Pojem "bydliště opatrovance" použitý v § 471 odst.3 o.z. je nutno vykládat jako místo trvalého pobytu v režimu ustanovení § 10 a 10a zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a o rodných číslech a o změně některých zákonů, nikoliv jako bydliště uvedené v ustanovení § 80 o.z.

8Co 1053/2015-228 U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Völflové a soudců JUDr. Pavla Toufara a JUDr. Marie Korbelové ve věci opatrovnictví Milana P e t e r a , nar. 29.9.1980, trvale bytem Střítež, Kaplice – Nádraží 12, zastoupeného JUDr. Janem Károu, advokátem, se sídlem Dlouhá 154, Kaplice, za účasti opatrovnice Růženy Berkyové, nar. 16.11.1963, bytem Šumavská 295, Větřní a veřejného opatrovníka Obec Střítež, IČ 00583774, se sídlem Kaplice, Nádraží 2, 382 42 Kaplice, zastoupeného Mgr. Petrem Valentem, advokátem se sídlem Jeremiášova 18, 370 01 České Budějovice, o opatrovnictví člověka omezeného ve svéprávnosti, o odvolání veřejného opatrovníka obec Střítež proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15.1.2015, č.j. 8 P 109/2013-187, a to do výroku pod bodem II. a III., t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci II. a III., o opatrovnictví Milana Petera, omezeného ve svéprávnosti, p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen soud prvního stupně) rozhodl, a to v řízení zahájeném v mezích ustanovení § 3033 o.z., tak, že změnil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 26.1.1999, č.j. 14 Nc 1071/98-16 a omezil ve svéprávnosti posuzovaného Milana Petera, nar. 29.9.1980 tak, že není způsobilý nakládat s majetkem, jehož hodnota převyšuje 100,- Kč týdně, pořizovat pro případ smrti, žádat o dávky státní sociální podpory, dávky pomoci v hmotné nouzi, uzavírat smlouvy o sociálních službách, jednat o poskytnutí služby sociální péče s příslušným zařízením sociálních služeb, o uzavření smlouvy o poskytnutí sociální péče, jednat s příslušným zařízením sociálních služeb o veškerých skutečnostech týkajících se svého pobytu včetně dojednání podmínek poskytnuté sociální služby a služby sociální péče a úhradu za ní, provádět veškeré úkony týkající se svého pobytu v zařízeních sociálních služeb, rozhodovat o vlastní léčbě a o zásahu do své duševní a tělesné integrity, uzavírat pracovněprávní smlouvy, dohody o hmotné odpovědnosti a uzavřít manželství (výrok I.). Výrokem pod bodem II. pak v rozsahu omezení svéprávnosti posuzovaného, počínaje právní mocí rozsudku soudu prvního stupně, jmenoval posuzovanému opatrovníkem obec Střítež, které současně určil oprávnění a povinnost právně jednat za posuzovaného ve věcech, v nichž je svéprávnost omezena. Podle výroku III., věta druhá, citovaného rozsudku tím současně změnil usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 20.9.1999, č.j. 8 P 149/99-26. Soud prvního stupně dále nepřiznal právo státu na náhradu nákladů řízení a rozhodl, že ve vztahu mezi účastníky nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV. a V.). Řízení před soudem prvního stupně probíhalo za intervence Okresního státního zastupitelství, které však v rámci odvolacího řízení (o odvolání podaného pouze do výroku o opatrovnictví posuzovaného) z řízení vystoupilo, tedy účastníkem odvolacího řízení není. Proti rozsudku podal odvolání ustanovený veřejný opatrovník, tedy Obec Střítež, a to do výroku II., když upozornil na nesprávné hodnocení věci soudem prvního stupně. Poukázala na text ust. § 471 odst. 3 o.z., podle kterého způsobilost být veřejným opatrovníkem má obec, kde má opatrovanec bydliště. Pojem bydliště je přitom definován v § 80 o.z., přičemž se jím rozumí místo, kde se osoba zdržuje s úmyslem tam žít (s výhradou změny okolností) trvale. Soud prvního stupně však nezjišťoval, zda nesvéprávný skutečně má v době vydání rozsudku své bydliště na území odvolatele, ačkoliv z provedeného dokazování je zřejmé, že nikoliv, neboť nájemní smlouva na původní bydliště byla ukončena ke dni 31.12.2014. Opatrovanec nebydlí v obvodu působnosti žalovaného, je zde pouze hlášen k trvalému pobytu na ohlašovně odvolatele. V obci se žádným způsobem trvale ani dočasně nezdržuje. Odvolatel proto nemůže mít způsobilost být veřejným opatrovníkem ve smyslu § 471 odst. 3 o.z. Tímto opatrovníkem by měla být ustanovena obec Větřní, kde se s matkou opatrovanec trvale zdržuje na adrese Šumavská 285, Větřní. Ostatní účastníci řízení se nevyjádřili. Podle § 1 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (z.