Byla-li exekuce zastavena z důvodu, že vymáhaná pohledávka byla promlčena již před podáním návrhu na nařízení exekuce, stíhá povinnost k náhradě nákladů exekuce oprávněného.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. V. a soudců JUDr. A. Z. a Mgr. M. P. v exekuční věci oprávněného P., a.s., IČ…, se sídlem v P., zastoupeného Mgr. Z. H., advokátem v P., proti povinnému L. S., RČ…, bytem D., zastoupenému Mgr. T. Č., advokátem v Č., o návrhu povinného na zastavení exekuce, o odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.3.2007, č.j. 18 Nc 7607/2005-54, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně s e vyjma výroku v odstavci I., o zastavení exekuce, který zůstal odvoláním nedotčen, v části výroku v odstavci II., o povinnosti oprávněného zaplatit soudnímu exekutorovi náhradu nákladů, p o t v r z u j e , ve zbytku se m ě n í takto: Povinnému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením Okresní soud v Českých Budějovicích zastavil exekuci nařízenou usnesením ze dne 3.1.2006, č.j. 18 Nc 7607/2005-6 postupem dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. (výrok I.). K námitce povinného učinil závěr o tom, že ke dni zahájení exekučního řízení (22.12.2005) byla pohledávka, která je předmětem této exekuce, promlčena (dnem 4.3.2005). O nákladech řízení rozhodl tak, že oprávněný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Petru Kociánovi náhradu nákladů ve výši 7.735,- Kč a povinnému na náhradě nákladů řízení částku 3.421,25 Kč k rukám právního zástupce povinného, vše do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.). O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 89 exekučního řádu a vzal v úvahu, že důvodem k zastavení této exekuce je skutečnost, že pohledávka vymáhaná v této exekuci je promlčena, když promlčena byla již v okamžiku podání návrhu na nařízení exekuce. Důvodem zastavení exekuce je tedy chování oprávněného, který podal návrh na nařízení exekuce pro vymáhání promlčené pohledávky. Oprávněný tak zavinil zastavení této exekuce, a proto musí hradit její náklady. Náklady exekutora se sestávají z odměny exekutora ve smyslu ust. § 11 odst. 3 vyhl. č. 330/2001 Sb., z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3.500,- Kč podle ust. § 13 odst. 1 téže vyhlášky a z navýšení o 19 % DPH. Náklady povinného sestávají z odměny za právní zastoupení v řízení o zastavení exekuce ve výši 2.500,- Kč podle ust. § 12 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 484/2000 Sb. účinné do 31.8.2006, paušální náhrady hotových výdajů advokáta v částce 75,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. účinné do 31.8.2006, paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle ustanovení téže vyhlášky účinné od 1.9.2006 a dále z navýšení o 19 % DPH. Proti tomuto usnesení, a to pouze do výroku o nákladech řízení, se odvolal oprávněný. Navrhuje, aby povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi částku 7.735,- Kč byla uložena povinnému a o nákladech účastníků rozhodnuto tak, že žádný z nich nemá na jejich náhradu právo. Namítá, že námitku promlčení povinný vznesl až v průběhu odvolacího řízení po vydání rozhodnutí soudem prvního stupně o nařízení exekuce, přičemž promlčení pohledávky není překážkou pro nařízení exekuce, která byla soudem nařízena zcela po právu. Námitka promlčení může být sice důvodem pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., sama o sobě však není důvodem pro postup dle § 89 exekučního řádu. Do rozhodnutí o zastavení exekuce bylo exekucí na majetek povinného dosaženo výtěžku přesahujícího 11.000,- Kč, nejedná se tedy o případ, kdy by exekuce byla zastavena pro nedostatek majetku povinného ve smyslu § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř., případně bylo vyhověno odvolání povinného pro některý z důvodů, proč exekuce neměla být soudem vůbec