I. I když žijí všichni účastníci o výživné v ČR (otec je však rakouský státní občan), je nutno postupovat ohledně mezinárodní příslušnosti podle evropského předpisu, a to nařízení Rady (ES) č. 4/2009 účinného od 18.6.2011, i když návrh na zvýšení výživného byl podán 10.1.2012. Český soud je v takovém případě mezinárodně příslušný podle čl. 3 písm. b), neboť nezletilé děti mají obvyklý pobyt v ČR, třebaže jedno z nich navštěvuje rakouskou internátní školu, rovněž tak i podle čl. 5 nařízení (o příslušnosti založené na účasti odpůrce v řízení). České právo je rozhodné pro otázky vyživovací povinnosti podle článku 15 nařízení, který odkazuje na Haagský protokol z roku 2007. Podle čl. 3 protokolu se vyživovací povinnost řídí právem státu, v němž má oprávněný (v tomto případě nezletilé děti) místo obvyklého pobytu. II. Skutečnost, že otec zaplatil školné na celý školní rok (do soukromé školy v Rakousku), a oba rodiče vycházejí z toho, že bude platit školné i v následujících letech a že otec platí a chce se souhlasem matky platit synovi kapesné na synův účet, je nutno zohlednit při určení výživného, které soud stanoví otci k jejím rukám (do její majetkové sféry). Povinnost platit školné a kapesné však není třeba uvádět ve výroku rozsudku. Taková úvaha odpovídá i smyslu článku 14 Haagského protokolu, který je přílohou nařízení č. 4/2009. Vinkulace účtu, na který má otec povinnost zasílat část nadstandardního výživného a tím tvořit nezletilému úspory (§ 85a odst. 2 ZR), není potřebná a je nadbytečná. Zájmy nezletilého jsou chráněny v § 37a odst.1, § 37b a § 49 ZR. Povinnost účet vinkulovat proto soud nestanoví. III. Výrok rozsudku o běžném výživném je předběžně vykonatelný i bez určení, že splatnost první měsíční platby výživného je již po doručení rozsudku. Výrok rozsudku o nedoplatku na výživném je předběžně vykonatelný jedině tehdy, když je začátek lhůty k plnění (pariční lhůty) vázán na doručení rozsudku.

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Mileny Babkové a soudců JUDr. Aleše Zezuly a Mgr. Jiřího Straky ve věci péče o nezletilého A. K.a , nar...1997 a nezletilého S. K. , nar. 2002, oba nezletilí zastoupeni Magistrátem města České Budějovice – SPOD jako opatrovníkem, syny A. K, nar. , bytem ... České Budějovice, zastoupené Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem Na Sadech 21, 370 01 České Budějovice, a H. F. K., nar., bytem Praha ..., zastoupeného Rainerem Frankem, advokátem se sídlem Holečkova 105/6, 150 00 Praha 5, o zvýšení výživného, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13.9.2012, č.j. 13 P 3/2012-489, t a k t o : Rozsudek soudu prvého stupně s e m ě n í takto: I. Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.11.2007, č.j. 11 Nc 43/2007-126 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.6.2008, č.j. 8 Co 1037/2008-244, ve kterém byla otci stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilého A. částkou 1.620,- EUR měsíčně a na nezletilého S. částkou 1.460,- EUR měsíčně, se mění takto: Otec je povinen platit výživné pro nezletilého A. počínaje dnem 1.7.2012 částkou 600,- EUR měsíčně k rukám matky vždy předem do pátého dne v měsíci, částkou 2.500,- Kč na účet nezletilého A. vždy do dvacátého dne v měsíci, přičemž účet matka zřídí u banky v České republice ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku a oznámí to otci, který je povinen začít s měsíčními úložkami následující měsíc. Případný nedoplatek vzniklý po datu rozhodnutí soudu z důvodu neexistence účtu v době rozhodování soudu je otec povinen doplatit při první úložce. Na výživném pro nezletilého A. za dobu od 1.7.2012 do 20.2.2013 není ke dni rozhodování odvolacího soudu žádný nedoplatek. Otec je povinen platit výživné na nezletilého S. počínaje dnem 1.9.2012 částkou 27.500,- Kč měsíčně k rukám matky vždy předem do pátého dne v měsíci a částkou 27.500,- Kč měsíčně na vkladní knížku nezletilého S. u České spořitelny, a.s. číslo účtu ..., vždy do dvacátého dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Nedoplatek na výživném pro nezletilého S. za dobu od 1.9.2012 do 31.1.2013 v částce 95.500,- Kč je otec povinen zaplatit na vkladní knížku nezletilého S. založenou u České spořitelny, a.s. číslo účtu... do dvacátého dne v měsíci následujícím po právní moci rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zvýšil otci výživné u nezletilého A. i u nezletilého S. z částek 1.620,- EUR u A. a 1.460,- EUR u S. tak, že