Je-li předmětem sporu peněžitý závazek (nikoliv závazek dodat zboží nebo poskytnout služby) a účastníci smlouvy zvolili jako rozhodné české právo, musí se posuzovat podle tohoto práva i místo plnění závazků ve smlouvě obsažených. Není-li místo plnění určeno dohodou, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka

5Co 670/2011-49 U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Mileny Babkové a soudců Mgr. Jiřího Straky a JUDr. Petra Fořta, Ph. D. ve věci žalobce LINVESTA, a.s., IČ 26030951, se sídlem Rožmberk nad Vltavou 7, zastoupeného Mgr. Janem Valihrachem, advokátem se sídlem Farní 4, Jihlava, proti žalovaným 1. H. W. B., nar..., a 2. B. B. - R. , nar..., obou bytem ..., Nizozemské království, obou zastoupeným Mgr. Petrem Wölflem, advokátem se sídlem Radniční 133/1, České Budějovice, o zaplacení 1.082,74 EUR s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 14.2.2011, č.j. 5 C 244/2010-41, t a k t o : Usnesení soudu prvého stupně s e p o t v r z u j e . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud prvého stupně prohlásil, že ve věci není příslušný a řízení zastavil, dále rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobci a o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se svou žalobou domáhal po obou žalovaných v poměru společném a nerozdílném zaplacení částky 1.082,74 EUR s příslušenstvím jakožto doplatku na kupní cenu za spoluvlastnický podíl k pozemkům a úplaty za věcné břemeno zřízené k pozemkům. Žalovaní v průběhu řízení opakovaně namítli mezinárodní nepříslušnost soudu prvého stupně. Okresní soud dospěl k závěru, že na danou věc dopadá nařízení Rady ( ES) č. 44/2001 s odkazem na článek 1. Žalovaní mají v České republice povolen pouze přechodný pobyt občana a jejich bydliště je tak v Nizozemí, kde se zdržují. V dané věci nejde o výlučnou příslušnost dle článku 22 citovaného nařízení, neboť předmětem řízení nejsou věcná práva k nemovitostem. Mezinárodní příslušnost soudu prvého stupně nezakládá ani článek 5 odst. 1 písm. a) citovaného nařízení, tj. příslušnost založená podle místa, kde měl být předmětný závazek splněn. Ve smlouvě předložené žalobcem není dohodnuto místo plnění závazku kupujícími. V takovém případě se užije § 567 odst. 1 o.z., podle něhož je místem plnění bydliště dlužníka. To však není v České republice. Za této situace okresní soud postupoval podle § 103 a § 104 odst. 1 o.s.ř. a řízení zastavil pro nedostatek neodstranitelné podmínky řízení spočívající v nepříslušnosti soudu České republiky dle předmětného nařízení. Současně soud s odkazem na § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích rozhodl o vrácení soudního poplatku za podání žaloby a konečně s odkazem na § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce. Namítl, že v dané věci je dána místní příslušnost Okresního soudu v Českém Krumlově, a to právě s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 44/2001. Žalobce odkázal na článek 5 odst. 1 písm. a) a písm. b) tohoto nařízení. Dovodil, že předmětem řízení jsou nároky na úhradu plnění související se zřízením věcných práv, kdy k účinnosti vzniku těchto práv došlo prokazatelně v obvodu Okresního soudu v Českém Krumlově (předmětné pozemky jsou v k.ú. Lipno nad Vltavou). Účastníci se dále dohodli, že veškeré úhrady žalovaných nároků budou vždy hrazeny na účet žalobce v České republice, tedy bezhotovostním převodem. K tomu žalobce uvedl, že dle ust. § 567 odst. 2 obč.zák. plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím peněžního ústavu, je dluh splněn připsáním částky na účet věřitele, když k této skutečnosti prokazatelně došlo až v České republice. Žalobce v Nizozemském království žádný účet nemá. Žalovaní vždy své závazky vůči žalobci plnili na účet v ČR, což opět prokazuje existenci této dohody o místě plnění. K prokázání toho, jakým způsobem se smluvní strany dohodly na způsobu úhrady, a to z hlediska