Za škodu, která vznikla žalobci zaplacením nákladů exekuce poté, co byl jeho návrh na nařízení exekuce zamítnut proto, že exekuční titul není vykonatelný, neodpovídá osoba, které byl exekuční titul v nalézacím řízení nesprávně doručen.

7Co 2442/2009 - 131 Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. R. a soudkyní Mgr. V. C. a JUDr. J. F. ve věci žalobce J. Š. , bytem v H., zastoupeného JUDr. S. V., advokátkou se sídlem v O., proti žalovanému J. K., nar.1946, bytem v L., zastoupenému JUDr. L. N., advokátem se sídlem v T., o zaplacení 7.735,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 22.6.2009 č.j. 18 C 250/2009 – 99, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se m ě n í takto: Zamítá se žaloba, jíž se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 7.735,- Kč s příslušenstvím. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů 26.402,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám JUDr. L. N., advokáta v T. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhá na žalovaném zaplacení částky 7.735,- Kč jako náhrady škody, která žalobci vznikla zaplacením odměny a nákladů exekutora v exekučním řízení, které žalobce vedl jako oprávněný proti synovi žalovaného jako povinnému. V tomto exekučním řízení došlo k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce poté, co bylo zjištěno, že exekuční titul byl doručen namísto povinnému právě žalovanému. Ten však v rozporu s prevenční povinností neučinil žádné kroky k tomu, aby zabránil nesprávnému závěru o právní moci doručovaného rozhodnutí, z něhož později žalobce jako oprávněný vycházel při podání návrhu na nařízení exekuce. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobě vyhověl. Vyšel ze zjištění, že Krajský soud v Ostravě v řízení vedeném mezi žalobcem a J.K., nar. 1968 jako žalovaným vydal směnečný platební rozkaz pod č.j. 27 Sm 502/2007 – 11, jímž byla žalovanému (tj. Jan K., nar. 1968) uložena povinnost zaplatit žalobci 150.000,- Kč s příslušenstvím, směnečnou odměnu a náklady řízení. Toto rozhodnutí soud doručoval na adresu L. 77. Zásilku určenou do vlastních rukou adresáta fakticky převzal žalovaný (J. K., nar. 1946). Na základě tohoto doručení byla krajským soudem vyznačena právní moc směnečného platebního rozkazu, z níž žalobce vycházel při podání návrhu na nařízení exekuce proti Janu K., nar. 1968. Toto řízení skončilo zamítnutím návrhu na nařízení exekuce, neboť bylo zjištěno, že směnečný platební rozkaz, který byl exekučním titulem, není vykonatelný, neboť nebyl řádně doručen. Žalobci jako povinnému byla uložena povinnost k náhradě nákladů exekuce 7.735,- Kč a tuto částku žalobce pověřenému exekutorovi skutečně zaplatil. Soud prvního stupně současně vyšel ze zjištění, že poté, co žalovaný z obsahu převzaté zásilky zjistil, že se jeho osoby netýká, tuto zásilku předal adresátovi, tj. Janu K., nar. 1968. Soud prvního stupně dovodil, že jestliže poté, co žalovaný zjistil, že převzal zásilku, která mu nepatří a tuto nevrátil odesilateli, porušil prevenční povinnost vyplývající z ustanovení § 415 obč.zák. V souvislosti s tímto porušením byla nesprávně vyznačena právní moc směnečného platebního rozkazu, z níž pak vycházel žalobce při podání návrhu na nařízení exekuce. Uvedené porušení prevenční povinnosti je podle názoru soudu prvního stupně v příčinné souvislosti se škodou, která žalobci vznikla zaplacením nákladů exekuce v částce 7.735,- Kč poté, co žalobce nebyl v exekučním řízení úspěšný právě proto, že v důsledku vadného doručení nebyl předmětný směnečný platební rozkaz vykonatelný. Proti tomuto rozhodnutí se žalovaný odvolává z důvodu podřaditelných