Oznámení podle § 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. není poplatník povinen učinit v písemné formě.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. J. P. a soudců JUDr. A. V. a JUDr. V. Z. v právní věci žalobce Č. t. , IČ … se sídlem P., zastoupené JUDr. D. K., advokátem se sídlem v H., proti žalovanému J. H., IČ…, M., zastoupenému JUDr. J. S., advokátem se sídlem v M., o zaplacení 10.120,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 23.4.2009, č.j. 9 C 38/2009-34, t a k t o: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. a III. p o t v r z u j e . II. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení v celkové výši 10.372,- Kč k rukám JUDr. J. S., advokáta v M., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 10.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13.2.2008 do zaplacení (I.). Dále rozhodl tak, že řízení se částečně zastavuje co do částky 120,- Kč (II.). Žalobci pak uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 9.930,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. J. S., advokáta se sídlem v M. (III.). Žalobce se domáhal žalované částky s odůvodněním, že žalovaný je podnikatelem, který při své podnikatelské činnosti používá k podnikání nebo v souvislosti s ním televizní přijímač. Žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku ve výši 120,- Kč měsíčně od 1.1.2007, podle evidence žalobce pak nepřihlásil televizní přijímač v zákonné lhůtě do evidence provozovatele televizního vysílání, a proto je povinen zaplatit přirážku k poplatku ve výši 10.000,- Kč včetně nezaplaceného televizního poplatku ve výši 120,- Kč. Pokud jde o částku 120,- Kč, řízení bylo zastaveno na základě částečného zpětvzetí žalobcem, ke kterému došlo před jednáním. Soud pak vychází ze skutkových zjištění, že žalovaný 30.11.2007 zakoupil do své provozovny televizor a začátkem prosince 2007 tuto skutečnost žalobci oznámil. Požadoval zaslání evidenčního listu a žádal o sdělení výše poplatku. Nato byl žalovanému zaslán žalobcem evidenční list, který žalovaný dne 20. ledna 2008 vyplnil a formulář zaslal žalobci. Dne 19.2.2008 pak žalobce zaplatil částku 1.620,- Kč na úhradu televizních poplatků od 1.12.2007. Soud vychází z ust. § 8 zákona č. 348/2005 Sb. a uzavírá, že žalobce může vůči žalovanému požadovat přirážku v případě, že žalovaný jako poplatník České televize nesplnil v zákonné patnáctidenní lhůtě oznamovací povinnost, že se stal poplatníkem. Pro takové oznámení však zákon nestanoví písemnou formu, kterou stanoví pouze pro oznámení změn. Jelikož žalovaný prokázal, že si oznamovací povinnost splnil do 15 dnů ode dne, kdy se stal poplatníkem, nevzniklo žalobci právo na požadovanou přirážku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle úspěchu ve sporu. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobce. Závěr soudu o tom, že žalovaný prokázal, že splnil svoji oznamovací povinnost vůči žalobci, nemá oporu v provedeném dokazování. Z provedených důkazů je zřejmé, že dne 6.12.2007 bylo zjištěno, že na provozovně žalovaného je provozován jeden televizní přístroj, který nebyl řádně přihlášen a zpoplatněn. Není tedy podstatné, zda přístroj koupil dne 30.11.2007, jak dokládá smlouvou, ale je podstatné, že byl dne 24. ledna 2008 vyzván ke splnění povinnosti – zaplatit poplatek, přirážku a přihlásil se, a že mu výzva byla doručena 28. ledna 2008 a povinnost přihlásit se splnil až 19.2.2008. Poplatek zaplatil, nikoli přirážku. Z výpovědí svědků se podává, že snad začátkem prosince požádal svou příbuznou o jakési telefonní číslo do České televize, odešel z restaurace a po návratu paní Č. a panu S. sdělil, že údajně volal do České televize a tam se dozvěděl, že bude platit poplatek. Svědek P. pak vypověděl, že měl volat na autorský svaz. Žádný svědek nebyl přítomen telefonátu, neví, zda volal tam a co bylo obsahem hovoru. Podle názoru žalobkyně nebylo prokázáno nic jiného, než že v blíže neurčené době, asi na začátku prosince 2007, měl žalovaný odejít z dosahu svědků a po návratu tvrdil, že někam volal. Takový závěr soudu o tom, že prokázal žalovaný oznamovací povinnost, nemůže obstát. Oznamovací povinnost má zákonem předepsané náležitosti, provádí se buď přes Českou poštu nebo e-mailem, a to vyplněním všech potřebných údajů a za den přihlášení se považuje den, kdy Česká televize takový doklad obdrží. Jakýkoli jiný výklad je neudržitelný, neboť dle názoru soudu stačí pouze prohlášení, že poplatník „někam, asi do ČT volal a tím splnil svou zákonnou povinnost“. Dle žalobkyně žalovaný neprokázal splnění své povinnosti. Pokud se v České televizi informoval na podmínky a způsob přihlášení, toto fakticky provedl až v souvislosti s doručením výzvy, a to dle prezenčního razítka a přihlášky dne 8.2.2008. Splnění oznamovací povinnosti je nutno vykládat tak, že v patnáctidenní lhůtě od nabytí přístroje poplatník zákonným způsobem provede přihlášení. Telefonát, jenž nebyl prokázán, a to ani blíže časově, sdělující České televizi (možná), že někdo má televizní přístroj, nelze považovat za kvalifikované přihlášení. Žalobkyně se proto uchází o to, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žalobě bude vyhověno, event. aby věc byla zrušena a vrácena k dalšímu řízení s tím, ať žalovaný prokáže přesné datum a způsob přihlášení. