Český soud je mezinárodně příslušný pro řízení o výživné, které je spojeno s řízením o určení otcovství, kde žalobcem je nezletilé dítě žijící v České republice a žalovaným otec žijící ve Spolkové republice Německo, a to podle článku 5 bod 2 nařízení č. 44/2001.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudců Mgr. Ing. M. L. a JUDr. P. F., Ph.D. v právní věci žalobkyně: nezletilá I. J., narozená … 2004, bytem v Č., zastoupená opatrovníkem Magistrátem města Č. B., odbor sociálních věcí, oddělení sociálně-právní ochrany dětí, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně G. J., nar..., bytem v Č., zastoupené JUDr. Z. R., advokátem v P., adresa pro doručování…, proti žalovanému: M. G. K., bytem v P., Spolková republika Německo, narozený…, zastoupen JUDr. P. V., advokátkou v Č.,o určení otcovství, výchovu a výživu nezletilé žalobkyně a o návrhu nezletilé žalobkyně na příspěvek na výbavičku, návrhu matky na zaplacení částky 154 500,- Kč na náhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím a částky 90.000,- Kč příspěvku na nájemné a částky 90.000,- Kč příspěvku na výživu matky nezletilé, o odvolání matky nezletilé proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25.2.2008, č.j. 14 C 92/2005-304, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 3.4.2008, č.j. 14 C 92/2005-320, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích III. a IV. o určení výživného pro nezletilou žalobkyni a o nedoplatku tohoto výživného m ě n í takto: Žalovaný j e p o v i n e n přispívat na výživu nezletilé žalobkyně měsíčně částkou 800,- EUR, splatnou vždy předem do 5. dne v měsíci k rukám matky G. J. Nedoplatek na výživném, vzniklý za dobu od 15.3.2004 do 13.6.2008 v částce 41.238,-EUR je otec p o v i n e n zaplatit tak, že 20.000,- EUR uhradí k rukám matky do 15 dnů od právní moci rozsudku a zbytek bude žalovaný otec splácet po 300,- EUR měsíčně spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvého stupně určil otcem nezletilé žalobkyně I. J. žalovaného M. G. K. (výrok I.). Nezletilou žalobkyni svěřil do výchovy matky (výrok II.), žalovanému uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé žalobkyně měsíčně částkou 370,- EUR, splatnou vždy předem do 5. dne v měsíci k rukám matky (výrok III.), nedoplatek na výživném ve výši 17.963,- EUR (ve znění opravného usnesení) za období od 15.3.2004 do 25.2.2008 včetně března okresní soud uložil žalovanému zaplatit ve splátkách po 300,- EUR měsíčně, splatných spolu s běžným výživným k rukám matky pod ztrátou výhody splátek (výrok IV.), částečně zastavil řízení ohledně návrhu nezletilé žalobkyně na přiznání příspěvku na výbavičku a návrhu matky na zaplacení částek uvedených ve výroku (výrok V.), dále žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Českých Budějovicích na soudním poplatku 1.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.), obdobně žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Českých Budějovicích náklady státem vynaložené na znalečné v částce 15.300,- Kč (výrok VII.) a výrokem VIII. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit matce nezletilé žalobkyně na nákladech řízení 9.520,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet jejího zástupce. Proti tomuto rozsudku, avšak jen proti výroku o výživném pro nezletilou žalobkyni, se včas odvolala její matka. Odvolací soud projednal věc jen z hlediska tohoto odvolání matky (§ 212 věta první o.s.