Ústavní výchovu nezl. dítěte, jež je bulharským občanem, lze nařídit jen při splnění podmínek bulharského zákona č. 48/13 na ochranu dítěte z června 2000 (čl. 5 odst. 1, 25 odst. 1 bod 2, odst. 2 a 35 odst. 2)

ROZSUDEK Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Mileny Babkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci péče o nezletilého P. O. L. , nar...2009, zastoupeného Úřadem pro mezinárodně právní ochranu dětí, se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí 3, syna matky: I. P. L., nar..., bytem...ČR, a otce: S. N. L., nar..., bytem..., Bulharsko, za účasti Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, o výchově nezletilého a určení jeho jména, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 5.10.2010, č.j. 8 P 161/2009-165, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvého stupně se ve výroku v odstavci I. o nařízení ústavní výchovy m ě n í tak, že nezletilý P. O. L. se svěřuje do výchovy matky. II. Rozsudek soudu prvého stupně se ve výroku v odstavci II. o výživném a IV. o nákladech řízení z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. III. Odvolací řízení ohledně odvolání matky proti výroku v odstavci III. o určení jména nezletilému s e z a s t a v u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvého stupně nařídil ústavní výchovu nezletilého nepojmenovaného L. (odstavec I.), matce a otci nevyměřil výživné (odstavec II.), dále nezletilému určil jméno P. O. (odstavec III.) a konečně posledním výrokem rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že rozhodnuto tímto rozsudkem bylo 5.10.2010 (a nikoliv 6.10.2010, jak bylo se zjevnou nesprávností uvedeno v písemném vyhotovení rozsudku). Z odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně vyplývá, že řízení o výchově nezletilého bylo zahájeno usnesením téhož soudu ze dne 8.9.2009, kterým bylo současně nařízeno předběžné opatření, jímž byl nezletilý předán do péče Dětského domova v Kamenici nad Lipou, neboť matka zanechala dítě po porodu v porodnici, jelikož se o něj nemohla postarat. Matka, otec (manžel matky žijící v Bulharsku) a nezletilý jsou bulharskými státními občany. Nezletilý má bydliště v České republice (byl zanechán v porodnici matkou, která má bydliště v okrese Český Krumlov). Proto je dle okresního soudu dána pravomoc tohoto soudu k tomuto řízení a rozhodnutí, a to dle § 8 nařízení Rady ES č. 2201/2003. Co se týče hmotného práva, vycházel okresní soud ze smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (uveřejněné ve vyhlášce č. 3/1978 Sb.), dle jejíhož článku 36 odst. 3 právní poměry mezi rodiči a dětmi, zejména úprava výchovy a výživy dítěte, se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Ve věci výchovy okresní soud vycházel z bulharského zákona na ochranu dítěte č. 48/13 z června 2000. Dle jeho článku 5 odst. 1 pro děti v nebezpečí musí být zajištěna zvláštní ochrana. Podle článku 25 odst. 1 bod 2 bude dítě možné ubytovat mimo rodinu, pokud rodiče, opatrovníci či poručníci neprovádějí péči o dítě bez dobrého důvodu. Podle článku 35 odst. 2 ubytování dítěte ve specializovaných institucích bude realizováno pouze v případech, kdy byly vyčerpány možnosti ubytování dítěte v rodinném prostředí. Po provedeném dokazování okresní soud dospěl k závěru, že matka nemá jakékoliv podmínky pro převzetí nezletilého do výchovy, ani otec není schopen ani ochoten dítě vychovávat, není jeho biologickým otcem, o jeho narození se dozvěděl až při svém výslechu. Matka sice při jednání soudu dne 5.10.2010 uvedla, že se před jedním měsícem rozhodla převzít