otci uložil pro nezletilého A. platit částku 400,- EUR měsíčně do 5. dne v měsíci předem k rukám matky, 200,- EUR měsíčně do 5. dne v měsíci předem na účet rakouské banky přesně uvedené ve výroku a částkou 19.800,- EUR vždy do 30.7. každého roku na účet rakouské banky přesně uvedené ve výroku s účinností od 1.7.2012 a na nezletilého S. částkou 45.000,- Kč měsíčně vždy do 5. dne v měsíci předem, k rukám matky ve výši 25.000,- Kč a ve výši 20.000,- Kč měsíčně na vkladový účet nezletilého S. u České spořitelny, jehož číslo je uvedeno ve výroku, s účinností od 1.9.2011 (výrok I.). Ve výroku v odstavci II. a III. okresní soud rozhodl o nedoplatcích výživného pro každé nezletilé dítě, a to tak, že uložil otci povinnost zaplatit nedoplatek na výživném pro nezletilého A. za dobu od 1.7.2012 do 13.9.2012 v částce 350,- EUR na účet rakouské banky přesně uvedené ve výroku a v částce 950,- EUR k rukám matky a v částce 15.840,- EUR na účet rakouské banky přesně uvedené ve výroku (jako školné) do tří dnů od právní moci rozsudku. Nedoplatek na výživném pro nezletilého S. okresní soud uložil otci zaplatit v částce 110.300,- Kč (za dobu od 1.9.2011 do 13.9.2011) na vkladový účet nezletilého S. u České spořitelny přesně uvedený ve výroku rozsudku do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV. okresní soud rozhodl, že nad účtem nezletilého S. u České spořitelny, přesně uvedeným ve výroku, se nařizuje vinkulace. Výrokem V. bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Okresní soud rozhodoval k návrhu matky na zvýšení výživného, které bylo naposledy upraveno v roce 2008, a rozhodoval za situace, že otec v průběhu řízení vyslovil souhlas se zvýšením výživného na částky požadované matkou (původně 2.000,- EUR na A. a 1.800,- EUR na S.). Otec však před soudem prvého stupně žádal, aby výživné na nezletilého S. mohl zčásti platit na vkladový účet nezletilého. Ohledně nezletilého A. před okresním soudem otec projevoval ochotu platit nezletilému školné v soukromé škole v Rakousku, kam také nezletilý od 1.9.2012 nastoupil a otec mu náklady spojené se studiem hradí. Obdobně vyslovoval otec ochotu platit nezletilému na jeho účet zřízený v Rakousku kapesné. Okresní soud vycházel ze zjištění, že otec má nadstandardní příjmy a byl ochoten přistoupit na jakoukoliv výši výživného. Nebyl však ochoten celkovou výši výživného zasílat k rukám matky, protože nepovažoval její hospodaření s výživným za zodpovědné. Proto žádal, aby mu bylo povoleno platit výživné na účet nezletilého, který bude vinkulován. Toto zjištění stanoviska otce a zjištění, že nezletilý A. nastoupil od 1.9.2012 na soukromou rakouskou školu s internátním pobytem, kterou platí otec, a zjištění, že nezletilý S. nastoupil od 1.9.2011 do dalšího ročníku základní školy, vedlo okresní soud k závěru, že došlo ke změně poměrů na straně nezletilých dětí. Výživné pro nezletilého A. okresní soud změnil od 1.7.2012, protože již o prázdninách před nástupem do rakouské školy se projevila změna poměrů s tím související. Pro nezletilého A. okresní soud stanovil výživné ve třech složkách – částku 19.800,- EUR ročně uložil otci platit na školném, částku 200,- EUR měsíčně uložil otci platit na účet A. zřízený v Rakousku s tím, že jde o částku, ze které si má nezletilý A. hradit své potřeby spojené se studiem nad rámec školného. Třetí složku výživného pro nezletilého A. okresní soud určil částkou 400,- EUR měsíčně k rukám matky s tím, že matka z této částky bude zajišťovat potřeby nezletilého nad rámec potřeb školy při pobytu u matky. Pokud jde o nezletilého S., okresní soud zvýšil výživné již od 1.9.2011, a stanovil je ve výši 25.000,- Kč měsíčně k rukám matky, přičemž tato částka podle okresního soudu odpovídá potřebám nezletilého dítěte, avšak neodpovídá výdělkovým možnostem otce, kterým odpovídá celková částka 45.000,- Kč měsíčně. Proto částku 20.000,- Kč měsíčně uložil otci ukládat nezletilému S. na vkladový účet zřízený u České spořitelny. Tímto způsobem bude podle okresního soudu vytvářet otec nezletilému úspory do budoucna, aby mohl nezletilý S. hradit své studium, případně odůvodněné mimořádné potřeby. Okresní soud odůvodnil výpočet nedoplatků a také způsob jejich zaplacení (částečně k rukám matky a částečně na účty). Okresní soud také uvedl, že rodiče nejsou jednotni v názoru, jaké prostředky je třeba vynakládat na výživu nezletilého S., a proto matka bude moci disponovat s uloženými finančními prostředky pouze se souhlasem otce, případně s povolením soudu. Proto rozhodl o vinkulaci účtu. