Český soud je mezinárodně příslušný ve věci péče o nezletilého, kde se má rozhodovat o svěření nezletilého (žijícího v ČR) do výchovy navrhovatelky, žijící v Spolkové republice Německo, ať již jde o pěstounskou péči či podle § 45 zákona o rodině

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudců JUDr. J. H. a JUDr. P. F., Ph.D. ve věci péče o nezletilého J. B., nar….2004, zastoupeného Městským úřadem v Prachaticích, syna J. B., bytem V., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram – Bytíz, a matky L. B., bytem D., toho času neznámého pobytu, zastoupené opatrovníkem Mgr. T. B., advokátem ve V., o návrhu na svěření nezletilého do pěstounské péče navrhovatelky B. B. L., bytem R., Spolková republika Německo, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 24.10.2008, č.j. 3 Nc 353/2008-17, t a k t o : Rozsudek soudu prvého stupně s e z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvého stupně svěřil nezletilého do pěstounské péče navrhovatelky a rozhodl, že ta je oprávněna jej zastupovat v běžných záležitostech, uplatňovat dávky státní sociální podpory a požádat o vystavení cestovního pasu pro nezletilého (výrok I.). Výrokem II. okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na § 45 odst. 1 zákona o rodině a uzavřel, že postup podle uvedeného ustanovení není proti zájmu nezletilého, kterého v současné době zabezpečuje babička. Ta však již není schopna se podle svého vyjádření o nezletilého Josefa starat, protože pečuje ještě o jeho bratra, nezletilého P. Navrhovatelka naopak je schopna zabezpečit nezletilého, přičemž s její péčí o něho souhlasí i její manžel. Nezletilý prostředí u navrhovatelky zná. Skutečnost, že dojde k „roztržení“ dětí okresní soud nepovažoval za podstatnou, protože nebude vyloučen styk mezi dětmi. Okresní soud poukázal i na to, že otec je ve výkonu trestu a matka sama ponechala obě děti u babičky. Pokud by nebylo možno svěřit nezletilého do výchovy navrhovatelky, přicházelo by v úvahu umístění v ústavu. Okresní soud dále odkázal na § 45 odst. 4 zákona o rodině ohledně vymezení práv navrhovatelky spojených s výkonem péče o nezletilého. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal otec nezletilého. V odvolání namítal, že není správné, aby děti byly rozděleny a J. byl vychováván v Německu. Nesouhlasil s tím, že okresní soud tuto skutečnost nepovažoval za podstatnou a že vycházel z toho, že děti od sebe nebudou daleko. Podle odvolatele je taková situace pro sourozenecké vztahy negativní, zejména když jde o výchovu každého z bratrů v jiné zemi. Kontakt chlapců bude tím velmi omezen a nelze spoléhat na kontakty prostřednictvím internetu, zejména když chlapci jsou útlého věku. Osobní kontakt ani internet podle otce nenahradí. Dále otec uváděl, že se s matkou obou nezletilých chlapců (J. a P.), svou bývalou družkou rozešel, ale před tím se společně na výchově svých synů podíleli. Matka však začala užívat drogy a došlo k zániku vztahu mezi nimi. Dále uváděl, že matka nezletilých se vdala a byl jí přidělen obecní byt. Do vězení jej před časem kontaktovala a otec vycházel z toho, že je vše v pořádku a o syny je postaráno. Byl velmi překvapen zahájením řízení o svěření nezletilého do pěstounské péče, uváděl také, že i jeho matka M. B. by podala návrh na svěření nezletilého J. do své péče a v současné době má již pro něho připravený dětský pokoj. I matka nezletilého souhlasí s tím, aby nezletilý J. byl svěřen do péče babičky ze strany otce M. B. Nesouhlasí s tím, aby byl syn J. vychováván ve Spolkové republice Německo. Podle odvolání je konec trestu otce dne 10.5.2009 a po propuštění z výkonu trestu a zlepšení své finanční situace má otec v úmyslu požádat o svěření obou chlapců do své péče. Pomůže mu podle odvolání současná družka M. S., se kterou má syna J. B. Otec žádal o zrušení rozsudku a vrácení věci k novému rozhodnutí. Z obsahu spisu vyplývá, že matka dne 16. prosince 2008 sdělila (zřejmě telefonicky) svou adresu S…, avšak na tuto adresu jí nikdy doručováno nebylo a na adrese Z., (u pí. M. K.) zastižena nikdy nebyla. Odvolací soud proto nadále vychází z toho, že matka je neznámého pobytu a je zastoupena svým opatrovníkem, kterého jí okresní soud ustanovil. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 1 o.s.