Oprávněnému nelze přičítat procesní zavinění na zastavení exekuce za to, že aktivně nezjišťoval informaci o existenci povinného (o jeho právním statusu). Tato činnost přísluší podle § 103 o.s.ř. ve spojení s § 28 e.ř. soudnímu exekutorovi, který z úřední povinnosti kdykoliv v průběhu řízení zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení.

24Co 1808/2014 U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Petra Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňky Sedlákové a Mgr. Jiřího Straky v exekuční věci oprávněného E.ON Energie, a.s., se sídlem F.A. Gerstnera 2151/6, 370 49 České Budějovice, IČ: 26078201, zast. Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem Ovocný trh 1096/8, 110 00 Praha1, proti povinnému PICASSO JH s.r.o. v likvidaci, se sídlem Lodhéřov 71, 378 26 Lodhéřov, pro 15.513,- Kč s příslušenstvím, o odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Štichy, Exekutorský úřad Domažlice, ze dne 2.9.2014, č.j. 165 EX 04974/12-010, t a k t o: Usnesení soudního exekutora s e m ě n í ve výroku v odst. III. o nákladech exekuce takto: Soudnímu exekutorovi se právo na náhradu nákladů exekuce nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soudní exekutor ve výroku v odst. I. zastavil exekuci, neboť povinný zanikl bez právního nástupce. Ve výroku v odst. II. soudní exekutor stanovil, že oprávněný nemá právo na náhradu nákladů řízení, poněvadž tuto náhradu nepožadoval, a i kdyby tak učinil, byl by jeho požadavek nesplnitelný z důvodu zániku povinného bez právního nástupce. Výrokem v odst. III. soudní exekutor uložil oprávněnému povinnost k náhradě nákladů exekuce ve výši 1.815,- Kč, poněvadž tento svým postupem zavinil zastavení exekuce. Navzdory zániku povinného bez právního nástupce již 3.4.2010 oprávněný podal návrh na změnu soudního exekutora a nadále v exekuci pokračoval. Náklady exekuce přitom představuje poměrná část výdajového paušálu v částce 1.500,- Kč a náhrada za DPH ve výši 315,- Kč. Proti tomuto usnesení se odvolal oprávněný podáním ze dne 12.9.2014 a napadl výrok v odst. III. Připomíná, že v souladu s ústavní judikaturou (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1226/08) nemůže být důvodem pro uložení povinnosti nahradit náklady exekuce oprávněnému sama o sobě skutečnost, že povinný zanikl. K této skutečnosti totiž musí přistoupit ještě procesní zavinění oprávněného spočívající v nedodržení náležité míry opatrnosti a pečlivosti ze strany oprávněného. K tomu zdůrazňuje, že dle relevantní judikatury (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 150/04) není nárok soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce bezvýjimečný. Exekutor jakožto podnikatel s faktickým monopolním postavením na trhu vymáhání pohledávek musí kalkulovat s rizikem, že v určitých případech nebudou jeho majetkové nároky uspokojeny. Oprávněný upozorňuje, že předmětné exekuční řízení bylo zahájeno dne 25.2.2010 a v tomto okamžiku byly podmínky řízení naplněny. Návrh na změnu soudního exekutora oprávněný podal nuceně, neboť původní soudní exekutorce JUDr. Štěrbové zanikl výkon exekutorského úřadu. Změnou soudního exekutora dle § 44b odst. 4 e.ř. přitom nedochází k zahájení nového řízení, neboť účinky původního exekučního návrhu zůstávají zachovány. Na straně oprávněného tedy nelze dovodit procesní zavinění za zastavení exekuce, a proto navrhuje, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že se soudnímu exekutorovi nárok na náhradu nákladů exekuce nepřiznává. Vyjádření k odvolání nebylo podáno. Odvolání je přípustné (§ 202 o.s.ř.), bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.) osobou k tomuto úkonu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) a lze jej považovat za důvodné. Odvolací soud projednal napadené usnesení v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 věta první o.s.ř.) a napadený výrok v odst. III přezkoumal postupem dle § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř. Výrok o zastavení exekuce nebyl odvoláním napaden, a proto nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o.s.ř.). Poněvadž bylo exekuční řízení zahájeno dne 25.2.2010, postupoval odvolací soud při svém rozhodování podle právní úpravy v o.s.ř. a v exekučním řádu účinné do 31.12.2012, a to v souladu se zněním Čl. II, respektive Čl. IV přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb., dle něhož se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů s výjimkami tam uvedenými. Dle § 28 e.