ř.). Protože žalovaný se neodvolal, přičemž matka svým odvoláním výroky o určení otcovství (I.), o výchově nezletilé žalobkyně (II.), o zastavení části řízení (výrok V.), o nákladech řízení, které se vztahovaly k výroku o určení otcovství (VI., VII. a VIII.) nenapadla, nabyly tyto výroky samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.). Matka v odvolání namítala, že okresní soud dostatečně nezhodnotil majetkové poměry otce a nevzal v úvahu, že nezletilá má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Zdůrazňovala, že otec nezletilé (žalovaný) je úspěšným podnikatelem, zatímco ona má příjem jen z dávek státní sociální podpory. Podle odvolatelky měl otec v roce 2004, přepočteno na koruny 65.460,- Kč, v následujícím roce 59.290,- Kč, v roce 2006 55.206,- Kč a v roce 2007 45.750,- Kč čistého měsíčně. Poukazovala také na to, že již okresní soud zjistil, že otec je vlastníkem podílu v obchodní firmě, pozemku a bytu. Dle odvolatelky okresní soud zjištěné skutečnosti neposoudil správně, protože již ony vedou k vyšší částce výživného. Odvolatelka žádala, aby napadené rozhodnutí bylo změněno tak, že žalovaný bude povinen platit měsíčně částku 1.200,- EUR a nedoplatek ve výši 56.892,- EUR zaplatí tak, že 30.000,- EUR zašle do 30 dnů od právní moci rozsudku a zbytek ve splátkách po 500,- EUR. Při odvolacím jednání matka ústy svého zástupce zpochybňovala údaje ve sdělení daňového poradce žalovaného, ze kterého okresní soud vycházel. Namítala, že okresní soud nepostihl podnikatelskou odměnu žalovaného a listina měla být vyhodnocena tak, že příjem žalovaného tvoří součet částky čistého příjmu uvedeného daňovým poradcem v částce 5.354,34 EUR a příjmu z pronajímání nemovitostí (12.782,30 EUR). Obě částky jsou podle odvolatelky příjem čistý, takže celkem má žalovaný čistý měsíční příjem cca 18.000,- EUR. Společnost, ve které má žalovaný 49 % a jeho otec zbytek, zaměstnává celkem 20 zaměstnanců a jedná se o autoopravárenskou firmu. Otec při odvolacím jednání navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Uváděl, že okresní soud listinu vypracovanou daňovým poradcem žalovaného řádně zhodnotil a částka 370,- EUR stanovená okresním soudem jako výživné odpovídá i stanovisku otce. I podle žalovaného by se z jeho příjmu nemělo odečítat 500,- EUR představující provozní náklady na byt, avšak takto okresní soud také postupoval a vycházel ze správné částky jeho příjmů ve výši 2.000,- EUR měsíčně. Napadené výroky o výživném (jak běžném, tak i jeho nedoplatku) v odstavcích III. a IV. odvolací soud přezkoumal podle § 212a odst. 1 o.s.ř. nejen z důvodů uvedených v odvolání. Odvolání matky je zčásti důvodné. Okresní soud při určování výživného vycházel ze zjištění, že matka o nezletilou žalobkyni celodenně pečuje a je na rodičovské dovolené. Je jí vyplácen sociální příspěvek, rodičovský příspěvek a přídavek na dítě. Žalobkyně bydlí v půjčeném bytě, určitou dobu žila se žalovaným v Německu. Ohledně žalovaného okresní soud zjistil, že nemá žádnou další vyživovací povinnost, pracuje ve své společnosti, kde je vlastníkem obchodního podílu ve výši 49 %, jedná se o autoopravnu. Má byt v osobním vlastnictví a vlastní také pozemky. Celkové majetkové poměry okresní soud zjišťoval zejména z vyjádření daňového poradce žalovaného, ze kterého zjistil, že žalovaný má jednak v každém roce (2004, 2005 a 2006) vykázány čisté měsíční příjmy vždy ve výši 5.354,34 EUR a vedle toho příjmy z pronajímání nemovitostí 12.782,30 EUR, výdaje okresní soud zjistil jednak ty, které byly spojeny s příjmy z pronájmu a jednak další výdaje. Daňový poradce po odečtení veškerých výdajů, které vykázal, dospěl k měsíčním částkám 1.628,46 EUR v roce 2004, 1.421,35 EUR v roce 2005 