ř.s.) nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že podle § 201 o.s.ř. je odvolání podáno oprávněnou osobou, je přípustné podle § 202 o.s.ř. a včasně podané ve smyslu ust. § 204 odst. 1 o.s.ř. Přezkoumáno pak bylo v mezích § 28 z.ř.s. a § 212 písm. a) o.s.ř. (výrok III., který ve své druhé větě mění předchozí rozhodnutí o ustanovení opatrovníka, je výrokem závislým na výroku pod bodem II. a byl proto s ním společně přezkoumán, ač odvoláním nenapaden) a § 212a odst. 1, 2 o.s.ř. Ve věci nebylo nutné nařizovat jednání ve smyslu ust. § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., a to s odkazem na výkladové stanovisko Nejvyššího soudu v jeho rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 798/2003. Odvolání není důvodné. Podle § 465 odst. 1 o.z. jmenuje soud opatrovníka člověku k ochraně jeho zájmů nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Soud jmenuje opatrovníka zejména tomu, koho omezuje ve svéprávnosti. Z obsahu spisu je zřejmé, že posuzovaný byl omezen ve svéprávnosti, a to v rozsahu vymezeném v již pravomocném výroku I. napadeného rozsudku. Je proto zřejmé, že jsou splněny podmínky pro to, aby mu byl ustanoven k ochraně jeho zájmů opatrovník. Podle § 471 odst. 1 o.z. rozhoduje-li soud o jmenování opatrovníka člověku, může tak učinit po jeho zhlédnutí, nebrání-li tomu nepřekonatelná překážka, musí též vyslechnout jeho vyjádření nebo jinak zjistit jeho stanovisko a vycházet z něho. Podle § 471 odst. 2 soud jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec, není-li to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla příbuzného nebo jinou osobou opatrovanci blízkou, která osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna. Není-li možné ani to, jmenuje soud opatrovníkem osobu, která splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem nebo veřejného opatrovníka podle jiného zákona. Podle § 471 odst. 3 o.z. způsobilost být veřejným opatrovníkem má obec, kde má opatrovanec bydliště, anebo právnická osoba zřízená touto obcí k plnění úkolů tohoto druhu. Jmenování veřejného opatrovníka podle jiného zákona není vázáno na jeho souhlas. Z obsahu spisu i rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že podmínky dané v § 471 odst. 1 o.z. byly splněny a soud prvního stupně také přesvědčivě vysvětlil, proč není možné, aby v pozici opatrovníka (přes svůj projevený zájem) pokračovala dosavadní opatrovnice, tedy matka posuzovaného Růžena Berkyová. Soud prvního stupně také odůvodnil, proč není možné ustanovit nesvéprávnému Milanu Peterovi opatrovníkem jiného příbuzného či jinou vhodnou osobu a správně tedy uzavřel, že nezbývá, než ustanovit, a to přes jeho případný nesouhlas, ve smyslu ust. § 471 odst. 2 věta druhá a § 471 odst. 3 o.z. tomuto opatrovníkem veřejného opatrovníka. To ostatně odvolatel nezpochybňuje. Odvolání směřuje toliko do závěru o tom, že veřejným opatrovníkem je v případě nesvéprávného Milana Petera právě on. Nezpochybňuje tak ani skutkový závěr soudu prvního stupně o tom, že právě v obci Střítež (v její místi části Kaplice – Nádraží) má nesvéprávný trvalý pobyt. Nicméně s odkazem na výklad pojmu „bydliště“ v § 80 občanského zákoníku má za to, že tento pojem je ve smyslu § 471 odst. 3 občanského zákoníku nutno vykládat jako místo, kde se zdržuje člověk s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale. Takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Tento