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala matka. V odvolání namítala, že okresní soud nedostatečně zvýšil výživné na nezletilého A., a zejména nesouhlasila se způsobem hrazení výživného, jak jej stanovil soud prvého stupně. Namítala, že školné má podle okresního soudu otec platit na účet, se kterým on sám disponuje, což není správné. Spatřovala v tom vyjádření nedůvěry k sobě, jakoby ona nebyla schopna z výživného tyto náklady na školné hradit. Vyslovovala nedůvěru k tomu, zda otec bude tuto část výživného na školné poukazovat, když školné platí na účet, kterým je oprávněn disponovat jen on. Podle matky je takové rozhodnutí nevykonatelné, což se týká i výživného hrazeného ve formě kapesného pro nezletilého A. na jeho účet. Podle matky je navíc toto kapesné nedostatečné. Podle odvolání by měla být celková vyživovací povinnost na A. nejméně 2.500,- EUR měsíčně. V případě nezletilého S. by mělo být veškeré výživné hrazeno k jejím rukám a nikoliv na účet nezletilého. Zpochybňovala vykonatelnost takového rozsudku a zejména zdůrazňovala, že jde o výraz nedůvěry k jejím schopnostem spravovat finanční prostředky dětí. Poukazovala také na dřívější rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.6.2008 v této věci, kdy byl požadavek otce na placení výživného částečně na účet nezletilého za účelem tvorby úspor zamítnut. Poukazovala na to, že nadstandardní výživné nemusí jít nutně na tvorbu úspor, ale i na mimořádné výdaje, které se také skutečně vyskytly, když pro nezletilého A. zakoupila v Českých Budějovicích byt 2+0. V průběhu odvolacího jednání upřesnila tuto informaci tak, že vynaložila 47.000,- Kč v souvislosti s tím, že se původní její družstevní vztah k bytu přeměnil na vlastnictví k bytu. Ohledně svého hospodaření s výživným uvedla, že platí oběma synům stavební spoření, každému v částce 1.500,- Kč měsíčně a platí jim také pojištění, každému v částce 800,- Kč měsíčně. To za situace, kdy oba synové mají zřízeno bezplatné právo bydlení v jejím domě. V průběhu odvolacího řízení také upřesnila své odvolání i ohledně nezletilého S. tak, že i na něho by mělo být stanoveno vyšší výživné, než určil soud prvního stupně, a to částka 55.000,- Kč měsíčně, přičemž by souhlasila s tím, aby jen 35.000,- Kč měsíčně otec zasílal k jejím rukám a 20.000,- Kč měsíčně zasílal na účet nezletilého S. Ohledně nezletilého A. v průběhu odvolacího jednání matka navrhla, aby výživné pro tohoto syna bylo představováno platbami otce na školné ročně 19.800,- EUR, částkou 300,- EUR kapesného na účet nezletilého v Rakousku a k jejím rukám by otec měl zasílat částku 700,- EUR měsíčně. V průběhu odvolacího jednání matka sdělila, že až do listopadu otec platil na výživném pro obě děti částky původně stanovené, tedy pro nezletilého A. 1.620,- EUR a pro nezletilého S. 1.460,- EUR měsíčně. Počínaje prosincem otec zaplatil v každém měsíci k rukám matky pro nezletilého A. 400,- EUR a 300,- EUR na účet A. jako kapesné. Uhradil také nedoplatek na výživném ve výši 350,- EUR na účet A. Na výživné pro nezletilého S. začal otec od prosince 2012 platit výživné k rukám matky ve výši 25.000,- Kč měsíčně. Nezletilý A. u ní od září 2012, kdy bydlí na internátě v Rakousku, pobýval v září 2012 jeden týden v době nemoci, v říjnu o dvou víkendech, pak až o vánočních prázdninách od 24.12. do 5.1.2013. Ona jej navštěvuje v Rakousku každé tři týdny o víkendech, s čímž má velké náklady. Koupila synovi i zimní vybavení (240,- EUR a 120,- EUR). V České republice má nezletilý A. náklady spojené se sportovní regenerací (masáže, fyzioterapie) zhruba za 2.000,- Kč týdně. Chlapec je abnormálního vzrůstu a náklady s ošacením jsou velké. Jezdívá s ní také na lyžařské zájezdy. Otec v písemných vyjádřeních k odvolání (ze dne 13.12.2012, ze dne 25.1.2013 a ze dne 4.2.2013) nesouhlasil s tím, co matka v původním písemném odvolání navrhovala, totiž aby veškeré jím placené výživné bylo hrazeno k jejím rukám. Navíc dovozoval, že jím zaplacené částky převyšují i původní nárok matky, se kterým zahájila řízení. Namítal, že výživné podle napadeného rozsudku vysoce převyšuje potřeby obou nezletilých dětí a je vysoce nadstandardní. Takto stanovené výživné otec považuje za výživné v zájmu nezletilých dětí a způsobem stanoveným rozsudkem okresního soudu je ochoten výživné platit. Otec poukazoval též na vyjádření opatrovníka při