Jestliže účastník v určitém řízení sdělí svou vůli směřující k doručování písemností na určitou adresu podle § 46 odst. 6 o.s.ř., nelze toto sdělení použít pro doručování v jiném řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudců Mgr. M. P. a JUDr. P. F. Ph.D. v právní věci žalobce A. p. a. s. , se sídlem v P., IČ …, proti žalovanému Š. Ch., nar…, trvale bytem v B., toho času neznámého pobytu, zastoupenému opatrovnicí JUDr. J.E., advokátkou ve S., o 453.016,- Kč s přísl., o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 11.12.2006, č.j. 4 C 45/2005-90, t a k t o : Rozsudek soudu prvého stupně s e z r u š u j e a věc se mu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovanému rozsudkem pro zmeškání povinnost zaplatit žalobci 453.016,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 9.3.2005 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19.447,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Okresní soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání proto, že žalovaný se k jednání dne 11.12.2006 ve 12.30 hodin nedostavil a žalobce vydání kontumačního rozsudku navrhl. Okresní soud uvedl, že žalovaný byl k tomuto jednání řádně předvolán na adresu, kterou sám uvedl, a přestože si toto předvolání nevyzvedl, má jej soud v souladu s citovaným ustanovením § 50c odst. 4 o.s.ř. za řádně předvolaného, neboť se o tomto jednání tzv. fikcí doručení dozvěděl dne 13.11.2006. Okresní soud odkázal na podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání (v odůvodnění jen omylem uvedeno „pro uznání“), tedy na ust. § 153b odst. 1 o.s.ř. a uzavřel, že neshledal ani žádné překážky pro vydání takového rozsudku ve smyslu § 153b odst. 3 o.s.ř. Rozsudek okresního soudu byl žalovanému bezvýsledně doručován, což vyústilo v závěr, že je neznámého pobytu a okresní soud žalovanému usnesením ze dne 7.8.2007 č.j. 4 C 45/2005-111 ustanovil opatrovníka, a to JUDr. Jitku Eismanovou, advokátku ve Strakonicích. Toto usnesení nabylo právní moci dne 14.9.2007. Jmenované opatrovnici byl doručen rozsudek dne 19.9.2007. Dne 4.10.2007 předala opatrovnice k poštovní přepravě odvolání žalovaného, takže se odvolala včas. V odvolání namítala, že rozsudek pro zmeškání neměl být vydán, protože nebyla splněna podmínka řádného doručení předvolání žalovaného k jednání, při kterém byl rozsudek pro zmeškání vydán. Žalovaný namítal, ústy své zástupkyně, že uložení písemnosti – předvolání žalovaného k jednání, při kterém byl rozsudek pro zmeškání vyhlášen, bylo neúčinné a nemohla proto platit fikce dle ust. § 50c odst. 4 o.s.ř. Žalovaný odkazoval v odvolání na ust. § 46 odst. 6 o.s.ř. o tom, kdy je uložení písemnosti doručované způsobem tam uvedeným neúčinné. Poukazoval na to, že předvolání k jednání mu bylo doručováno na adresu Dagmar Loubalové, Praha 4, Horčičkova 544/12, zjištěnou z jiného spisu. Pošta zásilku vrátila a ze šetření policie obsaženého ve spise plyne, že žalovaný k paní Loubalové do bytu jen nepravidelně dochází a jeho adresa uvedené paní není známa. Žalovaný se podle odvolání odstěhoval bez udání adresy i z další adresy v Praze 10 (Horní Měcholupy, Janovská 371). Podle odvolání je sporné, zda se žalovaný od 3.11.2006 do 13.11.2006 u paní Loubalové zdržoval a mohl si tak uloženou zásilku vyzvednout. Do tohoto bytu chodil jen nepravidelně a ani v jiném řízení mu nebylo na tuto adresu doručeno. Zástupkyně žalovaného uzavírala, že žalovaný se v době doručování na adrese, kam mu bylo doručováno předvolání, nezdržoval, a tudíž doručení uložením je neúčinné. Navrhoval se výslech svědkyně Dagmar Loubalové k otázce pobytu žalovaného v inkriminované době v jejím bytě. Navrhovalo se i upřesnění zprávy policejního orgánu. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 4 o.s.ř. Podle uvedeného ustanovení rozsudek pro uznání a rozsudek pro zmeškání odvolací soud přezkoumá jen z důvodů uvedených v § 205b o.s.ř. Podle § 205b o.s.ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b). Podle § 153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 45b) žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů a ve věcech uvedených v § 118b nejméně 30 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že jedním z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání je to, aby žalovanému byla soudem doručena žaloba do vlastních rukou a do vlastních rukou mu bylo doručeno také předvolání k jednání, a to nejméně 10 kalendářních dnů (což platí pro tuto věc). Odvolací soud však z obsahu spisu a z doplněného dokazování dospěl k závěru, že žalovanému předvolání k jednání, při kterém byl rozsudek pro zmeškání vyhlášen, nebylo řádně doručeno. Je třeba vyjít z ustanovení § 46 odst. 5 o.s.