Třebaže rozhodčí řízení proběhlo toliko písemně a rozhodčí nález je konečný, byla žalovanému poskytnuta možnost se účinně bránit a navrhovat na podporu svých tvrzení důkazy. Písemný průběh rozhodčího řízení bez možnosti instančního přezkumu nemusí mít za následek vždy újmu na procesních právech spotřebitele. Shledat rozhodčí doložku neplatnou jen z důvodu, že rozhodčí řízení proběhlo písemně, a rozhodčí nález je konečný, by bylo přepjatým formalismem.

24Co 597/2014- U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Petra, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňky Sedlákové a Mgr. Jiřího Straky v exekuční věci oprávněného PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1, IČ: 61860069, zast. JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, proti povinnému L. J. , bytem ..., pro 237.857,- Kč s příslušenstvím, o odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítky, Exekutorský úřad Plzeň – město, ze dne 24.2.2014, č.j. 108 EX 08253/13-007, t a k t o : I. Usnesení soudního exekutora s e m ě n í takto: Exekuční návrh oprávněného ze dne 5.11.2013 se nezamítá. II. Soud pověřuje soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítku, Exekutorský úřad Plzeň - město, provedením exekuce proti povinnému L. J. podle rozhodčího nálezu ze dne 13.9.2013, č.j. Va 19-237/2013-15, vydaného rozhodcem JUDr. Evou Vaňkovou, se sídlem Rokycanova 114, Litomyšlské Předměstí, 566 01 Vysoké Mýto, k uspokojení pohledávky oprávněného PROFI CREDIT Czech, a.s., ve výši 237.857,- Kč s příslušenstvím a pro náklady předcházejícího řízení, náklady exekuce a náklady oprávněného, které budou určeny. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením rozhodl soudní exekutor ve výroku v odst. I, že se exekuční návrh oprávněného ze dne 5.11.2013 zamítá. Učinil tak na základě pokynu exekučního soudu, který shledal, že rozhodčí doložka v předmětné věci je neplatná, a to z důvodu, že rozhodčí řízení je zakotveno jako jednoinstanční a v zásadě písemné, kdy ústní jednání může rozhodce nařídit tehdy, pokud uzná za vhodné. Řízení tedy neposkytuje procesní záruky srovnatelné s řízením před soudem, tj. rovnost a spravedlivost. Ve výroku v odst. II. soudní exekutor nepřiznal povinnému právo na náhradu nákladů řízení, poněvadž jako úspěšnému účastníkovi mu žádné náklady nevznikly. Výrokem v odst. III. soudní exekutor stanovil, že nemá nárok na náhradu nákladů exekuce s odůvodněním, že se práva na náhradu nákladů vzdal. Proti výroku v odst. I. o zamítnutí exekučního návrhu se odvolal oprávněný podáním ze dne 25.2.2014. Zdůrazňuje, že s povinným uzavřel dne 23.11.2007 smlouvu o revolvingovém úvěru, která ve svém čl. 18 obsahuje předmětnou rozhodčí doložku. Připomíná, že smluvní ujednání, v jejichž rámci je obsažena rozhodčí doložka, nejsou všeobecnými obchodními podmínkami, neboť jsou součástí smlouvy o úvěru. Podotýká, že rozhodčí smlouva uvádí konkrétní osoby rozhodců, kdy jeden z uvedených rozhodců řízení skutečně vedl, a jasně stanoví procesní pravidla řízení. Není zvýhodněním jedné ze smluvních stran, pokud právo výběru rozhodce svědčí žalující straně, jelikož žalobu je oprávněna podat kterákoliv smluvní strana. Rozhodčí smlouva je v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb., ve znění účinném před novelou č. 19/2012 Sb. V době sjednání byla rozhodčí doložka nadstandardní, ježto nepřenechávala výběr osoby rozhodce subjektu, který není stálým rozhodčím soudem, ale smluvním stranám. Připouští, že „záložní“ varianta výběru rozhodce může být neplatná, ale vzhledem k oddělitelnosti tohoto ujednání od ostatních částí doložky nezpůsobuje neplatnost doložky jako celku, což potvrdil ve svých nálezech též Ústavní soud. Dovozuje, že usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3143/2012 se zřejmě týkalo skutkově odlišné věci, pročež není v souzené věci aplikovatelné. Poukazuje na fakt, že obecné soudy a rovněž Ústavní soud již několikrát posuzovaly rozhodčí doložky jím uzavřené a shledaly je platnými (VS v Praze sp.zn. 5 Cmo 20/2012, II. ÚS 3413/12). Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. Odvolání je přípustné (a contrario § 202 o.s.ř.), bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.) osobou k tomuto úkonu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) a lze jej považovat za důvodné. Poněvadž bylo exekuční řízení zahájeno dne 10.12.2013, postupoval odvolací soud při svém rozhodování podle právní úpravy o.s.