Postavení více dlužníků ze směnky je bez ohledu na akcesorický či obdobný poměr dlužníků ze zákona solidární, takže nárok (pohledávku) ze směnky lze platně postoupit vůči některým z dlužníků či pouze proti jednomu z nich, a to i za situace, kdy ve směnečném řízení před soudem v době před postoupením pohledávky vydaný platební rozkaz (rozhodnutí) ve svém výroku formulaci vztahu solidarity dlužníků výslovně neobsahuje.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. V. a soudců JUDr. A. Z. a Mgr. M. P. ve věci exekuce oprávněného Ing. V. N., nar…, bytem P., proti povinnému Z. Š., nar…, bytem Č., zastoupenému Mgr. Z. H., advokátem v B., o odvolání oprávněného ze dne 2.8.2006, proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.6.2006, č.j. 18 Nc 7099/2004-114, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.10.2004, č.j. 18 Nc 7099/2004-10, s e n e z a s t a v u j e a o nákladech řízení s e n e r o z h o d u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením Okresní soud v Českých Budějovicích vyhověl návrhu povinného a exekuci, nařízenou rozhodnutím téhož soudu ze dne 5.10.2004 pod č.j. 18 Nc 7099/2004 -10, zastavil (odstavec I. výroku). Druhou a závěrečnou výrokovou větou vyslovil, že o nákladech řízení bude rozhodnuto v samostatném usnesení (odstavec II., s dodatkem odvolacího soudu, že okresní soud již v otázce náhrady nákladů exekučního řízení samostatné rozhodnutí nevydal). Zastavení exekuce bylo odůvodněno po právní stránce aplikací § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., dovodil-li prvostupňový soud, že exekuce, v níž jako oprávněný vystupuje subjekt, který není věřitelem vymáhané pohledávky, je nepřípustná. V souladu se skutkovými tvrzeními návrhu na zastavení exekuce okresní soud dospěl k rozhodnému zjištění, že po nařízení předmětné exekuce předchozí oprávněná (společnost S. I., s.r.o.) postoupila vymáhanou pohledávku třetí osobě. Okresní soud v tomto směru odkázal na znění exekučního titulu – směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.6.1999, č.j. Sm 1891/98-41, jímž bylo čtyřem žalovaným uloženo zaplatit částku 10.144.950,10 Kč s příslušenstvím, s dodatkem, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných; směnečný platební rozkaz nabyl právní moci vůči všem žalovaným, mezi nimiž figuruje i povinný v daném exekučním řízení. Specifikovaná pohledávka ze směnečného platebního rozkazu byla předmětem postoupení, které bylo sjednáno mezi dříve oprávněnou S. I., s.r.o., jako postupitelem a Z. P. jako postupníkem při písemném zachycení tohoto úkonu dne 22.2.2005. Vymáhaná pohledávka byla Z. P. postoupena toliko za jedním ze žalovaných, konkrétně za dlužníkem I. P. Statutární zástupce (jednatel) dříve oprávněné S. I., s.r.o., Mgr. H. F. vycházel (dle své výpovědi před okresním soudem) v otázce postoupení pohledávek z názoru, že zmíněný směnečný platební rozkaz zavazuje k plnění částky čtyři subjekty, u kterých se jejich postavení považuje za solidární. Pohledávku přiznanou směnečným platebním rozkazem tak lze nezávisle na sobě vymáhat proti všem povinným z tohoto titulu. Okresní soud citoval § 524 odst. 1 a § 49a obč. zák. ve vazbě na právní názor okresního soudu: vymáhaná pohledávka je jedinou a nedělitelnou pohledávkou, z níž jsou povinni čtyři dlužníci, mezi nimi povinný Z. Š. a dlužník I. P. Protože povinnost těchto dlužníků není stanovena společně a nerozdílně, ale formulována jinak, není účel sledovaný postupitelem (S. I., s.r.o.) z hlediska práva možný (nelze postoupit pouze určitý výsek či sféru pohledávky v tom rozsahu, v jakém se dá vymáhat po jednom z dlužníků). K tomu okresní soud podotkl, že osobním dlužníkem pohledávky je společnost L. CZ, s.r.o., zatímco ostatní žalovaní příslušnou směnku vedle výstavce avalovali, takže z hlediska hmotného práva šlo o ručení těchto fyzických osob (M. D., Z. Š. a I. P.) za vynucovaný závazek. Postoupení pohledávky na postupníka Z. P. považoval soud prvního stupně za důsledek právního omylu v pohnutce, který z hlediska platnosti úkonu není významný. Rovněž v případě „omylu v projevu vůle“ by se eventuálně jednalo o toliko relativní neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek, které by se jeden z jejích účastníků musel dovolat. Nelze však přehlédnout zásadu, že této neplatnosti se nemůže dovolat ten účastník, který neplatnost způsobil. Protože obě smluvní strany stejným dílem zavinili relativní