jednání okresního soudu, který hodnotil částku 1.000,- EUR měsíčně na obě děti dohromady jako přiměřenou a vítal snahu otce dětem spořit. Otec poukazoval na to, že vinkulaci na účet nezletilého S. u České spořitelny matka nezřídila a žádal, aby to bylo zabezpečeno a matka nemohla volně s uloženými penězi disponovat. Zdůrazňoval, že chce plnit své povinnosti dobrovolně a vždy se snažil soudem stanovené výživné řádně plnit. Má zájem na tvorbě úspor pro nezletilého S. a zajištění vzdělání nezletilého A. Matčiny obavy, že nebude platit výživné na bankovní účty nezletilých, jsou podle otce zcela liché. Výroky napadeného rozsudku jsou vykonatelné, i když problematická je vykonatelnost výroku I. Podle otce Okresní soud v Českých Budějovicích zapomněl stanovit lhůtu k plnění povinností ve výroku I. (o běžném výživném) tak, jak to předpokládá ust. § 160 odst. 4 o.s.ř. Žádal, aby odvolací soud postupoval podle § 222 odst. 2 o.s.ř. a nařídil okresnímu soudu doplnění rozsudku lhůtou k plnění dle citovaného ustanovení. Jinak navrhoval potvrzení napadeného rozsudku. Ve svém vyjádření otec uvedl platby, které učinil na výživné pro každého nezletilého od vyhlášení rozsudku soudu prvého stupně a doložil tyto platby výpisy ze svých účtů. Nezaplacení položek na vkladový účet nezletilého S, (vyjma 20.000,- Kč zaplacených na tento účet v listopadu 2012) otec odůvodnil tím, že matka nesplnila povinnost zřízení vinkulace u tohoto účtu a otec tak nemá jistotu, že finanční prostředky budou skutečně spořeny. Otec také doložil, že celé školné na školní rok 2012/2013 již zaplatil. Doložil také platby nezletilému A. na jeho účet (kapesné) a platbu 20.000,- Kč v listopadu 2012 na účet nezletilého S. Dále uvedl, že činil platby pro každého nezletilého nad rámec povinností stanovených rozsudkem, neboť pro nezletilého A. zaplatil výdaje za hokejové soustředění, hokejové vybavení a pro nezletilého S. v dubnu 2012 lyžařský zájezd a kurz snowboardingu, zájezd do Benátek, pro oba chlapce jazykové kurzy v Rakousku, dovolenou v Rakousku v srpnu 2012 s nezletilým S. včetně kurzu plachtění apod. Ohledně nezletilého A. otec uvedl, že chlapec pobývá většinu času na internátu v Rakousku, o víkendech zpravidla nastupuje k hokejovým zápasům. U matky pobývá minimálně, v posledních 5 měsících celkem 22 dnů. Otec se ohrazoval také proti tvrzením matky v jejím sdělení v průběhu odvolacího řízení, že nesplnil veškeré své povinnosti podle rozsudku. Namítal, že všechny nedoplatky zaplatil až na ty částky, které měl platit na vinkulovaný účet, kam zaplatil jen 20.000,- Kč v listopadu 2012, a toto neplacení je z jeho strany odůvodněno tím, že matka účet nevinkulovala, jak to vyplývalo z rozsudku. V této souvislosti je třeba připomenout, že otec zaslal i další vyjádření (ze dne 18.2.2013), avšak toto vyjádření (které se týkalo posledního odvolacího jednání), bylo zasláno až po ukončení odvolacího jednání v době, kdy bylo odvolací jednání odročeno jen za účelem vyhlášení rozhodnutí, proto k němu odvolací soud přihlédnout nemůže. V průběhu odvolacího jednání se účastníci shodli na tom, že příjem otce je vysoce nadstandardní a činí částky uvedené samotným otcem při odvolacím jednání. Otec uvedl, že na odměnách za rok 2011 (za rok 2012 ještě nebyly zúčtovány) dostal 31.000,- EUR. Jeho čistý měsíční příjem činí měsíčně 350.000,- Kč. Shodli se také na tom, že výživné má být stanoveno pro nezletilého A. 1.000,- EUR měsíčně + školné 19.800,- EUR ročně. Neshodli se ovšem na tom, jakým způsobem má být placeno. Matka trvala na tom, že 700,- EUR měsíčně k jejím rukám a 300,- EUR na účet nezletilého v Rakousku. Otec nebyl ochoten k rukám matky zasílat více než 500,- EUR měsíčně, s kapesným 300,- EUR na účet nezletilého A. v Rakousku souhlasil, ale požadoval, aby rozdíl do 1.000,- EUR (200,- EUR či 5.500,- Kč) byl nezletilému A. spořen na vinkulovaný účet. S placením školného otec souhlasil a doložil, že za letošní školní rok již jím bylo zaplaceno v plné výši. Obdobně u nezletilého S. se rodiče při odvolacím jednání shodli na tom, že vzhledem k vysokému příjmu otce je přiměřeným výživným pro tohoto syna částka 55.000,- Kč měsíčně. Neshodli se ovšem na tom, jak má být tato částka rozdělena, aby část byla zasílána k rukám matky a část na účet nezletilého. Otec nakonec souhlasil s tím, že polovinu by měl zasílat k rukám matky a polovinu na účet nezletilého. Matka setrvala na svém původním názoru (35.000,- Kč k jejím rukám a 20.000,- Kč na účet nezletilého). Odvolací soud doplnil důkazní řízení soudu prvého stupně zprávami České spořitelny, kde je veden účet uvedený ve výroku napadeného rozsudku. Bylo sděleno, že jde o vkladní knížku na jméno nezletilého S., byla založena dne 5.9.2012 zákonným zástupcem nezletilého A. K., která je zároveň disponující osobou. Aktuální zůstatek ke dni 2.1.2013, kdy byla zpráva podávána, činil 20.270,20 Kč. Z výpisu z této vkladní knížky je zjištěno, že částka 20.200,- Kč byla uložena 5.11.2012. V průběhu odvolacího jednání účastníci učinili nesporným, že otec školné za rok 2012/2013 zaplatil. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 1 a ř o.s.ř. Vzal v úvahu doplněné dokazování i skutečnosti, které účastníci přednesli při odvolacím jednání či uvedli v písemných podáních. Odvolání matky je částečně důvodné. Okresní soud správně zjistil (a doplněné dokazování odvolacího soudu to potvrdilo), že v současné době jsou okolnosti rozhodné pro stanovení výživného v roce 2008 zcela jiné. Oba chlapci jsou zhruba o 4 roky starší, přičemž starší A. nastoupil od 1.9.2012 na soukromou hokejovou školu v Rakousku, kde také pobývá na internátě. Otec za něj platí školné ve výši 19.800,- EUR ročně, které je pro letošní školní rok již zaplaceno. Nezletilý S, je žákem základní školy, zatímco v době posledního rozhodování byl ve školce mateřské. Již z těchto okolností je zřejmé, že důvody pro změnu výživného ve smyslu ust. § 99 zákona o rodině existují. Okresní soud správně zjistil, že poměry matky se v podstatě nezměnily a na straně otce je změna vzhledem k vysoké úrovni jeho příjmů již v roce 2008 poměrně nepodstatná. Správně okresní soud uzavřel, že otec má vysoce nadstandardní příjmy a tomu odpovídá i jeho stanovisko, že je ochoten platit jakoukoliv výši výživného, pokud ovšem bude mít jistotu, že zejména nezletilému S. budou tvořeny úspory. Na výši skutečného příjmu se rodiče shodli při odvolacím jednání (viz shora). U nezletilého A. okresní soud správně zvýšil výživné od 1.7.2012, protože již od tohoto okamžiku se zvýšily potřeby nezletilého související s jeho novou školou, do které nastoupil od 1.9.2012. U nezletilého S. však odvolací soud dospěl k závěru, že podstatná změna v poměrech týkajících se tohoto dítěte (zejména v jeho potřebách) nastala až od 1.9.2012 (nikoliv 2011). Je tomu tak proto, že dosavadní výživné v částce 1.460,- EUR měsíčně (zhruba 36.500,- Kč) je až do 31.8.2012 pro dítě v základní škole, kterému je v letošním školním roce (29.10.2012) teprve 10 let, zcela dostačující. Odvolací soud proto shledal potřebu změny dosavadního rozhodnutí o výživném až od 1.9.2012. Přihlédl i k tomu, že otec nad rámec dosavadního výživného plnil i další částky, protože financoval nezletilému dovolené, jak v zimě, tak i v létě. Potřeba změny dosavadního rozhodnutí o výživném vyplynula především z toho, že odvolací soud dospěl k závěru o nutnosti tvorby úspor pro nezletilého, a to přímým vyjádřením takové povinnosti ze strany otce. Dospěl k závěru, že není dostačující v současné době ponechat již jen na matce, aby úspory sama tvořila z výživného, které je jí zasíláno k jejím rukám. Stejně jako okresní soud proto odvolací soud vyhověl v tomto směru návrhu otce, avšak nikoli zcela (viz dále). Je pravda, že v rozsudku ze dne 11.6.2008, č.j. 8 Co 1037/2008-244 odvolací soud návrhu otce na tvorbu úspor přímo z jeho úložek nevyhověl s odůvodněním, že matka, která má dítě svěřeno do výchovy, je osobou oprávněnou hospodařit s výživným samostatně bez jakéhokoliv sledování ze strany soudu. Odvolací soud tehdy odkázal na § 37b odst. 1 zákona o rodině, který chrání případné nehospodárné chování matky ohrožující zájmy dítěte. Poukázal na to, že i tehdy, když výživné se platí v celém rozsahu k rukám matky, předpokládá se při nadstandardním výživném možnost tvorby úspor, ale neznamená to, že by mělo být sledováno, zda matka dětem spoří či nikoliv a v jakém rozsahu. Z dokazování soudu prvého stupně a zejména i z podání matky při odvolacím jednání však vyplynulo, že nadstandardní výživné, které bylo otcem placeno, bylo spořeno jen v minimální výši (1.500,- Kč pro každého nezletilého a 800,- Kč pojistka pro každého). I odvolací soud, stejně jako otec, je toho názoru, že nadstandardní výživné, které je navíc v současné době ještě zvyšováno, by mělo být zdrojem úspor pro nezletilé ve větší míře. U nezletilého A. však větší míra úspor vzhledem k okolnostem, které