nezletilého do své výchovy. O dítě však neprojevila do rozhodnutí soudu žádný zájem, nekontaktovala je v dětském domově, dne 4.1.2010 dala souhlas s jeho osvojením. Nemá vyřešenu otázku bydlení, nemá připravenu výbavičku. Nezjistila si, zda by mohla pobírat jakékoliv dávky při péči o nezletilého, pokud by skončil její pracovní poměr. Proto byla nařízena ústavní výchova. O výživném bylo rozhodnuto podle § 103 českého zákona o rodině, dle něhož rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní nebo ochranné výchovy, upraví vždy také rozsah vyživovací povinnosti rodičů. Jelikož potřeby nezletilého měly být dle okresního soudu dostatečně kryty vyměřeným ošetřovným, nebylo výživné stanoveno. Okresní soud taktéž rozhodl o určení jména nezletilého. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala matka. Namítla, že nebylo nikterak zohledněno postavení biologického otce B. S. M. Okresní soud podcenil snahu biologických rodičů připravit se na péči o dítě, kterou nemůže nahradit ústavní výchova. Po vyhlášení rozhodnutí nastaly nové skutečnosti, matka je schopna za pomoci své rodiny plně zabezpečit dítě jak po stránce duševní, tak hmotné. Od počátku října roku 2010 pravidelně navštěvuje s biologickým otcem dítěte nezletilého každou sobotu, dítě na ně velmi kladně reaguje. Podali žádost, aby jim bylo svěřováno na víkend domů. S biologickým otcem dítěte se budou střídat v péči o dítě, jelikož každý z nich bude pracovat v rámci jiné směny tak, aby výchova byla zabezpečena, kdy pomáhat jim bude sestřenice matky a dále též mateřská babička. S biologickým otcem hodlají v budoucnu uzavřít manželství. Pro dítě mají připravenou kompletní výbavičku v bytě, který obývají. Pracovní poměry mají na dobu neurčitou a budou žádat o zprostředkování sociálních dávek. Pro dítě mají též dohodnutu nezbytnou lékařskou péči. Matka navrhla, aby rozsudek soudu prvého stupně byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení, popř. aby dítě bylo svěřeno do její výchovy. Proti rozsudku podalo včasné odvolání též státní zastupitelství. Poukázalo na skutečnost, že soud prvého stupně nevzal v potaz změnu v postoji matky nezletilého, která jej požádala svěřit do své péče a je schopna vytvořit vhodné podmínky pro život nezletilého v rodinném prostředí. Matka se rozvádí se svým manželem a setrvává více než 3 roky v družském poměru s biologickým otcem nezletilého. Matka si vytvořila podmínky pro převzetí dítěte do péče, odvolala souhlas s adopcí, společně s biologickým otcem si vytváří k nezletilému citové pouto pravidelnými návštěvami v ústavním zařízení. Biologický otec se zavázal matku i nezletilého finančně podporovat. Státní zastupitelství poukázalo na Úmluvu o právech dítěte, dle níž má dítě mimo jiné právo na zachování rodinných svazků a nemůže být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli. Je nezbytné, aby nezletilý mohl být co nejdříve vrácen do rodinného prostředí, kdy jeho biologičtí rodiče jsou schopni a ochotni dítě okamžitě převzít a mají zajištěné veškeré prostředky a podmínky k jeho výchově a řádnému vývoji včetně lékařské péče. Odvolatel navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a ústavní výchova nebyla nařízena. Opatrovník nezletilého – Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí ve svém vyjádření konstatoval, že obě odvolání považuje za odůvodněná, neboť soud prvého stupně nereflektoval změnu poměrů, ke které došlo na straně matky nezletilého v průběhu řízení u soudu prvého stupně. Matka i partner matky jsou schopni a ochotni neprodleně převzít péči o nezletilého, se kterým navázali vztah a zabezpečili svou domácnost tak, že je vhodná pro výchovu dítěte. Jednoznačným zájmem nezletilého je navrácení dítěte do rodinného prostředí. V průběhu odvolacího jednání vzala matka zpět své odvolání v části týkající se rozhodnutí o určení jména dítěte. Proto odvolací soud v tomto rozsahu odvolací řízení zastavil s odkazem na § 207 odst. 2 o.s.