Lhůta upravená v ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. je tzv. lhůtou procesní. V řízení podle části páté o.s.ř. proto postačí, je-li žaloba poslední den lhůty podána k poštovní přepravě.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. M. P. a soudců JUDr. Z. V. a JUDr. A. Z. v právní věci žalobce K. V., nar..., bytem v Z., proti dalšímu účastníku řízení T., a.s., se sídlem P., IČ..., v řízení podle části páté o.s.ř. ve věci rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, Odboru pro Jihočeskou oblast ze dne 14.5.2008, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5.8.2009 č.j. 2 C 54/2009-27, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, Odboru pro Jihočeskou oblast, se n e o d m í t á. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným usnesením odmítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu České Budějovice, jakož i všech rozhodnutí s ním souvisejících s odůvodněním, že žalobce nedodržel lhůtu stanovenou v § 247 odst. 1 o.s.ř., jež pro podání této žaloby činí dva měsíce od doručení rozhodnutí správního orgánu. Uvedl, že se jedná o lhůtu hmotněprávní a k jejímu zachování je proto nezbytné, aby žaloba došla soudu nejpozději poslední den lhůty. Předmětné správní rozhodnutí bylo žalobci doručeno 14.1.2009 a lhůta k podání žaloby proto uplynula 14.3.2009. Žaloba ovšem byla podána až 16.3.2009, a proto jí okresní soud odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Usnesení soudu prvního stupně napadl odvoláním žalobce, který namítal, že lhůta k podání žaloby obsahovala zde i měsíc únor, který je minimálně o dva dny kratší, což datum k uplynutí lhůty k podání žaloby právě o tyto dva dny posunuje a navrhl proto, aby usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc mu vrácena k novému projednání. Další účastník ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že jde o odvolání nepřípustné, neboť jsou jím napadány pouze důvody rozhodnutí, které se týkají lhůty a zdůraznil, že nesouhlasí ani s tím, že by skutečnost, že měsíc únor má méně dnů, mohla mít vliv na posouzení délky lhůty. Lhůta k podání žaloby vyplývající z ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. je skutečně hmotněprávní a její konec připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, jež připadá na událost, od níž lhůta počíná. Odvolací soud zjistil, že přípustné odvolání podala osoba k tomuto procesnímu úkonu oprávněná v zákonné patnáctidenní lhůtě (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř.), jakož i to, že v něm byl uplatněn odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., pročež je odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř. a dospěl k závěru o jeho důvodnosti. Podle § 247 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle § 57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle § 57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Podle § 122 odst. 3 obč. zák. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Okresní soud vystavil své odmítavé rozhodnutí na závěru, že lhůta pro podání žaloby v řízení podle části páté počítaná ode dne doručení rozhodnutí správního orgánu, je lhůtou hmotněprávní, a proto, aby žalobu bylo možno považovat za včas podanou, musí být poslední den této lhůty podána u soudu. Soud prvního stupně přitom vyšel z toho, že posledním dnem lhůty je 14.3.2009 a pokud žaloba byla podána 16.3.2009, je podána opožděně. Zde nutno uvést, že i tzv. hmotněprávní lhůty mají pravidla podle kterých jsou počítány a tato obecně vyplývají z ustanovení § 122 obč. zák. Na stanovení konce běhu hmotněprávní lhůty pak obecně dopadá ustanovení § 122 odst. 2 a 3 obč. zák.. Podle § 122 odst. 3 obč.zák. jestliže poslední den lhůty připadne na sobotu, považuje se za poslední den lhůty nejbližší pracovní den. Zde poslední den lhůty připadl na 14.3.2009, což byla sobota, a proto podle ustanovení § 122 odst. 3 obč. zák. je posledním dnem lhůty (pokud by šlo o lhůtu hmotněprávní) pracovní pondělí 16.3.2009. Jestliže právě tohoto dne byla žaloba k Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci podána, byla, i pokud počítána jako hmotněprávní, podána včas. Odvolací soud však se závěrem o hmotněprávním charakteru lhůty založené ustanovením § 247 odst. 1 o.s.