I. K řízení o vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo rozvodem manželství účastníků, z nichž jeden je státním příslušníkem Velké Britanie, má pravomoc ten český soud, který rozhodl o rozvodu manželství. II. Obchodní podíl jako předmět vypořádání společného jmění manželů nezvyšuje soudní poplatek o 10.000 Kč, protože jej nelze zaměňovat ani s podnikem, ani s organizační složkou.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudců JUDr. F. K. a JUDr. P. F., Ph.D. v právní věci žalobkyně J. W., bytem Č., zastoupené JUDr. P. L., advokátem v Č., proti žalovanému M. W., nar…, státnímu příslušníku Spojeného království Velká Británie a Severního Irska, bytem Č., o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2007, č. j. 14 C 205/2007 – 40, t a k t o: Usnesení soudu prvého stupně s e m ě n í tak, že řízení s e n e z a s t a v u j e. O d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení s odůvodněním, že žalobkyni byl vyměřen soudní poplatek ve výši 21.000,-- Kč dle položky 4, včetně poznámky k této položce Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona o soudních poplatcích č. 549/91 Sb.). Žalobkyně byla vyzvána, aby uvedenou částku zaplatila ve lhůtě tří dnů. Protože tak neučinila, postupoval okresní soud podle § 9 odst. 1 citovaného zákona a řízení zastavil. Neshledal důvody pro postup dle § 12 citovaného zákona. Proti tomuto usnesení se včas odvolala žalobkyně. Namítala, že okresní soud ji vyzval k zaplacení nesprávné výše soudního poplatku, protože správná výše je pouze 1.000,-- Kč. Poukazovala na to, že toto své stanovisko sdělila soudu již svým podáním ze dne 21. 11. 2007, kdy odmítla jí předepsaný soudní poplatek v částce 21.000,-- Kč zaplatit a žádala o vyměření v částce 1.000,-- Kč. Žalobkyně poukazovala na znění položky 4 sazebníku soudních poplatků, ze které vycházel soud prvého stupně, a namítala, že v tomto případě jsou předmětem vypořádání SJM dva obchodní podíly ve společnosti s ručením omezeným a nikoliv podnik. Podle jejího názoru, vycházejícího z judikatury Nejvyššího soudu, je podnik věcí v právním slova smyslu, zatímco obchodní podíl ve společnosti věcí v právním slova smyslu není, ale jde o majetkové právo ve smyslu ustanovení § 118 odst. 1 obč. zák. Proto byl podle jejího názoru soudní poplatek vyměřen v nesprávné výši, vycházející z nesprávné úvahy, že předmětem vypořádání jsou dva podniky. Navrhovala zrušení napadeného usnesení a vrácení věci okresnímu soudu. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení bez nařízení odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Podle § 4 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb. v platném znění) se platí za návrh na zahájení řízení o vypořádání společného jmění manželů soudní poplatek 1.000,-- Kč. Podle poznámky k této položce se sazba poplatku podle této položky zvyšuje o 3.000,-- Kč za každou nemovitost a o 10.000,-- Kč za každý podnik nebo jeho organizační složku, která je předmětem vypořádání. Podle poznámky k celému sazebníku, bod 3 věta druhá, se rozumí podnikem nebo jeho organizační složkou podnik nebo jeho organizační složka ve smyslu § 5 a 7 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Podle názoru odvolacího soudu nelze směšovat podnik a obchodní podíl. Je nutno dát za pravdu odvolatelce, že obchodní podíl v obchodní společnosti s ručením omezeným představuje práva a povinnosti společníka a jím odpovídající účast na společnosti (§ 114 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku). Naproti tomu podnik (§ 5 citovaného zákona) je soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. Sazebník soudních poplatků odkazuje na ustanovení obchodního zákoníku, a to v případě podniku na § 5 shora citovaný. Pokud odkazuje na § 7, pak pro vysvětlení pojmu „organizační složka podniku“, což je předmětem právě § 7 obchodního zákoníku. Organizační složkou podle citovaného ustanovení je odštěpný závod, zapsaný v obchodním rejstříku. Obdobné postavení jako odštěpný závod má i jiná organizační složka, jestliže zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku. Z obsahu poznámky k celému sazebníku č. 3 (vysvětlující pojmy podnik a organizační složka) je nutno dospět k závěru, že