ř. Ve zbytku odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. Obě odvolání jsou důvodná. Okresní soud správně dovodil, že mezinárodní příslušnost (tj. pravomoc českého soudu ve věci rozhodnout) k rozhodnutí o výchově nezletilého je dle bydliště nezletilého v České republice dána u tohoto soudu podle článku 8 nařízení Rady ES č. 2201/2003. Nezletilý a jeho matka jsou bulharskými státními občany. Z výpovědi matky nezletilého vyplývá, že se nezletilý narodil za trvání jejího manželství se S. N. L. (který je též bulharským státním občanem). Proto domněnka otcovství k nezletilému svědčí jmenovanému manželovi matky, a to v souladu s článkem 32 odst. 1 bulharského zákona o rodině, účinného do 30.9.2009 (bulharské právo se použije podle citované mezinárodní smlouvy uzavřené s Bulharskou republikou – čl. 36 odst.1). Nebylo zjištěno, že by došlo k popření otcovství manžela matky k nezletilému. Dle článku 5 odst. 1 nařízení Rady ES 44/2001 je s ohledem na bydliště nezletilého v České republice dána i mezinárodní příslušnost českého soudu pro řízení o výživě (u matky je tato příslušnost dána i článkem 2 odst. 1 s ohledem na její bydliště v České republice). Pokud jde o rozhodné hmotné právo, jež je třeba v otázce výchovy a výživy nutné použít, okresní soud správně citoval článek 36 odst. 3 uvedené mezinárodní smlouvy, dle něhož se úprava výchovy a výživy dítěte řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Proto je pro tyto otázky nutné v této věci aplikovat bulharské právo. Ústavní výchovu nezletilého dítěte, jež je bulharským státním občanem, tak lze nařídit jen při splnění podmínek bulharského zákona č. 48/13 z června 2000 o ochraně dítěte, a to článku 5 odst. 1, 25 odst. 1 bod 2, odst. 2 a 35 odst. 2. Po doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že ke dni rozhodnutí odvolacího soudu není nezletilý P. O. dítětem v nebezpečí, u něhož by byla vyčerpána možnost výchovy v rodinném prostředí a u něhož by matka neprováděla spolu se svým druhem (biologickým otcem dítěte) péči o dítě. Jen za takových podmínek, jež stanoví shora citovaná ustanovení bulharského zákona, by bylo možno za situace, kdy manžel matky nejeví o nezletilého zájem, nařídit ústavní výchovu. Odvolací soud z opakovaných zpráv Dětského domova v Kamenici nad Lipou a Městského úřadu v Kaplici zjistil, že matka se svým druhem B. S. M. (na jehož biologickém otcovství se ve svých výpovědích jmenovaní shodli) ihned po vyhlášení rozsudku začali nezletilého navštěvovat v dětském domově (pravidelně o sobotách). V průběhu měsíce prosince 2010 a ledna 2011 byl nezletilý (s ohledem na navázání vztahu s matkou a biologickým otcem a jejich bezproblémový kontakt) u jmenovaných na víkendových pobytech a dále i o vánočních svátcích. Z návštěv se vracel vždy v pořádku. Dne 21.1.2011 byl nezletilý propuštěn k matce na dlouhodobou návštěvu, která spolu s biologickým otcem o nezletilého fakticky pečuje doposud. Dle zpráv uvedeného městského úřadu se jmenovaní o nezletilého řádně starají, zajistili mu lékařskou péči, veškerou potřebnou výbavičku. Dle svých výpovědí fungují jako rodina se vzájemnými kladnými citovými vazbami, na péči o nezletilého se podílejí oba, vedou společnou