ř. exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí. Úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu. Dle § 52 odst. 1 e.ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Dle § 89 e.ř. dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů. Dle § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Dle § 104 odst. 1 věty prvé o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Odvolacím soudem bylo z exekutorského spisu sp. zn. 165 EX 04974/12 zjištěno, že povinný podal exekuční návrh k soudní exekutorce JUDr. Věře Štěrbové. Vycházeje z informací veřejně dostupných na stránkách Exekutorské komory zanikl úřad této soudní exekutorky k 1.9.2011. Na tuto skutečnost zareagoval oprávněný podáním návrhu na změnu soudního exekutora ve smyslu § 44b e.ř., načež exekuční soud usnesením ze dne 1.10.2012, č.j. 10 EXE 898/2010-23, změnu přivolil a pověřil provedením exekuce Mgr. Jana Štichu. Tento soudní exekutor započal s prováděním exekuce dne 19.10.2012, v červenci 2014 provedl majetkové lustrace a k zastavení exekuce napadeným usnesením přistoupil dne 2.9.2014. Z veřejného rejstříku bylo odvolacím soudem zjištěno, že povinný zanikl bez právního nástupce dne 3.4.2010, a to na základě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24.11.2009, č.j. KSCB 26 INS 6964/2009-A-8. Odvolací soud podotýká, že závěr o tom, že nelze mechanicky přiznávat soudnímu exekutorovi nárok na náhradu nákladů exekuce vždy, a to vzhledem ke specifičnosti jeho postavení, se již pevně v rozhodovací praxi obecných soudů zakotvil (k tomu podrobněji stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS st. 23/06). Proto v situaci, kdy povinný zanikl bez právního nástupce nebo se stal nemajetným, a je tudíž vyloučeno, že by hradil náklady soudního exekutora, nutno pečlivě zvážit, zda oprávněný svým postupem zastavení exekuce procesně zavinil či nikoliv, in concreto zda zachoval před a v průběhu exekuce náležitou míru opatrnosti a pečlivosti (podrobněji viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2499/2010). Pokud nelze dovodit procesní zavinění oprávněného za zastavení exekuce, je nepřípustné uložit mu povinnost k náhradě nákladů exekuce. V takovém případě tedy nebude majetkový nárok soudního exekutora uspokojen. Odvolací soud konstatuje, že soudní exekutor se v posuzované věci poté, co zastavil exekuci z důvodu zániku povinného subjektu, správně zabýval problematikou procesního zavinění na straně oprávněného, přičemž uzavřel, že oprávněný tím, že namísto zastavení exekuce požádal o změnu exekutora, nezachoval potřebnou míru pečlivosti a opatrnosti v situaci, kdy povinný před více jak dvěma roky zanikl bez právního nástupce. K tomu odvolací soud zdůrazňuje, že je to primárně soudní exekutor, kdo zajišťuje provádění exekuce, v souvislosti s čímž provádí nutná šetření ohledně statusu povinného subjektu. Nadto nelze pominout, že soudní exekutor má v exekučním řízení v souladu s § 28 e.ř. postavení soudu a jako takový je povinen kdykoliv v průběhu řízení ex officio zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení ve smyslu § 103 o.s.ř. Pokud se ukáže, že některá z podmínek řízení splněna není a tento nedostatek je neodstranitelný, řízení musí být zastaveno. Ačkoliv lze dohledat údaje o obchodní společnosti včetně informací o jejím zániku ve veřejně přístupném registru (veřejný, dříve obchodní rejstřík), nelze oprávněnému jako účastníkovi řízení přičítat procesní zavinění za zastavení exekuce proto, že byl v tomto ohledu nečinný a tyto informace aktivně nezjišťoval. Tato činnost dle dikce příslušných ustanovení o.s.ř. náleží v prvé řadě soudu, respektive soudnímu exekutorovi. V posuzované věci přitom soudní exekutor mohl a měl přistoupit k lustracím ohledně stavu povinného subjektu ihned poté, co byl pověřen provedením exekuce. Učinil tak nicméně až v červenci roku 2014. Na základě popsaných okolností proto nelze považovat nárok soudního exekutora na náhradu poměrné části paušálně určených hotových výdajů za opodstatněný, pročež odvolací soud napadené usnesení změnil ve výroku v odst. III. o nákladech exekuce dle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve shora uvedeném smyslu. Jako obiter dictum odvolací soud upozorňuje, že v případě neodstranitelného nedostatku podmínky řízení není namístě zastavit exekuci, ale v souladu s § 104 odst. 1 o.s.ř. větou prvou musí být zastaveno exekuční řízení. Zastavení řízení pak nachází svůj odraz i v posuzování nákladových otázek, neboť je namístě aplikace nikoliv § 89 e.