nařízena. Exekuce byla nařízena v souladu s exekučním titulem, v jejím průběhu bylo dosaženo výtěžku, který postačuje na úhradu nákladů exekuce. Odvolací soud nejprve učinil závěr o přípustnosti odvolání, podaného účastníkem exekučního řízení k takovému úkonu legitimovaným (§ 201, § 202 o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. v platném znění, exekučního řádu) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.). Poté přezkoumal postupem dle § 212 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku o nákladech řízení s tím, že odvoláním nenapadený výrok o zastavení exekuce zůstal nedotčen a nabyl samostatně právní moci (§ 206 o.s.ř.). Po přezkoumání věci odvolací soud dospěl k závěru o pouze částečné důvodnosti odvolání oprávněného s tím, že k projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.). Podle § 89 exekučního řádu, dojde-li k zastavení exekuce, může soud uložit oprávněnému, aby nahradil náklady exekuce. Citované ustanovení exekučního řádu doplnilo ustanovení § 271 o.s.ř. (za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu) o úpravu procesního vztahu k exekutorovi, a to výlučně vůči oprávněnému, neboť u povinného platí princip vyjádřený v ust. § 87 odst. 3 exekučního řádu. Jak již dovodila judikatura (možno poukázat na stanovisko Nejvyššího soudu ČR uveřejněné pod Cpjn 200/2005), jestliže z hodnocení hledisek zakotvených v § 271 o.s.ř. (tedy z jakého důvodu došlo k zastavení exekuce) to má být povinný, komu se ukládá povinnost k náhradě nákladů oprávněného, pak je to také povinný, komu musí být uložena ve prospěch exekutora i povinnost k náhradě nákladů exekuce. V případě, že přichází v úvahu uložení povinnosti k náhradě nákladů podle § 271 o.s.ř. naopak oprávněnému, je oprávněný rovněž nositelem povinnosti k náhradě nákladů exekuce, kterou předjímá ust. § 89 exekučního řádu. Soud prvního stupně se proto správně zabýval otázkou, který z účastníků zavinil zastavení tohoto exekučního řízení a odvolací soud se ztotožňuje s jeho závěrem o tom, že to byl právě oprávněný. Nelze totiž přehlédnout, že ten podal návrh na nařízení exekuce v době, kdy již vymáhaná pohledávka byla promlčena. Jakkoli lze souhlasit s jeho argumentací, že disponoval vykonatelným titulem, je v případě existence promlčené pohledávky rizikem oprávněného, zda zahájí exekuční řízení, v němž tuto námitku promlčení může povinný, stejně jako tomu bylo v dané věci, vznést. Je přitom zcela logické, že taková námitka je vznesena až po rozhodnutí soudu o nařízení exekuce, neboť dříve (v zájmu nezmaření účelu exekuce) povinný s během tohoto řízení není seznámen. S těmito úvahami proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti oprávněného zaplatit náklady soudního exekutora, jejichž výše nebyla zpochybňována, jako věcně správné postupem dle § 219 potvrdil. Ze shora obhajovaného závěru o procesním zavinění oprávněného na zastavení exekuce vyplývá, že by měl být ve smyslu § 271 o.s.ř. osobou povinnou k náhradě nákladů povinnému, jak o tom ostatně rozhodl i soud prvního stupně. Dle názoru odvolacího soudu však s ohledem na okolnosti věci je namístě aplikovat § 150 o.s.ř. a povinnému takové právo nepřiznat. Povinný totiž přesto, že 28.12.1996 mu byla platebním rozkazem Krajského soudu v Českých Budějovicích uložena vymáhaná povinnost, tuto do dnešního dne nesplnil (a s ohledem na uplatněnou námitku promlčení lze předpokládat, že ani nesplní) a bylo by tak nepřiměřenou tvrdostí oprávněného zatěžovat ještě náhradou nákladů povinnému (dlužníku) vzniklých. Na uvedených závěrech nic nemění ani tvrzení oprávněného o tom, že v rámci exekuce bylo již dosaženo výtěžku 11.000,- Kč, neboť ten bude exekutorem zúčtován. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z částečného úspěchu každého z účastníků v něm (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).