se u nezletilého vyvinuly od 1.9.2012 (kdy nastoupil do školy a potažmo již od 1.7.2012) není možná. Je tomu tak proto, že otec ve velkém rozsahu plní svou vyživovací povinnost formou školného do soukromé hokejové školy v Rakousku. Ohledně výše výživného pro nezletilého A. odvolací soud přihlédl k tomu, že i oba rodiče považovali za jednu ze složek výživného ze strany otce školné v rakouské soukromé škole, které činilo pro školní rok 2012/2013 částku 19.800,- EUR. Oba rodiče také považovali za přiměřené kapesné pro nezletilého A. ze strany otce částku 300,- EUR měsíčně, kterou je ochoten otec platit. Oba rodiče souhlasili s tím, že určitá část výživného by měla být placena přímo k rukám matky, ale v její výši se nemohli shodnout. Odvolací soud vzal v úvahu, že nezletilý A. i podle vyjádření své matky pobývá u ní jen o některých víkendech a o prázdninách a jinak má veškeré zaopatření v internátní škole, kde náklady platí otec. Vzhledem k těmto okolnostem dospěl odvolací soud k závěru, že potřeby nezletilého A., které musí matka uspokojovat v souvislosti s pobytem nezletilého u ní, jsou menšího rozsahu, než ty potřeby, které jsou uspokojovány ze strany otce školným a kapesným, a na jejich uhrazení postačuje částka 600,- EUR měsíčně. Oba rodiče považovali pro nezletilého A. za přiměřené celkové výživné (mimo školného) částku 1.000,- EUR měsíčně. Shodli se i na kapesném 300,- EUR měsíčně na účet nezletilého. Zbývá tedy částka (do 1.000,- EUR) 100,- EUR, tj. přibližně 2.500,- Kč. Tuto částku je otec podle odvolacího soudu povinen platit na tvorbu úspor pro nezletilého A., a to na jeho účet, který mu je povinna matka zřídit u banky v České republice ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Jakmile tento účet matka zřídí, je povinna okamžitě oznámit jeho číslo otci a ten je povinen v měsíci následujícím začít s úložkami ve výši 2.500,- Kč, které zašle na tento účet vždy do 20. dne v měsíci. Protože odvolací soud rozhodoval za situace, kdy účet ještě zřízen není, nelze vyloučit, že platby otce budou moci být prováděny s určitým zpožděním, přičemž by tak mohl v budoucnu vzniknout určitý nedoplatek. Ke dni 20.2.2013 nebyl nedoplatek zjištěn. Odvolací soud vycházel z toho, že otec platil na nezletilého A. (vyjma školného) od července 2012 až do listopadu 2012 (včetně) částky 1.620,- EUR, od prosince 2012 700,- EUR (400,- EUR matce a 300,- EUR nezletilému na účet), přičemž jeho povinnost podle dnešního rozsudku činí měsíčně 1.000,- EUR. Pokud by po datu rozhodnutí odvolacího soudu vznikl nedoplatek na úložkách na matkou zřizovaný účet, je otec povinen jej doplatit při první úložce. Pokud jde o výživné na nezletilého S., dospěl odvolací soud k závěru, že výživné je třeba změnit od 1.9.2012 (viz shora) a jeho celková částka by měla činit (v souladu s názorem obou rodičů) 55.500,- Kč měsíčně. Vzhledem k výši tohoto výživného a k věku nezletilého dítěte, které je žákem základní školy a dosáhlo věku 10 let, nemůže být toto výživné přes nadstandardní odůvodněné potřeby dítěte spotřebováno a je třeba uvažovat s tvorbou úspor ve smyslu § 85a odst. 2 zákona o rodině. O nezletilého S. matka nepřetržitě pečuje, nelze však uvažovat s tím, že by osobní péčí plnila svou vyživovací povinnost zcela, takže i ona je povinna určitým způsobem nezletilého finančně zabezpečovat ze svých příjmů, byť minimálně. Její příjmy, jak zjistil soud prvého stupně, jsou nízké (4.600,- Kč částečného invalidního důchodu, 14.000,-Kč měsíčně pronájem bytové jednotky v 1. patře svého domu a 8.500,- Kč pronájem družstevního bytu /nyní již v osobním vlastnictví/). Vzhledem k těmto okolnostem je přiměřeným výživným, které by měla matka dostávat ke svým rukám, částka 27.500,- Kč měsíčně a částka stejná bude sloužit na tvorbu úspor nezletilého, které otec bude tvořit měsíčními platbami na účet, který matka zřídila již v průběhu řízení před soudem prvého stupně u České spořitelny a jehož číslo je uvedeno ve výroku. Platby tam bude otec provádět vždy 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Nedoplatek na výživném pro nezletilého S. byl vypočítán odvolacím soudem za dobu od 1.9.2012 do 31.1.2013 v částce 95.500,- Kč. Při výpočtu se vycházelo z toho, že otec, jak potvrdili oba rodiče, i výživné na toto dítě až do listopadu 2012 platil ve výši 1.460,- EUR měsíčně a od prosince platil matce měsíčně 25.000,- Kč, přičemž v listopadu 2012 na účet nezletilého vložil částku 