Soud členského státu výkonu je vázán prohlášením vykonatelnosti Evropského platebního rozkazu, a proto nemůže zkoumat, zda byly splněny podmínky pro jeho vystavení, zda Evropský platební rozkaz je ve státě původu skutečně vykonatelný, zda proti němu žalovaný podal odpor a pod.

U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Mileny Babkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci oprávněného Coemi Wiśniewscy Spólka Jawna , IČ 100086837, Pabianicka 15, 95-082 Chechlo I, Polská republika, zastoupeného Markem Śnieguckim, advokátem se sídlem A. Struga 16, 90-513 Lodz, Polská republika, proti povinnému P. K., nar..., bytem ..., zastoupenému Mgr. Lukášem Kohoutem, advokátem se sídlem Praha 6, Na Ořechovce 4, o exekuci pro 45.883,31 PLN s příslušenstvím, o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 18.10.2012, č.j. 19 EXE 1251/2012-39, t a k t o : Usnesení soudu prvého stupně s e p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud prvého stupně nařídil exekuci podle Evropského platebního rozkazu Rejovowého soudu pro Lodz-Śródmieście v Lodzi, XII. obchodní oddělení ze dne 15.2.2045 sp. zn. XII GNc 4285/11 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 45.883,31 PLN s úroky z prodlení ve výši 13 % ročně z této částky za dobu od 8.12.2011 do zaplacení, dále pro náklady předcházejícího řízení ve výši 2.991,- PLN a pro náklady exekuce. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Stanislav Pazderka. Proti tomuto usnesení se včas odvolal povinný. Namítl, že mu Evropský platební rozkaz nebyl řádně doručen, seznámil se s ním až po doručení usnesení o nařízení exekuce v této věci. Není pravdou, že by mu byl doručen dne 16.3.2012, jak plyne ze spisu, neboť v té době se nacházel v zahraničí a nemohl být k zastižení v České republice. Povinný odkázal na úpravu doručování dle nařízení Rady ES č. 1348/2000 a i na úpravu doručování Evropského platebního rozkazu v občanském soudním řádu, která je podmíněna doručením do vlastních rukou. Dle povinného k doručení exekučního titulu jeho osobě nedošlo, čímž mu byla odňata možnost obrany v rozkazním řízení (nemohl podat odpor v třicetidenní lhůtě od doručení rozkazu, kdy nemohl namítnout, že výše pohledávky mohla maximálně představovat částku 40.788,- PLN s příslušenstvím, nikoliv vymáhanou pohledávku s příslušenstvím) a bylo tak porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Povinný, jak uvedl ve svém odvolání, využívá první možnosti obrany proti Evropskému platebnímu rozkazu až ve stádiu výkonu rozhodnutí, neboť dříve ji nemohl uplatnit. Povinný zároveň oznámil, že požádá o přezkum Evropského platebního rozkazu a určení jeho neplatnosti od počátku v souladu s článkem 20 Nařízení o Evropském platebním rozkazu. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a rozhodl bez nařízení odvolacího jednání, jak to umožňuje ust. § 254 odst. 8 o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 e.ř. Odvolání povinného není důvodné. Především je třeba konstatovat, že exekučním titulem je v dané věci Evropský platební rozkaz, který byl vydán polským soudem, přičemž žalobce má sídlo v Polsku, povinným je fyzická osoba v České republice. Proto je třeba postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12.12.2006, kterým se zavádí řízení o Evropském platebním rozkazu. Odvolací soud zde odkazuje na článek 2 a 3 tohoto nařízení. Toto nařízení v článku 18 upravuje vykonatelnost Evropských platebních rozkazů. V bodě 1 se stanoví, že pokud ve lhůtě stanovené v článku 16 odst. 2 (soud poznamenává, že jde o lhůtu pro podání odporu proti Evropskému platebnímu rozkazu), nebyl soudu původu doručen žádný odpor (soudem původu je zde míněn soud, který vydal Evropský platební rozkaz), prohlásí soud původu neprodleně Evropský platební rozkaz za vykonatelný, k čemuž užije formulář G uvedený v příloze VII. Soud ověří datum doručení. Dle bodu 2, aniž je dotčen odstavec 1, řídí se formální požadavky na vykonatelnost právem členského státu původu. Podle bodu 3 soud zašle vykonatelný Evropský platební rozkaz žalobci. Podle článku 19 je Evropský platební rozkaz, který se v členském státu původu stal vykonatelným, uznáván a vykonáván v ostatních členských státech, aniž je nutná doložka vykonatelnosti a bez možnosti napadnout jeho uznání. Podle článku 20 dochází k přezkumu Evropského platebního rozkazu jen ve výjimečných případech, kdy po uplynutí lhůty stanovené pro odpor má žalovaný právo požádat o přezkum Evropského platebního rozkazu u příslušného soudu v členském státě původu, jsou-li splněny podmínky v tomto článku uvedené. V článku 21 se upravuje samotný výkon Evropského platebního rozkazu. V bodu 1 se uvádí, že aniž jsou dotčena ustanovení tohoto nařízení, řídí se vykonávací řízení právem členského státu výkonu. Evropský platební rozkaz, který se stal vykonatelným, se vykonává za týchž podmínek jako vykonatelné rozhodnutí vydané v členském státě výkonu. Pod bodem 2 článku 21 je uvedeno, že pro výkon v jiném členském státě předloží žalobce orgánům tohoto členského státu příslušným pro výkon listiny, které