určení místa plnění, označil žalobce již před okresním soudem výslech svědka S., který nebyl proveden. V důsledku toho okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, navíc s tímto důkazem se ve svém rozhodnutí nevypořádal. Vlastní kupní smlouva obsahuje ustanovení, z nichž je možné výkladem dovodit existenci dohody o místě plnění závazků, když například v článku X. je uvedeno, že daň z přidané hodnoty bude hrazena na základě faktury žalobce. Okresní soud se nezabýval tím, zda jeho pravomoc není dána s odkazem na ust. § 37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb. ve spojení s ust. § 86 odst. 2 o.s.ř. Žalovaní mají prokazatelně majetek v obvodu Okresního soudu v Českém Krumlově, z toho důvodu je dána pravomoc českých soudů v této věci. Konečně žalobce dovozuje tuto příslušnost z článků 6 odst. 4 a 22 nařízení. Žalobce navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu (§ 212 o.s.ř.) postupem dle § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř. a o odvolání rozhodl, aniž by ve věci musel nařizovat jednání (§ 514 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). Odvolání žalobce není důvodné. V dané věci se jedná o věc s tzv. cizím prvkem, neboť na jedné straně stojí česká právnická osoba se sídlem v České republice (v členském státě Evropského Společenství) a na straně druhé občané Nizozemského království s bydlištěm v tomto druhém členském státě ES. Jelikož se jedná o občanskoprávní vztah, dopadá na tento spor Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, jež stanoví pravidla mezinárodní příslušnosti soudů členských států ES (viz čl. 1 tohoto nařízení). Z článku 249 SES (smlouvy o založení Evropského Společenství) vyplývá, že nařízení rady (ES) jsou závazná v celém rozsahu a přímo použitelná ve všech členských státech. Dále platí zásada přednostní použitelnosti komunitárního práva před právem národním. Z tohoto důvodu nelze pro posouzení mezinárodní příslušnosti (pravomoci soudu daného státu věc rozhodnout) použít § 37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb. ve spojení s § 86 odst. 2 o.s.ř. V dané věci je konkrétním předmětem soudního sporu zaplacení doplatku kupní ceny za prodej spoluvlastnických podílů na pozemcích a úplata za sjednání věcných břemen na pozemcích. Za situace, kdy žalovaní nemají bydliště v České republice, ale v jiném členském státu ES, řídí se mezinárodní příslušnost u tohoto sporu článkem 5 bodem 1 písm. a) citovaného nařízení č. 44/2001 (dále jen nařízení). Dle tohoto ustanovení osoba, která má bydliště na území některého členského státu může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Na danou věc nedopadá článek 22 nařízení, neboť předmětem řízení nejsou věcná práva k nemovitostem (o takové případy jde jen tehdy, kdy se jedná o řízení, která mají věcné právo k nemovitosti jako svůj předmět a směřují k určení rozsahu nebo obsahu vlastnictví nebo držby nebo existence jiných věcných práv k nemovitosti) ani nájem nemovitostí. Taktéž článek 6 odst. 4 nařízení není použitelný, neboť míří jen na případy, kdy lze spojit řízení o nároku ze smlouvy s již zahájeným řízením o žalobě týkající se věcných práv k nemovitostem. Žalobce netvrdí, že by probíhalo takové řízení o věcných právech týkajících se nemovitostí, jež byly předmětem níže popsané smlouvy (z níž jsou žalovány nároky v této věci) a ani z obsahu spisu existence takového řízení o věcných právech k nemovitostem nevyplývá. Použije se proto citovaný článek 5 bod 1 písm. a) nařízení. Jelikož se dle žaloby jedná o závazek a část závazku (ze smlouvy), kteréžto dle žalobce nebyly dosud zaplaceny, je ve věci příslušný soud místa, kde tyto závazky (respektive u koupě část závazku) měly být splněny. Toto místo je třeba určit podle rozhodného práva, kterým se tyto závazky řídí. Tímto rozhodným právem je dle názoru odvolacího soudu (ve shodě s okresním soudem) české