ř. nesouhlasí, z čehož vyplývá nutnost aplikace jiných ustanovení upravujících její běh a skončení, jak bude osvětleno v dalším výkladu. Pro úplnost je třeba uvést, že odvolací soud si je dobře vědom toho, že ve svých předchozích rozhodnutích (a to i ve vztahu k Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci) stál dříve za názorem, že lhůta podle ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. je lhůtou hmotněprávní, tedy lhůtou, jejímž marným uplynutím právo zaniká a jejíž počítání by se proto mělo řídit ustanovením § 122 odst. 3 obč. zák. (odvolací soud dříve vycházel nejenom z odborné literatury, ale taktéž i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, příkladmo sp.zn. 30 Cdo 1383/2005 z 12.7.2005), ovšem ve světle současné rozhodovací praxe Ústavního soudu ČR již tento závěr nemůže obstát. Lhůtu podle § 247 odst. 1 o.s.ř. je nutné považovat za lhůtu procesní, a to z následujících důvodů. Podle úpravy platné do 31.12.2002 byla část pátá občanského soudního řádu věnována správnímu soudnictví, tedy upravovala přezkum zákonnosti správních aktů, jimiž bylo rozhodováno o subjektivních právech. Počínaje 1.1.2003 bylo přijato nové řešení přezkumu správních aktů, a to postupem podle zákona č. 150/2002 Sb. tedy v režimu soudního řádu správního, ovšem pouze tehdy, pokud jde o rozhodování ve věcech veřejnoprávního charakteru. Ta rozhodnutí, která se pohybují v režimu soukromoprávním, tak i nadále budou patřit k projednání v řízení podle části páté o.s.ř. a tím připadají do pravomoci civilního soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení. Žaloba, kterou se řízení podle části páté o.s.ř. zahajuje, ovšem neznamená uplatnění hmotněprávního nároku (jde pouze o jinou žalobu, než je uvedena v ustanovení § 80 o.s.ř.), nýbrž sleduje přezkoumání správního rozhodnutí v rozsahu, v jakém je napadáno. Z právě uvedeného důvodu (že jde o procesní prostředek k ochraně subjektivního soukromého práva) a dále i proto, že lhůta podle § 247 odst. 1o.s.ř. je obsažena v procesním předpise bez doušky o tom, že jejím neuplatněním právo zaniká, je nutno tuto dvouměsíční lhůtu považovat za lhůtu procesní a nikoli hmotněprávní prekluzivní. Opačný závěr by podle nálezu Ústavního soudu II. ÚS 300/06 narušil ústavní limity pro interpretaci ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. Ústavní soud v uvedených souvislostech zmínil, že „pokud by zákonodárce v procesním předpisu chtěl stanovit hmotněprávní lhůtu, musel být tento svůj úmysl vyjádřit výslovně. Cestou doktrinální interpretace právní normy nelze nalezením jiného účelu, resp. záměnou účelu (lhůta k uplatnění sui generis opravného prostředku proti správnímu rozhodnutí versus lhůta k uplatnění práva), změnit rozsah ochrany základního práva, v daném případě práva na spravedlivý proces“. Dále ve zmíněných souvislostech uvedl, že „posouzení lhůty stanovené v § 247 odst. 1 o.s.ř. jako lhůty hmotněprávní je pro adresáty této normy nečekané, ať už je tato právní norma interpretována jazykovým či systematickým výkladem“. Z uvedeného vyplývá, že v situaci, kdy žádné z ustanovení části páté o.s.ř. v nyní platném znění (§ 244 až 250l ) neupravuje počítání lhůt, nutno vycházet subsidiárně (§ 245 o.s.ř.) z ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř., z čehož s přihlédnutím k obsahu spisu vyplývá, že žaloba byla podána včas. Je tomu tak proto, že předmětné správní rozhodnutí bylo žalobci doručeno 14.1.2009 a v situaci, kdy dvouměsíční lhůta doběhla 14.3.2009, což byla sobota, nutno za její poslední den považovat pracovní pondělí 16.3.2009, což byl nejblíže následující pracovní den. Postačí přitom, když by byla odevzdána orgánu, který má povinnost žalobu doručit. V tomto případě navíc byla tohoto dne osobně doručena soudu. Z uvedených příčin nezbylo než rozhodnutí soudu prvního stupně postupem podle § 220 odst. 3 o.s.ř. změnit tak, že žaloba žalobcem podaná k okresnímu soudu dne 16.3.2009 se neodmítá, neboť byla podána včas. O náhradě nákladů odvolací fáze řízení bylo v souladu s ustanovením § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. vysloveno, že na ně v této fázi řízení úspěšný žalobce nemá právo, neboť mu podle obsahu spisu žádné nevznikly.