a 1.276,30 EUR v roce 2006. Z výdajů vykázaných daňovým poradcem okresní soud považuje výdaje ve výši 500,- EUR měsíčně představující provozní náklady na byt za takové výdaje, které odečítat od příjmů nelze. Dále okresní soud v rámci hodnocení majetkových poměrů žalovaného uvedl, že otec je schopen hradit výdaje na péči o porosty ve výši 660,- EUR ročně, je schopen hradit ročně 192,- EUR za právní poradenství, 595,70 EUR ročně za účetnictví a 840,- EUR ročně za zpracování svých příjmů daňovým poradcem. Okresní soud dospěl k závěru, že v roce 2004 měl žalovaný k dispozici měsíčně minimálně 2.183,- EUR, v roce 2005 1.976,35 EUR a v roce 2006 1.834,30 EUR. Tyto částky okresní soud vypočetl po odečtení (mimo jiné) i výdajů žalovaného představujících umořování půjček na nákup nemovitostí. Rozhodující pro okresní soud však byly celkové majetkové poměry žalobce, které jsou představovány vlastnictvím podílu v obchodní společnosti, kde je také zaměstnán, vlastnictvím pozemku, ze kterého má příjem, když na tomto pozemku podniká firma, které je společníkem a zaměstnancem, a jsou také představovány tím, že je vlastníkem bytu. Podle okresního soudu jsou celkové majetkové poměry otce na takové úrovni, že odůvodňují stanovení výživného měsíčně částkou 370,- EUR. Dle okresního soudu nelze vycházet jen z příjmů žalovaného, které mu zůstávají, neboť je nutno uvážit i skutečnost, že bez odečtu výdajů představujících z největší části splátky úvěrů, dosahuje žalovaný měsíčního příjmu 18.003,78 EUR. Podle okresního soudu žalovaný dosahuje životní úrovně, která mu umožňuje nákup nemovitostí a jejich udržování a na této životní úrovni se musí podílet i nezletilé dítě. Tak tomu bude podle okresního soudu při výživném v částce 370,- EUR měsíčně. Odvolací soud vychází z týchž důkazů jako soud prvého stupně. Jde především o listinu vypracovanou jeho daňovým poradcem dne 12.11.2007, doplněnou listinou ze dne 11.12.2007. Z listin především plyne, že zahrnují pouze roky 2004 až 2006, přičemž daňový poradce předpokládá, že stejné finanční poměry budou i v roce 2007, když tento závěr činí koncem uvedeného roku. Příjmy, které byly uvedeny, daňový poradce charakterizuje jako příjmy žalovaného jak jako zaměstnance, tak i společníka společnosti, ve které pracuje. Listina zdůrazňuje, že žalovaný má půjčky, ze kterých je povinen platit vysoké částky na splácení. Čistý měsíční příjem žalovaného daňový poradce uvedl měsíční částkou 5.354,34 EUR stejně ve všech uvedených letech. Stejné jsou i příjmy z pronajímání nemovitostí – 12.782,30 EUR. Součet těchto částek činí 18.136,64 EUR, tedy částku, kterou také okresní soud zmiňuje ve svém odůvodnění jako příjem docilovaný žalovaným měsíčně. Ve zmíněné listině daňový poradce žalovaného uvedl také výdaje, které žalovaný realizuje z docíleného příjmu. Ve všech třech letech platí 3.000,- EUR měsíčně jako splátky půjček, 1.000,- EUR si platí měsíčně prémiové spoření, 2.648,- EUR (v roce 2004 a 2005) a 2.500,- EUR (v roce 2006) splácí na úroky z půjček a částkami 500,- EUR až 550,- EUR splácí soukromé půjčky. Částku 912,-EUR až 1200,- EUR představují „různé náklady“, jejichž charakter vysvětlil daňový poradce žalovaného v doplnění svého původního sdělení. Zabýval se těmito náklady v letech 2005 a 2006, kdy představovaly částku 912,- EUR měsíčně. Tato částka byla vypočtena jako měsíční podíl ročních nákladů na pojištění, nákladů na odpisy, na péči o porosty, na právní poradenství, účetnictví, nákladů na peněžní styk a na daň z nemovitosti. Ze svého docilovaného příjmu 18.136,64 Kč, který je v