odvolacímu důvodu podle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., jímž lze soudu prvního stupně vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně namítá, že je nesprávný závěr soudu prvního stupně o naplnění zákonných předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu. Nelze především dovodit porušení právní povinnosti na straně žalovaného, neboť žalovaný neměl žádnou povinnost zásilku vrátit odesilateli. Mohl se domnívat, že mu tato zásilka náleží jako otci žalovaného. Současně namítá, že jestliže soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaný kontaktoval svého syna a zásilku mu předal, nemohl soud zároveň dospět k závěru, že žalovaný porušil svou povinnost předcházet škodám. Žalovaný nevěděl, že mu zásilka není určena, nevěděl, že by měl zásilku vrátit soudu a nevěděl ani to, že vadné doručení může vyústit ve vznik škody. Soud prvního stupně se nevypořádal s námitkou, že žalobci vznikla škoda chybným postupem Krajského soudu v Ostravě. Tímto chybným postupem byla způsobena žalobci škoda a odpovědnost za tuto škodu nelze přenášet na žalovaného. Soud prvního stupně se řádně nevypořádal ani s otázkou příčinné souvislosti mezi škodou a jednáním žalovaného. Soud nevzal v úvahu ani to, že povinnost k náhradě nákladů exekuce mohl žalobce jako oprávněný v tomto exekučním řízení odvrátit dostatečným uplatněním svých práv. Žalobce ve vyjádření k podanému odvolání pokládá tvrzení žalovaného o tom, že se mohl domnívat, že je mu zásilka, tedy směnečný platební rozkaz určen, za účelové. I když je žalovaný bez právnického vzdělání muselo mu být z obsahu doručeného směnečného platebního rozkazu zřejmé, že námitky je třeba podat ve lhůtě tří dnů. Neznal-li adresu odesilatele, nebylo nic jednoduššího než se dostavit na poštu a oznámit, že mu zásilka byla doručena zřejmě omylem. Pokud je v odvolání namítána odpovědnost Krajského soudu v Ostravě, má žalobce zato, že škoda byla způsobena jednáním více osob, které za tuto škodu odpovídají společně a nerozdílně. Rovněž odmítá námitku žalovaného, že se mohl povinnosti k náhradě nákladů exekuce vyhnout řádným uplatněním práv v tomto exekučním řízení. Vzhledem k ustanovení § 89 exekučního řádu a § 150 o.s.ř. nebylo toto reálné. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o.s.ř. a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně. Podstatné je zjištění, že žalobce zaplatil v exekučním řízení vedeném proti Janu K., nar. 1968, poté, co byl návrh na nařízení exekuce zamítnut, na nákladech a odměně pověřeného exekutora 7.735,- Kč. V tomto exekučním řízení nebyl žalobce jako oprávněný úspěšný proto, že exekuční titul – směnečný platební rozkaz - nebyl řádně doručen, nenabyl právní moci a nestal se vykonatelným. Závada v doručení směnečného platebního rozkazu spočívala v tom, že namísto Janu K., nar. 1968, byl doručen do vlastních rukou žalovaného, tj. Janu K., nar. 1946. Na základě tohoto nesprávného doručení vyznačil soud právní moc směnečného platebního rozkazu, z níž žalobce vycházel při podání návrhu na nařízení exekuce. Uvedené nesprávné vyznačení doložky právní moci je nesprávným úředním postupem, vedoucím k odpovědnosti státu. Odpovědnost státu za škodu je dána bez ohledu na zavinění, o nesprávný úřední postup se jedná i v případě, byla-li právní moc objektivně vyznačena nesprávně, a to bez ohledu na to, zda osobě, která právní moc vyznačovala, lze vytýkat pochybení či nikoliv. Zároveň není podstatné, čím byl vyvolán omyl v určení právní moci. Odvolací soud souhlasí s tím, že zaplacení odměny a nákladů pověřeného exekutora vznikla žalobci škoda. Příčinou této škody byla nesprávně vyznačena právní moc směnečného platebního rozkazu, který byl v exekučním řízení exekučním titulem. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že i v případě žalovaného jsou splněny předpoklady odpovědnosti za uvedenou škodu. Především nelze dovodit porušení právní povinnosti na straně žalovaného spočívající v porušení ustanovení § 415 obč.zák. Podle tohoto ustanovení je každý povinen počínat si v občanskoprávním styku podle podmínek konkrétní situace tak bedlivě (pozorně, ohleduplně), aby přitom nezpůsobil škodu na zdraví, majetku, právech jiného, přírodě či životním prostředí, což znamená, že je povinen zachovávat při svém jednání s ohledem na konkrétní podmínky takový stupeň pozornosti, bedlivosti a ohleduplnosti, který je - objektivně posuzováno – způsobilý vždy zabránit vzniku daných škod (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2006 sp .zn. 33 Odo 932/2004). V posuzovaném případě vychází odvolací soud ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný po doručení směnečného platebního rozkazu, který se ho netýkal, informoval svého syna J. K., nar. 1968, k jehož osobě se vztahoval. Tím dostál své prevenční povinnosti podle uvedeného ustanovení § 415 obč.zák. Toto ustanovení nelze vykládat tak široce, aby za jeho porušení bylo možno pokládat i to, že žalovaný neinformoval o doručení odesilatele, tj. Krajský soud v Ostravě. Žalovaný objektivně nemohl z toho, že převzal zásilku, která se jeho osoby netýkala předjímat nesprávné vyznačení doložky právní moci soudem, následné podání návrhu na nařízení exekuce žalobcem a zamítnutí tohoto návrhu a z toho vyplývající povinnost žalobce platit náklady exekuce. Z uvedeného sledu událostí podle názoru odvolacího soudu nelze dovodit ani vztah příčinné souvislosti mezi případným opomenutím žalovaného a vznikem škody, který je dalším předpokladem vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu. V případě absence předpokladu odpovědnosti za škodu ve vztahu k žalovanému, nelze uvažovat o jeho solidární odpovědnosti společně se státem, jak dovozuje žalobce. Se zřetelem k těmto závěrům odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení v celkové výši 26.402,- Kč. Tyto náklady sestávají z částky 12.996,- Kč za řízení před soudem prvního stupně představující paušální odměnu advokáta podle vyhl.č. 484/2000 Sb. ve výši 9.000,- Kč, 2 x režijní paušál podle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300,- Kč, náhradu za promeškaný čas k jednání dne 16.6.2006 za 4 půlhodiny po 100,- Kč, tj. 400,- Kč a náhradu cestovného osobním automobilem za cestu z Tábora do Jindřichova Hradce a zpět, kdy bylo ujeto celkem 96 km při průměrné spotřebě 7,67 l/100 km a ceně pohonných hmot dle vyhlášky a náhrada tak činí 621,- Kč. Náklady za řízení před soudem prvního stupně dále zahrnují 19 % DPH z částky 10.921,- Kč, tj. částka 2.075,- Kč. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, jedná se o částku 13.406,- Kč, sestávající z paušální odměny advokáta podle vyhl.č. 484/2000 Sb. v částce 9.000,- Kč, 2 x režijní paušál po 300,- Kč za podání odvolání a účast při jednání odvolacího soudu, tj. za 2 úkony právní služby, celkem 600,- Kč, náhrada cestovného za cestu z Tábora do Českých Budějovic a zpět osobním automobilem, kdy bylo ujeto celkem 128 km při průměrné spotřebě 7,67 l/100 km a ceně pohonných hmot 26,80 Kč za jeden litr. Náhrada cestovného tak činí 762,- Kč. Náklady odvolacího řízení dále zahrnují náhradu za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 100,- Kč, tj. 400,- Kč a 19 % DPH z částky 10.762,- Kč, tj. 2.044,- Kč a dále zaplacený soudní poplatek z odvolání 600,- Kč.