Český soud není pravomocný ve sporu proti žalovaným žijícím v Nizozemsku o zaplacení smluvní ceny, kde smlouva byla ujednána podle českého práva a nebylo dohodnuto místo plnění finančního závazku. Pak je místem plnění podle § 567 odst. 1 obč. zák. bydliště žalovaných v Nizozemsku a mezinárodní příslušnost mají tamní soudy.

5Co 671/2011 U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Mileny Babkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky v právní věci žalobce Riviera Lipno, s.r.o., IČ 26032651, se sídlem Vídeňská 352/150, 148 00 Praha – Kunratice, proti žalovaným 1) H. W. B., nar..., a 2) B. B. - R. , oběma bytem..., Nizozemsko, o zaplacení částky 11.197,90 € s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 14.2.2011, č.j. 5 C 243/2010-40, t a k t o : I. Usnesení soudu prvého stupně se p o t v r z u j e pokud jde o prohlášení mezinárodní nepříslušnosti a zastavení řízení ohledně částky 3.213,- € spolu s úrokem z prodlení. II. Usnesení soudu prvého stupně se z r u š u j e , pokud jde o prohlášení mezinárodní nepříslušnosti a zastavení řízení ohledně částek 1.213,80 €, 2.547,30 € a 4.762,40 € s příslušenstvím a ve výroku II. o nákladech řízení a věc se v tomto rozsahu v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud prvého stupně prohlásil, že není příslušným a řízení zastavil (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastník nemá na jejich náhradu právo (výrok II.). Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se domáhal zaplacení žalované částky podle smlouvy, podle níž byla část finančního závazku již zaplacena a dle článku X odst. 2 jsou žalovaní povinni zaplatit ještě vedlejší náklady v částce 3.213,- €, za vícepráce na bytové jednotce 1.213,80 €, za pevné vybavení 2.547,30 € a za mobilní vybavení 4.762,40 €. Okresní soud poukázal na to, že žalovaní namítli vedle toho, že nárok žalobců ani neuznávají, také nepříslušnost okresního soudu. K jednání dne 14.2.2011 se dostavil jejich zástupce pouze proto aby vyjádřil námitku nepříslušnosti soudu. Zdůraznil, že místem plnění není Česká republika, ale bydliště žalovaných, což je Nizozemsko. Okresní soud odkázal na ustanovení článku 5 bod 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o mezinárodní příslušnosti ve sporech, kde předmět tvoří smlouva nebo nároky ze smluv a na ust. § 567 odst. 1 občanského zákoníku o místu plnění dluhu. Dospěl k závěru, že v písemné dohodě nebylo místo plnění určeno a je tedy místem plnění bydliště či sídlo dlužníků. S ohledem na bydliště žalovaných v Nizozemsku není místem plnění podle okresního soudu Česká republika. Dále odkázal na článek 26 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o tom, jak postupuje soud v případě námitky nepříslušnosti. Připomněl, že český soud není příslušným ani podle článku 24 citovaného nařízení. Zdůraznil, že ve věci se jedná o peněžitý závazek, který nebyl splněn. Rozhodné je proto místo, kde podle hmotného práva má být plněno. Podle českého práva je to bydliště, sídlo dlužníka (§ 567 odst. 1 obč.zák.). Proti tomuto usnesení se žalobce včas odvolal. Namítal, že je nutno vzít v úvahu článek 5 odst. 1 písm. b) o místě plnění v případě prodeje zboží a v případě služeb. V tomto případě podle žalobce jde o nárok na zaplacení úplaty za poskytnuté služby v podobě vedlejších nákladů, nárok na zaplacení ceny díla za realizované vícepráce a za dodávku zboží (mobilního vybavení – nábytku) a pevného vybavení do bytové jednotky. Bytová jednotka se nachází v obvodu Okresního soudu v Českém Krumlově. Plnění, jichž se žalobce domáhá, jsou s ohledem na jejich charakter vázána právě na tuto bytovou jednotku. Místní příslušnost českého soudu je dána i vzhledem k tomu, že smluvní strany se dohodly, že veškeré úhrady nároků žalobce budou vždy hrazeny na účet žalobce v České republice bezhotovostním převodem. Odvolatel odkazoval na ust. § 567 odst. 2 obč.zák. o tom, že dluh je splněn připsáním částky na účet věřitele, k čemuž došlo v České republice. Bezhotovostní plnění bylo vždy ze strany žalovaných činěno na účet žalobce v České republice. Žalobce navrhoval k prokázání dohody o plnění v České republice výslech svědka S., a to již před okresním soudem Dovozoval dohodu o určení místa plnění i z textu samotné kupní smlouvy (např. o tom, že daň z přidané hodnoty bude hrazena na základě faktury žalobce). Vytýkal soudu prvého stupně, že se nezabýval tím, zda není dána pravomoc českého soudu podle § 37 odst. 1 zák. č. 97/1963 Sb. ve spojení s ust. § 86 odst. 2 o.s.