ř. o doručování fyzickým osobám. Uvedené ustanovení uvádí, že byla-li písemnost doručována v místě, které není vedeno podle zvláštního právního předpisu jako místo pobytu fyzické osoby, je uložení písemnosti, kterou si adresát nevyzvedl do tří dnů, nebo jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, neúčinné, ledaže fyzická osoba požádala o doručování na adresu tohoto místa nebo je jinak označila soudu jako místo, kde bydlí nebo se zdržuje, podniká anebo pracuje, popřípadě jako jiné místo, kam jí mají nebo mohou být doručovány písemnosti, nebo ledaže se prokáže, že se na tomto místě zdržovala v den, kdy nebyla zastižena, popř. kdykoliv v době do 3 dnů, nebo jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, v době do 10 dnů od uložení. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že dopadá na situaci, kdy byla písemnost doručována v místě, které není vedeno podle zvláštního právního předpisu jako místo pobytu fyzické osoby. Tak je tomu v souzené věci, protože adresa Dagmar Loubalové není adresou, kde je vedeno trvalé bydliště žalovaného podle zvláštního právního předpisu. Takovou adresou žalovaného je totiž dle výpisu z centrální evidence obyvatel Kadov – Pole 58 v okrese Strakonice. V tomto případě nelze použít ani ust. § 46 odst. 6 o.s.ř., které dopadá na situaci, že písemnost je doručována na adrese, která je vedena podle zvláštního právního předpisu jako místo pobytu fyzické osoby, nebo na adrese, kterou fyzická osoba sdělila soudu a požádala o doručování na ni (odst. 1), anebo na adrese, kterou fyzická osoba jinak označila soudu jako místo, kde bydlí nebo se zdržuje, podniká anebo pracuje, popřípadě jako místo, kam jí mají nebo mohou být doručovány písemnosti. V souzené věci nejde ani o jednu ze čtyř uvedených adres, zejména nejde o adresu, kterou by žalovaný sdělil soudu a požádal o doručování na ni nebo jinak označil soudu jako místo, kde bydlí nebo se zdržuje, popř. jako místo, kam mu mají být doručovány písemnosti. Okresní soud sice adresu, na kterou doručoval, za jednu z těchto uvedených adres považoval, avšak jen na základě úředního záznamu (č.l. 79 pv.dole), dle něhož z jiného spisu (8 C 43/2006) zjistil, že v tomto jiném soudním řízení žalovaný tuto adresu sdělil jako adresu, na kterou mu může být doručováno. Odvolací soud však je toho názoru, že ustanovení § 46 odst. 6 os.ř. míří na situaci, kdy účastník takovou adresu označí právě v řízení, v němž mu má být doručována. Nelze vycházet z toho, že v jiném řízení účastník takto adresu označil, protože vůle účastníka musí směřovat, dle účelu uvedeného ustanovení, k doručování právě jen v tom řízení, ve kterém adresu pro doručování označil. Jestliže tedy nelze považovat adresu Dagmar Loubalové za adresu ve smyslu § 46 odst. 6 o.s.ř., pak je nutno vycházet z ust. § 46 odst. 5 o.s.ř. a je nutno zásadně považovat uložení písemnosti při doručování na adresu, která není vedena podle zvláštního předpisu, za doručování neúčinné. Účinné by mohlo být jedině tehdy, kdyby fyzická osoba (žalovaný) požádala o doručování na adresu tohoto místa nebo tuto adresu jinak označila soudu jako místo, kde bydlí nebo se zdržuje nebo pracuje, popřípadě jako jiné místo, kam jí mohou být doručovány písemnosti, nebo ledaže se prokáže, že se na tomto místě zdržovala v den, kdy nebyla zastižena, popř. kdykoli v době do tří dnů nebo, jde-li o písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou, v době do 10 dnů od uložení. Žádná z těchto podmínek nebyla v tomto případě splněna. Shora již bylo řečeno, že obsah úředního záznamu nelze považovat za výraz vůle žalovaného doručovat na tuto adresu právě v řízení, ve kterém se doručování posuzuje. Jeho vůle směřovala k doručování v jiném řízení. Nebyla prokázána ani poslední podmínka týkající se prokázání, že se adresát v místě doručování zdržoval. Odvolací soud provedl důkaz listinou – prohlášením Dagmar Loubalové, které si od ní vyžádal, přičemž z něho je zřejmé, že se žalovaný u ní v době doručování nezdržoval. Na dotaz soudu totiž jmenovaná odpověděla, že se žalovaný v místě jejího bydliště nezdržoval, nezdržuje a nikdy zdržovat nebude. Z uvedeného důkazu je nutno činit závěr, že žalovaný se v době od 3.11.2006 a následujících 10 dní u Dagmar Loubalové, tj. na adrese, na kterou mu bylo doručováno předvolání k jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek pro zmeškání, nezdržoval. Za té situace není splněna výjimka, obsažená v ust. § 46 odst. 5 o.s.ř., kdy je uložení písemnosti doručované na adresu, která není vedena podle zvláštního předpisu, účinné, takže platí zásada první části věty uvedeného ustanovení, že uložení písemnosti (předvolání bylo uloženo a nevyzvednuto) je v tomto případě neúčinné. Jestliže bylo uložení písemnosti neúčinné, pak nemůže platit fikce doručení dle ust. § 50c odst. 4 o.s.ř., ze které vycházel soud prvého stupně. Fikce totiž může nastat jen v případě účinného uložení (srov. slova „nebude-li uložená písemnost vyzvednuta“). Z uvedeného vyplývá, že žalovanému předvolání k jednání do vlastních rukou řádně doručeno nebylo, takže nebyla splněna jedna z podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud musel za té situace rozsudek soudu prvého stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. (jiná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava) zrušit a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátit věc soudu prvého stupně k dalšímu řízení.