neplatnost smlouvy, žádná z nich se neplatnosti dovolávat nemůže. Vylíčené rozhodnutí napadla písemným odvoláním ze dne 2.8.2006 oprávněná S. I., s.r.o., sídlem P., která byla v době uplatnění daného opravného prostředku účastnicí exekučního řízení (na místo jmenované společnosti vstoupil do řízení oprávněný Ing. V. N. až v důsledku nabytí právní moci usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího ze dne 29.3.2007, č.j. 8 Co 2315/2006-176). Oprávněná se výslovně odvolala do obou odstavců výroku napadeného rozhodnutí a vytýkala soudu prvního stupně chybné právní závěry. Vyjádřila přesvědčení, že je stále aktivně legitimována ve zkoumaném exekučním řízení, neboť je nadále vlastníkem směnky, do níž je vtělen hmotněprávní nárok oprávněné vůči povinnému. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani fakt uzavření smlouvy o postoupení pohledávek dne 22.5.2005. Úvahy okresního soudu nemají jakoukoliv oporu v hmotném právu, pokud je hmotněprávním základem vymáhaného nároku směnka vystavená na řad, u níž nelze převádět práva jinak než způsobem upraveným v zákoně č. 191/1950 Sb., směnečném a šekovém, tedy konkrétně rubopisem a předáním směnky. V tomto ohledu povinný nikdy netvrdil a neprokazoval, že by oprávněná rubopisovala předmětnou směnku třetí osobě. Na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 22.2.2005 je nutno aplikovat interpretační zásady podle § 35 odst. 2 obč. zák. Smluvním stranám nelze vnucovat výkladem soudu jinou vůli než měly v úmyslu vyjádřit a než skutečně vyjádřily (smluvní strany se totiž žádného omylu ve smyslu § 49a obč. zák. nedopustily). Závěrem svého opravného prostředku oprávněná navrhla, aby soud druhého stupně napadené usnesení změnil tak, že návrh povinného na zastavení exekuce zamítne. Povinný se k vylíčenému odvolání protistrany vyjádřil písemně dne 16.8.2006. Zdůraznil, že se s právními úvahami soudu prvního stupně o nedělitelnosti předmětné pohledávky ztotožňuje a stejně tak má za to, že existenci omylu mezi stranami lze připustit. Protože oprávněná strana svoji legitimaci k vedení exekučního řízení vůči povinnému ztratila, povinný navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil a oprávněné uložil povinnost nahradit protistraně náklady odvolacího řízení. Odvolací soud nařídil ústní projednání případu (se zřetelem na důvod zastavení exekuce, a takto v souladu se zněním § 254 odst. 6 o.s.ř., aplikovaného subsidiárně s ohledem na § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., dále jen „exekučního řádu“) na základě předběžného nalezení procesních podmínek, které zákon pro věcnou projednatelnost odvolání vyžaduje; dovodil konkrétně, že dřívější oprávněná z pozice tehdy legitimované účastnice exekučního řízení (§ 36 odst. 1 exekučního řádu ve spojení s § 201 o.s.ř.) podala proti vylíčenému rozhodnutí soudu prvního stupně přípustné odvolání (výkladem § 202 o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu), u něhož dodržela patnáctidenní podací lhůtu (§ 204 odst. 1 o.s.ř., § 52 odst. 1 exekučního řádu). Předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu se staly oba odstavce výrokové části napadeného usnesení, z nichž druhý, o náhradě nákladů exekuce, byl na meritorním výroku závislý (§ 212 písm. b/ o.s.ř.). Zbývá dodat, že do řízení vstoupivší oprávněný Ing. V. N. (viz. § 36 odst. 5 exekučního řádu a § 107a o.s.ř.) musel přijmout stav řízení, který byl vyvolán řádným uplatněním opravného prostředku (zkoumaného v dané exekuci) ze strany dřívější oprávněné S. I., s.r.o. V tomto ohledu je třeba upřesnit, že nový oprávněný vylíčený stav akceptoval pasivně, tj. s odvoláním své procesní předchůdkyně nedisponoval. Odvolání oprávněné strany je důvodné. Co se skutkového stavu věci týká, odvolací soud neměl žádný důvod odchýlit se od rozhodných skutečností, k nimž dospěl na základě zásadně bezchybného dokazování okresní soud. Ani odvolávající se oprávněná ostatně nečinila vůči úplnosti prokázaného skutkového stavu věci žádné námitky. Výsledek přezkumné činnosti odvolacího soudu se tudíž odvíjel od rozdílného právního hodnocení případu a vyústil ve změnu napadeného usnesení (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), protože soud druhého stupně nenalezl podmínky pro potvrzení (§ 219 o.s.ř.) či pro zrušení předmětného usnesení (§ 219a o.s.