ř., nýbrž § 146 odst. 1 a 2 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř.). Krajský soud v Českých Budějovicích dne 8. října 2014 JUDr. Bohuslav P e t r , Ph.D. předseda senátu 24Co 1808/2014 U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Petra Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňky Sedlákové a Mgr. Jiřího Straky v exekuční věci oprávněného E.ON Energie, a.s., se sídlem F.A. Gerstnera 2151/6, 370 49 České Budějovice, IČ: 26078201, zast. Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem Ovocný trh 1096/8, 110 00 Praha1, proti povinnému PICASSO JH s.r.o. v likvidaci, se sídlem Lodhéřov 71, 378 26 Lodhéřov, pro 15.513,- Kč s příslušenstvím, o odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Štichy, Exekutorský úřad Domažlice, ze dne 2.9.2014, č.j. 165 EX 04974/12-010, t a k t o: Usnesení soudního exekutora s e m ě n í ve výroku v odst. III. o nákladech exekuce takto: Soudnímu exekutorovi se právo na náhradu nákladů exekuce nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soudní exekutor ve výroku v odst. I. zastavil exekuci, neboť povinný zanikl bez právního nástupce. Ve výroku v odst. II. soudní exekutor stanovil, že oprávněný nemá právo na náhradu nákladů řízení, poněvadž tuto náhradu nepožadoval, a i kdyby tak učinil, byl by jeho požadavek nesplnitelný z důvodu zániku povinného bez právního nástupce. Výrokem v odst. III. soudní exekutor uložil oprávněnému povinnost k náhradě nákladů exekuce ve výši 1.815,- Kč, poněvadž tento svým postupem zavinil zastavení exekuce. Navzdory zániku povinného bez právního nástupce již 3.4.2010 oprávněný podal návrh na změnu soudního exekutora a nadále v exekuci pokračoval. Náklady exekuce přitom představuje poměrná část výdajového paušálu v částce 1.500,- Kč a náhrada za DPH ve výši 315,- Kč. Proti tomuto usnesení se odvolal oprávněný podáním ze dne 12.9.2014 a napadl výrok v odst. III. Připomíná, že v souladu s ústavní judikaturou (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1226/08) nemůže být důvodem pro uložení povinnosti nahradit náklady exekuce oprávněnému sama o sobě skutečnost, že povinný zanikl. K této skutečnosti totiž musí přistoupit ještě procesní zavinění oprávněného spočívající v nedodržení náležité míry opatrnosti a pečlivosti ze strany oprávněného. K tomu zdůrazňuje, že dle relevantní judikatury (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 150/04) není nárok soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce bezvýjimečný. Exekutor jakožto podnikatel s faktickým monopolním postavením na trhu vymáhání pohledávek musí kalkulovat s rizikem, že v určitých případech nebudou jeho majetkové nároky uspokojeny. Oprávněný upozorňuje, že předmětné exekuční řízení bylo zahájeno dne 25.2.2010 a v tomto okamžiku byly podmínky řízení naplněny. Návrh na změnu soudního exekutora oprávněný podal nuceně, neboť původní soudní exekutorce JUDr. Štěrbové zanikl výkon exekutorského úřadu. Změnou soudního exekutora dle § 44b odst. 4 e.ř. přitom nedochází k zahájení nového řízení, neboť účinky původního exekučního návrhu zůstávají zachovány. Na straně oprávněného tedy nelze dovodit procesní zavinění za zastavení exekuce, a proto navrhuje, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že se soudnímu exekutorovi nárok na náhradu nákladů exekuce nepřiznává. Vyjádření k odvolání nebylo podáno. Odvolání je přípustné (§ 202 o.s.ř.), bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.) osobou k tomuto úkonu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) a lze jej považovat za důvodné. Odvolací soud projednal napadené usnesení v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 věta první o.s.ř.) a napadený výrok v odst. III přezkoumal postupem dle § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř. Výrok o zastavení exekuce nebyl odvoláním napaden, a proto nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o.s.ř.). Poněvadž bylo exekuční řízení zahájeno dne 25.2.2010, postupoval odvolací soud při svém rozhodování podle právní úpravy v o.s.ř. a v exekučním řádu účinné do 31.12.2012, a to v souladu se zněním Čl. II, respektive Čl. IV přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb., dle něhož se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů s výjimkami tam uvedenými. Dle § 28 e.ř. exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí. Úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu. Dle § 52 odst. 1 e.ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Dle § 89 e.