Navrhne-li účastník řízení o popření otcovství, aby soud prominul zmeškání popěrné lhůty, musí soud o tomto návrhu rozhodnout (a to i když rozhoduje negativně) a teprve po právní moci tohoto rozhodnutí může přistoupit k rozhodnutí ve věci samé, tj. k rozhodnutí o návrhu na popření otcovství.

5Co 2407/2016-40 U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci otce Ch. M. K., nar...1969, bytem... P., zastoupeného JUDr. Petrem Říhou, advokátem se sídlem Palackého nám. 106/II, Třeboň, proti matce E. P., nar...1974, bytem ...Č., a dítěti M. D. , nar. 27.10.1993, bytem ..Č., o popření otcovství, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30.8.2016, č.j. 9 Nc 1604/2016-24, t a k t o : Rozsudek soudu prvého stupně se z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. ---- O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu otce, jíž se domáhal určení, že není otcem shora jmenovaného dítěte narozeného ze shora jmenované matky. Dále rozhodl o tom, že žalovaným se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Soud prvého stupně ve věci rozhodoval podle § 790 a § 792 o.z. a § 425 odst. 1 z.ř.s. a nejprve posuzoval, zda jsou dány podmínky pro prominutí zmeškání popěrné lhůty k popření otcovství, neboť dítě se narodilo 27.10.1993, k souhlasnému prohlášení rodičů o určení došlo 5.12.1994 a návrh na popření otcovství byl podán 13.5.2016. Soud prvého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že takto postupoval z úřední povinnosti a jelikož neshledal podmínky pro prominutí zmeškání lhůty, nevydal o tom žádné rozhodnutí a přistoupil rovnou k zamítnutí samotného návrhu na popření otcovství. Co do důvodů neprominutí zmeškání lhůty soud prvého stupně vycházel ze samotného návrhu, v němž otec dle svého tvrzení již v průběhu růstu dítěte pozoroval, že má dítě jiné rysy a měl pochybnosti o tom, zda může být otcem. Návrh na popření otcovství nepodal, protože měl zájem, aby nezletilý měl otce i matku. Návrh podal za situace, kdy si nechal vypracovat znalecký posudek, z něhož vyplývá, že navrhovatel není otcem dítěte a není jím ani jako otec akceptován. Dle soudu prvého stupně zákon stanoví, že o prominutí zmeškání popěrné lhůty smí soud rozhodnout, pokud to vyžadují kumulativně zájem dítěte a veřejný pořádek. Zájem dítěte lze dle soudu prvého stupně spatřovat ve sladění právního, sociálního a biologického rodičovství pouze v situaci, kdy to dítěti bude prospěšné, resp. pokud zachování stávajícího právního stavu bude pro dítě nepříznivé, což soud prvého stupně nezjistil s ohledem na věk dítěte, kterému je 23 let. Dále soud prvého stupně konstatoval, že navrhovatel sám již po dobu růstu a dospívání dítěte pozoroval takové změny, které ho mohly přesvědčit o tom, že není jeho biologickým otcem, přičemž s ohledem na dobu od narození dítěte do doby uznání otcovství souhlasným prohlášením rodičů mohl si skutečnosti o svém otcovství ověřit znalecky. Pokud měl pochybnosti v době růstu nezletilého, mohl tak učinit již v té době. S ohledem na běh času nemůže obstát to, že nyní ho dítě jako svého otce neuznává. Proto byl podaný návrh zamítnut. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal otec. Zopakoval, že v průběhu růstu dítěte pozoroval, že tento má jiné rysy a měl pochybnosti o tom, zda může být otcem. Návrh na popření otcovství dříve nepodal, protože měl zájem, aby nezletilý měl otce i matku. Návrh nyní podává za situace, kdy došlo ke změně faktického stavu, neboť syn si nechal vypracovat znalecký posudek, z něhož vyplývá, že navrhovatel není jeho otcem a není jím jako otec akceptován. Faktická situace je tak jiná než právní, když navrhovatel je v matrice veden jako otec jmenovaného dítěte. Dítě má zájem, aby navrhovatel nebyl v matrice veden jako jeho otec, navázal kontakt se svým skutečným genetickým otcem. Dle navrhovatele je třeba přiklonit se k zájmu dítěte, které má zájem o to, aby došlo ke sladění právního rodičovství s rodičovstvím biologickým a sociálním. Na rozdíl od soudu prvého stupně se navrhovatel domnívá, že veřejný pořádek vyžaduje, aby právní stav odpovídal biologicky a sociální realitě. Je v zájmu veřejného pořádku, aby zápis v matrice odpovídal faktickému stavu, když navrhovatel není otcem dítěte a dítě jej jako otce neuznává. Navrhovatel jakožto otec požádal, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání. Matka a syn Michal Dang se k odvolání vyjádřili tak, že se plně připojili ke stanovisku otce, který je v dané věci navrhovatelem. I dle matky by za situace, že otcovství navrhovatele je vyloučeno, její syn jej nepovažuje za svého otce ani jej za otce neuznává, bylo po právu, aby předmětné otcovství bylo popřeno. Totéž uvedl Michal Dang, který výslovně uvedl, že má zájem na tom, aby bylo osvědčeno, že navrhovatel není jeho otcem a souhlasí tak s odvoláním navrhovatele. Oba zbylí účastníci tak navrhli, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu projednání. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v plném rozsahu (§ 212a o.s.ř. a § 28 odst. 2 z.ř.s.) postupem dle § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a § 28 odst. 1 z.