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku, který považuje za věcně správný. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné podle § 201 o.s.ř. v návaznosti na § 202 o.s.ř., bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 o.s.ř. Rozsudek soudu prvního stupně v odstavci II., o zastavení řízení co do částky 120,- Kč zůstal nedotčen, neboť nebyl napaden odvoláním. Odvolatel uplatnil odvolací důvod ust. § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř., tedy že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a odvolací důvod ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tedy že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud se nedomnívá, že by byly splněny tyto odvolací důvody, jež namítá žalobce, ani jiný odvolací důvod ust. § 205 odst. 2 o.s.ř. Odvolání nepovažuje za důvodné. Podle § 132 o.s.ř. hodnotí důkazy soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Vzhledem k tomu, že občanské soudní řízení je ovládáno zásadou přímosti, hodnocení důkazů je věcí soudu, který tento důkaz provedl. Odvolací soud může přezkoumávat hodnocení důkazů, pokud je toto hodnocení v rozporu s pravidly logického myšlení, resp. že je nepřiměřené. Tak tomu ale v dané věci není (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky 22 Cdo 1158/2001 ze dne 6. února 2003). Pokud soud hodnotil výpovědi svědků, měl možnost i osobního kontaktu se svědky, soud má možnost při výslechu svědků hodnotit chování svědka, jeho přesvědčivost, jistotu, ochotu odpovídat na otázky apod. Skutečnost, že žalovaný volal žalobci, potvrdila svědkyně Č., potvrdil ji svědek S. a nakonec vyplývá i tato skutečnost z výpovědi svědka P., neboť svědek při svém výslechu neuvedl, že volal žalovaný na autorský svaz. Uvedl, že paní Č. přinesla žalovanému číslo, že je to nějak z OSY nebo z něčeho takového. Svědek dokonce poukazoval na to, že si dělali ze žalovaného legraci, že je až moc poctivej, že to hned přihlašuje. Skutková zjištění soudu prvního stupně tedy považuje i odvolací soud za správná a plně na ně odkazuje. Po právní stránce pak soud správně aplikoval zákon č. 348/2005 Sb. na danou problematiku. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popř. pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal, tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Tato oznamovací povinnost se nevztahuje na osoby osvobozené od rozhlasového nebo televizního poplatku podle § 4 odst. 1 a poplatníky, kteří podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek. Podle § 8 odst. 3 poplatník je v oznámení podle odst. 2 povinen uvést a) jméno, popř. jména, příjmení, místo trvalého pobytu, u cizinců popř. u dlouhodobého pobytu a datum narození, jde-li o fyzickou osobu, b) jméno a příjmení, popř. obchodní firmu, místo podnikání, identifikační číslo osoby (dále jen IČ) a předmět podnikání, jde-li o fyzickou osobu, která je podnikatelem, c) obchodní firmu nebo název, právní formu, sídlo, IČ a předmět činnosti, jde-li o právnickou osobu a d) název sídla a IČ jde-li o organizační složku státu nebo územního samosprávného celku. Podle odst. 4 je poplatník podle § 5 odst. 3 a 4 v oznámení podle odstavce 2 povinen vedle údajů uvedených v odst. 3 uvést počet rozhlasových nebo televizních přijímačů, které jsou základem rozhlasového nebo televizního poplatku a adresu, kde jsou umístěny. Podle odst. 6 poplatník je povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popř. pověřené osobě změny ve skutečnostech uvedených v odst. 3 až 5 do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala. Podle § 9 odst. 1 poplatník, který dle písm. a) nesplnil oznamovací povinnost podle § 8 odst. 2 ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit České televizi kromě dlužných poplatků i přirážku ve výši 10.000,- Kč. Pokud dovozuje soud prvého stupně, že pro oznamovací povinnost zákon nestanoví písemnou formu, odvolací soud se s tímto právním závěrem ztotožňuje. Pro oznámení změn (§ 8 odst. 6 citovaného zákona) vyžaduje zákon a přímo to uvádí ve stanoveném zákoně, písemnou formu a pokud by zákonodárce vyžadoval písemnou formu i pro oznamovací povinnost, tak by toto do zákona rovněž uvedl. Není logické, proč by v zákoně neuvedl nutnost písemného oznámení při oznamovací povinnosti, pokud by to vyžadoval a přitom nutnost písemného oznámení změn v zákoně výslovně uvedl. Odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné a jako takové je potvrzuje podle § 219 o.s.ř. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšnému žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež tvoří odměna za právní zastoupení ve výši 9.030,- Kč podle vyhl. č. 484/2000 Sb., dále 2x 300,- Kč režijní paušál (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání), 712,- Kč cestovné, celkem tedy náklady řízení ve výši 10.372,- Kč.Dalších nákladů se žalovaný výslovně vzdal, proto mu nebyly přiznány. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání.