Namítá-li účastník, že věc by měl rozhodovat soud italský a nikoliv soud český, protože se s dítětem, krátce po zahájení řízení, přestěhoval z ČR do Itálie, musí soud řešit tuto námitku podle čl. 15 nařízení (ES) č. 2201/2003, nikoli jako námitku místní nepříslušnosti podle občanského soudního řádu.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudců JUDr. F. K. a JUDr. P. F., Ph.D. ve věci péče o nezletilou T. P., nar… 2000, zastoupenou kolizním opatrovníkem Městským úřadem v Č., dceru V. P., nar…, bytem Itálie, M. L., a J. K., nar…, zbaveného rodičovské zodpovědnosti, za účasti mateřské babičky A. P., bytem v Č., o návrhu babičky na úpravu styku s nezletilou, o místní příslušnost, o odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 9.11.2007, č.j. 8 P 95/2007-79, t a k t o : Usnesení soudu prvého stupně s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh matky na vyslovení místní nepříslušnosti Okresního soudu v Českém Krumlově. Odůvodnil své rozhodnutí tím, že v době podání návrhu byly splněny podmínky místní příslušnosti, protože matka s nezletilou bydlely v obvodu Okresního soudu v Českém Krumlově. Následné vystěhování matky s nezletilou do zahraničí nemá na místní příslušnost žádný vliv. Okresní soud poukázal na článek 8 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, podle kterého jsou soudy členského státu příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu (s výjimkami uvedenými v bodě 2). Okresní soud žádné důvody pro uplatnění výjimek nezjistil. Proti tomuto usnesení se matka včas odvolala. Namítala, že ke změně jejího bydliště došlo před nařízením jednání a za té situace je podle ní namístě, aby jednal soud v místě, kde má nezletilá bydliště, školu a kde se zdržuje. Žádala, aby odvolací soud zrušil napadené rozhodnutí a řízení zastavil, případně postoupil věc k rozhodnutí soudu v místě bydliště dcery. V odvolání uvedla své bydliště v Itálii. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212a odst. 1 o.s.ř. a rozhodl bez nařízení odvolacího jednání, jak to umožňuje ust. § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Odvolání matky je důvodné. I když matka ve svém návrhu ze dne 30.8.2007 (č.l. 69) nesouhlasila s „místní“ nepříslušností Okresního soudu v Českém Krumlově, ve skutečnosti je její návrh nutno posuzovat jako podání, kterým nesouhlasí s mezinárodní příslušností Okresního soudu v Českém Krumlově. Je to patrno ze skutečnosti, že matka s nezletilou dcerou (a i s další dcerou) žije od 16.6.2007 v Itálii. Matka ve shora uvedeném podání, o kterém okresní soud rozhodl napadeným usnesením, nezpochybňuje místní příslušnost Okresního soudu v Českém Krumlově ve smyslu § 88 písm. c) o.s.ř. a netvrdí, že místně příslušný je jiný český soud. Matka navrhuje, aby ve věci rozhodoval italský soud, protože s dcerou v Itálii žije. Okresní soud správně uvažoval příslušná ustanovení nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 (tzv. Brusel IIa), avšak neaplikoval všechna ustanovení tohoto nařízení, která se věci týkají. Toto nařízení se netýká místní příslušnosti, ale jen mezinárodní příslušnosti, která ovšem v tomto případě v úvahu skutečně přichází. Z uvedeného plyne, že použití občanského soudního řádu pro posouzení této otázky je vyloučeno. Článek 12 preambule citovaného nařízení (základní zásady, které je třeba při výkladu citovaného nařízení dodržet) uvádí, že pravidla pro určení příslušnosti ve věcech rodičovské zodpovědnosti stanovená tímto nařízením jsou formulována s ohledem na nejlepší zájmy dítěte, zejména na blízkost. To znamená, že příslušným by měl být především soud členského státu, ve kterém má dítě své obvyklé bydliště, s výjimkou určitých případů změny bydliště