U přeshraničního styku rodiče s dítětem je v zájmu nezl.dítěte (zájmu ve smyslu čl. 12 bod 3 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003), aby návrh na úpravu styku byl projednán a rozhodnut co nejrychleji, tj. soudem, který co nejdříve zjistí dokazováním rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí o optimální úpravě styku tak, aby tento mohl fakticky probíhat dle tohoto rozhodnutí pod hrozbou jeho nuceného výkonu.

6Co 1532/2016-111 U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci péče o nezletilou V. D. , nar...2005, a nezletilého D. D., nar...2007, oba bytem ..., SRN, zastoupených Městským úřadem ve Strakonicích jako kolizním opatrovníkem, děti A. D., nar..., bytem ..., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem ve Strakonicích, Bezděkovská 53, a M. D., nar..., bytem jako nezletilé, o úpravu styku, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15.2.2016, č.j. 1 P 159/2013-83, t a k t o : Rozsudek soudu prvého stupně s e z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl o úpravě styku otce s nezletilými dětmi V. a D. tak, že tento styk upravil o letních a zimních prázdninách. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a účastníků. Soud prvého stupně rozhodoval na základě návrhu otce, který se domáhal posléze soudem stanovené úpravy styku s odůvodněním, že mu matka, která se s dětmi odstěhovala do Německa, styk s nimi neumožňuje. Matka navrhla zamítnutí návrhu, kdy poukázala na předchozí nezájem otce o styk s dětmi. Soud prvého stupně se nejprve zabýval, s ohledem na bydliště dětí v Německu v době zahájení řízení, svou mezinárodní pravomocí věc projednat a rozhodnout. Postupoval dle Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti (dále jen Nařízení), a to konkrétně dle článku 12 odst. 3 tohoto Nařízení, na nějž odkazuje čl. 8 odst. 2 Nařízení. Dle tohoto článku 12 odst. 3 jsou soudy členského státu příslušné k rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti i v jiných řízeních, než která jsou uvedena v odstavci 1 v případě že a) dítě má silný vztah k tomuto členskému státu, zejména z toho důvodů, že jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti má v tomto členském státě obvyklé bydliště nebo dítě je státním příslušníkem tohoto členského státu a b) všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudu výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly a je to v zájmu dítěte. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že je dána jeho pravomoc k projednání a rozhodnutí věcí, neboť otec nezletilých dětí bydlí na území České republiky, nebylo zjištěno, že by nezletilé děti pozbyly státní občanství České republiky a v době zahájení řízení nebyla příslušnost zdejšího soudu zpochybněna, když matka, aniž by byly nezletilé děti předvolávány, sama účast nezletilých dětí u soudu zajistila tak, aby se nezletilé děti mohly vyjádřit. Poté postupoval přes u soudu projevený názor dětí, že se s otcem nechtějí vidět, dle ust. § 888 o.z. a násl. a upravil styk, neboť nedospěl k závěru, že by zde byly důvody pro omezení či zákaz styku otce s nezletilými dětmi. Původně zadaný znalecký posudek ve věci zpracován nebyl z důvodu na straně matky, která odmítla zajistit účast nezletilých dětí u znalce. Žádné skutečnosti vedoucí soud k závěru, že by bylo v zájmu nezletilých dětí, aby se s otcem nestýkaly, zjištěny nebyly. Pokud jde o vyjádření nezletilé V., bylo dle názoru soudu učiněno pod vlivem matky. Proto soud styk s dětmi upravil, kdy zohlednil vzdálenost bydliště otce a nezletilých dětí. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala matka. Poukázala na skutečnost, že otec se více jak rok nepokoušel o žádný kontakt s dětmi, děti nadále z těchto důvodů o styk nemají žádný zájem. Proto je matka přesvědčena, že by děti neměly přistoupit k tomuto soudnímu rozhodnutí, a to hned v celém jeho rozsahu. Otec má možnost kdykoliv děti navštívit v místě jejich bydliště v Německu, což ví od samého počátku jednání. Matka navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen nebo změněn ve prospěch dětí vzhledem ke vzdálenosti jejich místa bydliště a bydliště otce. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a § 28 odst. 1 z.ř.s., a to bez nařízení odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.). Podle § 1 odst. 2 z.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád. Podle § 103 o.s.ř. kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Mezi tyto podmínky řízení patří i mezinárodní příslušnost soudu. Z obsahu spisu vyplývá, že ke dni zahájení řízení (podání návrhu otce na úpravu styku k soudu prvého stupně), tj. k 11.2.2015 měly nezletilé děti obvyklé bydliště ve Spolkové republice Německo (na adrese v záhlaví tohoto usnesení). To v návrhu připustil jak otec, tak to plyne z vyjádření matky, kdy dle přípisu ze dne 18.11.2015 (č.l. 72 spisu) je tomu tak již od 27.9.2013. Okresní soud ve Strakonicích dovodil svou mezinárodní příslušnost z citovaného článku 12 odst. 3 Nařízení. Toto ustanovení umožňuje soudu zde uvedenému ve věci jednat, přestože je jinak mezinárodně příslušný soud obvyklého bydliště dítěte ve smyslu čl. 8 odst. 1 Nařízení (v dané věci by byl soudem obvyklého bydliště dětí příslušný soud v Německu). Na rozdíl od soudu prvého stupně však odvolací soud nemá všechny podmínky článku 12 odst. 3 Nařízení pro mezinárodní příslušnost Okresního soudu ve Strakonicích v dané věci za splněné. Jak plyne z rozsudku Soudního dvora Evropských společenství ze dne 12.11.2014 ve věci C-656/13, musí dle samotného znění článku 12 odst. 3 písm. b) Nařízení všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudu výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijmout. Článek 16 tohoto Nařízení upřesňuje, že za zahájení řízení u soudu se v zásadě považuje okamžik, kdy byl návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost podán k soudu. Jasné znění tohoto ustanovení vykládané ve světle uvedeného čl. 16 tak vyžaduje, aby byla prokázána existence výslovné nebo přinejmenším jednoznačné shody ohledně uvedené prorogace příslušnosti mezi všemi účastníky řízení, a to nejpozději ke dni, kdy je návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost podán ke zvolenému soudu. Pro založení mezinárodní příslušnosti soudu nestačí jen, že účastník tuto příslušnost nezpochybní, či že se v průběhu řízení dostaví k soudu (zde matka i s dětmi). V dané věci by muselo být prokázáno, že nejpozději v den podání návrhu otce na úpravu styku matka kvalifikovaným způsobem příslušnost přijala. Je skutečností, že matka se k Okresnímu soudu ve Strakonicích podáním adresovaným a doručeným mu dne 1.4.2015 vyjádřila tak, že navrhla návrh na úpravu styku zamítnout a dostavila se k tomuto soudu dne 8.4.2015 k jednání i s nezletilými dětmi, což závěru o přijetí příslušnosti matkou nasvědčuje (byť v dalším průběhu řízení vznesla námitku mezinárodní nepříslušnosti soudu), ovšem zde se musí zkoumat přijetí příslušnosti nejpozději ke dni zahájení řízení, k čemuž soud prvního stupně další bližší skutečnosti neobjasňoval. Dle odvolacího soudu však není třeba se touto skutečností dále zabývat, neboť v dané věci nebylo již od počátku řízení v zájmu nezletilých dětí, aby toto řízení probíhalo u Okresního soudu ve Strakonicích, tedy mimo obvyklé bydliště nezletilých. Z Úmluvy o právech dítěte, konkrétně z čl. 9 odst. 3 a z čl. 10 odst. 2 vyplývá, že nezletilé dítě má zásadně právo na styk se svým rodičem, a to i na přeshraniční styk mezi dvěma státy. V případě podání návrhu na takovou úpravu styku je v zájmu dítěte, aby takový návrh byl projednán a rozhodnut co nejrychleji, tj. soudem, který co nejdříve zjistí dokazováním rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí o optimální úpravě styku tak, aby tento mohl fakticky probíhat dle tohoto rozhodnutí pod hrozbou jeho nuceného výkonu. V projednávané věci již z návrhu na zahájení řízení vyplynulo, že matka dlouhodobě přes tvrzenou snahu otce mu neumožňuje stýkat se s nezletilými dětmi (od počátku roku 2013) a že se s dětmi odstěhovala do Německa. Matka ve svém vyjádření i v dalším průběhu řízení před soudem navrhovala zamítnout návrh otce na jeho styk s dětmi pro matkou tvrzený předchozí nezájem otce o děti, stejně tak děti se k tomuto styku při jednání u soudu postavily negativně. Již na samém počátku řízení tak bylo zřejmé, že věc nebude jednoduchá, vyžádá si znalecké (psychologické) zkoumání dětí a rodičů, jejich podrobný výslech před soudem a součinnost soudu se sociálními orgány, zejména z bydliště dětí. Předpoklady pro rychlé provedení tohoto řízení tak dle názoru odvolacího soudu nebyly dány u českého soudu, ale u německého soudu, kde bylo (a je) bydliště jak dětí, tak matky, která je má od roku 2013 ve výchově na základě rozhodnutí soudu a kde mohly být děti podrobeny mnohem snáze zejména znaleckému zkoumání (již tak pro děti zatěžujícímu, natož při opakovaném přeshraničním cestování za tím účelem). Ostatně i v dalším průběhu řízení se ukázala jasná neochota matky se s dětmi ke stanovenému znalci v Českých Budějovicích (s dobou jízdy ke znalci dle matky 6 – 7 hodin od jejich bydliště) dostavit, což vedlo k tomu, že soud prvého stupně na zpracování znaleckého posudku nakonec rezignoval (nesprávně). Zájmem dětí, který byl a je představován, jak již uvedeno, co nejrychlejším rozhodnutím o jejich styku s otcem, tak od samého počátku bylo vést řízení u soudu v jejich bydlišti ve Spolkové republice Německo, nikoliv v České republice, a proto mezinárodně příslušným nemohl být dle čl. 12 odst. 3 Nařízení Okresní soud ve Strakonicích. Z tohoto důvodu odvolací soud napadený rozsudek soudu prvého stupně dle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc mu dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení. V něm soud prvého stupně vysloví dle čl. 17 Nařízení svou mezinárodní nepříslušnost (což nemohl učinit odvolací soud) a řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaví dle § 104 odst. 1 o.s.ř. Ostatně odvolací soud by i v případě mezinárodní příslušnosti Okresního soudu ve Strakonicích nemohl o odvolání matky rozhodnout věcně (potvrzujícím či měnícím rozsudkem), neboť soud prvého stupně ve věci rozhodl, aniž by vyslechl rodiče, přezkoumal poměry v místě bydliště obou rodičů, provedl důkaz znaleckým psychologickým posudkem ohledně stavu nezletilých a jejich vztahu k rodičům, zejména k otci a provedl případné další potřebné dokazování. Ani v současné době tak není další vedení řízení o úpravě styku u českého soudu v zájmu nezletilých, neboť toto řízení nepřekročilo svůj začátek, při kterém bylo zjištěno pouze stanovisko nezletilých a rodičů, a to přestože řízení trvá již rok a půl (což bylo způsobeno i potížemi při doručování rozsudku matce). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. srpna 2016 Mgr. Jiří S t r a k a v.r. předseda senátu 6Co 1532/2016-111 U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci péče o nezletilou V. D. , nar...2005, a nezletilého D. D., nar...2007, oba bytem ..., SRN, zastoupených Městským úřadem ve Strakonicích jako kolizním opatrovníkem, děti A. D., nar..., bytem ..., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem ve Strakonicích, Bezděkovská 53, a M. D., nar..., bytem jako nezletilé, o úpravu styku, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15.2.2016, č.j. 1 P 159/2013-83, t a k t o : Rozsudek soudu prvého stupně s e z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl o úpravě styku otce s nezletilými dětmi V. a D. tak, že tento styk upravil o letních a zimních prázdninách. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a účastníků. Soud prvého stupně rozhodoval na základě návrhu otce, který se domáhal posléze soudem stanovené úpravy styku s odůvodněním, že mu matka, která se s dětmi odstěhovala do Německa, styk s nimi neumožňuje. Matka navrhla zamítnutí návrhu, kdy poukázala na předchozí nezájem otce o styk s dětmi. Soud prvého stupně se nejprve zabýval, s ohledem na bydliště dětí v Německu v době zahájení řízení, svou mezinárodní pravomocí věc projednat a rozhodnout. Postupoval dle Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti (dále jen Nařízení), a to konkrétně dle článku 12 odst. 3 tohoto Nařízení, na nějž odkazuje čl. 8 odst. 2 Nařízení. Dle tohoto článku 12 odst. 3 jsou soudy členského státu příslušné k rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti i v jiných řízeních, než která jsou uvedena v odstavci 1 v případě že a) dítě má silný vztah k tomuto členskému státu, zejména z toho důvodů, že jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti má v tomto členském státě obvyklé bydliště nebo dítě je státním příslušníkem tohoto členského státu a b) všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudu výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly a je to v zájmu dítěte. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že je dána jeho pravomoc k projednání a rozhodnutí věcí, neboť otec nezletilých dětí bydlí na území České republiky, nebylo zjištěno, že by nezletilé děti pozbyly státní občanství České republiky a v době zahájení řízení nebyla příslušnost zdejšího soudu zpochybněna, když matka, aniž by byly nezletilé děti předvolávány, sama účast nezletilých dětí u soudu zajistila tak, aby se nezletilé děti mohly vyjádřit. Poté postupoval přes u soudu projevený názor dětí, že se s otcem nechtějí vidět, dle ust. § 888 o.z. a násl. a upravil styk, neboť nedospěl k závěru, že by zde byly důvody pro omezení či zákaz styku otce s nezletilými dětmi. Původně zadaný znalecký posudek ve věci zpracován nebyl z důvodu na straně matky, která odmítla zajistit účast nezletilých dětí u znalce. Žádné skutečnosti vedoucí soud k závěru, že by bylo v zájmu nezletilých dětí, aby se s otcem nestýkaly, zjištěny nebyly. Pokud jde o vyjádření nezletilé V., bylo dle názoru soudu učiněno pod vlivem matky. Proto soud styk s dětmi upravil, kdy zohlednil vzdálenost bydliště otce a nezletilých dětí. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala matka. Poukázala na skutečnost, že otec se více jak rok nepokoušel o žádný kontakt s dětmi, děti nadále z těchto důvodů o styk nemají žádný zájem. Proto je matka přesvědčena, že by děti neměly přistoupit k tomuto soudnímu rozhodnutí, a to hned v celém jeho rozsahu. Otec má možnost kdykoliv děti navštívit v místě jejich bydliště v Německu, což ví od samého počátku jednání. Matka navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen nebo změněn ve prospěch dětí vzhledem ke vzdálenosti jejich místa bydliště a bydliště otce. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a § 28 odst. 1 z.ř.s., a to bez nařízení odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.). Podle § 1 odst. 2 z.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád. Podle § 103 o.s.ř. kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Mezi tyto podmínky řízení patří i mezinárodní příslušnost soudu. Z obsahu spisu vyplývá, že ke dni zahájení řízení (podání návrhu otce na úpravu styku k soudu prvého stupně), tj. k 11.2.2015 měly nezletilé děti obvyklé bydliště ve Spolkové republice Německo (na adrese v záhlaví tohoto usnesení). To v návrhu připustil jak otec, tak to plyne z vyjádření matky, kdy dle přípisu ze dne 18.11.2015 (č.l. 72 spisu) je tomu tak již od 27.9.2013. Okresní soud ve Strakonicích dovodil svou mezinárodní příslušnost z citovaného článku 12 odst. 3 Nařízení. Toto ustanovení umožňuje soudu zde uvedenému ve věci jednat, přestože je jinak mezinárodně příslušný soud obvyklého bydliště dítěte ve smyslu čl. 8 odst. 1 Nařízení (v dané věci by byl soudem obvyklého bydliště dětí příslušný soud v Německu). Na rozdíl od soudu prvého stupně však odvolací soud nemá všechny podmínky článku 12 odst. 3 Nařízení pro mezinárodní příslušnost Okresního soudu ve Strakonicích v dané věci za splněné. Jak plyne z rozsudku Soudního dvora Evropských společenství ze dne 12.11.2014 ve věci C-656/13, musí dle samotného znění článku 12 odst. 3 písm. b) Nařízení všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudu výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijmout. Článek 16 tohoto Nařízení upřesňuje, že za zahájení řízení u soudu se v zásadě považuje okamžik, kdy byl návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost podán k soudu. Jasné znění tohoto ustanovení vykládané ve světle uvedeného čl. 16 tak vyžaduje, aby byla prokázána existence výslovné nebo přinejmenším jednoznačné shody ohledně uvedené prorogace příslušnosti mezi všemi účastníky řízení, a to nejpozději ke dni, kdy je návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost podán ke zvolenému soudu. Pro založení mezinárodní příslušnosti soudu nestačí jen, že účastník tuto příslušnost nezpochybní, či že se v průběhu řízení dostaví k soudu (zde matka i s dětmi). V dané věci by muselo být prokázáno, že nejpozději v den podání návrhu otce na úpravu styku matka kvalifikovaným způsobem příslušnost přijala. Je skutečností, že matka se k Okresnímu soudu ve Strakonicích podáním adresovaným a doručeným mu dne 1.4.2015 vyjádřila tak, že navrhla návrh na úpravu styku zamítnout a dostavila se k tomuto soudu dne 8.4.2015 k jednání i s nezletilými dětmi, což závěru o přijetí příslušnosti matkou nasvědčuje (byť v dalším průběhu řízení vznesla námitku mezinárodní nepříslušnosti soudu), ovšem zde se musí zkoumat přijetí příslušnosti nejpozději ke dni zahájení řízení, k čemuž soud prvního stupně další bližší skutečnosti neobjasňoval. Dle odvolacího soudu však není třeba se touto skutečností dále zabývat, neboť v dané věci nebylo již od počátku řízení v zájmu nezletilých dětí, aby toto řízení probíhalo u Okresního soudu ve Strakonicích, tedy mimo obvyklé bydliště nezletilých. Z Úmluvy o právech dítěte, konkrétně z čl. 9 odst. 3 a z čl. 10 odst. 2 vyplývá, že nezletilé dítě má zásadně právo na styk se svým rodičem, a to i na přeshraniční styk mezi dvěma státy. V případě podání návrhu na takovou úpravu styku je v zájmu dítěte, aby takový návrh byl projednán a rozhodnut co nejrychleji, tj. soudem, který co nejdříve zjistí dokazováním rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí o optimální úpravě styku tak, aby tento mohl fakticky probíhat dle tohoto rozhodnutí pod hrozbou jeho nuceného výkonu. V projednávané věci již z návrhu na zahájení řízení vyplynulo, že matka dlouhodobě přes tvrzenou snahu otce mu neumožňuje stýkat se s nezletilými dětmi (od počátku roku 2013) a že se s dětmi odstěhovala do Německa. Matka ve svém vyjádření i v dalším průběhu řízení před soudem navrhovala zamítnout návrh otce na jeho styk s dětmi pro matkou tvrzený předchozí nezájem otce o děti, stejně tak děti se k tomuto styku při jednání u soudu postavily negativně. Již na samém počátku řízení tak bylo zřejmé, že věc nebude jednoduchá, vyžádá si znalecké (psychologické) zkoumání dětí a rodičů, jejich podrobný výslech před soudem a součinnost soudu se sociálními orgány, zejména z bydliště dětí. Předpoklady pro rychlé provedení tohoto řízení tak dle názoru odvolacího soudu nebyly dány u českého soudu, ale u německého soudu, kde bylo (a je) bydliště jak dětí, tak matky, která je má od roku 2013 ve výchově na základě rozhodnutí soudu a kde mohly být děti podrobeny mnohem snáze zejména znaleckému zkoumání (již tak pro děti zatěžujícímu, natož při opakovaném přeshraničním cestování za tím účelem). Ostatně i v dalším průběhu řízení se ukázala jasná neochota matky se s dětmi ke stanovenému znalci v Českých Budějovicích (s dobou jízdy ke znalci dle matky 6 – 7 hodin od jejich bydliště) dostavit, což vedlo k tomu, že soud prvého stupně na zpracování znaleckého posudku nakonec rezignoval (nesprávně). Zájmem dětí, který byl a je představován, jak již uvedeno, co nejrychlejším rozhodnutím o jejich styku s otcem, tak od samého počátku bylo vést řízení u soudu v jejich bydlišti ve Spolkové republice Německo, nikoliv v České republice, a proto mezinárodně příslušným nemohl být dle čl. 12 odst. 3 Nařízení Okresní soud ve Strakonicích. Z tohoto důvodu odvolací soud napadený rozsudek soudu prvého stupně dle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc mu dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení. V něm soud prvého stupně vysloví dle čl. 17 Nařízení svou mezinárodní nepříslušnost (což nemohl učinit odvolací soud) a řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaví dle § 104 odst. 1 o.s.ř. Ostatně odvolací soud by i v případě mezinárodní příslušnosti Okresního soudu ve Strakonicích nemohl o odvolání matky rozhodnout věcně (potvrzujícím či měnícím rozsudkem), neboť soud prvého stupně ve věci rozhodl, aniž by vyslechl rodiče, přezkoumal poměry v místě bydliště obou rodičů, provedl důkaz znaleckým psychologickým posudkem ohledně stavu nezletilých a jejich vztahu k rodičům, zejména k otci a provedl případné další potřebné dokazování. Ani v současné době tak není další vedení řízení o úpravě styku u českého soudu v zájmu nezletilých, neboť toto řízení nepřekročilo svůj začátek, při kterém bylo zjištěno pouze stanovisko nezletilých a rodičů, a to přestože řízení trvá již rok a půl (což bylo způsobeno i potížemi při doručování rozsudku matce). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. srpna 2016 Mgr. Jiří S t r a k a v.r. předseda senátu 6Co 1532/2016-111 U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci péče o nezletilou V. D. , nar...2005, a nezletilého D. D., nar...2007, oba bytem ..., SRN, zastoupených Městským úřadem ve Strakonicích jako kolizním opatrovníkem, děti A. D., nar..., bytem ..., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem ve Strakonicích, Bezděkovská 53, a M. D., nar..., bytem jako nezletilé, o úpravu styku, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15.2.2016, č.j. 1 P 159/2013-83, t a k t o : Rozsudek soudu prvého stupně s e z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl o úpravě styku otce s nezletilými dětmi V. a D. tak, že tento styk upravil o letních a zimních prázdninách. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a účastníků. Soud prvého stupně rozhodoval na základě návrhu otce, který se domáhal posléze soudem stanovené úpravy styku s odůvodněním, že mu matka, která se s dětmi odstěhovala do Německa, styk s nimi neumožňuje. Matka navrhla zamítnutí návrhu, kdy poukázala na předchozí nezájem otce o styk s dětmi. Soud prvého stupně se nejprve zabýval, s ohledem na bydliště dětí v Německu v době zahájení řízení, svou mezinárodní pravomocí věc projednat a rozhodnout. Postupoval dle Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti (dále jen Nařízení), a to konkrétně dle článku 12 odst. 3 tohoto Nařízení, na nějž odkazuje čl. 8 odst. 2 Nařízení. Dle tohoto článku 12 odst. 3 jsou soudy členského státu příslušné k rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti i v jiných řízeních, než která jsou uvedena v odstavci 1 v případě že a) dítě má silný vztah k tomuto členskému státu, zejména z toho důvodů, že jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti má v tomto členském státě obvyklé bydliště nebo dítě je státním příslušníkem tohoto členského státu a b) všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudu výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly a je to v zájmu dítěte. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že je dána jeho pravomoc k projednání a rozhodnutí věcí, neboť otec nezletilých dětí bydlí na území České republiky, nebylo zjištěno, že by nezletilé děti pozbyly státní občanství České republiky a v době zahájení řízení nebyla příslušnost zdejšího soudu zpochybněna, když matka, aniž by byly nezletilé děti předvolávány, sama účast nezletilých dětí u soudu zajistila tak, aby se nezletilé děti mohly vyjádřit. Poté postupoval přes u soudu projevený názor dětí, že se s otcem nechtějí vidět, dle ust. § 888 o.z. a násl. a upravil styk, neboť nedospěl k závěru, že by zde byly důvody pro omezení či zákaz styku otce s nezletilými dětmi. Původně zadaný znalecký posudek ve věci zpracován nebyl z důvodu na straně matky, která odmítla zajistit účast nezletilých dětí u znalce. Žádné skutečnosti vedoucí soud k závěru, že by bylo v zájmu nezletilých dětí, aby se s otcem nestýkaly, zjištěny nebyly. Pokud jde o vyjádření nezletilé V., bylo dle názoru soudu učiněno pod vlivem matky. Proto soud styk s dětmi upravil, kdy zohlednil vzdálenost bydliště otce a nezletilých dětí. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala matka. Poukázala na skutečnost, že otec se více jak rok nepokoušel o žádný kontakt s dětmi, děti nadále z těchto důvodů o styk nemají žádný zájem. Proto je matka přesvědčena, že by děti neměly přistoupit k tomuto soudnímu rozhodnutí, a to hned v celém jeho rozsahu. Otec má možnost kdykoliv děti navštívit v místě jejich bydliště v Německu, což ví od samého počátku jednání. Matka navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen nebo změněn ve prospěch dětí vzhledem ke vzdálenosti jejich místa bydliště a bydliště otce. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a § 28 odst. 1 z.ř.s., a to bez nařízení odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.). Podle § 1 odst. 2 z.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád. Podle § 103 o.s.ř. kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Mezi tyto podmínky řízení patří i mezinárodní příslušnost soudu. Z obsahu spisu vyplývá, že ke dni zahájení řízení (podání návrhu otce na úpravu styku k soudu prvého stupně), tj. k 11.2.2015 měly nezletilé děti obvyklé bydliště ve Spolkové republice Německo (na adrese v záhlaví tohoto usnesení). To v návrhu připustil jak otec, tak to plyne z vyjádření matky, kdy dle přípisu ze dne 18.11.2015 (č.l. 72 spisu) je tomu tak již od 27.9.2013. Okresní soud ve Strakonicích dovodil svou mezinárodní příslušnost z citovaného článku 12 odst. 3 Nařízení. Toto ustanovení umožňuje soudu zde uvedenému ve věci jednat, přestože je jinak mezinárodně příslušný soud obvyklého bydliště dítěte ve smyslu čl. 8 odst. 1 Nařízení (v dané věci by byl soudem obvyklého bydliště dětí příslušný soud v Německu). Na rozdíl od soudu prvého stupně však odvolací soud nemá všechny podmínky článku 12 odst. 3 Nařízení pro mezinárodní příslušnost Okresního soudu ve Strakonicích v dané věci za splněné. Jak plyne z rozsudku Soudního dvora Evropských společenství ze dne 12.11.2014 ve věci C-656/13, musí dle samotného znění článku 12 odst. 3 písm. b) Nařízení všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudu výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijmout. Článek 16 tohoto Nařízení upřesňuje, že za zahájení řízení u soudu se v zásadě považuje okamžik, kdy byl návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost podán k soudu. Jasné znění tohoto ustanovení vykládané ve světle uvedeného čl. 16 tak vyžaduje, aby byla prokázána existence výslovné nebo přinejmenším jednoznačné shody ohledně uvedené prorogace příslušnosti mezi všemi účastníky řízení, a to nejpozději ke dni, kdy je návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost podán ke zvolenému soudu. Pro založení mezinárodní příslušnosti soudu nestačí jen, že účastník tuto příslušnost nezpochybní, či že se v průběhu řízení dostaví k soudu (zde matka i s dětmi). V dané věci by muselo být prokázáno, že nejpozději v den podání návrhu otce na úpravu styku matka kvalifikovaným způsobem příslušnost přijala. Je skutečností, že matka se k Okresnímu soudu ve Strakonicích podáním adresovaným a doručeným mu dne 1.4.2015 vyjádřila tak, že navrhla návrh na úpravu styku zamítnout a dostavila se k tomuto soudu dne 8.4.2015 k jednání i s nezletilými dětmi, což závěru o přijetí příslušnosti matkou nasvědčuje (byť v dalším průběhu řízení vznesla námitku mezinárodní nepříslušnosti soudu), ovšem zde se musí zkoumat přijetí příslušnosti nejpozději ke dni zahájení řízení, k čemuž soud prvního stupně další bližší skutečnosti neobjasňoval. Dle odvolacího soudu však není třeba se touto skutečností dále zabývat, neboť v dané věci nebylo již od počátku řízení v zájmu nezletilých dětí, aby toto řízení probíhalo u Okresního soudu ve Strakonicích, tedy mimo obvyklé bydliště nezletilých. Z Úmluvy o právech dítěte, konkrétně z čl. 9 odst. 3 a z čl. 10 odst. 2 vyplývá, že nezletilé dítě má zásadně právo na styk se svým rodičem, a to i na přeshraniční styk mezi dvěma státy. V případě podání návrhu na takovou úpravu styku je v zájmu dítěte, aby takový návrh byl projednán a rozhodnut co nejrychleji, tj. soudem, který co nejdříve zjistí dokazováním rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí o optimální úpravě styku tak, aby tento mohl fakticky probíhat dle tohoto rozhodnutí pod hrozbou jeho nuceného výkonu. V projednávané věci již z návrhu na zahájení řízení vyplynulo, že matka dlouhodobě přes tvrzenou snahu otce mu neumožňuje stýkat se s nezletilými dětmi (od počátku roku 2013) a že se s dětmi odstěhovala do Německa. Matka ve svém vyjádření i v dalším průběhu řízení před soudem navrhovala zamítnout návrh otce na jeho styk s dětmi pro matkou tvrzený předchozí nezájem otce o děti, stejně tak děti se k tomuto styku při jednání u soudu postavily negativně. Již na samém počátku řízení tak bylo zřejmé, že věc nebude jednoduchá, vyžádá si znalecké (psychologické) zkoumání dětí a rodičů, jejich podrobný výslech před soudem a součinnost soudu se sociálními orgány, zejména z bydliště dětí. Předpoklady pro rychlé provedení tohoto řízení tak dle názoru odvolacího soudu nebyly dány u českého soudu, ale u německého soudu, kde bylo (a je) bydliště jak dětí, tak matky, která je má od roku 2013 ve výchově na základě rozhodnutí soudu a kde mohly být děti podrobeny mnohem snáze zejména znaleckému zkoumání (již tak pro děti zatěžujícímu, natož při opakovaném přeshraničním cestování za tím účelem). Ostatně i v dalším průběhu řízení se ukázala jasná neochota matky se s dětmi ke stanovenému znalci v Českých Budějovicích (s dobou jízdy ke znalci dle matky 6 – 7 hodin od jejich bydliště) dostavit, což vedlo k tomu, že soud prvého stupně na zpracování znaleckého posudku nakonec rezignoval (nesprávně). Zájmem dětí, který byl a je představován, jak již uvedeno, co nejrychlejším rozhodnutím o jejich styku s otcem, tak od samého počátku bylo vést řízení u soudu v jejich bydlišti ve Spolkové republice Německo, nikoliv v České republice, a proto mezinárodně příslušným nemohl být dle čl. 12 odst. 3 Nařízení Okresní soud ve Strakonicích. Z tohoto důvodu odvolací soud napadený rozsudek soudu prvého stupně dle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc mu dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení. V něm soud prvého stupně vysloví dle čl. 17 Nařízení svou mezinárodní nepříslušnost (což nemohl učinit odvolací soud) a řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaví dle § 104 odst. 1 o.s.ř. Ostatně odvolací soud by i v případě mezinárodní příslušnosti Okresního soudu ve Strakonicích nemohl o odvolání matky rozhodnout věcně (potvrzujícím či měnícím rozsudkem), neboť soud prvého stupně ve věci rozhodl, aniž by vyslechl rodiče, přezkoumal poměry v místě bydliště obou rodičů, provedl důkaz znaleckým psychologickým posudkem ohledně stavu nezletilých a jejich vztahu k rodičům, zejména k otci a provedl případné další potřebné dokazování. Ani v současné době tak není další vedení řízení o úpravě styku u českého soudu v zájmu nezletilých, neboť toto řízení nepřekročilo svůj začátek, při kterém bylo zjištěno pouze stanovisko nezletilých a rodičů, a to přestože řízení trvá již rok a půl (což bylo způsobeno i potížemi při doručování rozsudku matce). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. srpna 2016 Mgr. Jiří S t r a k a v.r. předseda senátu 6Co 1532/2016-111 U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci péče o nezletilou V. D. , nar...2005, a nezletilého D. D., nar...2007, oba bytem ..., SRN, zastoupených Městským úřadem ve Strakonicích jako kolizním opatrovníkem, děti A. D., nar..., bytem ..., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem ve Strakonicích, Bezděkovská 53, a M. D., nar..., bytem jako nezletilé, o úpravu styku, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15.2.2016, č.j. 1 P 159/2013-83, t a k t o : Rozsudek soudu prvého stupně s e z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl o úpravě styku otce s nezletilými dětmi V. a D. tak, že tento styk upravil o letních a zimních prázdninách. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a účastníků. Soud prvého stupně rozhodoval na základě návrhu otce, který se domáhal posléze soudem stanovené úpravy styku s odůvodněním, že mu matka, která se s dětmi odstěhovala do Německa, styk s nimi neumožňuje. Matka navrhla zamítnutí návrhu, kdy poukázala na předchozí nezájem otce o styk s dětmi. Soud prvého stupně se nejprve zabýval, s ohledem na bydliště dětí v Německu v době zahájení řízení, svou mezinárodní pravomocí věc projednat a rozhodnout. Postupoval dle Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti (dále jen Nařízení), a to konkrétně dle článku 12 odst. 3 tohoto Nařízení, na nějž odkazuje čl. 8 odst. 2 Nařízení. Dle tohoto článku 12 odst. 3 jsou soudy členského státu příslušné k rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti i v jiných řízeních, než která jsou uvedena v odstavci 1 v případě že a) dítě má silný vztah k tomuto členskému státu, zejména z toho důvodů, že jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti má v tomto členském státě obvyklé bydliště nebo dítě je státním příslušníkem tohoto členského státu a b) všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudu výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly a je to v zájmu dítěte. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že je dána jeho pravomoc k projednání a rozhodnutí věcí, neboť otec nezletilých dětí bydlí na území České republiky, nebylo zjištěno, že by nezletilé děti pozbyly státní občanství České republiky a v době zahájení řízení nebyla příslušnost zdejšího soudu zpochybněna, když matka, aniž by byly nezletilé děti předvolávány, sama účast nezletilých dětí u soudu zajistila tak, aby se nezletilé děti mohly vyjádřit. Poté postupoval přes u soudu projevený názor dětí, že se s otcem nechtějí vidět, dle ust. § 888 o.z. a násl. a upravil styk, neboť nedospěl k závěru, že by zde byly důvody pro omezení či zákaz styku otce s nezletilými dětmi. Původně zadaný znalecký posudek ve věci zpracován nebyl z důvodu na straně matky, která odmítla zajistit účast nezletilých dětí u znalce. Žádné skutečnosti vedoucí soud k závěru, že by bylo v zájmu nezletilých dětí, aby se s otcem nestýkaly, zjištěny nebyly. Pokud jde o vyjádření nezletilé V., bylo dle názoru soudu učiněno pod vlivem matky. Proto soud styk s dětmi upravil, kdy zohlednil vzdálenost bydliště otce a nezletilých dětí. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala matka. Poukázala na skutečnost, že otec se více jak rok nepokoušel o žádný kontakt s dětmi, děti nadále z těchto důvodů o styk nemají žádný zájem. Proto je matka přesvědčena, že by děti neměly přistoupit k tomuto soudnímu rozhodnutí, a to hned v celém jeho rozsahu. Otec má možnost kdykoliv děti navštívit v místě jejich bydliště v Německu, což ví od samého počátku jednání. Matka navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen nebo změněn ve prospěch dětí vzhledem ke vzdálenosti jejich místa bydliště a bydliště otce. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a § 28 odst. 1 z.ř.s., a to bez nařízení odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.). Podle § 1 odst. 2 z.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád. Podle § 103 o.s.ř. kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Mezi tyto podmínky řízení patří i mezinárodní příslušnost soudu. Z obsahu spisu vyplývá, že ke dni zahájení řízení (podání návrhu otce na úpravu styku k soudu prvého stupně), tj. k 11.2.2015 měly nezletilé děti obvyklé bydliště ve Spolkové republice Německo (na adrese v záhlaví tohoto usnesení). To v návrhu připustil jak otec, tak to plyne z vyjádření matky, kdy dle přípisu ze dne 18.11.2015 (č.l. 72 spisu) je tomu tak již od 27.9.2013. Okresní soud ve Strakonicích dovodil svou mezinárodní příslušnost z citovaného článku 12 odst. 3 Nařízení. Toto ustanovení umožňuje soudu zde uvedenému ve věci jednat, přestože je jinak mezinárodně příslušný soud obvyklého bydliště dítěte ve smyslu čl. 8 odst. 1 Nařízení (v dané věci by byl soudem obvyklého bydliště dětí příslušný soud v Německu). Na rozdíl od soudu prvého stupně však odvolací soud nemá všechny podmínky článku 12 odst. 3 Nařízení pro mezinárodní příslušnost Okresního soudu ve Strakonicích v dané věci za splněné. Jak plyne z rozsudku Soudního dvora Evropských společenství ze dne 12.11.2014 ve věci C-656/13, musí dle samotného znění článku 12 odst. 3 písm. b) Nařízení všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudu výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijmout. Článek 16 tohoto Nařízení upřesňuje, že za zahájení řízení u soudu se v zásadě považuje okamžik, kdy byl návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost podán k soudu. Jasné znění tohoto ustanovení vykládané ve světle uvedeného čl. 16 tak vyžaduje, aby byla prokázána existence výslovné nebo přinejmenším jednoznačné shody ohledně uvedené prorogace příslušnosti mezi všemi účastníky řízení, a to nejpozději ke dni, kdy je návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost podán ke zvolenému soudu. Pro založení mezinárodní příslušnosti soudu nestačí jen, že účastník tuto příslušnost nezpochybní, či že se v průběhu řízení dostaví k soudu (zde matka i s dětmi). V dané věci by muselo být prokázáno, že nejpozději v den podání návrhu otce na úpravu styku matka kvalifikovaným způsobem příslušnost přijala. Je skutečností, že matka se k Okresnímu soudu ve Strakonicích podáním adresovaným a doručeným mu dne 1.4.2015 vyjádřila tak, že navrhla návrh na úpravu styku zamítnout a dostavila se k tomuto soudu dne 8.4.2015 k jednání i s nezletilými dětmi, což závěru o přijetí příslušnosti matkou nasvědčuje (byť v dalším průběhu řízení vznesla námitku mezinárodní nepříslušnosti soudu), ovšem zde se musí zkoumat přijetí příslušnosti nejpozději ke dni zahájení řízení, k čemuž soud prvního stupně další bližší skutečnosti neobjasňoval. Dle odvolacího soudu však není třeba se touto skutečností dále zabývat, neboť v dané věci nebylo již od počátku řízení v zájmu nezletilých dětí, aby toto řízení probíhalo u Okresního soudu ve Strakonicích, tedy mimo obvyklé bydliště nezletilých. Z Úmluvy o právech dítěte, konkrétně z čl. 9 odst. 3 a z čl. 10 odst. 2 vyplývá, že nezletilé dítě má zásadně právo na styk se svým rodičem, a to i na přeshraniční styk mezi dvěma státy. V případě podání návrhu na takovou úpravu styku je v zájmu dítěte, aby takový návrh byl projednán a rozhodnut co nejrychleji, tj. soudem, který co nejdříve zjistí dokazováním rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí o optimální úpravě styku tak, aby tento mohl fakticky probíhat dle tohoto rozhodnutí pod hrozbou jeho nuceného výkonu. V projednávané věci již z návrhu na zahájení řízení vyplynulo, že matka dlouhodobě přes tvrzenou snahu otce mu neumožňuje stýkat se s nezletilými dětmi (od počátku roku 2013) a že se s dětmi odstěhovala do Německa. Matka ve svém vyjádření i v dalším průběhu řízení před soudem navrhovala zamítnout návrh otce na jeho styk s dětmi pro matkou tvrzený předchozí nezájem otce o děti, stejně tak děti se k tomuto styku při jednání u soudu postavily negativně. Již na samém počátku řízení tak bylo zřejmé, že věc nebude jednoduchá, vyžádá si znalecké (psychologické) zkoumání dětí a rodičů, jejich podrobný výslech před soudem a součinnost soudu se sociálními orgány, zejména z bydliště dětí. Předpoklady pro rychlé provedení tohoto řízení tak dle názoru odvolacího soudu nebyly dány u českého soudu, ale u německého soudu, kde bylo (a je) bydliště jak dětí, tak matky, která je má od roku 2013 ve výchově na základě rozhodnutí soudu a kde mohly být děti podrobeny mnohem snáze zejména znaleckému zkoumání (již tak pro děti zatěžujícímu, natož při opakovaném přeshraničním cestování za tím účelem). Ostatně i v dalším průběhu řízení se ukázala jasná neochota matky se s dětmi ke stanovenému znalci v Českých Budějovicích (s dobou jízdy ke znalci dle matky 6 – 7 hodin od jejich bydliště) dostavit, což vedlo k tomu, že soud prvého stupně na zpracování znaleckého posudku nakonec rezignoval (nesprávně). Zájmem dětí, který byl a je představován, jak již uvedeno, co nejrychlejším rozhodnutím o jejich styku s otcem, tak od samého počátku bylo vést řízení u soudu v jejich bydlišti ve Spolkové republice Německo, nikoliv v České republice, a proto mezinárodně příslušným nemohl být dle čl. 12 odst. 3 Nařízení Okresní soud ve Strakonicích. Z tohoto důvodu odvolací soud napadený rozsudek soudu prvého stupně dle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc mu dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení. V něm soud prvého stupně vysloví dle čl. 17 Nařízení svou mezinárodní nepříslušnost (což nemohl učinit odvolací soud) a řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaví dle § 104 odst. 1 o.s.ř. Ostatně odvolací soud by i v případě mezinárodní příslušnosti Okresního soudu ve Strakonicích nemohl o odvolání matky rozhodnout věcně (potvrzujícím či měnícím rozsudkem), neboť soud prvého stupně ve věci rozhodl, aniž by vyslechl rodiče, přezkoumal poměry v místě bydliště obou rodičů, provedl důkaz znaleckým psychologickým posudkem ohledně stavu nezletilých a jejich vztahu k rodičům, zejména k otci a provedl případné další potřebné dokazování. Ani v současné době tak není další vedení řízení o úpravě styku u českého soudu v zájmu nezletilých, neboť toto řízení nepřekročilo svůj začátek, při kterém bylo zjištěno pouze stanovisko nezletilých a rodičů, a to přestože řízení trvá již rok a půl (což bylo způsobeno i potížemi při doručování rozsudku matce). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. srpna 2016 Mgr. Jiří S t r a k a v.r. předseda senátu 6Co 1532/2016-111 U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci péče o nezletilou V. D. , nar...2005, a nezletilého D. D., nar...2007, oba bytem ..., SRN, zastoupených Městským úřadem ve Strakonicích jako kolizním opatrovníkem, děti A. D., nar..., bytem ..., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem ve Strakonicích, Bezděkovská 53, a M. D., nar..., bytem jako nezletilé, o úpravu styku, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15.2.2016, č.j. 1 P 159/2013-83, t a k t o : Rozsudek soudu prvého stupně s e z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl o úpravě styku otce s nezletilými dětmi V. a D. tak, že tento styk upravil o letních a zimních prázdninách. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a účastníků. Soud prvého stupně rozhodoval na základě návrhu otce, který se domáhal posléze soudem stanovené úpravy styku s odůvodněním, že mu matka, která se s dětmi odstěhovala do Německa, styk s nimi neumožňuje. Matka navrhla zamítnutí návrhu, kdy poukázala na předchozí nezájem otce o styk s dětmi. Soud prvého stupně se nejprve zabýval, s ohledem na bydliště dětí v Německu v době zahájení řízení, svou mezinárodní pravomocí věc projednat a rozhodnout. Postupoval dle Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti (dále jen Nařízení), a to konkrétně dle článku 12 odst. 3 tohoto Nařízení, na nějž odkazuje čl. 8 odst. 2 Nařízení. Dle tohoto článku 12 odst. 3 jsou soudy členského státu příslušné k rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti i v jiných řízeních, než která jsou uvedena v odstavci 1 v případě že a) dítě má silný vztah k tomuto členskému státu, zejména z toho důvodů, že jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti má v tomto členském státě obvyklé bydliště nebo dítě je státním příslušníkem tohoto členského státu a b) všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudu výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly a je to v zájmu dítěte. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že je dána jeho pravomoc k projednání a rozhodnutí věcí, neboť otec nezletilých dětí bydlí na území České republiky, nebylo zjištěno, že by nezletilé děti pozbyly státní občanství České republiky a v době zahájení řízení nebyla příslušnost zdejšího soudu zpochybněna, když matka, aniž by byly nezletilé děti předvolávány, sama účast nezletilých dětí u soudu zajistila tak, aby se nezletilé děti mohly vyjádřit. Poté postupoval přes u soudu projevený názor dětí, že se s otcem nechtějí vidět, dle ust. § 888 o.z. a násl. a upravil styk, neboť nedospěl k závěru, že by zde byly důvody pro omezení či zákaz styku otce s nezletilými dětmi. Původně zadaný znalecký posudek ve věci zpracován nebyl z důvodu na straně matky, která odmítla zajistit účast nezletilých dětí u znalce. Žádné skutečnosti vedoucí soud k závěru, že by bylo v zájmu nezletilých dětí, aby se s otcem nestýkaly, zjištěny nebyly. Pokud jde o vyjádření nezletilé V., bylo dle názoru soudu učiněno pod vlivem matky. Proto soud styk s dětmi upravil, kdy zohlednil vzdálenost bydliště otce a nezletilých dětí. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala matka. Poukázala na skutečnost, že otec se více jak rok nepokoušel o žádný kontakt s dětmi, děti nadále z těchto důvodů o styk nemají žádný zájem. Proto je matka přesvědčena, že by děti neměly přistoupit k tomuto soudnímu rozhodnutí, a to hned v celém jeho rozsahu. Otec má možnost kdykoliv děti navštívit v místě jejich bydliště v Německu, což ví od samého počátku jednání. Matka navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen nebo změněn ve prospěch dětí vzhledem ke vzdálenosti jejich místa bydliště a bydliště otce. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a § 28 odst. 1 z.ř.s., a to bez nařízení odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.). Podle § 1 odst. 2 z.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád. Podle § 103 o.s.ř. kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Mezi tyto podmínky řízení patří i mezinárodní příslušnost soudu. Z obsahu spisu vyplývá, že ke dni zahájení řízení (podání návrhu otce na úpravu styku k soudu prvého stupně), tj. k 11.2.2015 měly nezletilé děti obvyklé bydliště ve Spolkové republice Německo (na adrese v záhlaví tohoto usnesení). To v návrhu připustil jak otec, tak to plyne z vyjádření matky, kdy dle přípisu ze dne 18.11.2015 (č.l. 72 spisu) je tomu tak již od 27.9.2013. Okresní soud ve Strakonicích dovodil svou mezinárodní příslušnost z citovaného článku 12 odst. 3 Nařízení. Toto ustanovení umožňuje soudu zde uvedenému ve věci jednat, přestože je jinak mezinárodně příslušný soud obvyklého bydliště dítěte ve smyslu čl. 8 odst. 1 Nařízení (v dané věci by byl soudem obvyklého bydliště dětí příslušný soud v Německu). Na rozdíl od soudu prvého stupně však odvolací soud nemá všechny podmínky článku 12 odst. 3 Nařízení pro mezinárodní příslušnost Okresního soudu ve Strakonicích v dané věci za splněné. Jak plyne z rozsudku Soudního dvora Evropských společenství ze dne 12.11.2014 ve věci C-656/13, musí dle samotného znění článku 12 odst. 3 písm. b) Nařízení všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudu výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijmout. Článek 16 tohoto Nařízení upřesňuje, že za zahájení řízení u soudu se v zásadě považuje okamžik, kdy byl návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost podán k soudu. Jasné znění tohoto ustanovení vykládané ve světle uvedeného čl. 16 tak vyžaduje, aby byla prokázána existence výslovné nebo přinejmenším jednoznačné shody ohledně uvedené prorogace příslušnosti mezi všemi účastníky řízení, a to nejpozději ke dni, kdy je návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost podán ke zvolenému soudu. Pro založení mezinárodní příslušnosti soudu nestačí jen, že účastník tuto příslušnost nezpochybní, či že se v průběhu řízení dostaví k soudu (zde matka i s dětmi). V dané věci by muselo být prokázáno, že nejpozději v den podání návrhu otce na úpravu styku matka kvalifikovaným způsobem příslušnost přijala. Je skutečností, že matka se k Okresnímu soudu ve Strakonicích podáním adresovaným a doručeným mu dne 1.4.2015 vyjádřila tak, že navrhla návrh na úpravu styku zamítnout a dostavila se k tomuto soudu dne 8.4.2015 k jednání i s nezletilými dětmi, což závěru o přijetí příslušnosti matkou nasvědčuje (byť v dalším průběhu řízení vznesla námitku mezinárodní nepříslušnosti soudu), ovšem zde se musí zkoumat přijetí příslušnosti nejpozději ke dni zahájení řízení, k čemuž soud prvního stupně další bližší skutečnosti neobjasňoval. Dle odvolacího soudu však není třeba se touto skutečností dále zabývat, neboť v dané věci nebylo již od počátku řízení v zájmu nezletilých dětí, aby toto řízení probíhalo u Okresního soudu ve Strakonicích, tedy mimo obvyklé bydliště nezletilých. Z Úmluvy o právech dítěte, konkrétně z čl. 9 odst. 3 a z čl. 10 odst. 2 vyplývá, že nezletilé dítě má zásadně právo na styk se svým rodičem, a to i na přeshraniční styk mezi dvěma státy. V případě podání návrhu na takovou úpravu styku je v zájmu dítěte, aby takový návrh byl projednán a rozhodnut co nejrychleji, tj. soudem, který co nejdříve zjistí dokazováním rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí o optimální úpravě styku tak, aby tento mohl fakticky probíhat dle tohoto rozhodnutí pod hrozbou jeho nuceného výkonu. V projednávané věci již z návrhu na zahájení řízení vyplynulo, že matka dlouhodobě přes tvrzenou snahu otce mu neumožňuje stýkat se s nezletilými dětmi (od počátku roku 2013) a že se s dětmi odstěhovala do Německa. Matka ve svém vyjádření i v dalším průběhu řízení před soudem navrhovala zamítnout návrh otce na jeho styk s dětmi pro matkou tvrzený předchozí nezájem otce o děti, stejně tak děti se k tomuto styku při jednání u soudu postavily negativně. Již na samém počátku řízení tak bylo zřejmé, že věc nebude jednoduchá, vyžádá si znalecké (psychologické) zkoumání dětí a rodičů, jejich podrobný výslech před soudem a součinnost soudu se sociálními orgány, zejména z bydliště dětí. Předpoklady pro rychlé provedení tohoto řízení tak dle názoru odvolacího soudu nebyly dány u českého soudu, ale u německého soudu, kde bylo (a je) bydliště jak dětí, tak matky, která je má od roku 2013 ve výchově na základě rozhodnutí soudu a kde mohly být děti podrobeny mnohem snáze zejména znaleckému zkoumání (již tak pro děti zatěžujícímu, natož při opakovaném přeshraničním cestování za tím účelem). Ostatně i v dalším průběhu řízení se ukázala jasná neochota matky se s dětmi ke stanovenému znalci v Českých Budějovicích (s dobou jízdy ke znalci dle matky 6 – 7 hodin od jejich bydliště) dostavit, což vedlo k tomu, že soud prvého stupně na zpracování znaleckého posudku nakonec rezignoval (nesprávně). Zájmem dětí, který byl a je představován, jak již uvedeno, co nejrychlejším rozhodnutím o jejich styku s otcem, tak od samého počátku bylo vést řízení u soudu v jejich bydlišti ve Spolkové republice Německo, nikoliv v České republice, a proto mezinárodně příslušným nemohl být dle čl. 12 odst. 3 Nařízení Okresní soud ve Strakonicích. Z tohoto důvodu odvolací soud napadený rozsudek soudu prvého stupně dle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc mu dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení. V něm soud prvého stupně vysloví dle čl. 17 Nařízení svou mezinárodní nepříslušnost (což nemohl učinit odvolací soud) a řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaví dle § 104 odst. 1 o.s.ř. Ostatně odvolací soud by i v případě mezinárodní příslušnosti Okresního soudu ve Strakonicích nemohl o odvolání matky rozhodnout věcně (potvrzujícím či měnícím rozsudkem), neboť soud prvého stupně ve věci rozhodl, aniž by vyslechl rodiče, přezkoumal poměry v místě bydliště obou rodičů, provedl důkaz znaleckým psychologickým posudkem ohledně stavu nezletilých a jejich vztahu k rodičům, zejména k otci a provedl případné další potřebné dokazování. Ani v současné době tak není další vedení řízení o úpravě styku u českého soudu v zájmu nezletilých, neboť toto řízení nepřekročilo svůj začátek, při kterém bylo zjištěno pouze stanovisko nezletilých a rodičů, a to přestože řízení trvá již rok a půl (což bylo způsobeno i potížemi při doručování rozsudku matce). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. srpna 2016 Mgr. Jiří S t r a k a v.r. předseda senátu 6Co 1532/2016-111 U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci péče o nezletilou V. D. , nar...2005, a nezletilého D. D., nar...2007, oba bytem ..., SRN, zastoupených Městským úřadem ve Strakonicích jako kolizním opatrovníkem, děti A. D., nar..., bytem ..., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem ve Strakonicích, Bezděkovská 53, a M. D., nar..., bytem jako nezletilé, o úpravu styku, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15.2.2016, č.j. 1 P 159/2013-83, t a k t o : Rozsudek soudu prvého stupně s e z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl o úpravě styku otce s nezletilými dětmi V. a D. tak, že tento styk upravil o letních a zimních prázdninách. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a účastníků. Soud prvého stupně rozhodoval na základě návrhu otce, který se domáhal posléze soudem stanovené úpravy styku s odůvodněním, že mu matka, která se s dětmi odstěhovala do Německa, styk s nimi neumožňuje. Matka navrhla zamítnutí návrhu, kdy poukázala na předchozí nezájem otce o styk s dětmi. Soud prvého stupně se nejprve zabýval, s ohledem na bydliště dětí v Německu v době zahájení řízení, svou mezinárodní pravomocí věc projednat a rozhodnout. Postupoval dle Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti (dále jen Nařízení), a to konkrétně dle článku 12 odst. 3 tohoto Nařízení, na nějž odkazuje čl. 8 odst. 2 Nařízení. Dle tohoto článku 12 odst. 3 jsou soudy členského státu příslušné k rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti i v jiných řízeních, než která jsou uvedena v odstavci 1 v případě že a) dítě má silný vztah k tomuto členskému státu, zejména z toho důvodů, že jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti má v tomto členském státě obvyklé bydliště nebo dítě je státním příslušníkem tohoto členského státu a b) všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudu výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly a je to v zájmu dítěte. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že je dána jeho pravomoc k projednání a rozhodnutí věcí, neboť otec nezletilých dětí bydlí na území České republiky, nebylo zjištěno, že by nezletilé děti pozbyly státní občanství České republiky a v době zahájení řízení nebyla příslušnost zdejšího soudu zpochybněna, když matka, aniž by byly nezletilé děti předvolávány, sama účast nezletilých dětí u soudu zajistila tak, aby se nezletilé děti mohly vyjádřit. Poté postupoval přes u soudu projevený názor dětí, že se s otcem nechtějí vidět, dle ust. § 888 o.z. a násl. a upravil styk, neboť nedospěl k závěru, že by zde byly důvody pro omezení či zákaz styku otce s nezletilými dětmi. Původně zadaný znalecký posudek ve věci zpracován nebyl z důvodu na straně matky, která odmítla zajistit účast nezletilých dětí u znalce. Žádné skutečnosti vedoucí soud k závěru, že by bylo v zájmu nezletilých dětí, aby se s otcem nestýkaly, zjištěny nebyly. Pokud jde o vyjádření nezletilé V., bylo dle názoru soudu učiněno pod vlivem matky. Proto soud styk s dětmi upravil, kdy zohlednil vzdálenost bydliště otce a nezletilých dětí. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala matka. Poukázala na skutečnost, že otec se více jak rok nepokoušel o žádný kontakt s dětmi, děti nadále z těchto důvodů o styk nemají žádný zájem. Proto je matka přesvědčena, že by děti neměly přistoupit k tomuto soudnímu rozhodnutí, a to hned v celém jeho rozsahu. Otec má možnost kdykoliv děti navštívit v místě jejich bydliště v Německu, což ví od samého počátku jednání. Matka navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen nebo změněn ve prospěch dětí vzhledem ke vzdálenosti jejich místa bydliště a bydliště otce. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a § 28 odst. 1 z.ř.s., a to bez nařízení odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.). Podle § 1 odst. 2 z.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád. Podle § 103 o.s.ř. kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Mezi tyto podmínky řízení patří i mezinárodní příslušnost soudu. Z obsahu spisu vyplývá, že ke dni zahájení řízení (podání návrhu otce na úpravu styku k soudu prvého stupně), tj. k 11.2.2015 měly nezletilé děti obvyklé bydliště ve Spolkové republice Německo (na adrese v záhlaví tohoto usnesení). To v návrhu připustil jak otec, tak to plyne z vyjádření matky, kdy dle přípisu ze dne 18.11.2015 (č.l. 72 spisu) je tomu tak již od 27.9.2013. Okresní soud ve Strakonicích dovodil svou mezinárodní příslušnost z citovaného článku 12 odst. 3 Nařízení. Toto ustanovení umožňuje soudu zde uvedenému ve věci jednat, přestože je jinak mezinárodně příslušný soud obvyklého bydliště dítěte ve smyslu čl. 8 odst. 1 Nařízení (v dané věci by byl soudem obvyklého bydliště dětí příslušný soud v Německu). Na rozdíl od soudu prvého stupně však odvolací soud nemá všechny podmínky článku 12 odst. 3 Nařízení pro mezinárodní příslušnost Okresního soudu ve Strakonicích v dané věci za splněné. Jak plyne z rozsudku Soudního dvora Evropských společenství ze dne 12.11.2014 ve věci C-656/13, musí dle samotného znění článku 12 odst. 3 písm. b) Nařízení všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudu výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijmout. Článek 16 tohoto Nařízení upřesňuje, že za zahájení řízení u soudu se v zásadě považuje okamžik, kdy byl návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost podán k soudu. Jasné znění tohoto ustanovení vykládané ve světle uvedeného čl. 16 tak vyžaduje, aby byla prokázána existence výslovné nebo přinejmenším jednoznačné shody ohledně uvedené prorogace příslušnosti mezi všemi účastníky řízení, a to nejpozději ke dni, kdy je návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost podán ke zvolenému soudu. Pro založení mezinárodní příslušnosti soudu nestačí jen, že účastník tuto příslušnost nezpochybní, či že se v průběhu řízení dostaví k soudu (zde matka i s dětmi). V dané věci by muselo být prokázáno, že nejpozději v den podání návrhu otce na úpravu styku matka kvalifikovaným způsobem příslušnost přijala. Je skutečností, že matka se k Okresnímu soudu ve Strakonicích podáním adresovaným a doručeným mu dne 1.4.2015 vyjádřila tak, že navrhla návrh na úpravu styku zamítnout a dostavila se k tomuto soudu dne 8.4.2015 k jednání i s nezletilými dětmi, což závěru o přijetí příslušnosti matkou nasvědčuje (byť v dalším průběhu řízení vznesla námitku mezinárodní nepříslušnosti soudu), ovšem zde se musí zkoumat přijetí příslušnosti nejpozději ke dni zahájení řízení, k čemuž soud prvního stupně další bližší skutečnosti neobjasňoval. Dle odvolacího soudu však není třeba se touto skutečností dále zabývat, neboť v dané věci nebylo již od počátku řízení v zájmu nezletilých dětí, aby toto řízení probíhalo u Okresního soudu ve Strakonicích, tedy mimo obvyklé bydliště nezletilých. Z Úmluvy o právech dítěte, konkrétně z čl. 9 odst. 3 a z čl. 10 odst. 2 vyplývá, že nezletilé dítě má zásadně právo na styk se svým rodičem, a to i na přeshraniční styk mezi dvěma státy. V případě podání návrhu na takovou úpravu styku je v zájmu dítěte, aby takový návrh byl projednán a rozhodnut co nejrychleji, tj. soudem, který co nejdříve zjistí dokazováním rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí o optimální úpravě styku tak, aby tento mohl fakticky probíhat dle tohoto rozhodnutí pod hrozbou jeho nuceného výkonu. V projednávané věci již z návrhu na zahájení řízení vyplynulo, že matka dlouhodobě přes tvrzenou snahu otce mu neumožňuje stýkat se s nezletilými dětmi (od počátku roku 2013) a že se s dětmi odstěhovala do Německa. Matka ve svém vyjádření i v dalším průběhu řízení před soudem navrhovala zamítnout návrh otce na jeho styk s dětmi pro matkou tvrzený předchozí nezájem otce o děti, stejně tak děti se k tomuto styku při jednání u soudu postavily negativně. Již na samém počátku řízení tak bylo zřejmé, že věc nebude jednoduchá, vyžádá si znalecké (psychologické) zkoumání dětí a rodičů, jejich podrobný výslech před soudem a součinnost soudu se sociálními orgány, zejména z bydliště dětí. Předpoklady pro rychlé provedení tohoto řízení tak dle názoru odvolacího soudu nebyly dány u českého soudu, ale u německého soudu, kde bylo (a je) bydliště jak dětí, tak matky, která je má od roku 2013 ve výchově na základě rozhodnutí soudu a kde mohly být děti podrobeny mnohem snáze zejména znaleckému zkoumání (již tak pro děti zatěžujícímu, natož při opakovaném přeshraničním cestování za tím účelem). Ostatně i v dalším průběhu řízení se ukázala jasná neochota matky se s dětmi ke stanovenému znalci v Českých Budějovicích (s dobou jízdy ke znalci dle matky 6 – 7 hodin od jejich bydliště) dostavit, což vedlo k tomu, že soud prvého stupně na zpracování znaleckého posudku nakonec rezignoval (nesprávně). Zájmem dětí, který byl a je představován, jak již uvedeno, co nejrychlejším rozhodnutím o jejich styku s otcem, tak od samého počátku bylo vést řízení u soudu v jejich bydlišti ve Spolkové republice Německo, nikoliv v České republice, a proto mezinárodně příslušným nemohl být dle čl. 12 odst. 3 Nařízení Okresní soud ve Strakonicích. Z tohoto důvodu odvolací soud napadený rozsudek soudu prvého stupně dle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc mu dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení. V něm soud prvého stupně vysloví dle čl. 17 Nařízení svou mezinárodní nepříslušnost (což nemohl učinit odvolací soud) a řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaví dle § 104 odst. 1 o.s.ř. Ostatně odvolací soud by i v případě mezinárodní příslušnosti Okresního soudu ve Strakonicích nemohl o odvolání matky rozhodnout věcně (potvrzujícím či měnícím rozsudkem), neboť soud prvého stupně ve věci rozhodl, aniž by vyslechl rodiče, přezkoumal poměry v místě bydliště obou rodičů, provedl důkaz znaleckým psychologickým posudkem ohledně stavu nezletilých a jejich vztahu k rodičům, zejména k otci a provedl případné další potřebné dokazování. Ani v současné době tak není další vedení řízení o úpravě styku u českého soudu v zájmu nezletilých, neboť toto řízení nepřekročilo svůj začátek, při kterém bylo zjištěno pouze stanovisko nezletilých a rodičů, a to přestože řízení trvá již rok a půl (což bylo způsobeno i potížemi při doručování rozsudku matce). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. srpna 2016 Mgr. Jiří S t r a k a v.r. předseda senátu 6Co 1532/2016-111 U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci péče o nezletilou V. D. , nar...2005, a nezletilého D. D., nar...2007, oba bytem ..., SRN, zastoupených Městským úřadem ve Strakonicích jako kolizním opatrovníkem, děti A. D., nar..., bytem ..., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem ve Strakonicích, Bezděkovská 53, a M. D., nar..., bytem jako nezletilé, o úpravu styku, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15.2.2016, č.j. 1 P 159/2013-83, t a k t o : Rozsudek soudu prvého stupně s e z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl o úpravě styku otce s nezletilými dětmi V. a D. tak, že tento styk upravil o letních a zimních prázdninách. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a účastníků. Soud prvého stupně rozhodoval na základě návrhu otce, který se domáhal posléze soudem stanovené úpravy styku s odůvodněním, že mu matka, která se s dětmi odstěhovala do Německa, styk s nimi neumožňuje. Matka navrhla zamítnutí návrhu, kdy poukázala na předchozí nezájem otce o styk s dětmi. Soud prvého stupně se nejprve zabýval, s ohledem na bydliště dětí v Německu v době zahájení řízení, svou mezinárodní pravomocí věc projednat a rozhodnout. Postupoval dle Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti (dále jen Nařízení), a to konkrétně dle článku 12 odst. 3 tohoto Nařízení, na nějž odkazuje čl. 8 odst. 2 Nařízení. Dle tohoto článku 12 odst. 3 jsou soudy členského státu příslušné k rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti i v jiných řízeních, než která jsou uvedena v odstavci 1 v případě že a) dítě má silný vztah k tomuto členskému státu, zejména z toho důvodů, že jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti má v tomto členském státě obvyklé bydliště nebo dítě je státním příslušníkem tohoto členského státu a b) všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudu výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly a je to v zájmu dítěte. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že je dána jeho pravomoc k projednání a rozhodnutí věcí, neboť otec nezletilých dětí bydlí na území České republiky, nebylo zjištěno, že by nezletilé děti pozbyly státní občanství České republiky a v době zahájení řízení nebyla příslušnost zdejšího soudu zpochybněna, když matka, aniž by byly nezletilé děti předvolávány, sama účast nezletilých dětí u soudu zajistila tak, aby se nezletilé děti mohly vyjádřit. Poté postupoval přes u soudu projevený názor dětí, že se s otcem nechtějí vidět, dle ust. § 888 o.z. a násl. a upravil styk, neboť nedospěl k závěru, že by zde byly důvody pro omezení či zákaz styku otce s nezletilými dětmi. Původně zadaný znalecký posudek ve věci zpracován nebyl z důvodu na straně matky, která odmítla zajistit účast nezletilých dětí u znalce. Žádné skutečnosti vedoucí soud k závěru, že by bylo v zájmu nezletilých dětí, aby se s otcem nestýkaly, zjištěny nebyly. Pokud jde o vyjádření nezletilé V., bylo dle názoru soudu učiněno pod vlivem matky. Proto soud styk s dětmi upravil, kdy zohlednil vzdálenost bydliště otce a nezletilých dětí. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala matka. Poukázala na skutečnost, že otec se více jak rok nepokoušel o žádný kontakt s dětmi, děti nadále z těchto důvodů o styk nemají žádný zájem. Proto je matka přesvědčena, že by děti neměly přistoupit k tomuto soudnímu rozhodnutí, a to hned v celém jeho rozsahu. Otec má možnost kdykoliv děti navštívit v místě jejich bydliště v Německu, což ví od samého počátku jednání. Matka navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen nebo změněn ve prospěch dětí vzhledem ke vzdálenosti jejich místa bydliště a bydliště otce. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a § 28 odst. 1 z.ř.s., a to bez nařízení odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.). Podle § 1 odst. 2 z.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád. Podle § 103 o.s.ř. kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Mezi tyto podmínky řízení patří i mezinárodní příslušnost soudu. Z obsahu spisu vyplývá, že ke dni zahájení řízení (podání návrhu otce na úpravu styku k soudu prvého stupně), tj. k 11.2.2015 měly nezletilé děti obvyklé bydliště ve Spolkové republice Německo (na adrese v záhlaví tohoto usnesení). To v návrhu připustil jak otec, tak to plyne z vyjádření matky, kdy dle přípisu ze dne 18.11.2015 (č.l. 72 spisu) je tomu tak již od 27.9.2013. Okresní soud ve Strakonicích dovodil svou mezinárodní příslušnost z citovaného článku 12 odst. 3 Nařízení. Toto ustanovení umožňuje soudu zde uvedenému ve věci jednat, přestože je jinak mezinárodně příslušný soud obvyklého bydliště dítěte ve smyslu čl. 8 odst. 1 Nařízení (v dané věci by byl soudem obvyklého bydliště dětí příslušný soud v Německu). Na rozdíl od soudu prvého stupně však odvolací soud nemá všechny podmínky článku 12 odst. 3 Nařízení pro mezinárodní příslušnost Okresního soudu ve Strakonicích v dané věci za splněné. Jak plyne z rozsudku Soudního dvora Evropských společenství ze dne 12.11.2014 ve věci C-656/13, musí dle samotného znění článku 12 odst. 3 písm. b) Nařízení všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudu výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijmout. Článek 16 tohoto Nařízení upřesňuje, že za zahájení řízení u soudu se v zásadě považuje okamžik, kdy byl návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost podán k soudu. Jasné znění tohoto ustanovení vykládané ve světle uvedeného čl. 16 tak vyžaduje, aby byla prokázána existence výslovné nebo přinejmenším jednoznačné shody ohledně uvedené prorogace příslušnosti mezi všemi účastníky řízení, a to nejpozději ke dni, kdy je návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost podán ke zvolenému soudu. Pro založení mezinárodní příslušnosti soudu nestačí jen, že účastník tuto příslušnost nezpochybní, či že se v průběhu řízení dostaví k soudu (zde matka i s dětmi). V dané věci by muselo být prokázáno, že nejpozději v den podání návrhu otce na úpravu styku matka kvalifikovaným způsobem příslušnost přijala. Je skutečností, že matka se k Okresnímu soudu ve Strakonicích podáním adresovaným a doručeným mu dne 1.4.2015 vyjádřila tak, že navrhla návrh na úpravu styku zamítnout a dostavila se k tomuto soudu dne 8.4.2015 k jednání i s nezletilými dětmi, což závěru o přijetí příslušnosti matkou nasvědčuje (byť v dalším průběhu řízení vznesla námitku mezinárodní nepříslušnosti soudu), ovšem zde se musí zkoumat přijetí příslušnosti nejpozději ke dni zahájení řízení, k čemuž soud prvního stupně další bližší skutečnosti neobjasňoval. Dle odvolacího soudu však není třeba se touto skutečností dále zabývat, neboť v dané věci nebylo již od počátku řízení v zájmu nezletilých dětí, aby toto řízení probíhalo u Okresního soudu ve Strakonicích, tedy mimo obvyklé bydliště nezletilých. Z Úmluvy o právech dítěte, konkrétně z čl. 9 odst. 3 a z čl. 10 odst. 2 vyplývá, že nezletilé dítě má zásadně právo na styk se svým rodičem, a to i na přeshraniční styk mezi dvěma státy. V případě podání návrhu na takovou úpravu styku je v zájmu dítěte, aby takový návrh byl projednán a rozhodnut co nejrychleji, tj. soudem, který co nejdříve zjistí dokazováním rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí o optimální úpravě styku tak, aby tento mohl fakticky probíhat dle tohoto rozhodnutí pod hrozbou jeho nuceného výkonu. V projednávané věci již z návrhu na zahájení řízení vyplynulo, že matka dlouhodobě přes tvrzenou snahu otce mu neumožňuje stýkat se s nezletilými dětmi (od počátku roku 2013) a že se s dětmi odstěhovala do Německa. Matka ve svém vyjádření i v dalším průběhu řízení před soudem navrhovala zamítnout návrh otce na jeho styk s dětmi pro matkou tvrzený předchozí nezájem otce o děti, stejně tak děti se k tomuto styku při jednání u soudu postavily negativně. Již na samém počátku řízení tak bylo zřejmé, že věc nebude jednoduchá, vyžádá si znalecké (psychologické) zkoumání dětí a rodičů, jejich podrobný výslech před soudem a součinnost soudu se sociálními orgány, zejména z bydliště dětí. Předpoklady pro rychlé provedení tohoto řízení tak dle názoru odvolacího soudu nebyly dány u českého soudu, ale u německého soudu, kde bylo (a je) bydliště jak dětí, tak matky, která je má od roku 2013 ve výchově na základě rozhodnutí soudu a kde mohly být děti podrobeny mnohem snáze zejména znaleckému zkoumání (již tak pro děti zatěžujícímu, natož při opakovaném přeshraničním cestování za tím účelem). Ostatně i v dalším průběhu řízení se ukázala jasná neochota matky se s dětmi ke stanovenému znalci v Českých Budějovicích (s dobou jízdy ke znalci dle matky 6 – 7 hodin od jejich bydliště) dostavit, což vedlo k tomu, že soud prvého stupně na zpracování znaleckého posudku nakonec rezignoval (nesprávně). Zájmem dětí, který byl a je představován, jak již uvedeno, co nejrychlejším rozhodnutím o jejich styku s otcem, tak od samého počátku bylo vést řízení u soudu v jejich bydlišti ve Spolkové republice Německo, nikoliv v České republice, a proto mezinárodně příslušným nemohl být dle čl. 12 odst. 3 Nařízení Okresní soud ve Strakonicích. Z tohoto důvodu odvolací soud napadený rozsudek soudu prvého stupně dle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc mu dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení. V něm soud prvého stupně vysloví dle čl. 17 Nařízení svou mezinárodní nepříslušnost (což nemohl učinit odvolací soud) a řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaví dle § 104 odst. 1 o.s.ř. Ostatně odvolací soud by i v případě mezinárodní příslušnosti Okresního soudu ve Strakonicích nemohl o odvolání matky rozhodnout věcně (potvrzujícím či měnícím rozsudkem), neboť soud prvého stupně ve věci rozhodl, aniž by vyslechl rodiče, přezkoumal poměry v místě bydliště obou rodičů, provedl důkaz znaleckým psychologickým posudkem ohledně stavu nezletilých a jejich vztahu k rodičům, zejména k otci a provedl případné další potřebné dokazování. Ani v současné době tak není další vedení řízení o úpravě styku u českého soudu v zájmu nezletilých, neboť toto řízení nepřekročilo svůj začátek, při kterém bylo zjištěno pouze stanovisko nezletilých a rodičů, a to přestože řízení trvá již rok a půl (což bylo způsobeno i potížemi při doručování rozsudku matce). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. srpna 2016 Mgr. Jiří S t r a k a v.r. předseda senátu 6Co 1532/2016-111 U s n e s e n í Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci péče o nezletilou V. D. , nar...2005, a nezletilého D. D., nar...2007, oba bytem ..., SRN, zastoupených Městským úřadem ve Strakonicích jako kolizním opatrovníkem, děti A. D., nar..., bytem ..., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem ve Strakonicích, Bezděkovská 53, a M. D., nar..., bytem jako nezletilé, o úpravu styku, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15.2.2016, č.j. 1 P 159/2013-83, t a k t o : Rozsudek soudu prvého stupně s e z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl o úpravě styku otce s nezletilými dětmi V. a D. tak, že tento styk upravil o letních a zimních prázdninách. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a účastníků. Soud prvého stupně rozhodoval na základě návrhu otce, který se domáhal posléze soudem stanovené úpravy styku s odůvodněním, že mu matka, která se s dětmi odstěhovala do Německa, styk s nimi neumožňuje. Matka navrhla zamítnutí návrhu, kdy poukázala na předchozí nezájem otce o styk s dětmi. Soud prvého stupně se nejprve zabýval, s ohledem na bydliště dětí v Německu v době zahájení řízení, svou mezinárodní pravomocí věc projednat a rozhodnout. Postupoval dle Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti (dále jen Nařízení), a to konkrétně dle článku 12 odst. 3 tohoto Nařízení, na nějž odkazuje čl. 8 odst. 2 Nařízení. Dle tohoto článku 12 odst. 3 jsou soudy členského státu příslušné k rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti i v jiných řízeních, než která jsou uvedena v odstavci 1 v případě že a) dítě má silný vztah k tomuto členskému státu, zejména z toho důvodů, že jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti má v tomto členském státě obvyklé bydliště nebo dítě je státním příslušníkem tohoto členského státu a b) všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudu výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly a je to v zájmu dítěte. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že je dána jeho pravomoc k projednání a rozhodnutí věcí, neboť otec nezletilých dětí bydlí na území České republiky, nebylo zjištěno, že by nezletilé děti pozbyly státní občanství České republiky a v době zahájení řízení nebyla příslušnost zdejšího soudu zpochybněna, když matka, aniž by byly nezletilé děti předvolávány, sama účast nezletilých dětí u soudu zajistila tak, aby se nezletilé děti mohly vyjádřit. Poté postupoval přes u soudu projevený názor dětí, že se s otcem nechtějí vidět, dle ust. § 888 o.z. a násl. a upravil styk, neboť nedospěl k závěru, že by zde byly důvody pro omezení či zákaz styku otce s nezletilými dětmi. Původně zadaný znalecký posudek ve věci zpracován nebyl z důvodu na straně matky, která odmítla zajistit účast nezletilých dětí u znalce. Žádné skutečnosti vedoucí soud k závěru, že by bylo v zájmu nezletilých dětí, aby se s otcem nestýkaly, zjištěny nebyly. Pokud jde o vyjádření nezletilé V., bylo dle názoru soudu učiněno pod vlivem matky. Proto soud styk s dětmi upravil, kdy zohlednil vzdálenost bydliště otce a nezletilých dětí. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala matka. Poukázala na skutečnost, že otec se více jak rok nepokoušel o žádný kontakt s dětmi, děti nadále z těchto důvodů o styk nemají žádný zájem. Proto je matka přesvědčena, že by děti neměly přistoupit k tomuto soudnímu rozhodnutí, a to hned v celém jeho rozsahu. Otec má možnost kdykoliv děti navštívit v místě jejich bydliště v Německu, což ví od samého počátku jednání. Matka navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen nebo změněn ve prospěch dětí vzhledem ke vzdálenosti jejich místa bydliště a bydliště otce. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a § 28 odst. 1 z.ř.s., a to bez nařízení odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.). Podle § 1 odst. 2 z.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád. Podle § 103 o.s.ř. kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Mezi tyto podmínky řízení patří i mezinárodní příslušnost soudu. Z obsahu spisu vyplývá, že ke dni zahájení řízení (podání návrhu otce na úpravu styku k soudu prvého stupně), tj. k 11.2.2015 měly nezletilé děti obvyklé bydliště ve Spolkové republice Německo (na adrese v záhlaví tohoto usnesení). To v návrhu připustil jak otec, tak to plyne z vyjádření matky, kdy dle přípisu ze dne 18.11.2015 (č.l. 72 spisu) je tomu tak již od 27.9.2013. Okresní soud ve Strakonicích dovodil svou mezinárodní příslušnost z citovaného článku 12 odst. 3 Nařízení. Toto ustanovení umožňuje soudu zde uvedenému ve věci jednat, přestože je jinak mezinárodně příslušný soud obvyklého bydliště dítěte ve smyslu čl. 8 odst. 1 Nařízení (v dané věci by byl soudem obvyklého bydliště dětí příslušný soud v Německu). Na rozdíl od soudu prvého stupně však odvolací soud nemá všechny podmínky článku 12 odst. 3 Nařízení pro mezinárodní příslušnost Okresního soudu ve Strakonicích v dané věci za splněné. Jak plyne z rozsudku Soudního dvora Evropských společenství ze dne 12.11.2014 ve věci C-656/13, musí dle samotného znění článku 12 odst. 3 písm. b) Nařízení všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudu výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijmout. Článek 16 tohoto Nařízení upřesňuje, že za zahájení řízení u soudu se v zásadě považuje okamžik, kdy byl návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost podán k soudu. Jasné znění tohoto ustanovení vykládané ve světle uvedeného čl. 16 tak vyžaduje, aby byla prokázána existence výslovné nebo přinejmenším jednoznačné shody ohledně uvedené prorogace příslušnosti mezi všemi účastníky řízení, a to nejpozději ke dni, kdy je návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost podán ke zvolenému soudu. Pro založení mezinárodní příslušnosti soudu nestačí jen, že účastník tuto příslušnost nezpochybní, či že se v průběhu řízení dostaví k soudu (zde matka i s dětmi). V dané věci by muselo být prokázáno, že nejpozději v den podání návrhu otce na úpravu styku matka kvalifikovaným způsobem příslušnost přijala. Je skutečností, že matka se k Okresnímu soudu ve Strakonicích podáním adresovaným a doručeným mu dne 1.4.2015 vyjádřila tak, že navrhla návrh na úpravu styku zamítnout a dostavila se k tomuto soudu dne 8.4.2015 k jednání i s nezletilými dětmi, což závěru o přijetí příslušnosti matkou nasvědčuje (byť v dalším průběhu řízení vznesla námitku mezinárodní nepříslušnosti soudu), ovšem zde se musí zkoumat přijetí příslušnosti nejpozději ke dni zahájení řízení, k čemuž soud prvního stupně další bližší skutečnosti neobjasňoval. Dle odvolacího soudu však není třeba se touto skutečností dále zabývat, neboť v dané věci nebylo již od počátku řízení v zájmu nezletilých dětí, aby toto řízení probíhalo u Okresního soudu ve Strakonicích, tedy mimo obvyklé bydliště nezletilých. Z Úmluvy o právech dítěte, konkrétně z čl. 9 odst. 3 a z čl. 10 odst. 2 vyplývá, že nezletilé dítě má zásadně právo na styk se svým rodičem, a to i na přeshraniční styk mezi dvěma státy. V případě podání návrhu na takovou úpravu styku je v zájmu dítěte, aby takový návrh byl projednán a rozhodnut co nejrychleji, tj. soudem, který co nejdříve zjistí dokazováním rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí o optimální úpravě styku tak, aby tento mohl fakticky probíhat dle tohoto rozhodnutí pod hrozbou jeho nuceného výkonu. V projednávané věci již z návrhu na zahájení řízení vyplynulo, že matka dlouhodobě přes tvrzenou snahu otce mu neumožňuje stýkat se s nezletilými dětmi (od počátku roku 2013) a že se s dětmi odstěhovala do Německa. Matka ve svém vyjádření i v dalším průběhu řízení před soudem navrhovala zamítnout návrh otce na jeho styk s dětmi pro matkou tvrzený předchozí nezájem otce o děti, stejně tak děti se k tomuto styku při jednání u soudu postavily negativně. Již na samém počátku řízení tak bylo zřejmé, že věc nebude jednoduchá, vyžádá si znalecké (psychologické) zkoumání dětí a rodičů, jejich podrobný výslech před soudem a součinnost soudu se sociálními orgány, zejména z bydliště dětí. Předpoklady pro rychlé provedení tohoto řízení tak dle názoru odvolacího soudu nebyly dány u českého soudu, ale u německého soudu, kde bylo (a je) bydliště jak dětí, tak matky, která je má od roku 2013 ve výchově na základě rozhodnutí soudu a kde mohly být děti podrobeny mnohem snáze zejména znaleckému zkoumání (již tak pro děti zatěžujícímu, natož při opakovaném přeshraničním cestování za tím účelem). Ostatně i v dalším průběhu řízení se ukázala jasná neochota matky se s dětmi ke stanovenému znalci v Českých Budějovicích (s dobou jízdy ke znalci dle matky 6 – 7 hodin od jejich bydliště) dostavit, což vedlo k tomu, že soud prvého stupně na zpracování znaleckého posudku nakonec rezignoval (nesprávně). Zájmem dětí, který byl a je představován, jak již uvedeno, co nejrychlejším rozhodnutím o jejich styku s otcem, tak od samého počátku bylo vést řízení u soudu v jejich bydlišti ve Spolkové republice Německo, nikoliv v České republice, a proto mezinárodně příslušným nemohl být dle čl. 12 odst. 3 Nařízení Okresní soud ve Strakonicích. Z tohoto důvodu odvolací soud napadený rozsudek soudu prvého stupně dle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc mu dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení. V něm soud prvého stupně vysloví dle čl. 17 Nařízení svou mezinárodní nepříslušnost (což nemohl učinit odvolací soud) a řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaví dle § 104 odst. 1 o.s.ř. Ostatně odvolací soud by i v případě mezinárodní příslušnosti Okresního soudu ve Strakonicích nemohl o odvolání matky rozhodnout věcně (potvrzujícím či měnícím rozsudkem), neboť soud prvého stupně ve věci rozhodl, aniž by vyslechl rodiče, přezkoumal poměry v místě bydliště obou rodičů, provedl důkaz znaleckým psychologickým posudkem ohledně stavu nezletilých a jejich vztahu k rodičům, zejména k otci a provedl případné další potřebné dokazování. Ani v současné době tak není další vedení řízení o úpravě styku u českého soudu v zájmu nezletilých, neboť toto řízení nepřekročilo svůj začátek, při kterém bylo zjištěno pouze stanovisko nezletilých a rodičů, a to přestože řízení trvá již rok a půl (což bylo způsobeno i potížemi při doručování rozsudku matce). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. srpna 2016 Mgr. Jiří S t r a k a v.r. předseda senátu