ř. (příslušnost u soudu, v jehož obvodu má žalovaný majetek). Poukazoval také na článek 6 odst. 4 citovaného nařízení o mezinárodní příslušnosti v případech smlouvy nebo nároku ze smlouvy, když žaloba může být spojena s žalobou týkající se věcných práv k nemovitostem, i na článek 22 citovaného nařízení o výlučné příslušnosti. Navrhoval, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v celém rozsahu (§ 212 o.s.ř.) postupem dle § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř. a rozhodl, aniž by ve věci musel nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). Odvolání žalobce není důvodné. V souzené věci se jedná o věc s cizím prvkem, neboť na jedné straně stojí česká právnická osoba se sídlem v České republice (v členském státě Evropské unie) a na straně druhé občané Nizozemského království s bydlištěm v tomto druhém členském státě. Protože se jedná o občanskoprávní vztah, dopadá na tento spor Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, jež stanoví pravidla mezinárodní příslušnosti soudů členských států Evropské unie (viz. článek 1 tohoto nařízení). Z článku 249 Smlouvy o založení Evropského společenství vyplývá, že Nařízení Rady (ES) jsou závazná v celém rozsahu a přímo použitelná ve všech členských státech. Dále platí zásada přednostní použitelnosti komunitárního práva před právem národním. Z tohoto důvodu nelze pro posouzení mezinárodní příslušnosti (pravomoci soudu daného státu věc rozhodnout) použít § 37 odst. 1 zák. č. 97/1963 Sb. ve spojení s § 86 odst. 2 o.s.ř. V souzené věci jsou předmětem sporu nároky zakotvené v kupní smlouvě uzavřené žalobcem jako stranou prodávající a žalovanými jako stranou kupující, na základě které převedl žalobce žalovaným vlastnické právo k bytové jednotce a spoluvlastnický podíl na společných částech domu. Konkrétně se jedná o nárok domluvený jako „vedlejší náklady spojené s výstavbou a kolaudací bytu o výši maximálně 3 % ze sjednané kupní ceny (žalováno 3.213,- €), a dále nároky, které byly podle žaloby domluveny nad rámec smlouvy o převodu bytové jednotky, a to úplata za dodávku mobilního vybavení (nábytku )za částku 4.762,40 €, úplata za dodávku pevného vybavení v částce 2.547,30 € a cena za vícepráce na bytové jednotce v částce 1.213,80 €“. Za situace, kdy žalovaní nemají bydliště v České republice, ale v jiném členském státě Evropské unie, řídí se mezinárodní příslušnost článkem 5 bod 1 písm. a) Nařízení (ES) č. 44/2001. Dle tohoto ustanovení osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Na danou věc nedopadá článek 22 citovaného nařízení, neboť předmětem řízení nejsou věcná práva k nemovitostem (o takové případy jde jen tehdy, když se jedná o řízení, která mají věcné právo k nemovitosti jako svůj předmět a směřují k určení rozsahu nebo obsahu vlastnictví nebo držby nebo existence jiných věcných práv k nemovitosti) ani nájem nemovitostí. Taktéž článek 6 odst. 4 citovaného nařízení není použitelný, neboť míří jen na ty případy, kdy lze spojit řízení o nároku ze smlouvy s již zahájeným řízením o žalobě týkající se věcných práv k nemovitostem. Žalobce netvrdí, že by probíhalo takové řízení o věcných právech týkajících se nemovitostí, jež byly předmětem smlouvy (z níž je žalován jeden nárok) ani z obsahu spisu existence takového řízení o věcných právech k nemovitosti nevyplývá. Protože se podle žaloby jedná o závazky ze smluv (písemné smlouvy o zaplacení vedlejších nákladů a ústní smlouvy o provedení víceprací a o dodání mobilního a pevného zařízení nad to, co už bylo dojednáno v písemné smlouvě) a ve všech případech o závazky, které dosud nebyly zaplaceny, je ve věci příslušný soud místa, kde tyto závazky měly být splněny. Toto místo je třeba určit podle rozhodného práva, kterým se tyto závazky řídí. Tímto rozhodným právem, je právo české, neboť účastníci se na použití českého občanského zákoníku u dané smlouvy dohodli (viz. uvozující ustanovení a článek XI. bod 2). Tato smlouva byla účastníky dle žaloby uzavřena v říjnu 2006, a proto na ni dopadá článek 3 bod 1 Římské Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy z 19.6.1980. Dle tohoto ustanovení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Jestliže se účastníky uzavřená písemná smlouva, ze které je žalováno, musí posuzovat dle českého práva, musí se podle tohoto práva posuzovat i místo