dítěte, nebo soud určený dohodou nositelů rodičovské zodpovědnosti. Podle článku 13 preambule se v zájmu dítěte výjimečně a za určitých podmínek umožňuje příslušnému soudu postoupit věc soudu jiného členského státu, pokud je tento jiný soud z hlediska svého umístění vhodnější k projednávání věci. V tomto případě by však druhý soud neměl mít možnost postoupit věc soudu třetímu. Podle článku 1 bod 1 a 2 písm. a) se toto nařízení vztahuje na (mimo jiné) styk s dítětem. Podle článku 8 bod 1 citovaného nařízení jsou soudy členského státu příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu. Podle bodu 2 téhož článku platí bod 1 s výhradou článku 9, 10 a 12. Podle článku 15 odst. 1 mohou soudy členského státu příslušné ve věci výjimečně, pokud se domnívají, že soud jiného členského státu, ke kterému má dítě zvláštní vztah, je vzhledem ke svému umístění vhodnější k projednání věci nebo její určité části, a v případě, že je to v zájmu dítěte a) přerušit řízení v dané věci nebo její části a vyzvat strany, aby podaly návrh u soudu tohoto jiného členského státu v souladu s odstavcem 4, nebo b) požádat soud jiného členského státu, aby převzal příslušnost v souladu s odstavcem 5. Podle bodu 2 se bod 1 použije buď na žádost strany nebo z podnětu soudu nebo na žádost soudu jiného členského státu, ke kterému má dítě zvláštní vztah v souladu s bodem 3. Postoupit věc z podnětu soudu nebo na žádost soudu jiného členského státu je možné pouze se schválením alespoň jedné ze stran. Podle článku 15 bod 3 se má za to, že dítě má zvláštní vztah k členskému státu ve smyslu bodu 1, pokud tento členský stát (mimo jiné) se stal obvyklým bydlištěm dítěte poté, co bylo zahájeno řízení u soudu uvedeného v odstavci 1 (písm. a/). Okresní soud řešil sice příslušnost podle zmíněného nařízení, avšak nevzal v úvahu článek 15 citovaného nařízení. Je mu nutno dát za pravdu, že soudem mezinárodně příslušným nepochybně je, a to jako soud členského státu, na jehož území mělo nezletilé dítě v době podání žaloby obvyklé bydliště. Ani matka nezpochybňuje zjištění okresního soudu, že babička podala návrh na úpravu styku s nezletilou dříve než se nezletilá s matkou odstěhovala do Itálie. To však ještě neznamená, že by se řízení za každé situace muselo konat u soudu českého (mezinárodně příslušného). Zmíněné nařízení, které řeší mezinárodní příslušnost (nikoli místní příslušnost), dává možnost ve svém článku 15, aby soud mezinárodně příslušný postoupil věc soudu členského státu jiného, pokud je tento jiný soud z hlediska svého umístění vhodnější k projednání věci. Uvedený článek definuje podmínky, za kterých může mezinárodně příslušný soud takto postupovat, a uvádí také způsoby, jak je možno postupovat. Protože se soud prvého stupně návrhem matky z hlediska možnosti věc postoupit italskému soudu nezabýval, ač matka to již ve svém podání ze dne 30.8.2007 (č.l. 69) požadovala, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), přičemž za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava (dvojinstančnost řízení). Proto bylo nutno napadené usnesení zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. V něm musí okresní soud zkoumat důvodnost návrhu matky na postoupení věci soudu státu, v němž v současné době nezletilá s matkou žije. Pokud by okresní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro postoupení věci k projednání vhodněji umístěnému soudu ve smyslu článku 15 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, postupoval by buď podle odstavce 4 nebo odstavce 5 tohoto článku v návaznosti na to, zda by se rozhodl využít možnosti dané článkem 15 bod 1 písm. a) nebo písm. b) citovaného nařízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 7. dubna 2008