Prodej nemovitostí nemůže souběžně probíhat jak v řízení exekučním, tak v řízení o výkon rozhodnutí prodejem týchž nemovitostí. Přednost má to řízení, které předmětné nemovitosti dříve postihlo. Porovnávat je třeba datum podání návrhu na výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí a datum vydání exekutorského příkazu.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudců JUDr. F. K. a JUDr. P. F., Ph.D. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného V. R., nar…, bytem S., zastoupeného Mgr. J. S., advokátem v S., proti povinné R. Z., RČ…, bytem S., o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí pro pohledávku v částce 102.813,20 Kč s příslušenstvím, o odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 21.8.2007, č.j. 7 E 9/2007-27, t a k t o : I. Usnesení soudu prvého stupně s e p o t v r z u j e . II. Oprávněný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud prvého stupně nařídil podle rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 29.11.2002, č.j. 2 C 119/2002-13 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 102.813,20 Kč s úrokem z prodlení ve výroku uvedeným a pro náklady předchozího řízení ve výši 24.200,- Kč výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné, a to domu č.p. 180 na stavební parcele č. 206, stavební parcely č. 206 a parcely č. 146/17, vše zapsáno na LV č. 105 pro k.ú. Střelské Hoštice u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Strakonice (výrok v odstavci I.). Výrokem II. okresní soud povinné zakázal převést uvedené nemovitosti na jiného nebo je zatížit a uložil povinné další povinnosti. Výrokem III. okresní soud uložil povinné zaplatit oprávněnému na nákladech řízení částku 22.095,- Kč k rukám zástupce oprávněného a rozhodl, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady. Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím, že nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí nebrání ani skutečnost, že usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 28.2.2003, č.j. 8 Nc 2552/2003-8 byla nařízena k návrhu jiného oprávněného exekuce a že soudní exekutor vydal dne 17.4.2007 exekuční příkaz č.j. 067 EX 1252/03-19. Okresní soud dovodil, že z povahy dražebního řízení vyplývá, že nemůže být vedeno více samostatných řízení (výkonů rozhodnutí, resp. exekucí) na tytéž nemovitosti, proto je nutné posoudit, zda má přednost nařízená exekuce nebo výkon rozhodnutí, který má být nařízen nyní. Dospěl k závěru, že je nutno v souvislosti s touto úvahou porovnávat datum, kdy došel soudu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí a datum vydání exekučního příkazu na tytéž nemovitosti. Podle okresního soudu má přednost to řízení, které bylo ohledně zmíněných nemovitostí zahájeno dříve, přičemž zahájením řízení u exekuce je nutno podle okresního soudu rozumět datum vydání exekučního příkazu, protože až tím je nemovitost postižena. V této věci okresní soud zjistil, že dříve byl podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem uvedených nemovitostí, než byl vydán exekuční příkaz. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí byl podán dne 30.3.2007, zatímco exekuční příkaz byl vydán až dne 17.4.2007. Podle okresního soudu má proto přednost výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí před exekucí, kterou soudní exekutor prováděl na základě vydaného exekučního příkazu na prodej nemovitostí. Dle okresního soudu bude nutno exekuční řízení částečně zastavit ohledně prodeje shora uvedených nemovitostí, neboť pro pokračování exekučního řízení tímto způsobem nejsou předpoklady. Proti tomuto usnesení se povinná včas odvolala. Namítala své svízelné finanční poměry, poukazovala na svou péči o dvě nezletilé děti a na okolnosti, za kterých si brala úvěr, jehož vrácení je nyní vymáháno. Uváděla, že zatímco dříve byla na mateřské dovolené a posléze nezaměstnaná, od července letošního roku nastoupila do zaměstnání a byla by ochotna svůj dluh splácet po menších částkách. Kdyby jí byly nemovitosti prodány, neměla by kam s dvěma dětmi jít. Byla by ochotna platit svůj dluh i prostřednictvím srážek z platu. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212a odst. 1 o.s.ř. a rozhodl bez nařízení odvolacího jednání, jak to umožňuje ust. § 254 odst. 6 o.s.ř. Odvolání povinné není důvodné. Jak plyne z ust. § 212a odst. 1 o.s.