jsou uvedeny pod písm. a) a b). V článku 22 se uvádí, kdy může dojít k zamítnutí výkonu (z důvodu neslučitelnosti s dřívějším rozhodnutím nebo rozkazem nebo z důvodu úhrady vymáhané pohledávky). Dále se v tomto článku pod bodem 3 zdůrazňuje, že v žádném případě nesmí být v členském státě výkonu Evropský platební rozkaz přezkoumáván ve věci samé. V článku 26, který upravuje vztah k vnitrostátnímu procesnímu právu, se uvádí, že veškeré procesní otázky, jež nejsou konkrétně upraveny tímto nařízením, se řídí vnitrostátním právem. Shora citované nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství (článek 33 Nařízení). Odvolací soud ze shora uvedených ustanovení vychází a vzhledem k článku 21 bodu 1 a článku 26 konstatuje, že exekuční řízení se řídí českým právem (právem členského státu výkonu) a veškeré procesní otázky, jež nejsou konkrétně upraveny shora uvedeným nařízením, se řídí českým procesním právem. Pro rozhodování o nařízení exekuce v této věci je vedle uvedeného nařízení třeba použít exekuční řád, a to s ohledem na článek IV. bod 1 zák. č. 396/2012 Sb., ve znění účinném do 31.12.2012. Dle § 37 odst. 2 e.ř. v tomto rozhodném znění oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona. Podle § 44 odst. 3 e.ř. v tomto rozhodném znění soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do patnácti dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena. V dané věci povinný namítl, že mu nebyl doručen Evropský platební rozkaz, a proto exekuce nemůže být nařízena. Tato námitka však není důvodná. Soud členského státu výkonu je vázán prohlášením vykonatelnosti Evropského platebního rozkazu, a proto nemůže zkoumat, zda byly splněny podmínky pro jeho vystavení, zda Evropský platební rozkaz je ve státě původu skutečně vykonatelný, zda proti němu žalovaný nepodal odpor apod. Soud výkonu rozhodnutí musí vycházet z Prohlášení o vykonatelnosti (formulář G), které vydá soud státu původu. V tomto případě byl předložen, jak to ukládá článek 21 bod 2 citovaného nařízení, nejen Evropský platební rozkaz, ale také uvedené Prohlášení o jeho vykonatelnosti, přičemž oba dokumenty byly předloženy i s českým překladem, takže návrh na exekuci doložený těmito listinami zcela vyhovuje ust. § 21 bod 2 tohoto nařízení. Uvedené ustanovení uvádí, že pro výkon v jiném členském státě předloží žalobce orgánům tohoto členského státu příslušným pro výkon: a) vyhotovení Evropského platebního rozkazu prohlášeného soudem původu za vykonatelný, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti, b) v případě potřeby překlad Evropského platebního rozkazu do úředního jazyka členského státu výkonu. Listiny vyhovují citovanému ustanovení i proto, že jejich překlad je ověřen osobou k tomu oprávněnou (soudním tlumočníkem). Z listiny nazvané Evropský platební rozkaz (formulář E) vyplývá, že jde o rozhodnutí vydané podle článku 12 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006). Žalobce je totožný s oprávněným a žalovaný je totožný s povinným. Z obsahu Evropského platebního rozkazu lze zjistit, že se ukládá žalovanému zaplatit žalobci částku 45.883,31 Kč s úroky od 8.12.2011, dále náklady předcházejícího řízení 2.991,- (vše PLN). Právě vymožení těchto částek také oprávněný požaduje a okresní soud pro tuto platební povinnost exekuci nařídil. Oprávněný přitom splnil další podmínku vyplývající z nařízení, neboť doložil formulář G – Prohlášení o vykonatelnosti, které bylo vydáno dle článku 18 odst. 1 citovaného nařízení. V listině je uveden soud, který Evropský platební rozkaz v předmětné věci vydal, dále datum vydání tohoto prohlášení (10.5.2012), jsou zde uvedeny strany nalézacího sporu. Podstatou této listiny pak je prohlášení Rejovowého soudu pro Lodz-Śodmieście v Lodzi, že přiložený shora označený Evropský platební rozkaz je vykonatelný v souladu s článkem 18 předmětného nařízení. Následuje i poučení o tom, že tento Evropský platební rozkaz je automaticky vykonatelný ve všech členských státech Evropské unie kromě Dánska, aniž je nutné dotyčné prohlášení o vykonatelnosti v členském státě, v němž má být vykonán a bez možnosti napadnout jeho uznání. Povinný se námitkou nedostatku v doručení může bránit pouze u soudu původu, tj. u uvedeného polského soudu, postupem dle článku 20 citovaného nařízení, tj. žádostí o přezkum podle tohoto článku. Možnost tohoto postupu povinný v odvolání avizuje, ovšem dosud nedoložil, že by o takovýto přezkum požádal či že by mu bylo vyhověno. Jelikož není důvodná ani námitka povinného, kterou zpochybňuje přiznání pohledávky ve výši, jak rozhodl polský soud (viz citovaný článek 22 bod 3 nařízení) a jelikož byly splněny všechny právními předpisy požadované předpoklady pro nařízení exekuce, odvolací soud napadené usnesení potvrdil (§ 219 o.s.ř. za použití § 52 odst. 1 e.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze u Okresního soudu v Písku podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí, a to jen za podmínek § 237 o.s.ř. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 19. dubna 2013 JUDr. Milena B a b k o v á, v.r. předsedkyně senátu