ř. účinné do 31.12.2013, a to v souladu se zněním Čl. II, bodu 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb. Exekuční řád byl odvolacím soudem aplikován ve znění účinném od 1.1.2014, jelikož čl. LII přechodných ustanovení zákona č. 303/2013 Sb. neobsahuje až na dvě speciální ustanovení obecné pravidlo o jeho aplikaci na řízení zahájená přede dnem jeho účinnosti. Odvolací soud projednal napadené usnesení v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadené výroky postupem dle § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř. Z exekutorského spisu sp.zn. 108 EX 8253/13 bylo odvolacím soudem zjištěno, že mezi společností PROFIREAL, a.s. jako věřitelem a povinným jako dlužníkem byla dne 23.11.2007 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, jejíž součástí byla smluvní ujednání obsahující v čl. 18 rozhodčí doložku. Z rozhodčího nálezu vyplývá, že ke dni 15.2.2008 došlo ke změně firmy věřitele z názvu „PROFIREAL, a.s.“ na „PROFI CREDIT Czech, a.s.“, což bylo řádně v rozhodčím řízení doloženo. Rozhodčí doložka sjednána v čl. 18 smlouvy o revolvingovém úvěru uvádí, že spory z této smlouvy přímo či odvozeně vzniklé budou řešeny jedním ze dvou níže uvedených rozhodců, a to v jednoinstančním písemném řízení, příčemž výběr osoby rozhodce náleží žalobci. Pro případ, že nedojde k určení rozhodce výběrem ze dvou jmenovitě zakotvených osob, bude rozhodce ustanoven věřitelem ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou. Ústní jednání může rozhodce nařídit v případě, že předložené písemnosti jsou nedostačující pro rozhodnutí ve věci samé. Doložka dále obsahuje pravidlo, že v případě neúspěšného doručení bude účastníkovi ustanoven opatrovník. Žalobní návrh je rozhodce povinen doručit straně žalované a poskytnout jí 5denní lhůtu k vyjádření. Pakliže se účastník k žalobnímu návrhu ve stanovené lhůtě nevyjádří, má se za to, že nárok uplatňovaný žalobcem uznává. Otázky doložkou neupravené se řídí Řádem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Odvolací soud shledává, že smlouva o revolvingovém úvěru, sjednaná mezi oprávněným a povinným, jejíž součástí je předmětná rozhodčí doložka, je smlouvou spotřebitelskou. Oprávněný totiž při jejím uzavírání vystupoval jako podnikatel v rámci své obchodní činnosti, zatímco povinný nikoliv. Recentní judikatura Nejvyššího soudu (31 Cdo 1945/2010; 31 Cdo 958/2012) a Ústavního soudu (II. ÚS 2164/10; III. ÚS 562/12) s ohledem na směrnici č. 93/13/ES vymezila náležitosti, které musí splňovat rozhodčí doložka obsažená ve spotřebitelské smlouvě. Judikatorní závěry v této oblasti následně reflektovala novela zákona o rozhodčím řízení č. 19/2012 Sb., účinná od 1.4.2012. Úhelným kamenem výše zmíněné judikatury a na ni navazující novelizace zákona o rozhodčím řízení je snaha garantovat spotřebiteli ve vztahu s podnikatelem v rámci rozhodčího řízení podmínky srovnatelné s řízením před soudem, v němž se uplatňuje zásada ústnosti, přímosti, dvouinstančnosti apod. Současně se akcentuje, aby způsob výběru rozhodce byl sjednán dostatečně transparentně, určitě a s náležitou mírou předvídatelnosti pro spotřebitele, a to pod sankcí absolutní neplatnosti. Popsané závěry na straně jedné ovlivnily sjednávání rozhodčích doložek, které počaly více zohledňovat práva spotřebitele, na straně druhé však mnohdy až formalistickým přístupem exekučních soudů k hodnocení platnosti rozhodčích doložek dochází k tomu, že exekuční návrhy oprávněných jsou zamítány, popřípadě dochází k zastavení exekuce, přičemž neplatnost doložky je často konstatována toliko proto, že rozhodčí řízení není upraveno jako ústní a dvojinstanční. Fakticky tím bylo rozhodčí řízení ve spotřebitelských sporech zlikvidováno, neboť důrazem na aplikaci uvedených zásad pozbylo svých základních atributů, které jej činí výhodnějším oproti řízení soudnímu, a to rychlosti a menší formálnosti. Jakkoliv odvolací soud výše předestřenou judikaturu nepopírá, její vyčerpávající, a tudíž formalistickou aplikaci nepovažuje za vhodnou. V tomto směru je vysoce relevantní rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10.12.2012, č.j. 9 Cmo 446/2012-97, který se zabýval rozhodčí doložkou ve spotřebitelské smlouvě, která zakotvila rozhodčí řízení jako jednoinstanční a písemné. V odůvodnění rozsudku bylo uvedeno následující: „Nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2164/10 z 1.11.2011 nelze intepretovat tak, že jsou neplatné rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách, které nezakládají dvojinstančnost rozhodčího řízení nebo jež umožňují účastníkům jednat v rozhodčím řízení i jen písemně. Tyto závěry neplynou z judikatury SDEU, proto by takový výklad Směrnice byl nesprávný (odvolací soud podotýká, že oprávněn závazně vykládat Směrnici, a obecně právo Evropské unie, je pouze SDEU, nikoliv národní soudy včetně ústavních soudů). Jak již výše odvolací soud uvedl, v české právní úpravě není zahrnut čl. 3 odst. 3 písm. q) Podmínek Směrnice, tudíž není vyloučeno použití rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách, a to ani v případě jednoinstančního rozhodčího řízení v písemné formě. Tyto možnosti nejsou vyloučeny ani dle RozŘ ve znění novely účinné od 1.4.2012, přičemž tato novela zpřísnila podmínky pro použití rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách.“ Odvolací soud zdůrazňuje, že podstatou uplatnění zásad ústnosti, přímosti a dvojinstančnosti v rozhodčím řízení ve spotřebitelských sporech je zajištění spravedlivosti řízení a rovného zacházení se spotřebitelem. V souzené věci byl rozhodcem v rozhodčím řízení povinnému jako žalovanému doručován žalobní návrh s tím, aby se k němu ve stanovené lhůtě vyjádřil. Vzhledem k tomu, že doručení bylo opakovaně neúspěšné, a to i po zjištění adresy z Centrální evidence obyvatel, byl žalovanému ustanoven opatrovník. Rozhodce pak dále postupoval dle listinných důkazů poskytnutých žalobcem, po jejichž zhodnocení a zjištění skutkového stavu dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Ačkoliv tedy řízení proběhlo toliko písemně a rozhodčí nález je konečný, byla žalovanému poskytnuta možnost se účinně bránit a navrhovat na podporu svých tvrzení důkazy. Z předchozího odstavce proto vyplývá, že vůči povinnému jako žalovanému bylo v rozhodčím řízení postupováno spravedlivě a byl mu poskytnut dostatečný prostor žalobcův nárok zpochybnit. Písemný průběh rozhodčího řízení bez možnosti instančního přezkumu nálezu tak neměl za následek újmu na procesních právech spotřebitele a nebylo jím zneužito postavení oprávněného jako podnikatele. K tomu odvolací soud připomíná, že řízení o vydání platebního rozkazu či elektronického platebního rozkazu se vede písemně a toliko na základě listinných důkazů. Zásada ústnosti a přímosti v něm zjevně absentuje. Nadto je nutné zdůraznit, že ačkoliv se nelze odvolat proti rozhodčímu nálezu k jiným rozhodcům, je možné podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu (kvaziopravný prostředek) dle § 32 zákona o rozhodčím řízení, přičemž lhůta k podání této žaloby činí 3 měsíce od doručení rozhodčího nálezu. Tato skutečnost tedy relativizuje závěr o jednoinstančnosti rozhodčího řízení. Ve vztahu ke způsobu určení rozhodce odvolací soud připomíná, že rozhodčí doložka je formulována tím způsobem, že obsahuje výčet dvou dostatečně specifikovaných osob, které jsou žalující straně dány na výběr jako možní rozhodci. Z judikatorních závěrů vyplývá, že popsaný způsob určení rozhodce je dostatečně transparentní, neboť seznam rozhodců je součástí smlouvy. Smluvní strany tak mají možnost se s tímto seznamem dopředu seznámit a výběr rozhodce záleží pouze na nich, respektive na straně, která žalobu podává. Na platnost takovéhoto ujednání přitom nemá vliv, že subsidiárně lze určit rozhodce výběrem ze seznamu vedeného subjektem, který není stálým rozhodčím soudem, a to pouze jednou ze smluvních stran. Tento způsob určení osoby rozhodce je sice sám o sobě neplatný, avšak v souladu se zákonem a doktrínou lze tuto neplatnou část oddělit od zbytku rozhodčí doložky, čímž zůstane zachována její platnost jako celku (§ 576 NOZ). To platí tím spíše v případě, kdy k aplikaci této neplatné části rozhodčí doložky nedošlo (k tomu viz nález IV. ÚS 1281/12), jako tomu bylo v souzené věci. Lze uzavřít, že předmětná rozhodčí doložka neobsahuje ujednání, která by byla spotřebiteli na újmu nebo která by byla vůči spotřebiteli nepřiměřená. Exekuční soud tak v souzené věci nevhodně aplikoval závěry relevantní judikatury, v důsledku čehož nesprávně udělil soudnímu exekutorovi pokyn k zamítnutí exekučního návrhu. Odvolací soud proto napadené usnesení změnil dle § 220 odst. 1 o.s.ř. jak shora uvedeno a pověřil soudního exekutora provedením exekuce. O nákladech řízení rozhodne v dalším průběhu prováděné exekuce pověřený soudní exekutor (§ 87 a násl. exekučního řádu). Pověření není soudním rozhodnutím (§ 43a odst. 5 exekučního řádu). P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu ČR u soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítky, Exekutorský úřad Plzeň - město, avšak jen z důvodů uvedených v § 237 o.s.ř. Krajský soud v Českých Budějovicích 27. března 2014 JUDr. Bohuslav P e t r , Ph.D. v.r. předseda senátu