částce 5.354,34 EUR již příjmem čistým, jak sdělil daňový poradce žalovaného, musí otec platit zdravotní pojištění a pojištění na péči (v roce 2004 250,- EUR), penzijní pojištění ( v roce 2005 a 2006 vždy 1.721,- EUR měsíčně), daň z příjmu 5.100,- EUR v roce 2005, 5.270,- EUR v roce 2005 a 4.200,- EUR v roce 2006. Odvolací soud dospěl k závěru, že čistý měsíční příjem otce, který je jedním z rozhodujících hledisek při určování výživného je třeba zjistit tak, že z částky 18.136,64 EUR měsíčně může být odečteno jenom zdravotní pojištění a pojištění na péči, případně důchodové pojištění (penzijní) a daň z příjmu spojená s příjmem z nájmu. Ostatní výdaje, které otec vynakládá souvisí s tím, že si pořídil na úvěr nemovitý majetek, který pronajímá, a který mu nese měsíčně značný příjem, odečíst nelze. Tyto měsíční výdaje otce představované splátkami půjček, případně částky věnované na prémiové spoření, na životní pojištění (Alianz a Neue Leben) nelze odečítat od příjmu, protože výsledná částka by znamenala zkreslení finančních poměrů otce. Odvolací soud zastává názor, že platby výživného jsou platbami prvořadými, je s nimi nutno uvažovat jako s platbami přednostními před splátkami úvěrů. Proto nelze z příjmu otce nejprve odečíst splátky úvěrů a pak teprve uvažovat s takto sníženým příjmem jako s hlediskem pro určování výživného. Při této úvaze odvolací soud dospěl k závěru, že otcův čistý měsíční příjem představuje cca 12.000,- EUR měsíčně. Současně je třeba uvážit, že nezletilé dítě je malé, jeho potřeby nejsou zatím rozsáhlé, přičemž otcovy schopnosti a možnosti představované nejen příjmem, ale celkovými majetkovými jeho poměry, jak je správně charakterizoval soud prvého stupně, jsou do určité míry snižovány tím, že otec fyzicky pracuje a musí intenzivně svou pracovní sílu obnovovat, ale i tím, že má určité závazky plynoucí z vlastnictví k nemovitostem. Tomuto zhodnocení všech okolností rozhodných pro určení výživného podle názoru odvolacího soudu odpovídá částka výživného 800,- EUR měsíčně. Jestliže otec je schopen platit si prémiové spoření ve výši 1.000,- EUR měsíčně, platit si životní pojištění převyšující částku 1.000,- EUR měsíčně, je nepochybně také schopen platit výživné na své jediné dítě ve výši 800,- EUR měsíčně. Pokud matka namítala, že příjmy otce nezohledňují jeho příjmy z podnikání, je nutno poukázat na výslovné vyjádření daňového poradce žalovaného, že částky jím uváděné představují příjem žalovaného jako zaměstnance i jako společníka společnosti K. GmbH. Pokud jde o splátky půjček, daňový poradce dostatečně vysvětlil, že se jedná o půjčky za účelem pořízení nemovitostí a staveb. Při výživném v částce 800,- EUR měsíčně stanoveném od 15.3.2004 je otec povinen ke dni 13.6.2008 zaplatit na výživném pro nezletilé dítě 41.238,- EUR. Jde o částky 438,- EUR za 17 dní března 2004, 7.200,-EUR za 9 zbylých měsíců roku 2004, po 9.600,- EUR ročně za léta 2005 až 2007 (3 roky, tj. 28.800,- EUR) a 4.800,- EUR za 6 měsíců roku 2008. Odvolací soud vychází z toho, že na tuto částku otec do dne jeho rozhodnutí nic nezaplatil. Otec sice uváděl, že se snažil platit, avšak vzhledem k technickým nesrovnalostem se mu platba do dne rozhodování odvolacího soudu nepodařila, byť celkem zaslal na adresu matky 33 043 Kč podle fotokopie ústřižku složenky ze dne 9.6.2008, kde je jako odesilatel uvedena zástupkyně otce JUDr. P. V., advokátka, Č., a jako adresát G. J., Č. Zástupce matky při odvolacím jednání uvedl, že matka žádné peníze nedostala. Za té situace odvolací soud nemůže činit zjištění, že uvedená částka byla také matkou převzata, neboť prokázáno je jenom předání částky poště. Z toho však dovolací soud nemůže učinit závěr o splnění dluhu v uvedené částce. Vzhledem k tomu, že nedoplatek výživného představuje veškeré výživné na nezletilou žalobkyni ode dne jejího narození, takže jde o nedoplatek za dlouhou dobu, odvolací soud uložil otci zaplatit jeho část ve výši 20.000,- EUR do 15 dnů od právní moci rozsudku a zbytek uložil žalovanému splácet po 300,- EUR měsíčně splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek. Ztráta výhody splátek znamená, že nebude-li zaplacena některá ze splátek v řádném termínu, stává se splatným celý nedoplatek. Z těchto důvodů a ve shora uvedeném smyslu odvolací soud napadené výroky o výživném pro nezletilou žalobkyni změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Odvolací soud nezjistil žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení matce, jak to při odvolacím jednání požadovala. Okolnosti případu ve smyslu ust. § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř. nelze spatřovat pouze v tom, že se jedná o věc s cizím prvkem, případně složitý případ. Okolnosti případu by mohly spočívat ve zvláštních sociálních poměrech některého z účastníků nebo ve zvláštním postoji některého z účastníků. Nic takového se však v řízení neprojevilo. Ani sociální situace matky není výrazně slabá, když ani nepožádala o ustanovení advokáta podle § 30 o.s.ř. a navíc vzala zpět žalobu týkající se svých původně tvrzených nároků. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout v tomto řízení, které je na úrovni odvolacího řízení jen řízením ve věci péče o nezletilé (výživného), podle zásady platné pro taková řízení. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tento výrok se samozřejmě týká jen spojeného řízení o výživném a netýká se nákladů, které byly již okresním soudem pravomocně přiznány v souvislosti s rozhodnutím o určení otcovství a s rozhodnutím o zastavení části řízení. V této věci je dána mezinárodní příslušnost českého soudu, i když žalovaný má bydliště mimo Českou republiku (ve Spolkové republice Německo). Odvolací soud vychází z nařízení Rady (ES) č. 44/2001, konkrétně z jeho článku 1 bod 2 písm. a), podle kterého se citované nařízení nevztahuje na věci osobního stavu. Takovou věcí je určení otcovství. Pokud jde o výživné, je nutno použít ust. čl. 5 bod 2 citovaného nařízení, podle kterého osoba, která má bydliště na území některého členského státu může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se výživného u soudu místa, kde má oprávněná osoba k výživě bydliště nebo místo obvyklého pobytu, nebo je-li věc týkající se výživného věcí vedlejší v řízení týkajícím se osobního stavu, u soudu, který je k tomuto řízení příslušný podle práva státu místa řízení, pokud tato příslušnost není založena pouze státní příslušností některé ze stran. V tomto případě jde o věc týkající se výživného, která je věcí vedlejší v řízení týkajícím se osobního stavu, proto může být výživné proti žalovanému, který má bydliště ve Spolkové republice Německo, rozhodováno soudem, který je příslušný podle práva České republiky, kde se vede řízení o otcovství. Podle § 40 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním (č. 97/1963 Sb.) lze návrh na určení otcovství podat u českého obecného soudu žalobce, nemá-li žalovaný v České republice obecný soud. Z uvedeného plyne, že jestliže je mezinárodně příslušným český soud pro řízení o určení otcovství, je mezinárodně příslušný i pro řízení o výživném, které je s tímto řízením spojeno (je věcí vedlejší).