plnění závazků ve smlouvě obsažených. Český občanský zákoník (č. 40/1964 Sb.) o místu plnění pojednává v § 567 odst. 1. Dle tohoto ustanovení se dluh plní na místě určeném dohodou účastníků. Není-li místo plnění takto určeno, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka. Z obsahu předmětné kupní smlouvy nevyplývá, že by se účastníci o místě plnění v této smlouvě dohodli. Ujednali si jen v článku II. bodu 6, že kupní cenu strana kupující uhradila v plné výši před podpisem kupní smlouvy a strana prodávající skutečnost, že jí kupní smlouva byla zaplacena v plné výší potvrzuje. V článku X. si účastníci písemné kupní smlouvy v bodu 2 ujednali, že daň z přidané hodnoty hradí kupující na základě vystavené faktury ze strany společnosti Riviera. Ohledně místa plnění finančního závazku žalovaných dohodnuto nebylo nic. Dohodu o místu plnění nelze dovodit ani z faktury stanovící sídlo banky. Chybí oboustranný shodný projev vůle. Žalobcem zmiňované ust. § 567 odst. 2 obč.zák. o plnění prostřednictvím peněžního ústavu upravuje jen okamžik splnění, nikoliv místo splnění. Žalobce netvrdil, že by si účastníci sjednali písemný dodatek k písemné smlouvě, ve kterém by bylo dohodnuto místo plnění finančních závazků. Podle § 40 odst. 2 obč.zák. písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně. Ústní ujednání o místě plnění závazku obsaženého v písemné smlouvě nebylo možné. Nevýznamné je, jakým způsobem byla plněna část kupní ceny stanovená písemnou smlouvou před podpisem této smlouvy. Se shora uvedeného vyplývá, že pokud jde o nárok na zaplacení částky 3.213,- € jako v písemné smlouvě dohodnutých vedlejších nákladů spojených s výstavbou a kolaudací bytu, je dána mezinárodní příslušnost nizozemských soudů k projednávání sporu. Místem plnění tohoto finančního závazku žalovaných je ve smyslu § 567 odst. 1 obč.zák., článku 5 bodu 1 písm. a) shora citovaného nařízení (ES) bydliště žalovaných. Lze jen připomenout, že mezinárodní příslušnost soudu České republiky není dána ohledně tohoto nároku (na zaplacení částky 3.213,- €) ani podle článku 24 citovaného nařízení, protože, jak správně vysvětlil soud prvého stupně, se žalovaní dostavili k českému soudu jen proto, aby namítli nepříslušnost tohoto soudu, takže se neuplatní důsledek předvídaný uvedeným článkem. Chybí-li mezinárodní příslušnost (pravomoc českého soudu věc rozhodnout), chybí tím jedna ze základních podmínek řízení a soud musí podle § 104 odst. 1 o.s.ř. řízení zastavit. Napadené usnesení je proto věcně správné, pokud bylo řízení zastaveno pro mezinárodní nepříslušnost českého soudu ohledně částky 3.213,- € jako nároku zakotveného v písemné smlouvě. V této části tedy odvolací soud napadený výrok v odstavci I. jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Shora uvedené závěry však neplatí pro ostatní nároky, které jsou žalovány. Jde totiž o nároky, které nejsou zakotveny v písemné smlouvě, a je-li namítáno, že byly dohodnuty mimo písemnou smlouvu, nelze zatím činit závěr, že dohoda ohledně místa plnění takových finančních závazků uzavřena nebyla, a že se uplatní zásada – místo plnění je sídlo dlužníka. Závěry o existenci či neexistenci dohody o místě plnění nelze totiž činit z předložené kupní smlouvy, když se nejednalo o nároky v ní dohodnuté. Jestliže je namítáno, že by dohodu o místě plnění těchto nároků mohl potvrdit svědek, je třeba se tímto důkazem zabývat, když navíc z žaloby plyne, že by tvrzení o dohodě týkající se místa plnění finančních závazků žalovaných, které nebyly obsaženy v písemné smlouvě, mohl dosvědčit i další svědek. Okresní soud však vycházel z toho, že všechny nároky jsou nároky z písemné smlouvy, proto tímto směrem dokazování nevedl. Odvolací soud však zaujímá jiný právní názor, a proto bylo nutno napadené usnesení ve výroku o prohlášení mezinárodní nepříslušnosti a zastavení řízení ohledně nároků na zaplacení částek 1.213,80 €, 2.547,30 € a 4.762,40 € zrušit a věc v tomto rozsahu vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Protože odvolací soud zrušil část rozhodnutí soudu prvého stupně, musel být zrušen i výrok o nákladech řízení (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti výroku o potvrzení části napadeného usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Proti zrušujícímu výroku není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 6. května 2011 JUDr. Milena B a b k o v á , v.r. předsedkyně senátu