ř.). Okresní soud především pochybil, nevěnoval-li dostatečnou pozornost právnímu titulu, o který se vymáhaná pohledávka opírá. Tímto titulem je směnka, jež vedla k vydání vykonávaného platebního rozkazu. Směnka (ať již vlastní či cizí) je v obligačním spektru závazkem sui generis, vyznačující se samostatnou právní úpravou (příslušným předpisem je zákon směnečný a šekový pod č. 191/1950 Sb., ve znění pozdějších právních norem). Nelze si proto vystačit (jak to činil ve svém odůvodnění okresní soud) toliko s občanským zákoníkem a konkrétně s ust. § 524 obč. zák., z něhož soud prvního stupně čerpal úvahy o nedělitelnosti závazku, k plnění kterého vedle dlužníka akcesoricky přistoupili další povinní. Obecná ustanovení občanského zákoníku či obchodního zákoníku v daném případě není možno aplikovat, protože zákon směnečný a šekový upravuje solidaritu dlužníků specifickou, aniž by rozlišoval mezi těmi, kteří směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se za ní zaručili (§ 47 odst. 1 zákona směnečného a šekového). Zároveň tento předpis stanoví, že majitel může žádat plnění na každém z uvedených dlužníků nebo na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, v kterém se zavázali (§ 47 odst. 2). Uplatnění nároku proti některé osobě směnečně zavázané nebrání majiteli, aby se domáhal svých nároků na ostatních, třeba následující za tím, proti komu byl nárok nejprve uplatněn (§ 47 odst. 4). Z citace relevantní právní úpravy plyne, že solidarita dlužníků ze směnky (bez významu, zda vlastní či cizí - k tomu viz. § 77 zákona) je zakotvena ex lege, přičemž příslušná kogentní právní norma nemůže být po vystavení (vzniku) směnky v otázce solidarity modifikována rozhodnutím soudu, které by společné a nerozdílné postavení dlužníků ze směnky plně nerespektovalo. Pro zkoumaný případ je pak třeba vyslovené úvahy shrnout tak, že postavení více dlužníků ze směnky je bez ohledu na akcesorický či obdobný poměr dlužníků ze zákona solidární, takže nárok (pohledávku) ze směnky lze platně postoupit vůči některým dlužníkům či pouze proti jednomu z nich, a to i za situace, kdy ve směnečném řízení soudem v době před postoupením pohledávky vydaný platební rozkaz ve svém výroku formulaci vztahu solidarity dlužníků výslovně neobsahuje. Názor okresního soudu, že oprávněná S. I., s.r.o., postoupením pohledávky za jedním ze čtyř dlužníků na postupníka Z. P. pozbyla svoji legitimaci k exekučnímu vymáhání pohledávky vůči povinnému, proto v případě solidárně zavázaných dlužníků není správný; solidární vztah mezi více dlužníky umožňuje věřiteli, aby platně postoupil pohledávku jiné osobě proti jednomu ze solidárně zavázaných (tento princip vyplývá z § 524 odst.1 obč. zák.). S odkazem na ad ante uvedený právní názor odvolacího soudu je již nepodstatné, že okresní soud pochybil i ve vztahu k použití § 49a obč. zák. a v otázce neplatnosti úkonu pro vadu projevu vůle. Odvolací soud pouze pro úplnost poznamenává, že žádná ze smluvních stran vztahu mezi postupitelem a postupníkem (dříve oprávněnou S. I., s.r.o, a Z. P.) se relativní neplatnosti úkonu z titulu mylného postoupení pohledávky v daném řízení nedovolávala. Okresní soud následně zaměňuje omyl v pohnutce s vadou projevu vůle, která by měla za následek absolutní neplatnost předmětného úkonu (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Zcela opomíjí, že pokud by postoupení pohledávky za jedním z dlužníků odporovalo zákonu (§ 524 obč. zák.), byla by smlouva o postoupení pohledávky postižena opět absolutní neplatností (§ 39 obč. zák.), aniž by bylo třeba zkoumat, zda a kdo se této neplatnosti dovolává. Neplatné postoupení pohledávky ex tunc vůči jednomu z dlužníků (povinných) by za této situace nemělo na posouzení legitimace oprávněné osoby v daném exekučním řízení žádný vliv. Protože odvolací soud formou změny usnesení vyslovil, že předmětná exekuce se nezastavuje, musel doplnit, že o náhradě nákladů exekuce se v tomto případě nerozhoduje (pokud soud zastavení exekuce řízení nekončí, je výlučná pravomoc v oblasti rozhodování o náhradě nákladů exekuce svěřena exekučním řádem soudnímu exekutorovi – viz § 87 a § 88 exekučního řádu). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné (§ 238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a v případě jeho včasného uplatnění by o něm rozhodoval Nejvyšší soud ČR v Brně. Účastník může odvolání podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 240 odst. 1 o.s.ř.). Krajský soud v Českých Budějovicích dne 26. dubna 2007