Třebaže plnění v nařízené exekuci bylo poskytnuto třetí osobou na úhradu dluhu povinného na účet soudního exekutora, není to důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1, písm. g) o.s.ř., § 52 odst. 1 EŘ, pokud tyto finanční prostředky oprávněný dosud neobdržel z důvodu insolvenčního řízení vedeného na majetek povinného.

U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudkyní JUDr. Jaroslavy Štítkovcové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové v exekuční věci oprávněného J. V., nar..., bytem..., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. č. 30a, proti povinné 1. jihočeské zemědělské, a.s., se sídlem Svébohy 49, Nové Hrady, IČ 25162012, zastoupené Mgr. Danielem Kauckým, advokátem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, pro částku 1.016.050,- Kč s příslušenstvím, o návrhu povinné na zastavení exekuce, o odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16.3.2011, č.j. 49 EXE 5860/2010-91, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením zamítl soud prvního stupně návrh povinné ze dne 14.9.2010 na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.5.2010, č.j. 49 EXE 5860/2010-26. Exekuce byla nařízena k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.016.050,- Kč s příslušenstvím dle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30.11.2009, č.j. 40 C 71/2008-308 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.4.2010, č.j. 7 Co 506/2010-351. Návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 14.9.2010 byl odůvodněn tím, že pohledávka, pro kterou je exekuční řízení vedeno, byla, včetně příslušenství, nákladů exekuce i nákladů oprávněného zcela uhrazena třetí osobou, společností C.D.K.K.FIN s.r.o., se sídlem Praha 8 – Libeň, V Holešovičkách 593, IČ 48202631, a to dne 8.9.2010 na účet exekutora. Pohledávka tedy zaniká a povinný se domáhal zastavení exekuce dle ust. § 268 odst. 1 písm. g) respektive h) o.s.ř. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že společnost C.D.K.K.FIN s.r.o. oznámením ze dne 8.9.2010 adresovaným soudnímu exekutorovi Mgr. Jaroslavovi Homolovi oznamuje, že ve věci tohoto exekučního řízení byla provedena ze strany této společnosti úhrada částky 2.000.000,- Kč na bankovní účet soudního exekutora, a to vědomě na úhradu dluhu společnosti 1. jihočeská zemědělská, a.s. vymáhaného v předmětném exekučním řízení včetně příslušenství a nákladů předchozích nalézacích soudních řízení i nákladů exekuce. Z vyjádření této společnosti ze dne 16.2.2010 bylo zjištěno, že uvedená úhrada byla provedena z titulu tzv. dohody o převzetí plnění ve smyslu ust. § 534 obč. zák. uzavřené ústně mezi společností C.D.K.K.FIN s.r.o. a povinným, která byla uzavřena v ústní formě. Exekutor potvrdil, že dne 9.9.2010 obdržel platbu od shora uvedené společnosti ve výši 2.000.000,- Kč, vymožené plnění však nemohlo být zasláno oprávněnému z důvodu neukončeného insolvenčního řízení vedeného ve věci povinné. Ze sdělení exekutora vyplynulo, že uhrazená částka zcela postačuje k úhradě vymáhané pohledávky a dosud vzniklých nákladů exekuce. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.11.2010, č.j. KSCB 27 INS 9776/2010-A-29 bylo zjištěno, že návrh na zjištění úpadku dlužníka – povinné a prohlášení konkurzu na její majetek byl zamítnut, zamítnut byl i návrh na ustanovení předběžného správce, řízení o návrhu oprávněného bylo zastaveno. Z výstupu z insolvenčního rejstříku pak soud zjistil, že insolvenční řízení dosud nebylo pravomocně skončeno, proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo podáno navrhovatelem č. 1 odvolání. Soud prvního stupně s odkazem na ust. § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. a rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 20 Cdo 2765/2006 učinil závěr o tom, že o dobrovolné plnění, jehož výsledkem je zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. jde jen tehdy, jestliže k němu ze strany povinného došlo mimo rámec výkonu rozhodnutí nařízeného některým ze způsobů vyjmenovaných v § 258 odst. 1 o.s.ř. Vykonavatel, který úkony vyžadované výkonem provádí je – obecně – oprávněn přijmout od povinného plnění. Protože vykonavatel činí úkony při provádění (soudního) výkonu rozhodnutí na základě zmocnění, které má podklad v zákonu, uplatní se v případě dobrovolného plnění povinným ust. § 41 odst. 3 o.s.ř., podle něhož je hmotněprávní úkon účastníka učiněný vůči soudu účinný také vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli. Platí, že dluh je splněn, jakmile se oprávněný od soudu dozví, že povinný plnil, a to za předpokladu, že oprávněný peníze skutečně od soudu obdržel. Soud měl za to, že toto rozhodnutí Nejvyššího soudu lze aplikovat i v projednávané věci, soudní exekutor je oprávněn přijmout od povinné, případně od třetí osoby plnění vůči oprávněnému určené na úhradu pohledávky vymáhané v exekučním řízení. Za situace, kdy takové plnění bylo poskytnuto třetí osobou, byť až po nařízení exekuce, má soud rovněž za to, že se jedná o plnění provedené mimo rámec nařízené exekuce, avšak s ohledem na skutečnost, že oprávněný dosud peníze na úhradu pohledávky a jejího příslušenství z důvodu insolvenčního řízení vedeného na majetek povinné ani zčásti neobdržel, nelze dospět dle soudu k závěru, že zaniklo právo přiznané exekučním titulem ve