domácnost, pracují na rozdílný směnný provoz, kdy vždy jeden z nich zůstává s dítětem. S péčí o něj pomáhá i spolubydlící sestřenice matky. Z výpovědí matky a biologického otce bylo dále zjištěno, že s nezletilým komunikují v českém i bulharském jazyce. V družském vztahu žijí již od roku 2007, vztah je perspektivní, plánují uzavřít manželství (matka uvedla, že její manželství bylo v prosinci roku 2010 rozvedeno, její partner M. vypověděl, že i on se svou manželkou, která žije v Bulharsku, řešil otázku rozvodu. Matka doložila listinu, z níž je zřejmé, že odvolala svůj souhlas s osvojením nezletilého. Jak vyplývá z pracovních smluv, jsou matka i její druh zaměstnáni v České republice v pracovním poměru na dobu neurčitou. Dle potvrzení jejich zaměstnavatele pracují oba s příjmy kolem 7.000,- Kč čistého měsíčně + každý dostává příspěvek na bydlení od tohoto zaměstnavatele ve výši 3.000,- Kč měsíčně. Matka vypověděla, že do budoucna hodlá pracovat na zkrácený úvazek, požádala si o dávky státní sociální podpory. Dále matka doložila nájemní smlouvu, z níž vyplývá, že se svým partnerem mají pronajatý byt, v němž žijí, na dobu neurčitou. Matka přitom prokázala, že má uděleno povolení k přechodnému pobytu, a to potvrzením vystaveným policií. Fotografiemi bylo dále prokázáno, že matka má pro nezletilého zajištěny vhodné bytové podmínky a taktéž potřebnou výbavičku. Ze shora uvedeného je zřejmé, že podmínky pro nařízení ústavní výchovy ke dni rozhodnutí odvolacího soudu splněny nebyly, a proto odvolací soud přistoupil ke změně napadeného rozsudku ve výroku o výchově (§ 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). Namísto ústavní výchovy svěřil nezletilého P. O. do výchovy matky, a to s poukazem na článek 127 odst. 1 a 2 bulharského zákoníku o rodině, účinného od 1.10.2009. Dle těchto ustanovení pokud rodiče nežijí společně, mohou dosáhnout vzájemného souhlasu ohledně bydliště dítěte, vykonávání rodičovských práv, osobních vztahů s ním a jeho vyživování. Rodiče mohou požádat okresní soud podle příslušné adresy dítěte o potvrzení jejich dohody. Tato dohoda má charakter výkonného rozhodnutí podle článku 404 bod 1 občanského procesního zákoníku. Pokud rodiče nedospějí k vzájemné dohodě podle odstavce 1, spor je řešen okresním soudem podle příslušné adresy dítěte, který se vyjadřuje k místu bydliště dítěte, vykonávání rodičovských práv, osobním vztahům s dítětem a jeho výživnému v souladu s články 59, 142 a 144. Jak vyplynulo z výpovědi matky, tato neuzavřela žádnou dohodu o výchově ani o výživě nezletilého s jeho matrikovým otcem, kterým je manžel matky. Jmenovaný se na rozdíl od matky, která o dítě řádně pečuje, o nezletilého vůbec nezajímá, není ani ochoten se o dítě starat. Proto byl nezletilý svěřen do výchovy matky. Co se týče výživného, okresní soud v úvodu svého rozsudku správně dovodil, že je třeba použít bulharského práva, ovšem pak nesprávně aplikoval § 103 českého zákona o rodině. Rozhodnutí okresního soudu o výživném rodičů je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Proto odvolací soud postupoval v souladu s § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a napadené rozhodnutí ve výroku o výživném zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). V dalším rozhodování o výživném použije okresní soud bulharský zákoník o rodině a bude reagovat i na to, že po pobytu nezletilého v ústavu byl nezletilý převzat matkou, které je tímto rozsudkem svěřen do výchovy. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20. května 2011 JUDr. Milena B a b k o v á, předsedkyně senátu