ř. odvolací soud přezkoumával napadené rozhodnutí nejen z důvodů uplatněných odvolatelkou. Obsahem odvolání povinné nejsou žádné skutečnosti, ze kterých by mohlo být dovozeno, že nejsou dány podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí. Osobní a finanční poměry povinné nejsou rozhodné pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí za situace, kdy je vymáhána částka větší než 100.000,- Kč s příslušenstvím (s úroky z prodlení nabíhajícími od roku 2001 a s náklady předchozího řízení). Na adresu povinné lze uvést jen to, že pokud by chtěla docílit splácení úvěru bez prodeje nemovitostí, musela by se obrátit na oprávněného a dosáhnout s ním v tomto směru dohody. Soud postupovat tak, jak požaduje povinná, nemůže. Odvolací soud však musel zkoumat, zda není překážkou nařízení výkonu rozhodnutí skutečnost, že na tytéž nemovitosti byl vydán v rámci dříve nařízené exekuce exekuční příkaz. Touto problematikou se odvolací soud zabýval již ve svém usnesení ze dne 12.7.2007, č.j. 5 Co 1659/2007-23, kterým dřívější nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně s právním názorem, že nelze postupovat podle zákona č. 119/2001 Sb., který se nevztahuje na souběh výkonu rozhodnutí a exekuce, a že střet exekuce a výkonu rozhodnutí nelze v tomto případě považovat ani za překážku věci zahájené, popřípadě rozhodnuté (jiný oprávněný a jiný exekuční titul). Poukázal na ust. § 335 odst. 2 o.s.ř. s tím, že přichází v úvahu jeho analogické použití i v této věci. Okresní soud však dospěl k závěru, že ust. § 335 odst. 2 o.s.ř. v tomto případě použít nelze a obsáhlým způsobem vysvětlil své argumenty pro tento závěr. Odvolací soud se závěrem soudu prvého stupně zcela souhlasí a na argumenty okresního soudu odkazuje. I odvolací soud je toho názoru, že exekuční řízení, ve kterém pro postižení nemovitostí vydává exekutor exekuční příkaz, je zcela rozdílným řízením, než řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí a oprávněný v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí nemůže být odkazován (za analogického použití § 335 odst. 2 o.s.ř.) na řízení exekuční, kde byl vydán příkaz k prodeji nemovitostí. Přitom však nelze připustit, aby obě řízení souběžně probíhala, neboť, jak správně uvedl soud prvého stupně, z povahy dražebního řízení vyplývá, že nemůže být věc dražena v rámci dvou rozdílných vymáhajících řízení. Správný je také závěr soudu prvního stupně, že vzhledem k tomu musí mít jedno z těchto „vymáhajících“ řízení přednost, a to takové, které bylo „zahájeno“ dříve. Vzhledem k tomu, že exekuce prováděná soudním exekutorem (probíhající podle exekučního řádu) postihuje nemovitosti až vydáním exekučního příkazu směřujícího k prodeji nemovitostí, je nutno považovat za „zahájení“ exekučního řízení týkajícího se nemovitostí až právě datum vydání exekučního příkazu. To na rozdíl od řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, které je zahájeno podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, označujícího konkrétní nemovitost, která má být prodána. Takové označení v rámci exekučního řízení obsahuje až právě exekuční příkaz. Proto je nutno porovnávat právě tato dvě data, tedy datum podání návrhu na výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí a datum vydání exekučního příkazu. Správně okresní soud dovodil, že přednost musí mít to „vymáhající“ řízení, které postihlo předmětné nemovitosti dříve. V tomto případě, okresní soud správně zjistil, že musí mít přednost řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, ve kterém je nyní rozhodováno, protože návrh na nařízení výkonu rozhodnutí byl podán dříve, než byl vydán exekuční příkaz na tytéž nemovitosti. Na tom nic nemění ani to, že ještě dříve, než byl soudu doručen návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, byla již nařízena exekuce proti témuž povinnému, v jejímž rámci byl posléze vydán exekuční příkaz postihující uvedené nemovitosti. Samotným nařízením exekuce však nemovitosti ještě postiženy nebyly. Odvolací soud proto uzavírá, že ani probíhající exekuce v tomto případě nebrání tomu, aby bylo návrhu na výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí označených v napadeném usnesení, vyhověno. Otázku dalšího průběhu exekuce není třeba v tomto vykonávacím řízení řešit. Ze shora uvedených důvodů bylo napadené usnesení jako ve výroku věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrzeno. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, že oprávněnému žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly (§ 270 odst. 1 o.s.ř. a § 224 odst. 1 o.s.ř.