Řízení o nároku na vrácení přeplatku výživného ve vztahu mezi rodičem a dítětem není ze zákona o soudních poplatcích věcně poplatkově osvobozeno.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. V. a soudců JUDr. A. Z. a Mgr. M. P. v právní věci žalobkyně A. K., nar..., bytem Č., pro doručování na adrese Č., proti žalované M.  Š., nar....,  bytem R., o zaplacení částky 10.400,-Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně ze dne 15.11.2007 proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.10.2007, č.j. 17 C 7/2007-5, t a k t o: I.    Usnesení soudu prvního stupně se   p o t v r z u j e. II.    Žalovaná nemá právo na  náhradu nákladů odvolacího řízení O d ů v o d n ě n í: Napadeným rozhodnutím Okresní soud v Českých Budějovicích zastavil řízení  (odst. I. výroku) pro nezpoplatnění žaloby, jíž se žalobkyně domáhala úhrady částky 10.400,-Kč z titulu přeplatku vyživovací povinnosti. Současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. II. výroku). Předmětné rozhodnutí bylo odůvodněno na základě použití § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o  soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení se skutkovým zjištěním, že žalobkyně k výzvě soudu ze dne 27.9.2007 neuhradila vyměřený soudní poplatek v částce 600,-Kč. Okresní soud v podrobnostech uvedl, že výzva k úhradě poplatku byla žalobkyní adresována do Č., tedy na adresu, kterou žalobkyně uvedla ve svém návrhu jako místo pro doručování písemností. Výzva pak byla dne 5.10.2007 uložena na poště s upozorněním  nezastiženého adresáta, aby si zásilku vyzvedl. V důsledku nečinnosti adresáta (žalobkyně) byla písemnost  okresního soudu vrácena dne 24.10.2007, přičemž soud prvního stupně následně postupoval podle § 50c odst. 4 o.s.ř., konkrétně vyšel z fikce doručení písemnosti žalobkyni dnem 8.10.2007. O právu na náhradu nákladů řízení rozhodoval okresní soud podle § 146 odst. 2 o.s.ř. Vylíčené rozhodnutí  prvostupňového soudu napadla písemným odvoláním žalobkyně, namítající, že žádnou výzvu k úhradě soudního poplatku od okresního soudu neobdržela. Nebyla žádným způsobem vyrozuměna o uložení  zásilky, a proto nemohla realizovat poplatkovou povinnost. Z její strany by „bylo nesmyslné likvidovat si  způsobem nezaplacení soudního poplatku svůj právní nárok“. Na závěr odvolání připojila žalobkyně odvolací návrh, jímž se domáhala toho, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil. Odvolací soud přezkoumal dotčené usnesení na základě předběžného zjištění, že odvolání žalobkyně splňuje podmínky přípustnosti (§ 202 o.s.ř.), včasnosti podání (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), jakož i legitimace označené odvolatelky (§ 90 o.s.ř. ve spojení s § 201 o.s.ř.). Za situace, kdy žalobkyně nesouhlasila se zastavením řízení  pro nezpoplatnění  žaloby, byl předmětem revizní činnosti odvolacího soudu odstavec první  výroku, jakož i na něm závislé rozhodnutí o nákladech řízení (§ 212 písm. b/ o.s.ř.).  Dlužno pak doplnit, že odvolací soud nepotřeboval případ  projednávat ústní formou, jak to koresponduje s charakterem napadeného usnesení, jímž nebylo rozhodováno ve věci samé  (viz. § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). Odvolání žalobkyně není důvodné. Z obsahu soudních spisů vyplývá, že žalobkyně se návrhem na zahájení řízení ze dne 21.8.2007 domáhala plnění částky 10.400,-Kč. Vzhledem k tomu okresní soud formou usnesení ze dne 27.9.2007, č.j.17 C 7/2007-3, vyzval žalobkyni, aby do tří dnů od doručení výzvy uhradila soudní poplatek z návrhu ve výši 600,-Kč podle položky 1 písm. a/ sazebníku soudních poplatků. Výzva byla žalobkyni doručována poštovní  přepravou na adresu Č., tedy do místa, které žalobkyně v návrhu označila jako adresu pro doručování. Jak okresní soud správně konstatoval,  žalobkyně nebyla v místě doručování zastižena,  předmětná zásilka s písemností (s výzvou) byla proto uložena u pošty dne 5.10.2007 a coby nevyzvednutá po úložní době soudu prvního stupně zaslána zpět. Fikce náhradního doručení výzvy k úhradě soudního poplatku vyplývá z postupu podle § 46 odst.  1 a odst. 6 občanského soudního řádu; žalobkyně – fyzická osoba požádala, aby soud předal písemnost k doručení na konkrétní adresu  v České republice, kterou soudu sdělila, takže písemnost, která nemusela být dle zákona doručována  do vlastních rukou, byla žalobkyni doručena posledním dnem třídenní lhůty od data uložení zásilky u pošty (§ 50c odst. 4 o.s.ř.). Jestliže následně marně proběhla další třídenní lhůta, v tomto případě stanovená k úhradě soudního poplatku, musel okresní soud postupovat podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a řízení zastavit. Z tohoto hlediska je napadené usnesení věcně správné a odvolací soud jej podle § 219 o.s.ř. (včetně  bezchybného výroku o  nákladech řízení) potvrdil, vzal-li do úvahy, že žalobkyně ani ve spojení s uplatněným opravným prostředkem chybějící poplatek neuhradila. K okolnostem případu odvolací soud  dodává, že žalobkyně v průběhu celého řízení netvrdila nic ohledně své nepřítomnosti na adrese,  kterou označila jako místo pro doručování (Č.). Naopak, na uvedené adrese převzala dne 6.11.2007 napadené usnesení a ve svém odvolání opakovala, že je pro doručování adresou v Č. Zbývá uvést, že na zkoumaný případ nedopadá zákonné poplatkové osvobození, byť lze předpokládat, že mezi účastnicemi existoval vztah vyživovací povinnosti rodiče k dítěti. Předmětem žalobního nároku je v daném sporu přeplatek výživného (§ 99 zák. o rodině), tedy právo plynoucí ze zásad o bezdůvodném obohacení. Nelze proto uvažovat o vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí (ve smyslu věcné poplatkové výhody dle § 11 odst. 1 písm. c/ zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů), protože ve sporu účastnic o výživné (úpravu vyživovací povinnosti) primárně nejde (toliko po skutkové stránce se spor vyživovací povinnosti týká). Uvedený názor lze shrnout do věty, že řízení o nároku na vrácení přeplatku výživného ve vztahu mezi rodičem a dítětem není ze zákona věcně poplatkově osvobozeno. V rámci odvolacího řízení formálně úspěšné žalované nemohly žádné účelně vynaložené náklady vzniknout, takže právo na jejich náhradu nemá (§ 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s §  142 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í:  Proti  tomuto usnesení není dovolání přípustné.