ř. dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů. Dle § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Dle § 104 odst. 1 věty prvé o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Odvolacím soudem bylo z exekutorského spisu sp. zn. 165 EX 04974/12 zjištěno, že povinný podal exekuční návrh k soudní exekutorce JUDr. Věře Štěrbové. Vycházeje z informací veřejně dostupných na stránkách Exekutorské komory zanikl úřad této soudní exekutorky k 1.9.2011. Na tuto skutečnost zareagoval oprávněný podáním návrhu na změnu soudního exekutora ve smyslu § 44b e.ř., načež exekuční soud usnesením ze dne 1.10.2012, č.j. 10 EXE 898/2010-23, změnu přivolil a pověřil provedením exekuce Mgr. Jana Štichu. Tento soudní exekutor započal s prováděním exekuce dne 19.10.2012, v červenci 2014 provedl majetkové lustrace a k zastavení exekuce napadeným usnesením přistoupil dne 2.9.2014. Z veřejného rejstříku bylo odvolacím soudem zjištěno, že povinný zanikl bez právního nástupce dne 3.4.2010, a to na základě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24.11.2009, č.j. KSCB 26 INS 6964/2009-A-8. Odvolací soud podotýká, že závěr o tom, že nelze mechanicky přiznávat soudnímu exekutorovi nárok na náhradu nákladů exekuce vždy, a to vzhledem ke specifičnosti jeho postavení, se již pevně v rozhodovací praxi obecných soudů zakotvil (k tomu podrobněji stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS st. 23/06). Proto v situaci, kdy povinný zanikl bez právního nástupce nebo se stal nemajetným, a je tudíž vyloučeno, že by hradil náklady soudního exekutora, nutno pečlivě zvážit, zda oprávněný svým postupem zastavení exekuce procesně zavinil či nikoliv, in concreto zda zachoval před a v průběhu exekuce náležitou míru opatrnosti a pečlivosti (podrobněji viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2499/2010). Pokud nelze dovodit procesní zavinění oprávněného za zastavení exekuce, je nepřípustné uložit mu povinnost k náhradě nákladů exekuce. V takovém případě tedy nebude majetkový nárok soudního exekutora uspokojen. Odvolací soud konstatuje, že soudní exekutor se v posuzované věci poté, co zastavil exekuci z důvodu zániku povinného subjektu, správně zabýval problematikou procesního zavinění na straně oprávněného, přičemž uzavřel, že oprávněný tím, že namísto zastavení exekuce požádal o změnu exekutora, nezachoval potřebnou míru pečlivosti a opatrnosti v situaci, kdy povinný před více jak dvěma roky zanikl bez právního nástupce. K tomu odvolací soud zdůrazňuje, že je to primárně soudní exekutor, kdo zajišťuje provádění exekuce, v souvislosti s čímž provádí nutná šetření ohledně statusu povinného subjektu. Nadto nelze pominout, že soudní exekutor má v exekučním řízení v souladu s § 28 e.ř. postavení soudu a jako takový je povinen kdykoliv v průběhu řízení ex officio zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení ve smyslu § 103 o.s.ř. Pokud se ukáže, že některá z podmínek řízení splněna není a tento nedostatek je neodstranitelný, řízení musí být zastaveno. Ačkoliv lze dohledat údaje o obchodní společnosti včetně informací o jejím zániku ve veřejně přístupném registru (veřejný, dříve obchodní rejstřík), nelze oprávněnému jako účastníkovi řízení přičítat procesní zavinění za zastavení exekuce proto, že byl v tomto ohledu nečinný a tyto informace aktivně nezjišťoval. Tato činnost dle dikce příslušných ustanovení o.s.ř. náleží v prvé řadě soudu, respektive soudnímu exekutorovi. V posuzované věci přitom soudní exekutor mohl a měl přistoupit k lustracím ohledně stavu povinného subjektu ihned poté, co byl pověřen provedením exekuce. Učinil tak nicméně až v červenci roku 2014. Na základě popsaných okolností proto nelze považovat nárok soudního exekutora na náhradu poměrné části paušálně určených hotových výdajů za opodstatněný, pročež odvolací soud napadené usnesení změnil ve výroku v odst. III. o nákladech exekuce dle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve shora uvedeném smyslu. Jako obiter dictum odvolací soud upozorňuje, že v případě neodstranitelného nedostatku podmínky řízení není namístě zastavit exekuci, ale v souladu s § 104 odst. 1 o.s.ř. větou prvou musí být zastaveno exekuční řízení. Zastavení řízení pak nachází svůj odraz i v posuzování nákladových otázek, neboť je namístě aplikace nikoliv § 89 e.ř., nýbrž § 146 odst. 1 a 2 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř.). Krajský soud v Českých Budějovicích dne 8. října 2014 JUDr. Bohuslav P e t r , Ph.D. předseda senátu