smyslu ust. § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř., a proto soud návrh povinné na zastavení exekuce zamítl. Proti tomuto usnesení se odvolala povinná s tím, že soud učinil správné zjištění o tom, že zaslaná částka ve výši 2.000.000,- Kč zcela postačuje k úhradě vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů exekuce i nákladů oprávněného, následně však již postupoval nesprávně, když shledal, že vymáhaná pohledávka, a tedy i právo přiznané exekučním titulem údajně nezaniklo, neboť soudní exekutor nevyplatil vymáhanou pohledávku a její příslušenství oprávněnému z důvodu, že proti povinnému je vedeno insolvenční řízení. Takový postup je zcela nesprávný a nedůvodný, částku ve výši 2.000.000.,- Kč složila za povinného třetí osoba na základě dohody uzavřené mezi povinným a třetí osobou ve smyslu ust. § 534 obč. zák., vedení insolvenčního řízení proti povinnému tedy nemá na zánik vymáhané pohledávky zjevně jakýkoliv vliv a soudní exekutor mohl a měl obdrženou částku, respektive její relevantní část bez obav vyplatit oprávněnému, což však zcela nepochopitelně a v rozporu s příslušnou právní úpravou neučinil. Toto nemůže být přičítáno k tíži povinného a nelze tak proti němu nadále vést exekuci, když vymáhaná pohledávka byla zcela uhrazena soudnímu exekutorovi, jakožto zákonnému místu platebnímu. Na plnění obdržené soudním exekutorem nelze pohlížet jako na plnění vymožené některým ze způsobů soudním exekutorem zvoleným, ani jako na plnění povinného – účastníka řízení v režimu ust. § 41 odst. 3 o.s.ř. a ani jako na plnění plně v režimu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 2765/2006. Soudnímu exekutorovi bylo plněno v mezích jeho zákonného zmocnění za účelem způsobení zániku vymáhané pohledávky a skončení exekuce. Jedná se v příslušené části o finanční prostředky oprávněného, zaplacené třetí osobou (tedy nikoli z majetku, jež by mohl být dotčen insolvenčním řízením vedeným proti povinnému), nelze než dospět k závěru, že soudní exekutor je povinen příslušnou část finančních prostředků vyplatit oprávněnému a nemůže ani postupovat jinak, neboť v příslušné části nejde o jeho finanční prostředky. Jde o vztah mezi oprávněným a soudním exekutorem a nikoli o věc povinného, který výplatu prostředků oprávněnému nemůže jakkoliv ovlivnit a vzniklá situace mu nemůže být přičítána k tíži. Navíc soudní exekutor funguje jako zákonem a soudním rozhodnutím založené místo platební, zaplacením soudnímu exekutorovi je tak evidentně dluh splněn. Opačný výklad nelze považovat za správný, neboť v takovém případě by byla v podstatě umožněna zvůle oprávněného a soudního exekutora, kdyby mohla být exekuce v důsledku jejich vzájemné účelové součinnosti nebo naopak vzájemného sporu vedena na majetek povinného v podstatě do „nekonečna“. Povinný odkazuje i na judikaturu, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 4481/2007. Zastavení exekuce je plně odůvodněno, povinný proto navrhuje, aby usnesení soudu prvního stupně bylo změněno a exekuce zastavena. Oprávněný považoval rozhodnutí soudu prvního stupně za správné; jak exekuční řád, tak insolvenční zákon má ustanovení o tom, že pokud je zahájeno insolvenční řízení, nelze exekuci provést. Převedení peněz oprávněného pak už je provádění exekuce a takový postup není možný. Peníze se navíc nedostaly do dispozičního sféry oprávněného, ale je otázkou, zda vůbec bylo splněno, a to za situace, kdy za povinného plnil třetí subjekt. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání povinného má náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o.s.ř. Jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. tedy, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 52 exekučního řádu a § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Podle ust. § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. bude výkon rozhodnutí zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku. Důvody zániku práva přiznaného exekučním titulem jsou stanoveny v právu hmotném. K důvodům zániku práva, které jsou upraveny hmotným právem náleží splnění dluhu a soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že o dobrovolné plnění, jehož důsledkem je zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. g) jde jen tehdy, jestliže k němu ze strany povinného došlo mimo rámec exekuce. Plnění vymožené v jiném výkonu rozhodnutí (exekuci) nebo plnění poskytnutá třetími osobami na úhradu dluhu povinného, například jiným dlužníkem, ručitelem, plátcem mzdy nebo jiným dlužníkem povinného poskytnutá ve smyslu ust. § 292, § 296, § 311 nebo § 320h o.s.ř. jsou důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce). Za situace, kdy plnění ve výši 2.000.000,- Kč bylo poskytnuto třetí osobou, byť na účet exekutora, sdílí odvolací soud závěr soudu prvního stupně o tom, že pokud tyto finanční prostředky oprávněný dosud neobdržel z důvodu insolvenčního řízení vedeného na majetek povinné, není důvod k zastavení exekuce dle ust. § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. dán. Soud prvního stupně postupoval správně, když návrh na zastavení exekuce zamítl a krajský soud toto rozhodnutí jako věcně správné potvrdil dle ust. § 219 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 31. května 2011 JUDr. Iveta J i ř í k o v á , v.r. předsedkyně senátu :