ř.s. a o odvolání rozhodl, aniž by ve věci musel nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř.). Odvolání otce je důvodné. Podle § 61 odst. 1 zákona o rodině ve znění účinném do 31.12.2013 muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, může je před soudem popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte, a dokud neuplyne šest měsíců ode dne, kdy bylo takto otcovství určeno; tato lhůta neskončí před uplynutím šesti měsíců od narození dítěte. Podle § 792 o.z. je-li návrh na popření otcovství podán po uplynutí popěrné lhůty, může soud rozhodnout, že zmeškání lhůty promíjí, pokud to vyžadují zájem dítěte a veřejný pořádek. Podle § 425 odst. 1 z.ř.s. byl-li návrh na popření otcovství podán po uplynutí popěrné lhůty, soud může do čtyř měsíců od podání návrhu zmeškání lhůty prominout, vyžaduje-li to zájem dítěte a veřejný pořádek. K rozhodnutí nařídí jednání, je-li to třeba. Podle § 425 odst. 2 z.ř.s. po právní moci rozhodnutí o návrhu na prominutí zmeškání lhůty nařídí soud jednání. Rozhoduje-li o zamítnutí návrhu z důvodu podání po uplynutí popěrné lhůty, není třeba jednání nařizovat. Soud prvého stupně v dané věci rozhodoval o návrhu na popření otcovství v režimu § 792 o.z. (a § 425 z.ř.s.), tj. po uplynutí zákonné popěrné lhůty (v dané věci uplynulé dle § 61 odst. 1 zákona o rodině č. 94/1963 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013). V tomto návrhu otec výslovně požádal o prominutí zmeškání této lhůty. Soud prvého stupně o této žádosti samostatně nerozhodl a přistoupil rovnou k rozhodnutí ve věci samé, v němž zamítl návrh na popření otcovství právě proto, že dle jeho názoru (vyjádřeného pouze v odůvodnění rozsudku) nebyly splněny podmínky pro prominutí zmeškání popěrné lhůty. Tím, že nevydal samostatné procesní rozhodnutí o žádosti otce o prominutí zmeškání popěrné lhůty, se soud prvého stupně dopustil procesního pochybení, pro něž odvolací soud musel napadený rozsudek zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť tuto vadu nešlo odstranit v odvolacím řízení. Navrhne-li totiž účastník řízení o popření otcovství, aby soud prominul zmeškání popěrné lhůty, musí soud o tomto návrhu rozhodnout (a to i když rozhoduje negativně) a teprve po právní moci tohoto rozhodnutí může přistoupit k rozhodnutí ve věci samé, tj. k rozhodnutí o návrhu na popření otcovství. Soud prvého stupně proto v dalším řízení nejprve rozhodne o návrhu na prominutí zmeškání lhůty, k němuž odvolací soud již nyní poznamenává, že závěry odůvodňující negativní stanovisko soudu prvého stupně nelze považovat za dostatečné. Je zjevné, že nová právní úprava v § 792 o.z., jež nově umožňuje podání návrhu na popření otcovství po uplynutí popěrné lhůty ze strany účastníků řízení (a jež se s odkazem na § 3028 odst. 2 o.z. v dané věci použije –viz i závěry v nálezu Ústavního soudu II. ÚS 2964/2012), uvolňuje rigiditu popěrného práva. Korektivy jsou zde zájem dítěte a veřejný pořádek. Výklad těchto pojmů lze dohledat například v Komentáři k občanskému zákoníku nakladatelství C. H. Beck k § 792 o.z., přičemž pojem zájem dítěte u popírání otcovství též vykládá bohatá judikatura Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a též Evropského soudu pro lidská práva. V poměrech dané věci lze především konstatovat, že na uvedení právního stavu do souladu se stavem faktickým může mít zájem i zletilé dítě. Právo znát své příbuzné se v každém případě nachází v poli působnosti pojmu soukromý život, který zahrnuje důležité aspekty osobní identity, z níž identita rodiče tvoří jednu její součást (30 Cdo 1982/2012). V projednávané věci si nekonkurují zájmy popírajícího právního otce a dítěte, které s popřením otcovství (stejně jako jeho matka) souhlasí. Nadto se nejedná o nezletilé dítě vyžadující zvláštní ochranu. Přísněji soudy hodnotí situaci, pokud otec uznal otcovství, ačkoliv věděl, že dítě nezplodil. Zde otec tvrdí, že (až) v průběhu růstu pozoroval, že dítě má jiné rysy (rysy jiného konkrétního označeného biologického otce) a měl tak pochybnosti o tom, zda může být otcem. K tomu doložil již citovaný znalecký posudek. Konečně popisující otec tvrdí, že jej syn jako otce neuznává, za svého otce považuje genetického otce, s nímž navázal kontakt. V obdobném případě zletilého dítěte Evropský soud pro lidská práva dovodil neexistenci obecného zájmu na formálním zachování právního stavu daného domněnkou otcovství s ohledem na absenci zájmu kterékoliv z dotčených osob na takové právní úpravě poměrů (viz Paulík vs. Slovensko). Závěrem lze dodat, že zájem dítěte se může vyvíjet s jeho věkem, okolnostmi atd., významný zájem na popření otcovství může vzniknout až s (někdy i značným) časovým odstupem od narození dítěte. Aby soud prvého stupně mohl náležitě posoudit návrh na prominutí zmeškání popěrné lhůty, bude třeba, aby v dané věci nařídil jednání za účelem zjištění rozhodných skutečností na základě dokazování (kdy může vzít za svá skutková zjištění i shodná tvrzení účastníků - § 120 odst. 3 o.s.ř.), přičemž zjistí i stanovisko označeného biologického otce k otázce jeho otcovství a vztahu s dítětem. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze u Okresního soudu v Jindřichově Hradci podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, avšak jen za podmínek § 237 o.s.ř. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 16. prosince 2016 Mgr. Jiří S t r a k a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Švepešová