ř., tedy nejen z důvodů uvedených v odvolání. Odvolání otce je důvodné, avšak především z jiných hledisek, než uvádí otec. Z obsahu spisu je zřejmé, že navrhovatelka B. B. L., bytem ve Spolkové republice Německo, podala návrh na svěření nezletilého J. B. do pěstounské péče. V návrhu uvedla, že o výchově nezletilého J. B. bylo rozhodováno naposledy rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 13.9.2004, č.j. 33 P 190/2004-12, kterým byl nezletilý J. svěřen do výchovy matky a otci bylo uloženo přispívat na jeho výživu částkou 400,- Kč měsíčně. Navrhla jednoznačně, aby nezletilý J. byl svěřen do její pěstounské péče. Okresní soud se také otce tázal prostřednictvím dožádaného soudu, zda souhlasí se svěřením nezletilého J. do pěstounské péče navrhovatelky. Otec odpověděl negativně, opatrovník při jednání okresního soudu dne 24.10.2008 doporučil podanému návrhu vyhovět. Okresní soud výrokem svěřil nezletilého do pěstounské péče navrhovatelky, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na zcela jiný institut – zcela jiné výchovné opatření, a to na svěření nezletilého do výchovy třetí osoby podle § 45 odst. 1 zákona o rodině. Tímto ustanovením se také řídil, a to i tehdy, když rozhodoval ve smyslu § 45 odst. 4 zákona o rodině o vymezení rozsahu práv a povinností navrhovatelky k nezletilému J. V odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl, z jakého důvodu nerozhodoval o návrhu na nařízení pěstounské péče, který navrhovatelka podala. Pokud skutečně okresní soud hodlal rozhodnout podle § 45 odst. 1 zákona o rodině o svěření nezletilého J. do výchovy navrhovatelky jako třetí osoby, pak měl ovšem zároveň rozhodnout o výživném, přičemž takový rozsudek by musel ve výroku navazovat na předchozí rozhodnutí o výchově a výživě nezletilého J. (měnit jej). Pokud okresní soud rozhodoval o svěření do pěstounské péče navrhovatelky, měl vzít v úvahu, že navrhovatelka žije ve Spolkové republice Německo a s pěstounskou péčí, jejíž úprava je obsažena v § 45a a násl. zákona o rodině, je spojeno i vyplácení dávek pěstounské péče jako jednoho z druhů dávek státní sociální podpory. Vyplácení této dávky je upraveno zákonem č. 117/1995 Sb., který ve svém § 3 upravuje okruh oprávněných osob, přičemž by bylo nutno posoudit, zda navrhovatelku do tohoto okruhu lze zařadit, když žije v cizině, ač je zřejmě státní občankou České republiky. I rozsudek o pěstounské péči musí (jako rozhodnutí o výchově) navazovat (měnit) dosavadní rozhodnutí o výchově a výživě, které existuje. Současné rozhodování o výživném v případě pěstounské péče odpadá, neboť výživné je řešeno samostatně, v jiném řízení až po pravomocném skončení věci pěstounské péče. Především ovšem je nutno postupem podle § 43 o.s.ř. objasnit, zda navrhovatelka požaduje svěření nezletilého J. do své výchovy jako do výchovy třetí osoby podle § 45 odst. 1, nebo požaduje svěření do pěstounské péče podle § 45a zákona o rodině. Také opatrovník nezletilého by se měl jednoznačně vyjádřit, jaké výchovné opatření navrhuje. Zároveň okresní soud musí vzít v úvahu i odvolací námitky otce týkající se zejména toho, že také jeho matka M. B. by měla zájem pečovat o nezletilého J., a učinit v tomto směru příslušná zjištění. Pokud okresní soud bude rozhodnutím o návrhu navrhovatelky B.B.L. měnit dosavadní rozhodnutí o výchově a výživě nezletilého J. tak, že bude svěřen do výchovy třetí osoby, ať již jde o jakoukoli třetí osobu, musí být zároveň změněno i dosavadní rozhodnutí o výživném. Pokud by došlo k rozhodnutí o svěření nezletilého J. do péče třetí osoby podle § 45 odst. 1 zákona o rodině, stanoví se počátek nového výživného (určeného oběma rodičům) od právní moci výroku o svěření nezletilého do výchovy třetí osoby. Vzhledem k tomu, že okresní soud výrokem rozhodl o svěření nezletilého J. do pěstounské péče navrhovatelky, avšak v odůvodnění hovořil o svěření nezletilého do péče třetí osoby, aniž by se zabýval otázkou pěstounské péče ve smyslu § 45a zákona o rodině, je jeho rozsudek nepřezkoumatelný a odvolací soud jej musel podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. pro nesrozumitelnost a také pro nedostatek důvodů zrušit. Podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. odvolací soud věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle § 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř. bylo rozhodnuto bez nařízení odvolacího jednání. Na závěr je nutno uvést, že český soud je v této věci (s cizím prvkem – navrhovatelka žije ve Spolkové republice Německo) mezinárodně příslušný podle čl. 8 odst. 1 nařízení (ES) č. 2201/2003, které se na řízení týkající se rodičovské zodpovědnosti vztahuje (čl. 1 písm. b/, čl. 2 písm. c/, příp. písm. d/ citovaného nařízení). Příslušnost českého soudu je dána proto, že nezletilý má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území České republiky.