle zákona č. l39/2OO2 Sb. obecně, lze považovat za rozhodování ve veřejném zájmu (§ 2 citovaného zákona) a svým charakterem zároveň za rozhodování ve věci veřejnoprávní. Jde totiž o řešení nového a funkčního uspořádání pozemků v konkrétně vymezeném území kvůli jejich lepšímu využití. To má často charakter faktické hromadné směny pozemků (případně za současné finanční kompenzace majetkové újmy některých vlastníků). Ústavní soud ve svém rozhodnutí Pl. ÚS 34/97 (byť ve vztahu k předchozímu zákonu) konstatoval mimo jiné, že pozemkové úpravy se provádějí ve veřejném zájmu a ve své většině nepředstavují vyvlastnění vlastnického práva v pravém slova smyslu, ale jsou hromadnou dobrovolnou směnou vlastnických práv dotčených vlastníků. Uvedený názor lze nepochybně vztáhnout i na současnou právní úpravu, stejně jako rozhodnutí zvláštního senátu o kompetenčním sporu (podle zákona č. l3l/2OO2 Sb.) č.j. Konf l2O/2OO3- 5 (publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ročník 2OO5, 4:33O), podle nějž příslušným rozhodnout o žalobě proti rozhodnutí o přechodu vlastnických práv podle ustanovení § 9 odst. 6 zák. č. 284/l99l Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, je soud ve správním soudnictví. Citovaný závěr je dovozen v předmětném rozhodnutí za použití tzv. zájmové teorie, podle níž veřejné právo chrání zájmy veřejné, zatímco soukromé právo zájmy soukromé. Zde je veřejný zájem spatřován v účelu pozemkových úprav, který je vymezen přímo v § 2 zákona (byvšího i nyní platného). Podstatné je, že při pozemkových úpravách podle § 9 odst. 6 uvedeného zákona, správní orgán autoritativně zasahoval do vlastnických vztahů. Předmětem tohoto řízení ovšem nebyla sama otázka vlastnického práva, neboť o něm nebylo sporu. Předmětem tohoto řízení byl přezkum rozhodnutí o přechodu vlastnických práv, tedy rozhodnutí o založení, byť zčásti, i nových práv. Právě tento právní titul, nikoli vlastnické právo samotné a jeho povaha, je určující pro stanovení, zda věc náleží do pravomoci soudu ve věcech občanskoprávních anebo soudu ve věcech správního soudnictví. Uvedené lze beze všech pochyb v obecné rovině vztáhnout i na současnou právní úpravu, tedy na postup pozemkového úřadu při rozhodování podle § 11 odst. 4 pozemkového zákona (v návaznosti na ustanovení § 6 až lO téhož zákona), ovšem nikoliv již na posuzovanou věc, kde správní orgán rozhodoval podle § l3 odst.5 pozemkového zákona. Právní názor vyslovený zvláštním senátem v právě citovaném rozhodnutí zcela zjevně míří na případy, kdy je v souvislosti s pozemkovými úpravami (zejména změnami hranic a v souvislosti s tím prováděnými faktickými směnami částí pozemků) rozhodováno autoritativně o dílčím přechodu vlastnického práva mezi zúčastněnými vlastníky, aniž by ovšem v souvislosti s těmito pozemkovými úpravami bylo jakkoli jejich původní vlastnické právo zpochybňováno. Je to logické při uvědomění si toho, že důvodem těchto pozemkových úprav není spor o vlastnictví, ale ve veřejném zájmu prováděné racionálnější uspořádání pozemků v určitém území (§ 2 zákona). V této souvislosti vydané správní rozhodnutí pak má konstitutivní charakter, zatímco rozhodování pozemkového úřadu podle § l3 odst. 5, jakkoli je toto ustanovení systematicky řazeno v téže části zákona jako § 11 odst. 4, je svým charakterem a obsahem rozhodnutím zcela odlišným. Geneze rozhodování správního orgánu podle § l3 odst. 5 pozemkového zákona má svůj počátek v zápise duplicitního vlastnictví na listu vlastnictví (LV) v katastru nemovitostí. Tím fakticky vzniká mezi takto zapsanými vlastníky, pokud se podle § l3 odst. 4 nedohodnou, spor soukromoprávní povahy o toto vlastnictví. Teprve absence dohody duplicitně zapsaných vlastníků zakládá možnost ingerence správního orgánu do tohoto vlastnického sporu. To samo o sobě nemění jeho charakter na veřejnoprávní (pouze pro jeho souvislost s probíhajícími pozemkovými úpravami v daném území), neboť podstatou a důvodem rozhodnutí správního orgánu je právě spor o vlastnictví, nikoli probíhající pozemkové úpravy. Samotné rozhodnutí správního orgánu v této věci, které ve svém důsledku vede k tomu, že jako výlučný vlastník zůstává zapsán pouze jeden ze dvou, původně duplicitně zapsaných vlastníků, má deklaratorní charakter. Nejde o autoritativní rozhodnutí o přechodu vlastnického práva, tedy o rozhodnutí, jímž by toto právo bylo založeno, změněno nebo zrušeno. Rozhodování podle § l3 odst. 5 se tedy zcela zřejmě vymyká rozhodování o pozemkových úpravách, jak je pojmově vymezuje ustanovení § 2 pozemkového zákona a nejde proto o rozhodování ve veřejném zájmu, ale o rozhodování soukromoprávní povahy (ve věci, v níž účastníci sporu mohou uzavírat dohodu bez ingerence správního orgánu). Uvedený závěr odvolacího soudu pak je v naprostém souladu i s článkem XXV. zákona č. l5l/2OO2 Sb., který novelizoval občanský soudní řád počínaje 1.1.2OO3. Článek XXV. (přechodná ustanovení části šesté) v bodu l stanovil, že ve věcech uvedených v § 244, v nichž zvláštní právní předpis svěřuje soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté, hlavy třetí občanského soudního řádu ve znění účinném k 3l. prosinci 2OO2, lze ode dne účinnosti tohoto zákona podat žalobu podle části páté tohoto zákona za podmínek jím stanovených. Uvedené je podstatné při vědomí toho, že § l3 odst. 5 pozemkového zákona ve znění platném v době, kdy rozhodoval správní orgán (tedy po 3l.l2.2OO2), zakládal možnost proti rozhodnutí pozemkového úřadu podat opravný prostředek k soudu. Z uvedeného je zřejmé, že procesní instrumentem, kterým účastník uvedeného správního řízení může brojit proti rozhodnutí pozemkového úřadu o duplicitním zápisu vlastnictví k pozemku v rámci pozemkových úprav je žaloba podle části páté o.s.ř. a příslušným rozhodnout o této žalobě o duplicitním vlastnictví podle § l3 odst. 5 pozemkového zákona je soud v občanském soudním řízení podle části páté občanského soudního řádu a nikoli soud ve správním soudnictví. Odvolacímu soudu tak nezbylo, než rozhodnutí soudu prvního stupně změnit (§ 22O odst. 3 o.s.ř.) tak, že řízení se nezastavuje. Z uvedeného vyplývá povinnost soudu prvního stupně v dalším průběhu řízení žalobou uplatněný nárok projednat a rozhodnout o něm věcně. Změna rozhodnutí znamenající faktické pokračování řízení před okresním soudem znamená logicky trvání poplatkové povinnosti žalobkyně a tedy nutnost změny rozhodnutí okresního soudu o soudním poplatku (výrok v odstavci druhém).