20.000,- Kč. Za období od 1.9.2012, odkdy je účinná změna dosavadního výživného, měl otec platit na nezletilého S. měsíčně 55.000,- Kč, což je zhruba 2.200,- EUR. Nedoplatek za toto období je 740,- EUR měsíčně, takže za 3 měsíce (září až listopad 2012) činí tento nedoplatek 2.220,- EUR, tj. 55.500,- Kč. K tomu je nutno připočíst nedoplatek za prosinec 2012, kdy otec zaplatil matce pouze 25.000,- Kč a 20.000,- Kč (úložka v listopadu 2012 na účet nezletilého), celkem tedy 45.000,- Kč. Jeho povinnost je ovšem 55.000,- Kč, takže v prosinci vznikl dluh ve výši 10.000,- Kč. Obdobně v lednu 2013 otec zaplatil matce jen 25.000,- Kč, ač měl zaplatit 55.000,- Kč, takže nedoplatek za tento měsíc činí 30.000,- Kč. Celkový nedoplatek za dobu od 1.9.2012 do 31.1.2013 činí tedy 95.500,- Kč (55.500,- Kč + 10.000,- Kč + 30.000,- Kč). Tento nedoplatek odvolací soud uložil otci zaplatit na účet nezletilého S. (resp. vkladní knížku) uvedený ve výroku, a to do 20. dne v měsíci následujícím po právní moci rozsudku. Jde o poměrně vysokou částku, běžné výživné pro nezletilého, které otec je povinen platit k rukám matky (25.700,- Kč měsíčně) je dostatečně vysoké na to, aby z něho mohly být uspokojovány běžné potřeby nezletilého. Proto odvolací soud zvolil způsob zaplacení nedoplatku na účet nezletilého. Odvolací soud však nevyhověl návrhu otce na vinkulaci účtů nezletilých, kde se vytváří úspory z výživného. Odvolací soud vychází z ust. § 85a odst. 2 zákona o rodině, podle kterého tam, kde to majetkové poměry povinného rodiče připouští, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu povolání. Toto ustanovení nevylučuje, aby tvorba úspor byla ponechána na matce, ale nevylučuje ani to, aby úspory byly tvořeny přímo platbami otce na matkou založený účet (či vkladní knížku). Odvolací soud je toho názoru, že vinkulování vkladní knížky pro soud je nadbytečné, protože majetkové zájmy nezletilého dítěte jsou chráněny přímo zákonem o rodině. Podle § 37a odst. 1 zákona o rodině jmění dítěte jsou rodiče povinni spravovat s péčí řádného hospodáře. Podle § 37a odst. 3 jakmile dítě dosáhne zletilosti, odevzdají mu rodiče jmění, které spravovali. Jsou povinni podat vyúčtování ze správy jmění tehdy, když o to dítě požádá, do 1 roku po skončení správy. Práva dítěte z odpovědnosti za škodu a z bezdůvodného obohacení zůstávají nedotčena. Podle § 49 zákona o rodině nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti, rozhodne soud. Mimořádné výběry z účtu určeného k tvorbě úspor jsou neběžnou záležitostí, na kterou se vztahuje shora uvedené ust. § 49 zákona o rodině. Je tedy zřejmé, že rodiče by se měli o případných výběrech dohodnout, a pokud by toho nebyli schopni, rozhodne k jejich návrhu soud. Ostatně bývá pravidlem, že banky ohledně účtů nezletilých dětí vyžadují k podstatným výběrům souhlasu obou rodičů. Samotné poukazování části výživného na účet nezletilého, kterým disponuje matka, neznamená (za situace, že s tím souhlasí oba rodiče, jak tomu je v tomto případě) omezení rodičovských práv na straně matky. Jak již shora řečeno, odvolací soud neuložil otci povinnost platit školné na nezletilého A. ani povinnost platit mu na jeho účet kapesné, protože poskytování těchto peněžních prostředků, které je již dlouhodobé, je nutno považovat za faktické plnění vyživovací povinnosti ze strany otce. Proto je třeba k tomuto rozsahu plnění vyživovací povinnosti přihlížet při určení výživného, které je otec povinen platit finančně na nezletilého do finanční sféry matky. Odvolací soud je toho názoru, že povinnost určit výživné, které má otec platit do finanční sféry matky, nemůže zahrnovat naturální plnění otce (placení školného a kapesného). Je však k takovému plnění třeba přihlížet při určení výživného, které má otec plnit, ať již k rukám matky, či v části na účet, kterým může matka disponovat. Proto odvolací soud do výroku shora uvedené složky vyživovací povinnosti otce nezahrnul. Pokud by však nastala změna v tomto naturálním plnění, bylo by to důvodem ke změně dosavadního rozhodnutí o výživném. I když pro rozsudek odvolacího soudu nemá právní význam řešení předběžné vykonatelnosti rozsudku o výživném, zejména když odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně změnil, přesto odvolací soud zaujímá k námitce otce, že rozsudek soudu prvého stupně nebyl předběžně vykonatelným, své stanovisko. Otci je nutno dát zcela za pravdu, pokud jde o výrok napadeného rozsudku o nedoplatcích na výživném, kde okresní soud rozhodl tak, že je má otec zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Okresní soud tím, že stanovil lhůtu k plnění od právní moci rozsudku a nikoliv od doručení, nedostál své povinnosti dané mu ust. § 160 odst. 4 o.s.