právní názor odvolatele odvolací soud nesdílí. Jednak u nesvéprávné osoby v rozsahu postižení zjištěného u Milana Petera lze těžko v režimu § 80 odst. 1 o.z. dovozovat jakýkoliv úmysl zdržovat se na určitém místě, ať už z jeho prohlášení nebo z okolností případu, jednak při výkladu pojmu bydliště v režimu stanovení § 471 odst. 2 a 3 o.z. je nutné sledovat účel právní úpravy. Podle § 468 o.z. platí, že smrtí opatrovníka nebo jeho odvoláním opatrovnictví nezaniká, a dokud soud nejmenuje opatrovanci nového opatrovníka, přechází na veřejného opatrovníka podle jiného zákona. Je tedy zřejmé, že zákon v daném ustanovení připouští přechod opatrovnictví na veřejného opatrovníka i bez rozhodnutí, a to okamžikem, kdy nastane předpokládaná právní skutečnost. V takovém případě nelze uvažovat o šetření, které může být časově poměrně náročné, ohledně skutečnosti, kde se fakticky nesvéprávný zdržuje, jaký on (či případně jeho předchozí opatrovník) projevil úmysl ve vztahu k místu bydliště atp. Je proto nutné, aby právní úprava dovozovala předpoklady uplatnění institutu veřejného opatrovnictví jednoznačně, tedy evidenčně. Výkon funkce veřejného opatrovníka přitom spadá do tzv. přenesené působnosti obcí podle § 149b odst. 3 zákona o obcích, podle kterého výkon funkce veřejného opatrovníka podle občanského zákoníku obcí je výkonem přenesené působnosti. Přes použití výrazu „bydliště“ v ust. § 471 odst. 3 o.z. je tento nutno vykládat jako místo trvalého pobytu v režimu § 10 a § 10a zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů. Obdobně například hovoří i ustálená judikatura Nejvyššího soudu, byť vztažená k předchozí procesní úpravě, tedy k § 192 o.s.ř., účinnému do 31.12.2013 (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1817/2014 ze dne 28.5.2014 nebo sp. zn. 30 Cdo 596/2014): „Pokud nemůže být opatrovníkem ustanoven příbuzný fyzické osoby ani jiná osoba, která splňuje podmínky pro ustanovení opatrovníkem, není v judikatuře žádných pochybností o tom, že veřejným opatrovníkem je třeba ustanovit orgán místní správy, a to již proto, že ve smyslu obecního zřízení je obec základním uzemním samosprávním společenstvím občanů, o jejichž potřeby obec pečuje, přičemž občanem obce se stává právě ta fyzická osoba, jež je státním občanem České republiky a je v obci hlášena k trvalému pobytu (§ 16 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb. o evidenci obyvatel)“. Protože funkce veřejného opatrovníka spadá do oblasti úpravy tzv. přenesené působnosti obcí, tedy veřejné správy, není možno předpoklady jejího vzniku dovozovat z ryze soukromoprávního předpisu (§ 80 o.z.), ale z pravidel, kterými se řídí úprava veřejnoprávních otázek v souvislosti s obecním zřízením, tedy (jak již výše uvedeno) dle evidenčního pobytu opatrované osoby. Výše uvedené však odvolateli nebrání, aby právě v rámci výkonu funkce veřejného opatrovníka v budoucnu nezvážil, do jaké míry je v zájmu opatrované osoby, aby byla evidenčně hlášena na adrese, na které se nezdržuje, v místě, které může být vzdáleno od faktického bydliště takové nesvéprávné osoby a v rámci svých pravomocí, založených právě napadeným rozhodnutím, pak tuto otázku (nikoliv toliko z účelových důvodů) ve prospěch nesvéprávného řešil. Dojde-li tedy například z iniciativy veřejného opatrovníka obce Střítež v budoucnu ke změně místa trvalého pobytu nesvéprávného, je zřejmé, že tím budou dány důvody pro nové rozhodnutí o ustanovení opatrovníka. Věcně správné rozhodnutí soudu prvního stupně bylo se shora uvedenou argumentací podle § 219 o.s.ř. potvrzeno. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití § 23 z.ř.s. tak, že v řízení, které bylo možno zahájit i bez návrhu, nebude účastníkům přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20. května 2015 JUDr. Zuzana V ö l f l o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Lenka Michalová