obchodní podíl poznámka k celému sazebníku č. 3 a stejně tak poznámka k položce 4 na mysli nemá. Poznámka k položce 4 zcela jednoznačně uvádí, že jen jestliže je předmětem SJM podnik nebo jeho organizační složka, zvyšuje se základní poplatek 1.000,-- Kč o dalších 10.000,-- Kč. Obchodní podíl nelze podřadit ani pod pojem podnik, ale ani pod pojem organizační složka. Je tomu tak proto, že poznámka k celému sazebníku č. 3 jednoznačně vysvětluje oba pojmy odkazem na konkrétní ustanovení obchodního zákoníku (§ 5 a § 7), kde není žádná zmínka o obchodním podílu. Naopak obchodní podíl je upraven ve zcela jiných ustanoveních (např. § 61 obchodního zákoníku a § 114 obchodního zákoníku). Pokud by zákonodárce měl v úmyslu zvyšovat základní soudní poplatek z návrhu na vypořádání SJM i v případě, že předmětem je obchodní podíl, nepochybně by to jednoznačně uvedl, případně odkázal na shora uvedená ustanovení obchodního zákoníku o obchodním podílu. Odvolací soud vzhledem k uvedenému změnil napadené usnesení tak, že řízení se nezastavuje, neboť nebyly splněny podmínky ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Okresní soud nevyzval poplatníka k zaplacení správného soudního poplatku, a proto také nemohl řízení při jeho nezaplacení zastavit. Je sice pravda, že žalobkyně mohla na výzvu zaplatit správnou částku soudního poplatku, protože ten je splatný podáním návrhu, ale za situace, že po výzvě soudu dala jasně najevo, že je ochotna zaplatit správný soudní poplatek 1.000,-- Kč, je i za této situace možno napadené usnesení změnit tak, že se řízení nezastavuje. Aby mohl odvolací soud rozhodovat v této věci, musel si ujasnit, zda je český soud v této věci nadán pravomocí rozhodovat. Nelze přehlédnout, že jde o věc s cizím prvkem, protože žalovaný je státním občanem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska s trvalým pobytem v České republice. Zjistí-li rozhodující soud přítomnost mezinárodního (cizího) prvku v řízení, je povinen zabývat se otázkou své pravomoci. Odvolací soud dospěl k závěru, že český soud je v této věci nadán pravomocí. Na řízení se nevztahuje předpis Evropské unie (nařízení 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech), protože podle článku 1 citovaného nařízení se nevztahuje toto nařízení na majetkové vztahy mezi manželi. Za takové situace je nutno zkoumat, zda otázky pravomoci neupravuje dvoustranná smlouva mezi Českou republikou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska. Tato smlouva, účinná od 29. 6. 1926, uveřejněná pod č. 70/1926 Sb., však žádná ustanovení o podmínkách pravomoci soudů obou smluvních stran neobsahuje. Obsahuje pouze ustanovení o doručování soudních a mimosoudních písemností, o provádění důkazů a všeobecná ustanovení jiné povahy než jsou otázky pravomoci soudů. Tuto otázku neřeší ani žádná mnohostranná smlouva, kterou by byla Česká republika vázána. Pak je nutno posuzovat pravomoc českého soudu podle zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním č. 97/1963 Sb. v současném znění. Podle § 37 citovaného zákona je dána pravomoc českých soudů v majetkových věcech, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost. Podle § 88 písm. b) o.s.ř. je namísto obecného soudu, popř. namísto soudu uvedeného v § 85a, k řízení příslušný soud, který rozhodoval o rozvodu, jde-li o vypořádání manželů po rozvodu stran jejich společného jmění nebo jiného majetku, anebo o zrušení společného nájmu bytu. Vzhledem k tomu, že manželství účastníků bylo rozvedeno Okresním soudem v Českých Budějovicích, jak plyne z doloženého rozsudku, je místně příslušným soudem pro vypořádání SJM také Okresní soud v Českých Budějovicích. Tím je dána i pravomoc tohoto soudu z hlediska shora citovaného ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním. Odvolací soud nesprávný výrok napadeného usnesení o zastavení řízení podle § 220 odst. 3 o.s.ř.. změnil tak, že řízení se nezastavuje. V důsledku toho výrok o nákladech řízení odpadá. Žalobkyni nic nebrání, aby sama zaplatila soudní poplatek z návrhu na vypořádání SJM, který je splatný již tím, že návrh podala. Pokud by tak neučinila dobrovolně, je okresní soud povinen k zaplacení poplatku ve správné výši (1.000,-- Kč) ji vyzvat.