ř., způsobil, že napadený rozsudek ve výroku o nedoplatcích na výživném předběžně vykonatelný nebyl, byť jde o rozsudek o výživné. Plyne to z ust. § 160 odst. 4 o.s.ř., podle kterého u rozsudků předběžně vykonatelných soud určí lhůtu k plnění od jejich doručení tomu, kdo má plnit. Znamená to, že i u rozsudků o výživném, pokud soud stanoví lhůtu k plnění (pariční lhůtu), musí být určeno, že tato lhůta běží od doručení rozsudku. Pokud je ve výroku uvedeno, že lhůta běží od právní moci rozsudku, musí skutečně od právní moci rozsudku běžet a rozsudek týkající se nedoplatku na výživném tak není předběžně vykonatelný. Je vykonatelný až po uplynutí lhůty k plnění, která běží až od právní moci rozsudku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.6.2009 sp. zn. 20 Cdo 2304/2007). Pokud jde o výrok týkající se běžného výživného, který je (stejně jako výrok o nedoplatku na výživném) ze zákona předběžně vykonatelný, tam odvolací soud zaujímá názor, že podmínkou předběžné vykonatelnosti není další výrok ve smyslu § 160 odst. 4 o.s.ř., protože ve výroku o běžném výživném se žádná lhůta k plnění (pariční lhůta) nestanoví. Soud při určení běžného výživného určuje jen podmínky jeho splatnosti (určí, do kterého dne v měsíci mají být jednotlivé měsíční platby výživného plněny a na jaké platební místo). Odvolací soud (ve shodě s právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v rozsudku ze dne 15.12.2005 sp. zn. 20 Cdo 194/2005) je toho názoru, že výrok o běžném výživném je předběžně vykonatelný vždy, i když v něm není uvedeno, že první platba má být učiněna v soudem určený den po doručení rozsudku. Splatnost první v budoucnu splatné dávky výživného nastává, jak uvedeno v rozhodnutí Nejvyššího soudu, po doručení písemného vyhotovení rozsudku povinnému účastníkovi. U rozsudků odsuzujících k opětovnému plnění v budoucnu splatných dávek lhůtu k plnění (obecně stanovenou v § 160 odst. 1 o.s.ř.) nahrazuje stanovení podmínek pro splatnost jednotlivých splátek. Protože nejde u běžného výživného o určení pariční lhůty (lhůty k plnění), nemusí být ve výroku výslovně řečeno, že běžné výživné je třeba plnit první určený termín v měsíci po doručení rozsudku. I tak jde o výrok předběžně vykonatelný. V této věci s cizím prvkem zahájené návrhem matky podaným dne 10.1.2012 je český soud příslušným podle nařízení Rady (ES) č. 4/2009, účinného od 18.6.2011. Podle článku 3 písm. b) je k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností v členských státech (Česká republika i Rakousko) příslušný soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu. Je nepochybné, že nezletilé děti, které jsou oprávněny ve věci výživného, mají místo obvyklého pobytu v České republice u své matky, které byly svěřeny do výchovy (bez ohledu na to, že nezletilý A. pobývá v průběhu týdne v internátní škole v Rakousku). Mezinárodní příslušnost je dána i podle čl. 5 citovaného nařízení o příslušnosti založené na účasti odpůrce na řízení. České právo je rozhodné pro otázky vyživovací povinnosti podle článku 15 citovaného nařízení, který odkazuje na Haagský protokol z roku 2007. Podle článku 3 tohoto protokolu se vyživovací povinnost řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak. Oprávnění (nezletilí) mají obvyklý pobyt v České republice. Podle článku 14 uvedeného protokolu i pokud rozhodné právo stanoví jinak, zohlední se při stanovení výše výživného potřeby oprávněného a finanční možnosti povinného, stejně jako jakákoliv náhrada, přiznaná oprávněnému namísto pravidelného vyplácení výživného. Odvolací soud je přesvědčen, že jeho rozhodnutí je v souladu se shora uvedenými zásadami určování výživného podle evropského předpisu. O nákladech řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 1 písm. a) a § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř., protože nebyly shledány okolnosti pro jejich přiznání některému z rodičů. O náhradě nákladů ve vztahu k České republice bylo rozhodnuto v souvislosti s právem otce jednat před soudem ve své mateřštině (§ 18 odst. 1 o.s.ř.), a to bez vynaložení nákladů. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20. února 2013 JUDr. Milena B a b k o v á, v.r. předsedkyně senátu