právo, neboť účastníci se na použití českého občanského zákoníku u dané smlouvy dohodli (viz uvozující ustanovení a článek XI. bod 3 předmětné kupní smlouvy – v listině takto označené byla sjednána i věcná břemena). Tato smlouva byla účastníky dle žaloby uzavřena v říjnu roku 2006, a proto na ni dopadá článek 3 bod 1 Římské Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy z 19.6.1980. Dle tohoto ustanovení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo vyplývat s dostatečnou jistotou z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Svou volbou mohou strany zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Právě z tohoto ustanovení lze dovodit, že účastníky sjednaná dohoda o použití českého občanského zákoníku založila pro určení místa plnění české právo. Český občanský zákoník č. 40/1964 Sb., o místu plnění, pojednává v § 567 odst. 1. Dle tohoto ustanovení se dluh plní na místě určeném dohodou účastníků. Není-li místo plnění takto určeno, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka. Z obsahu předmětné kupní smlouvy (s ujednáním o zřízení věcných břemen) nevyplývá, že by se účastníci o místě plnění v této smlouvě dohodli. Účastníci si jen v článku II. bodu 5 ujednali, že žalovaný zaplatí doplatek kupní ceny na základě faktury vystavené prodávající stranou (žalobcem) a v článku VII., že úplata za zřízení věcných břemen bude uhrazena současně s kupní cenou. Z tohoto nelze dovodit, že by si účastníci dohodli, že by měly být kupujícími zaplaceny tyto závazky v bance uvedené žalobcem ve faktuře (žalobcem zmiňované ustanovení § 567 odst. 2 obč.zák. o plnění prostřednictvím peněžního ústavu přitom upravuje jen okamžik splnění, nikoliv místo splnění). Žalobce netvrdil, že by si účastníci sjednali písemný dodatek k této smlouvě stanovící místo plnění těchto závazků. Podle § 40 odst. 2 obč.zák. písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně. Ústní ujednání o místě plnění stojící vedle předmětné smlouvy, proto nebylo možné. Za této situace okresní soud správně neprovedl důkazní návrh žalobce výslechem svědka k dohodě účastníků o místě plnění. Nevýznamné je, jakým způsobem byla plněna část kupní ceny před podpisem smlouvy. Jelikož žalovaní jako dlužníci žalovaných závazků mají, a i v době uzavření předmětné smlouvy měli, bydliště v Nizozemském království (jak vyplývá z textu předmětné smlouvy), je zjevné, že v tomto státě je místo plnění ve smyslu § 567 odst. 1 obč. zák. a článku 5 bodu 1 písm. a) nařízení. Z tohoto důvodu je dle tohoto článku dána mezinárodní příslušnost nizozemských soudů k projednávání tohoto sporu. Podle článku 24 nařízení není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný dostaví k jednání k tomuto soudu. To neplatí, pokud se žalovaný dostaví proto, aby namítal nepříslušnost soudu nebo je-li jiný soud podle článku 22 výlučně příslušným. V projednávané věci se žalovaní dostavili k soudu jen proto, aby namítli nepříslušnost českého soudu (viz jejich vyjádření v písemné formě a při jednání soudu). K jejich námitce proto okresní soud správně vyslovil, že není příslušný. Chybí-li mezinárodní příslušnost (pravomoc českého soudu věc rozhodnout), chybí tím jedna ze základních podmínek řízení. Podle § 103 o.s.ř. kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé. Podle § 104 odst. 1 o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Okresní soud proto správně postupoval, pokud pro tuto neodstranitelnou podmínku řízení toto zastavil. Správné je i jeho rozhodnutí o vrácení soudního poplatku a i o náhradě nákladů řízení. Proto odvolací soud napadené usnesení v celém rozsahu potvrdil (§ 219 o.s.ř.). O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, neboť v odvolacím řízení úspěšným žalovaným žádné náklady odvolacího řízení nevznikly (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 29. dubna 2011 JUDr. Milena B a b k o v á předsedkyně senátu